{"document_id":"ECLI:CZ:US:2007:3.US.528.06.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 528/06","ecli":"ECLI:CZ:US:2007:3.US.528.06.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-528-06_1","decision_date":"2007-10-11","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Povinnost obviněného strpět rekognici a zásada zákazu sebeobviňování","legal_sentence":"Z hlediska zásady \"nemo tenetur se ipsum accusare\" (\"nikdo není povinen sám sebe obviňovat\") lze rozlišovat dva okruhy trestněprocesních úkonů, z nichž jedny jsou charakterizovány aktivitou obviněného, k nimž obviněný nesmí být pod hrozbou sankce donucován, zatímco druhý okruh zahrnuje úkony, jichž je obviněný toliko pasivním objektem a k jejichž strpění jej lze zákonnými prostředky přinucovat. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi musí vycházet z principu proporcionality mezi jednotlivými hodnotami a právy chráněnými ústavním pořádkem. S ohledem na tuto skutečnost Ústavní soud konstatuje, že pravidlo \"nemo tenetur se ipsum accusare\" není, i přes svůj zásadní význam pro spravedlivost trestního procesu, bezbřehé. Pokud by konání rekognice záviselo zcela na vůli obviněných, došlo by k nepoměrnému ztížení vyšetřování trestných činů a v důsledku toho k ochromení orgánů činných v trestním řízení při zjišťování objektivní pravdy ( § 2 odst. 5 věta druhá trestního řádu ). Rekognice je úkonem, při němž je obviněný nucen toliko pasivně strpět poznávací proceduru. Pouhé strpění rekognice nelze označit za donucování k sebeobviňování či k sebeusvědčování. Poznávaná osoba (včetně obviněného) je povinna strpět provedení rekognice a může být přípustnými prostředky (předvedením, uložením pořádkové pokuty) donucována k účasti na rekognici. V projednávaném případě policejní orgán neměl povinnost stěžovatele poučit o právu účast na rekognici odmítnout. Naproti tomu v takovém případě, kdy policejní orgán vyzval obviněného v rámci rekognice k hlasovému projevu, došlo k překročení hranice mezi úkonem, při němž je obviněný toliko pasivním objektem vyšetřovacího úkonu, a situací, kdy je obviněný nucen k aktivnímu jednání, jímž se sám může usvědčit. Bylo by v rozporu s právem neobviňovat sám sebe, pokud by pod sankcí pořádkové pokuty měl obviněný být \"donucen mluvit\". Policejní orgán tedy v daném případě nepostupoval správně, když stěžovatele předem nepoučil o jeho právu odmítnout uvedená slova opakovat. Policejní orgán sice může obviněného vyzvat, aby promluvil nebo jinak aktivně jednal, musí jej však poučit, že to může odmítnout; pokud obviněný nebyl takto poučen, je provedená rekognice neúčinným důkazem. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti vychází ze zásady sebeomezení a ke zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů přistupuje jen tehdy, lze-li v následném řízení před obecnými soudy reálně očekávat rozhodnutí pro stěžovatele příznivější. Ústavní soud hodnotí spravedlivost procesu jako celek; dílčí pochybení orgánů činných v trestním řízení nemusí nutně vést k rozhodnutím o vině a trestu, jež by bylo třeba zrušit pro rozpor s ústavním pořádkem. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že rozhodnutím a postupem obecných soudů nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ani k zásahu do jiných základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§266","141/1961:§268","141/1961:§104b","141/1961:§104c","141/1961:§2","120/1976:čl14","2/1993:čl36","2/1993:čl40"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Povinnost obviněného strpět rekognici a zásada zákazu sebeobviňování","facts":[{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Stěžovatel M. G. byl od 1. 11. 1991 do 31. 8. 1999 celníkem, naposledy na Celním úřadu Ruzyně. Po propuštění ze služebního poměru neodevzdal identifikační kartu ani služební průkaz."},{"sourceRefs":["S0013","S0014","S0015"],"text":"Dne 17. 11. 1999 kolem 16.00 hod. přišel na letiště v Ruzyni muž v uniformě celníka s brýlemi a tmavým knírkem, který pod záminkou kontroly od poškozeného N. L. D. převzal zavazadlo s 351 000 USD (v přepočtu 12 328 524 Kč) a s penězi i doklady odešel a nevrátil se."},{"sourceRefs":["S0019","S0020","S0021"],"text":"V přípravném řízení byly provedeny rekognice, při nichž někteří svědci (poškozený, R., Pr., S., M.) označili stěžovatele jako pachatele, jiní (Po., Še., Šp., Šť.) jej neoznačili. Stěžovatel vinu popíral a namítal vady rekognicí, zejména nepoučení o právu odmítnout účast a neupravení vzhledu figurantů podle popisu pachatele."},{"sourceRefs":["S0022","S0024","S0045"],"text":"Městský soud v Praze dvakrát uznal stěžovatele vinným trestným činem krádeže a odsoudil jej k šesti letům odnětí svobody. Vrchní soud v Praze první rozsudek zrušil pro procesní vady, druhý rozsudek potvrdil, přičemž vyslovil názor, že obviněný má právo odmítnout účast na rekognici."