{"document_id":"ECLI:CZ:US:2007:4.US.260.05.1","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 260/05","ecli":"ECLI:CZ:US:2007:4.US.260.05.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-260-05_1","decision_date":"2007-05-17","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posouzení zavinění ve formě nepřímého úmyslu u trestného činu vraždy v kontextu snížené příčetnosti a znaleckých posudků","legal_sentence":"Ústavní soud již v minulosti zformuloval zásadu zákazu tzv. deformace důkazu, tedy vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného důkazu. Jinak řečeno, Ústavní soud zformuloval zásadu, že předpokladem náležitého a také ústavně souladného hodnocení důkazu je, aby informace z hodnoceného důkazu zůstala bez jakékoli deformace v procesu jeho hodnocení zachována a výlučně jen jako taková se promítla do vlastního vyhodnocení jako konečného úsudku soudu (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 398/97 N 64/11 SbNU). Z ústavního principu presumpce neviny, garantovaného čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod , resp. čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně z něho plynoucí zásady \"v pochybnostech ve prospěch obviněného\" (in dubio pro reo), které jsou promítnuty do příslušných ustanovení trestního řádu (§ 2 odst. 2, 5 a 6), pak vyplývá, že jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze učinit zjištění, které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na princip presumpce neviny, který vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno, a tam, kde existují jakékoliv pochybnosti, musí být vyloženy ve prospěch obviněného. Závěry znaleckých posudků o duševním stavu stěžovatelky, konstatující, že si stěžovatelka v popsané zátěžové situaci při svém zkratkovitém a nepřipravovaném jednání plně neuvědomovala dosah a význam svého jednání, jeho případnou nebezpečnost pro dceru a následkem toho i pro společnost, zůstaly dle Ústavního soudu při posuzování subjektivní stránky trestného činu vraždy, zejména při posouzení, zda stěžovatelka jednala v nepřímém úmyslu, a při právní kvalifikaci skutku vraždy zcela stranou pozornosti obecných soudů. Právní kvalifikace jednání stěžovatelky jako trestného činu vraždy s konstatováním, že stěžovatelka jednala nepochybně minimálně v nepřímém úmyslu, neboť i přes svůj nepříznivý psychický stav musela v její vědomostní, ale i volní složce nutně existovat představa o chráněném zájmu, vůči němuž směřovala její vůle tento zájem poškodit, z uvedených znaleckých závěrů dle názoru Ústavního soudu jednoznačně nevyplývá; otázka nepřímého úmyslu stěžovatelky tak nebyla prokázána mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Právní závěr obecných soudů o tom, že se ze strany stěžovatelky jednalo o naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy, je v extrémním rozporu se skutkovým zjištěním obecných soudů, neboť z provedeného dokazování nelze dle Ústavního soudu bez porušení principu presumpce neviny dovodit, že jednání stěžovatelky bylo vedeno s úmyslem (byť i eventuálním) poškozenou usmrtit. Jelikož jednoznačný soulad mezi skutkovým stavem zjištěným procesně zákonným způsobem a z něj vyvozenými právními závěry jsou nezbytnými podmínkami spravedlivého procesu, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími, která vzešla z řízení, které ve svém celku porušilo právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§12","140/1961:§219","141/1961:§105","141/1961:§116","141/1961:§2","2/1993:čl40","2/1993:čl8","2/1993:čl37","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení zavinění ve formě nepřímého úmyslu u trestného činu vraždy v kontextu snížené příčetnosti a znaleckých posudků","facts":[{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Stěžovatelka L. R. usmrtila svou čtrnáctidenní dceru tím, že jí přikryla obličej složenou látkovou plenou a oběma rukama po dobu nejméně tří až pěti minut tlačila značnou intenzitou na nos a ústa, čímž znemožnila dýchání a způsobila smrt udušením."},{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Stěžovatelka se k činu doznala, ale uvedla, že nechtěla dceru zabít, pouze ji uspat."},{"sourceRefs":["S0016","S0019","S0022","S0023"],"text":"V trestním řízení byly vypracovány čtyři znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie, které se lišily v závěrech o příčetnosti stěžovatelky v době činu: první (MUDr. P. Z. a PhDr. K. N.) konstatoval podstatné snížení ovládacích schopností, druhý (MUDr. P. T.) vymizení rozpoznávacích i ovládacích schopností, třetí (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) podstatné snížení, čtvrtý (2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy) podstatné snížení."},{"sourceRefs":["S0017","S0024"],"text":"Soud prvního stupně uznal stěžovatelku vinnou z trestného činu vraždy s tím, že jednala ve stavu zmenšené příčetnosti, ale s nepřímým úmyslem usmrtit; odvolací soud potvrdil vinu a uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let."},{"sourceRefs":["S0027"],"text":"Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky pro nezpůsobilé dovolací důvody."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"42 T 2/2003","sourceRefs":["S0015","S0017"],"outcomeSummary":"Stěžovatelka uznána vinnou z trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona, odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Soud shledal zmenšenou příčetnost, ale kvalifikoval jednání jako vraždu s nepřímým úmyslem.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"15. 9. 2003"},{"fileNumber":"7 To 133/2003","sourceRefs":["S0024"],"outcomeSummary":"Zrušil výrok o trestu a uložil trest odnětí svobody v trvání 8 let (mimořádné snížení pod dolní hranici sazby). Potvrdil výrok o vině s odůvodněním, že stěžovatelka jednala minimálně v nepřímém úmyslu.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"1. 6. 2004"},{"fileNumber":"5 Tdo 1408/2004","sourceRefs":["S0027"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatelky odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť námitky neodpovídaly dovolacím důvodům.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"5. 1. 