{"document_id":"ECLI:CZ:US:2007:3.US.516.06","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 516/06","ecli":"ECLI:CZ:US:2007:3.US.516.06","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-516-06","decision_date":"2007-03-22","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Restituční nárok podle § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. a právo na spravedlivý proces","legal_sentence":"K uložení povinnosti stěžovatele vydat majetek došlo podle zákona č. 87/1991 Sb. , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, jenž ve svém ust. § 5 odst. 5 umožňuje tzv. opomenutým oprávněným osobám uplatňovat své nároky vůči těm oprávněným osobám, jimž byla věc vydána. Pokud tedy zákonodárce zcela záměrně uspokojené oprávněné osoby vystavil riziku, že jejich již uspokojené nároky budou následně redukovány nároky oprávněných osob dosud neuspokojených, učinil tak s vědomím, že se tak děje v souladu s účelem a smyslem zákona č. 87/1991 Sb. , tj. umožnit nejen teoretickou, ale hlavně faktickou možnost všech oprávněných osob uspokojit své restituční nároky zásadně v rozsahu, jaký jim ze zákona přísluší, neboť vycházel ze skutečnosti, že majetek může být navrácen jen jeho oprávněným vlastníkům. To, že zákonodárce uspokojené oprávněné osoby tomuto riziku záměrně vystavil, je podle názoru Ústavního soudu zcela namístě, neboť se tak děje zcela v souladu s účelem zákona, sledujícího zmírnění následků majetkových a jiných křivd z období let 1948-1989 a s tendencí dát průchod ústavnímu principu rovnosti a umožnit všem oprávněným osobám uspokojení jejich nároků v rozsahu, jaký jim ze zákona přísluší, bez ohledu na to, že některým z nich byla věc již vydána. Zmíněný účel a tendence zákona č. 87/1991 Sb. představují natolik významné dominanty, že v jejich světle dovolávání se nabytých práv či principů retroaktivity, a to také vzhledem k již uvedeným pozicím očekávání uspokojených oprávněných osob, vystavených zákonem pro ně nepříznivému riziku kolize se zájmy neuspokojených oprávněných osob, se jeví jako nepřípadné. Posouzení, zda konkrétní podmínky stanovené zákonem byly v daném případě naplněny, spadá výlučně do kompetence obecných soudů. Pokud jde o námitku stěžovatele o porušení článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, je nutno podotknout, že tento článek připouští možnost zbavení majetku pouze „za podmínek, které stanoví zákon“ a druhý odstavec přiznává státu právo upravovat užívání majetku pomocí „zákonů“. Pokud jde o soulad restitučního zákonodárství České republiky s Úmluvou, připomíná Ústavní soud, že Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že Úmluva státům neukládá žádné omezení jejich volnosti, pokud se týče úpravy rozsahu působnosti právních předpisů, které mohou přijmout v oblasti restituce majetku, a stanovení podmínek, za jakých umožní navrácení vlastnických práv osobám, které jich byly zbaveny. Další otázkou k posouzení bylo, zda toto zbavení majetku sledovalo legitimní cíl, tj. zda existoval „důvod obecného zájmu“ ve smyslu druhého odstavce čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. K pojmu „obecný zájem“ a k volnosti smluvních stran Úmluvy při rozhodování o vlastní ekonomické a sociální politice lze poukázat na rozsudek Evropského soudu ve věci Pincová a Pinc (odst. 47 a násl.). Podle Evropského soudu legitimním cílem restituce je náprava dřívější protiprávnosti převodu nebo ostatních zásahů do vlastnického práva navrácením věci do jejího původního právního stavu s následky ex tunc. Tím se restituce nestává nuceným vyvlastněním majetku, ale povinností nastolit původní právní stav. Ústavní soud připomíná názor Evropského soudu, že legitimní cíl restitučních zákonů je nutno provádět tak, aby zmírňování předchozích křivd nezpůsobovalo nové nepřiměřené křivdy. Je třeba brát ohled na okolnosti každého jednotlivého případu tak, aby osoby, jež nabyly svého majetku v dobré víře, nebyly nuceny nést břemeno odpovědnosti státu, který kdysi tento majetek zkonfiskoval. V tomto smyslu je tedy nutno dále zkoumat, zda stěžovatel vydáním předmětných nemovitostí nebyl nucen snášet zvláštní a přílišnou zátěž, což by porušilo spravedlivou rovnováhu, která má vládnout mezi na jedné straně požadavky obecného zájmu a na straně druhé zachováním práva na ochranu majetku. V projednávané kause je významné, že obě oprávněné osoby, tj. stěžovatel a žalobkyně byly dětmi původního vlastníka a tedy měly k němu rovnocenný příbuzenský vztah; pak lze považovat za spravedlivé, aby za okolností daného případu žádná z oprávněných osob nebyla znevýhodněna, pokud jde o podíl na restituovaném majetku. Z výše uvedeného Ústavní soud dovozuje, že stěžovatel nebyl nucen v důsledku ústavní stížností napadených rozhodnutí snášet zvláštní a přílišnou zátěž, která by porušila spravedlivou rovnováhu mezi na jedné straně požadavky obecného zájmu a na straně druhé zachováním práva na ochranu majetku. Nedošlo tedy k porušení čl. 11 Listiny resp. čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.","metadata_regulation_keys":["87/1991:§5","99/1963:§237","99/1963:§241a","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Restituční nárok podle § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. a právo na spravedlivý proces","facts":[{"sourceRefs":["S0007","S0026"],"text":"Stěžovatel a MUDr. M. M. jsou dětmi původního vlastníka nemovitostí. Stěžovatel získal tyto nemovitosti v restituci."