},{"sourceRefs":["S0051","S0058"],"text":"Ministr spravedlnosti podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud zamítl s odůvodněním, že obviněný je povinen strpět rekognici a že neupravení vzhledu figurantů nezpůsobuje nezákonnost."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"57 T 21/2001","sourceRefs":["S0022"],"outcomeSummary":"Rozsudek: stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a odst. 4 tr. zákona, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"2002-03-20"},{"fileNumber":"5 To 69/02","sourceRefs":["S0024","S0025","S0026"],"outcomeSummary":"Usnesení: zrušil rozsudek Městského soudu v Praze podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a vrátil věc k novému projednání; vytkl vady při výslechu poškozeného bez tlumočníka a nedostatky při rekognicích.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"2002-07-10"},{"fileNumber":"57 T 21/2001","sourceRefs":["S0029","S0042"],"outcomeSummary":"Rozsudek: stěžovatel opět uznán vinným stejným trestným činem a odsouzen k šesti letům odnětí svobody; soud dospěl k závěru, že obviněný je povinen se rekognice zúčastnit.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"2003-01-14"},{"fileNumber":"5 To 33/03","sourceRefs":["S0045","S0046","S0049"],"outcomeSummary":"Usnesení: zamítl odvolání stěžovatele jako nedůvodné; vyslovil názor, že obviněný má právo odmítnout účast na rekognici, ale přesto potvrdil vinu s odkazem na rekognici podle fotografií a pachovou stopu.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"2003-05-07"},{"fileNumber":"4 Tz 210/2005","sourceRefs":["S0058","S0059"],"outcomeSummary":"Usnesení: zamítl stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti; ztotožnil se s názorem, že obviněný je povinen strpět rekognici a že neupravení vzhledu figurantů nezpůsobuje nezákonnost.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"2006-04-26"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda je obviněný jako poznávaná osoba povinen strpět rekognici, nebo zda má právo účast na ní odmítnout, a zda nedostatek poučení o tomto právu činí důkaz nepoužitelným pro rozpor se zákazem sebeobviňování (nemo tenetur).","sourceRefs":["S0064","S0065"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0090","S0091","S0093"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud neshledal porušení práva neobviňovat sebe sama. Rekognice je úkon, při němž je obviněný nucen toliko pasivně strpět poznávací proceduru; požadavky na něj kladené nemají charakter donucování k sebeobviňování. Obviněný je povinen strpět provedení rekognice a může být k účasti donucen předvedením nebo pořádkovou pokutou. Nedostatek poučení o právu odmítnout účast nezpůsobuje nezákonnost důkazu.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdí, že nebyl poučen o právu odmítnout účast na rekognici, a proto jsou výsledky rekognicí absolutně neúčinným důkazem, neboť byl donucen k sebeobviňování v rozporu s čl. 40 odst. 4 Listiny.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0090","S0091","S0093"],"sourceRefs":["S0065"],"importance":"CORE","parties":["M. G."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že obviněný je povinen strpět rekognici jako poznávaná osoba a může být k účasti donucen, neboť se nejedná o donucování k sebeobviňování; poučení o právu odmítnout účast není vyžadováno."}],"id":"LQ001","raisedBy":["M. G."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":3},"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda neupravení zevnějšku figurantů a obviněného podle popisu pachatele (tmavé vlasy, knírek, brýle) způsobuje nezákonnost rekognice.","sourceRefs":["S0067"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0099"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že neupravení zevnějšku figurantů podle popisu pachatele samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost rekognice. V daném případě nikdo z figurantů ani obviněný neměl brýle ani knírek, takže nedošlo k situaci, kdy by markanty u některých osob mohly svědka navádět. Skutečnost, že markanty chyběly, může snižovat věrohodnost, ale není důvodem pro vyloučení důkazu.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["M. G."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda rekognice podle fotografií provedená dne 30. 8. 2000 se svědkem M. byla provedena v souladu se zákonem, zejména zda fotografie figurantů nebyly výrazně odlišné od fotografie stěžovatele.","sourceRefs":["S0101"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0103"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že při rekognici podle fotografií došlo k porušení § 93 odst. 2 tr. ř. (tehdy platného), neboť fotografie figurantů byly výrazně odlišné kvality, formátu a stáří od fotografie stěžovatele. Tento postup činí rekognici nevěrohodným důkazem.