{"document_id":"ECLI:CZ:US:2007:4.US.356.04","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 356/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2007:4.US.356.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-356-04","decision_date":"2007-02-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Lhůta pro podání dovolání a poučovací povinnost odvolacího soudu při intertemporální změně právní úpravy","legal_sentence":"Nejvyšší soud svým rozhodnutím porušil stěžovatelčino právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , neboť nezohledněním absence poučení o dovolání, zejména o délce lhůty stanovené k jeho podání v napadaném rozhodnutí vrchního soudu, a odmítnutím stěžovatelčina dovolání pro opožděnost vyložil intertemporální konflikt starého a nového práva tak, že svým formalistickým postupem nadměrně ztížil realizaci procesních práv stěžovatelky. Bylo však na Nejvyšším soudu, aby ten naopak za dané situace, podle mínění Ústavního soudu značně neobvyklé, umožnil stěžovatelce uplatnění jejích procesních práv a s ohledem na kautely spravedlivého procesu a právní jistoty analogicky aplikoval ustanovení § 240 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001, a aby tedy vztáhl poučovací povinnost odvolacího soudu o možnosti a lhůtě k podání dovolání též na řízení, na něž se užije předchozí procesní úprava.","metadata_regulation_keys":["30/2000","99/1963:§240","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Lhůta pro podání dovolání a poučovací povinnost odvolacího soudu při intertemporální změně právní úpravy","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Česká spořitelna, a.s. se domáhala po stěžovatelce a dalších žalovaných zaplacení pohledávky 956 834,40 Kč s příslušenstvím."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"27 Cm 425/98-41","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Rozsudkem uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 956 834,40 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.","court":"Krajský obchodní soud v Praze","decisionDate":"8. 8. 2000"},{"fileNumber":"6 Cmo 362/2001-95","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek prvního stupně.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"17. 4. 2003"},{"fileNumber":"29 Odo 122/2004-152","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání pro opožděnost.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"29. 7. 2004"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces tím, že při posouzení včasnosti dovolání neaplikoval analogicky poučovací povinnost podle § 240 odst. 3 o.s.ř. ve znění po 1.1.2001, ačkoliv odvolací soud o dovolání nepoučil.","sourceRefs":["S0008"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0015","S0016"],"text":"Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, protože při posouzení včasnosti dovolání nezohlednil absenci poučení o dovolání v rozhodnutí odvolacího soudu a formalisticky aplikoval starou jednoměsíční lhůtu, aniž by analogicky aplikoval § 240 odst. 3 o.s.ř. ve znění po 1.1.2001, který ukládá poučovací povinnost. Tím nadměrně ztížil realizaci procesních práv stěžovatelky.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Absence poučení o dovolání způsobila, že lhůta k podání dovolání nezačala běžet, a Nejvyšší soud neměl dovolání odmítnout jako opožděné.","courtTreatment":"PARTLY_ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0015","S0016"],"sourceRefs":["S0008"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka Mgr. H. N."],"courtExplanation":"Ústavní soud nepřisvědčil názoru, že lhůta vůbec nezačala běžet, ale shledal, že absence poučení měla být zohledněna analogickou aplikací § 240 odst. 3 o.s.ř."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka Mgr. H. N."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda je ústavní stížnost proti rozsudkům krajského obchodního soudu a vrchního soudu přípustná.","sourceRefs":["S0018"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0018"],"text":"Zrušení usnesení Nejvyššího soudu postačuje k ochraně práv stěžovatelky; o dovolání bude znovu rozhodováno. Ústavní stížnost v této části je nepřípustná.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0015"],"interpretation":"Poučovací povinnost odvolacího soudu o možnosti podat dovolání podle § 240 odst. 3 o.s.ř. ve znění po 1.1.2001 je třeba analogicky aplikovat i na řízení, na něž se podle přechodných ustanovení použije stará procesní úprava, pokud by jinak došlo k porušení právní jistoty účastníků.","regulations":"§ 240 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (zákon č. 30/2000 Sb.)","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 8.8.2000 č.j. 27 Cm 425/98-41","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.4.2003 č.j. 6 Cmo 362/2001-95","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2004 č.j. 29 Odo 122/2004-152","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 90 Ústavy","right":"právo na soudní ochranu a spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["OTHER"],"reason":"Ústavní stížnost proti rozsudkům krajského obchodního soudu a vrchního soudu je nepřípustná, protože zrušení usnesení Nejvyššího soudu postačuje k ochraně práv stěžovatelky; o dovolání bude znovu rozhodováno.","sourceRefs":["S0018"],"questionAssessments":[{"rejectionGrounds":["OTHER"],"questionId":"LQ002","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud formalistickým výkladem intertemporálních předpisů a nezohledněním absence poučení o dovolání porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0016"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je vázán právním názorem Ústavního soudu, že při posuzování včasnosti dovolání měl analogicky aplikovat poučovací povinnost podle § 240 odst. 3 o.s.ř. ve znění po 1.1.2001."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2004 č.j. 29 Odo 122/2004-152","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2004 č. j. 29 Odo 122/2004-152 se zrušuje."},{"targetAct":"ústavní stížnost v části směřující proti rozsudkům Krajského obchodního soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze","kind":"REFUSE","text":"V ostatním se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I.ÚS 574/03","sourceRefs":["S0014"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"V případech intertemporálního konfliktu staré a nové úpravy dovolací lhůty je třeba analogicky aplikovat poučovací povinnost podle § 240 odst. 3 o.s.ř. ve znění po 1.1.2001.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.574.03","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.574.03"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.122.2004.1","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2007:4.US.356.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2007:4.US.356.04"}}