},{"sourceRefs":["S0007","S0025"],"text":"MUDr. M. M. se domáhala vydání podílu na nemovitostech s odkazem na § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., který umožňuje opomenutým oprávněným osobám uplatnit nárok vůči těm, jimž byla věc vydána."},{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Stěžovatel namítal, že nárok M. M. zanikl pro neuplatnění v prekluzivní lhůtě a že věc byla již pravomocně rozhodnuta (překážka věci rozsouzené)."},{"sourceRefs":["S0008","S0009"],"text":"Obecné soudy žalobě M. M. vyhověly a uložily stěžovateli vydat 9/48 nemovitostí."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"7 C 151/2003-293","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Částečně vyhověl žalobě a uložil žalovanému vydat žalobkyni 9/48 domu a pozemku; v části žaloby o zaplacení 2.429.666,60 Kč vyloučil k samostatnému projednání; zastavil řízení o vydání 1/48; rozhodl o nákladech řízení.","court":"Obvodní soud pro Prahu 5","decisionDate":"12. 1. 2005"},{"fileNumber":"25 Co 126/2005-317","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o soudním poplatku; změnil výrok o nákladech řízení tak, že žalobkyni se náhrada nepřiznává; rozhodl o nákladech odvolacího řízení.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"28. 6. 2005"},{"fileNumber":"28 Cdo 3042/2005-336","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Dovolání odmítl; rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.","court":"Nejvyšší soud ČR","decisionDate":"31. 5. 2006"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda napadeným usnesením Nejvyššího soudu došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces tím, že dovolací soud neposoudil dovolání jako přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neprovedl přezkum v plném rozsahu.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0028","S0032"],"text":"Nejvyšší soud se s námitkami stěžovatele ohledně přípustnosti dovolání řádně vypořádal a jeho závěr není v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud neshledal porušení práva na spravedlivý proces.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Nejvyšší soud však dovolání odmítl, aniž by se zabýval všemi dovolacími důvody, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0028"],"sourceRefs":["S0011","S0012"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel Ing. M. H."],"courtExplanation":"Nejvyšší soud v usnesení podrobně objasnil, proč nemohl ke stěžovatelem požadovanému rozsahu přezkumu přistoupit. Ústavní soud neshledal, že by tím došlo k porušení ústavně zaručených práv."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel Ing. M. H."]},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda napadená rozhodnutí obecných soudů, která uložila stěžovateli vydat podíl na nemovitostech, porušila jeho vlastnické právo podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0025","S0026","S0027"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud přezkoumal, zda uložení povinnosti vydat majetek sledovalo legitimní cíl a zda stěžovatel nebyl nucen snášet nepřiměřenou zátěž. Dospěl k závěru, že podmínka zákonnosti byla naplněna, legitimním cílem je náprava křivd, a vzhledem k tomu, že obě strany jsou dětmi původního vlastníka, není zátěž nepřiměřená. Nedošlo k porušení čl. 11 Listiny ani čl. 1 Dodatkového protokolu.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel Ing. M. H."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0009"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005 č. j. 25 Co 126/2005-317","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0010"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2006 č. j. 28 Cdo 3042/2005-336","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě","right":"vlastnické právo"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť napadená rozhodnutí neporušují ústavně zaručená práva stěžovatele.","sourceRefs":["S0033"]},"findings":[{"reason":"Uložení povinnosti vydat majetek bylo v souladu se zákonem, sledovalo legitimní cíl a nebylo nepřiměřenou zátěží.","regulations":"čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"vlastnické právo (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1)","outcome":"NOT_ASSESSED"},{"reason":"Obecné soudy se řádně vypořádaly s námitkami stěžovatele a jejich rozhodnutí nejsou svévolná ani extrémně rozporná.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0030","S0031"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy)","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"nález Ústavního soudu č. 2/1997 Sb.","sourceRefs":["S0020","S0021"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. je ústavně konformní a umožňuje opomenutým oprávněným osobám uplatnit nároky vůči uspokojeným oprávněným osobám.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2007:3.US.516.06","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2007:3.US.516.06"}}