{"document_id":"ECLI:CZ:US:2007:1.US.722.05.2","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 722/05","ecli":"ECLI:CZ:US:2007:1.US.722.05.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-722-05_2","decision_date":"2007-03-07","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Rozhodování o podjatosti soudce, který poskytl rozhovor k meritu věci","legal_sentence":"Z obecného hlediska je vhodné znovu připomenout, co Ústavní soud zdůraznil např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 7/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 78, vyhlášen pod č. 349/2002 Sb. ) a sp. zn. Pl. ÚS 11/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 89, vyhlášen pod č. 220/2005 Sb. ). Nezávislost a nestrannost jsou neodmyslitelnými atributy pojmu soud. Jeho nestrannost a nezávislost je hodnotou, jež prospívá všem, neboť je jednou ze záruk rovnosti a právní jistoty v demokratické společnosti. Pouze nestranný soud je způsobilý poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem. Nezávislost a nestrannost však představují ideální typy, které nikdy nelze naplnit absolutně, a je možné se k nim pouze přibližovat, což je dáno jejich sociální povahou. Nezávislostí se rozumí vyloučení možnosti účinně působit na svobodnou tvorbu vůle soudců, nestrannost (nezávislost na stranách) představuje neexistenci vztahu soudu k jedné ze stran řízení, kdy pojem strana řízení lze chápat jak v obecné, tak i v konkrétní rovině. Dlouhodobý právní a politický vývoj liberálních demokracií generoval ze zkušeností indikátory nezávislosti a nestrannosti, z nichž lze utvářet objektivizovaná kritéria umožňující posoudit naplnění znaků nezávislosti a nestrannosti, protože v subjektivní poloze psychického (vědomého či nevědomého) stavu rozhodujícího subjektu je právními nástroji nelze uchopit. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce proto nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. I toto kritérium reflektuje sociální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti ve skutečnosti neexistuje - jak v subjektivní, tak dokonce i v objektivní poloze - nelze přehlížet ani existenci možného přesvědčení, že takový důvod dán je. Ústavní soud k tomu již v minulosti judikoval na straně jedné, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 127), na straně druhé vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 98). Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect; srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998). Z ústavněprávního pohledu posuzoval Ústavní soud i otázku ústavní konformity interpretace a aplikace § 14 odst. 1 občanského soudního řádu ve vztahu k základnímu právu na zákonného soudce, zakotvenému v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . Ústavní soud se k interpretaci základního práva na zákonného soudce vyjádřil mj. v nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 200/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 155). Konstatoval, že kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení jako garance proti možné svévoli je součástí základního práva na zákonného soudce i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Do rámce základního práva na zákonného soudce dále podřadil právě i požadavek vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti ( § 14 občanského soudního řádu ), jakož i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování soudců, pro účastníky řízení. Nelze bez dalšího dospět k závěru o podjatosti soudce na základě pouhého faktu, že poskytne novinám rozhovor týkající se případu, který rozhodoval a který byl mimo jiné hojně medializován. Jak Ústavní soud uvedl obdobně např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 105/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 98), soudce jako reprezentant veřejné moci může být objektem i neoprávněné kritiky ve sdělovacích prostředcích; současně je však třeba u něj přepokládat a požadovat vyšší stupeň tolerance a nadhledu, než tomu je u jednotlivých občanů. Např. různé stížnosti či názory na jím řešené případy sice mohou vzbudit u dotčeného soudce určitou nelibost, avšak s ohledem na to, že tyto skutečnosti jsou běžnou součástí práce soudců, nelze jim zpravidla přičítat založení dostatečně intenzivního negativního vztahu k účastníkům řízení, příp. k jejich zástupcům. Ústavní soud však na druhé straně zdůrazňuje, že není možné vyloučit úsudek o soudcově nepodjatosti, pokud je důvod o ní pochybovat vzhledem jeho konkrétním vyjádřením, veřejně vysloveným v době, kdy má ve věci opětovně rozhodovat, navíc za situace, kdy jeho dřívější právní názory a závěry byly jednou ze stran poměrně ostře napadeny a i ve sdělovacích prostředcích kritizovány. Za takových okolností lze pochybovat o tom, že soudce vůbec není dotčen takovým úsudkem o výkonu své rozhodovací pravomoci, o čemž právě svědčí i jeho výroky v inkriminovaném rozhovoru. Podle mínění Ústavního soudu je dále třeba vyjít z požadavku zdůrazňovaného i Evropským soudem pro lidská práva, podle kterého je nezbytně důležité, aby soudy v demokratické společnosti vzbuzovaly u občanů důvěru. Pokud jde o objektivní hodnocení nestrannosti soudců, je třeba se zabývat zejména otázkou, zda - i nezávisle na chování soudce - existují jisté ověřitelné skutečnosti, které mohou jeho nestrannost zpochybňovat, přičemž v této oblasti mohou mít význam i pouhá zdání. Při zkoumání, zda v určité věci existují legitimní důvody svědčící o nedostatku nestrannosti soudce, je mj. možné vzít v úvahu i hledisko obžalovaného nebo šíře vzato jedné ze stran sporu. Určujícím prvkem je to, zda lze považovat obavy dotčené osoby či osob za objektivně ospravedlnitelné (obdobně Chmelíř proti České republice, 2005, Ferrantelli a Santangelo proti Itálii, 1996). Ústavní soud však usuzuje - ve světle shora řečeného - že soudce svými výroky (vyslovenými krátce před vlastním projednáváním a rozhodováním zkoumaného případu) překročil hranici toho, co lze považovat za přiměřený způsob poskytování informací o své činnosti. Jedním z obecně uznávaných důvodů omezení práva na informace je ostatně - kromě ochrany obecného zájmu a ochrany pověsti nebo práv jiných - právě zajištění autority a nestrannosti soudní moci (čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). O to právě jde i v souzené věci. V tomto směru lze souhlasit se stěžovateli, kteří připomněli obecnou zásadu, mnohdy zdůrazňovanou v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, podle které spravedlnost musí být nejen konána, ale musí být i vidět, že konána je (justice must not only be done, it must also be seen to be done).","metadata_regulation_keys":["99/1963:§14"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Rozhodování o podjatosti soudce, který poskytl rozhovor k meritu věci","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatelé jsou žalovanými v řízení o ochraně osobnosti vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 24/2003, kde žalobcem je Ing. arch. Jan S."