2005"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda z provedených důkazů (zejména znaleckých posudků) bylo možno bez porušení presumpce neviny dovodit, že stěžovatelka jednala v nepřímém úmyslu usmrtit dítě.","sourceRefs":["S0007","S0008"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0042"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Právní závěr obecných soudů o tom, že se ze strany stěžovatelky jednalo o naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy, je v extrémním rozporu se skutkovým zjištěním obecných soudů, neboť z provedeného dokazování nelze bez porušení principu presumpce neviny dovodit, že jednání stěžovatelky bylo vedeno s úmyslem (byť i eventuálním) poškozenou usmrtit.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatelka namítala, že z protichůdných znaleckých posudků nevyplývá jednoznačný závěr o jejím úmyslu usmrtit, a že soudy měly aplikovat zásadu in dubio pro reo. Poukazovala na to, že znalecké posudky konstatovaly, že si neuvědomovala dosah svého jednání.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0038","S0040"],"sourceRefs":["S0007","S0008"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka L. R."],"courtExplanation":"Obecné soudy dostatečně nezohlednily závěry znaleckých posudků, zejména že si stěžovatelka neuvědomovala dosah a význam svého jednání, a proto nebyl nepřímý úmysl prokázán mimo rozumnou pochybnost."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka L. R."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Definice úmyslu a nepřímého úmyslu je obsahově shodná se starou úpravou.","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_counterparts":["40/2009:§15"],"continuity_old_key":"140/1961:§4","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":3}},{"question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces tím, že odmítl její dovolání pro nezpůsobilé dovolací důvody, aniž by poskytl ochranu základním právům.","sourceRefs":["S0026"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0044"],"text":"Napadeným usnesením dovolacího soudu bylo pokračováno v zásahu do základních práv stěžovatelky, jelikož trestní řízení z hlediska zásahu do základních práv je třeba nahlížet v jeho celistvosti. Ani striktní vymezení dovolacích důvodů nemůže změnit ústavní povinnost soudů poskytovat ochranu základním právům.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"PROCEDURE","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelka L. R."],"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0036","S0037"],"interpretation":"Pro závěr o nepřímém úmyslu je nezbytné prokázat, že pachatel věděl o možnosti způsobení následku a byl s ním srozuměn, přičemž srozumění vyžaduje aktivní volní vztah; pouhá lhostejnost nestačí. Závěr o nepřímém úmyslu nelze presumovat, musí být prokázán z konkrétních okolností.","regulations":"§ 4 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.)","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":3},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2005 sp. zn. 5 Tdo 1408/2004, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2004 sp. zn. 7 To 133/2003 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2003 sp. zn. 42 T 2/2003, jimiž byla stěžovatelka uznána vinnou z trestného činu vraždy.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces a presumpce neviny"},{"regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na osobní svobodu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost je přípustná, včasná a splňuje náležitosti.","sourceRefs":["S0028"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nedostatečně zohlednily znalecké posudky a neprokázaly nepřímý úmysl stěžovatelky mimo rozumnou pochybnost, čímž porušily presumpci neviny.","regulations":"čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy, čl. 40 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0042"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 40 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"reason":"V důsledku porušení spravedlivého procesu došlo k neoprávněnému zbavení osobní svobody stěžovatelky.","regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0043"],"right":"právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že z provedených důkazů nelze bez porušení presumpce neviny dovodit úmysl stěžovatelky usmrtit dítě; další řízení musí respektovat zásadu in dubio pro reo."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1408/2004, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 133/2003 a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 2/2003","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Postupem porušujícím čl. 6 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ústícím do vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2005 sp. zn. 5 Tdo 1408/2004, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2004 sp. zn. 7 To 133/2003 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2003 sp. zn. 42 T 2/2003, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1408/2004, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 133/2003 a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 2/2003","kind":"QUASH_DECISION","text":"Proto se tato rozhodnutí ruší."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí s výrokem nálezu. Skutková zjištění mají dostatečnou oporu v provedeném dokazování; závěr o nepřímém úmyslu je odůvodněný s ohledem na způsob spáchání činu a sníženou příčetnost, která byla zohledněna v trestu. Princip in dubio pro reo nebyl porušen.","judges":["Michaela Židlická"]},{"summary":"Souhlasí s výrokem, ale odůvodnění považuje za nedostatečné. Hlavní vadou řízení nebyl extrémní rozpor, ale kusost dokazování ohledně schopnosti stěžovatelky srozumění s následkem; soudy se nezabývaly otázkou, zda stěžovatelka byla schopna předvídat smrt dítěte.","judges":["Miloslav Výborný"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 335/05","sourceRefs":["S0031"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Význam důkazu je kruciální pro ospravedlnění zbavení osobní svobody.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2006:4.US.335.05","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2006:4.US.335.05"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":22}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2007:4.US.260.05.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2007:4.US.260.05.1"}}