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["M. G."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postup policejního orgánu při rekognici se svědkem R., kdy byl stěžovatel vyzván k hlasovému projevu, porušil zákaz sebeobviňování.","sourceRefs":["S0066","S0095"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0096"],"text":"Ústavní soud shledal, že vyzvání stěžovatele k opakování slov za účelem identifikace hlasem bylo donucením k aktivnímu jednání, které může vést k sebeobviňování. Tento postup byl v rozporu se zásadou nemo tenetur a právem na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["M. G."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2},"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy dostatečně zjistily výši způsobené škody, když vycházely pouze z tvrzení poškozeného bez objektivizace.","sourceRefs":["S0069","S0070"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0107"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení práva na spravedlivý proces v otázce zjištění výše škody. Obecné soudy se s námitkami stěžovatele vypořádaly a své závěry řádně odůvodnily.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ005","raisedBy":["M. G."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0090","S0091"],"interpretation":"Obviněný je povinen strpět provedení rekognice jako poznávaná osoba a může být k účasti na ní donucen předvedením nebo pořádkovou pokutou, neboť se nejedná o donucování k sebeobviňování ve smyslu zásady nemo tenetur.","regulations":"čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, § 93 odst. 3 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":2}},{"sourceRefs":["S0099"],"interpretation":"Neupravení zevnějšku figurantů a obviněného podle popisu pachatele samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost rekognice, může však snižovat její věrohodnost. K nezákonnosti by došlo, pokud by někteří figuranti byli opatřeni markanty a jiní ne, což by mohlo svědka navádět.","regulations":"§ 93 odst. 2 trestního řádu (ve znění do 31. 12. 2001), § 104b odst. 3, 4, 5 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":3}},{"sourceRefs":["S0103"],"interpretation":"Při rekognici podle fotografií musí být fotografie figurantů a obviněného stejného typu, formátu a kvality; výrazné odlišnosti činí rekognici nevěrohodnou a v rozporu se zákonem.","regulations":"§ 93 odst. 2 trestního řádu (ve znění do 31. 12. 2001)","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. 4 Tz 210/2005, kterým byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 5 To 33/2003, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo odepřít výpověď"},{"regulations":"čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod","right":"Zákaz zneužití omezení základních práv"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a řádně, není důvod k odmítnutí.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí obecných soudů porušila právo stěžovatele na spravedlivý proces; dílčí pochybení při rekognicích nevedla k porušení ústavně zaručených práv s ohledem na celkový kontext a další usvědčující důkazy.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0104","S0105"],"right":"Právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Obviněný není nucen k sebeobviňování účastí na rekognici jako poznávaná osoba, neboť se jedná o pasivní strpění úkonu.","regulations":"čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0090"],"right":"Právo odepřít výpověď (čl. 40 odst. 4 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":2}}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. 4 Tz 210/2005 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 5 To 33/2003","kind":"REJECT","text":"Ústavní stížnost se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 623/2000","sourceRefs":["S0098"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Nález řešil situaci, kdy figuranti byli opatřeni markanty odlišně od obviněného, což mohlo svědka navádět; v projednávané věci nikdo markanty neměl, proto se závěry neuplatní.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2003:3.US.623.2000","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2003:3.US.623.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":7,"REFERENCED":2}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":5,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2007:3.US.528.06.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2007:3.US.528.06.1"}}