},{"sourceRefs":["S0007","S0019"],"text":"Dne 21. 11. 2005 vznesli stěžovatelé námitku podjatosti vůči soudci JUDr. Dušanu Schinzelovi, který měl věc znovu projednávat poté, co byl jeho předchozí rozsudek zrušen."},{"sourceRefs":["S0007","S0010","S0011","S0012","S0013","S0014","S0015","S0016","S0017","S0018"],"text":"Námitku odůvodnili tím, že soudce poskytl rozhovor týdeníku Respekt, v němž se vyjadřoval k meritu sporu a obhajoval své dřívější rozhodnutí, čímž vzbudil pochybnosti o své nestrannosti."},{"sourceRefs":["S0008","S0009"],"text":"Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 13 Nc 80/2005 rozhodl, že soudce není vyloučen, neboť z jeho vyjádření neplyne podjatost a jeho právo na informace převažuje."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatelé podali ústavní stížnost, namítajíce porušení práva na spravedlivý proces."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"13 Nc 80/2005","sourceRefs":["S0003"],"outcomeSummary":"Usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Dušan Schinzel není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 24/2003.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"19. 12. 2005"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Krajský soud v Brně pochybil, když při posouzení námitky podjatosti soudce upřednostnil subjektivní hledisko před objektivním a nevyloučil soudce, který poskytl rozhovor k meritu věci, čímž porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0055"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že vztah soudce k věci nabyl takové povahy a intenzity, že objektivně může vyvolávat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Krajský soud upřednostnil subjektivní princip před objektivním a řádně se nezabýval faktory, které zakládají důvod pochybností. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Soudce svým rozhovorem vzbudil důvodné pochybnosti o své nestrannosti, neboť se veřejně vyjádřil k meritu věci a obhajoval své dřívější rozhodnutí, což je v rozporu s objektivním testem nestrannosti.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0036","S0045","S0047","S0051"],"sourceRefs":["S0020","S0021","S0024"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelé"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že objektivní okolnosti (rozhovor) zakládají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudce, a Krajský soud pochybil, když se jimi řádně nezabýval."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelé"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"REFERENCED":20},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda je pro vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. rozhodující subjektivní nebo objektivní hledisko a zda postačuje existence důvodných pochybností o nepodjatosti.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0036","S0040","S0041","S0042"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud judikoval, že pro vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. postačuje, existují-li objektivní okolnosti, které mohou vyvolat důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, a to bez ohledu na subjektivní přesvědčení soudce. Tento výklad je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelé","COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":34,"OVERRULED":1,"REFERENCED":40},"arguments_hidden":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0036","S0040","S0041"],"interpretation":"Pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci postačuje, existují-li objektivní okolnosti, které mohou vyvolat důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, a to i bez ohledu na subjektivní přesvědčení soudce.","regulations":"§14 odst. 1 o. s. ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":25,"OVERRULED":1,"REFERENCED":29},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0050"],"interpretation":"Právo soudce na informace je omezeno požadavkem zajištění autority a nestrannosti soudní moci; soudce nesmí svými veřejnými výroky překročit hranici přiměřeného poskytování informací, zejména pokud se vyjadřuje k meritu věci, v níž má opětovně rozhodovat.","regulations":"čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 13 Nc 80/2005, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Dušan Schinzel není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 24/2003.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Právo na soudní ochranu a spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnými stěžovateli, není zde důvod k odmítnutí.","sourceRefs":["S0035"]},"findings":[{"reason":"Krajský soud nevyloučil soudce, ačkoli objektivní okolnosti (poskytnutí rozhovoru k meritu věci) zakládaly důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, čímž porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0055"],"right":"Právo na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":14,"REFERENCED":14}}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 13 Nc 80/2005","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 13 Nc 80/2005 došlo k porušení základního práva stěžovatelů na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."},{"targetAct":"Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 13 Nc 80/2005","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 13 Nc 80/2005 se zrušuje."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 167/94","sourceRefs":["S0041"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Vyloučení soudce je založeno již na pochybnosti o jeho nepodjatosti, nikoli na prokázané podjatosti.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.167.94","precedent_source_units":["legal_question:2000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.167.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":37,"OVERRULED":1,"REFERENCED":41},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"OVERRULED"},"precedent_superseded_count":6,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":6,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2007:1.US.722.05.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2007:1.US.722.05.2"}}