{"document_id":"ECLI:CZ:US:2008:1.US.320.06.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 320/06","ecli":"ECLI:CZ:US:2008:1.US.320.06.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-320-06_1","decision_date":"2008-10-29","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Restituční nárok na vydání chaty – posouzení, zda polovina nemovitosti nabytá děděním podléhá restituci, a otázka protiprávního zvýhodnění při nabytí od státu","legal_sentence":"Z obecného hlediska je úvodem namístě připomenout, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb. ) nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 19/98 ze dne 3. 2. 1999 (N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb. )]. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Ústavní soud rovněž několikrát uvedl, že z pohledu ústavněprávního je nutno stanovit podmínky, za splnění kterých nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky zejména v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě [např. nález sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 (N 9/17 SbNU 73)]. Konkrétně to pro daný případ znamená, že právní názor dovozující, že jestliže generál K. koupil předmětnou nemovitost v době manželství, která se tím stala součástí zákonného společenství manželů (a následně součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů), a jestliže potom po smrti své manželky zdědil polovinu i této nemovitosti, takže nelze jeho právní nástupkyni - žalované v dané restituční věci - uložit danou polovinu nemovitosti stěžovatelce K. vydat, je v této souzené věci extrémní interpretací práva, popírající smysl a účel restitučních zákonů. Ústavní soud zde tedy souhlasí s názorem, že pokud odvolací soud odkazuje na judikaturu k otázce postavení povinné osoby, na niž vlastnictví přešlo děděním (a nikoli na niž bylo převedeno), nemohou příslušná rozhodnutí na danou věc dopadat. To proto, že bylo nepochybně zjištěno, že nemovitost nabyl kupní smlouvou neoprávněným zvýhodněním právě předchůdce povinné osoby generál K. Poskytnutí ochrany jeho vlastnictví, respektive pak jeho právní nástupkyni tím, že ač polovina nemovitosti na něho byla (protiprávně, a tak v režimu restitučního zákona napravitelně) převedena a druhá polovina na něj toliko \"přešla\", a je tedy v restitučním řízení nevydatelná, by naprosto popřelo nejen účel restitučního zákona č. 87/1991 Sb. , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, ale i elementární smysl pro spravedlnost. Svoji relevanci má i další námitka, že jestliže generál K. nabyl chatu do zákonného majetkového společenství manželů (které bylo transformováno do bezpodílového spoluvlastnictví manželů), pak platí, že tento muž byl tehdy v souladu se standardním právním výkladem institutu bezpodílového spoluvlastnictví vlastníkem celé věci, a nikoli její ideální poloviny; ani to však obecné soudy nevzaly v úvahu. Ústavní soud konečně dodává, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd a stát a jeho orgány jsou povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma má být alespoň částečně kompenzována. Ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám vstřícně, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo. Případné legislativní nedůslednosti různého druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu různých státních orgánů nelze zásadně vykládat v neprospěch oprávněných osob, ale ve vztahu ke konkrétní věci, s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky L. K. vyhověl podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, jak je dostatečně zřejmé z výroku i z odůvodnění tohoto nálezu. Ústavní soud souhlasí i s názorem, že je vždy třeba pečlivě zkoumat skutečnost, zda v době nabytí věci od státu byly naplněny podmínky i platných interních směrnic Ministerstva financí, a že zvláště bedlivě je nutno postupovat v případech, kdy je známo, že nabyvatelé nemovitostí byli úzce spjati s tehdejším režimem. Podle mínění Ústavního soudu je rovněž správný závěr, že nebylo pochybením odvolacího soudu, jestliže při úvaze o tom, zda tu nedošlo k protiprávnímu zvýhodnění ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. , bylo přihlíženo i k právnímu předpisu, který nebyl předpisem obecně závazným, ale ukládal určité povinnosti státním orgánům při uzavírání právních úkonů s fyzickými osobami; to vzdor tomu, že pohled judikatury na to, zda i takové interní normativní směrnice, upravující nabývání věcí od státu, vydané k tomu příslušným orgánem státní správy, které nebyly ve Sbírce zákonů oznámeny, jsou či nejsou platnými předpisy ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. , nebyl po dobu několika let zcela sjednocený. Rozhodující totiž skutečně musí být - ve vztahu k restitučním případům - jen to, zda nedodržení pravidel objektivního výběru směřovalo k nemístné preferenci jednoho ze zájemců či zda mohlo vést k faktickému vyřazení ostatních občanů z možnosti zajímat se o koupi věci. Je ostatně notoricky známo, že totalitní komunistický režim dodržoval i své vlastní právní předpisy v podstatě jen tehdy, jestliže se to jeho mocenským záměrům hodilo.","metadata_regulation_keys":["265/1949:§22","87/1991:§20","87/1991:§4","2/1993:čl36","2/1993:čl2","2/1993:čl11","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Restituční nárok na vydání chaty – posouzení, zda polovina nemovitosti nabytá děděním podléhá restituci, a otázka protiprávního zvýhodnění při nabytí od státu","facts":[{"sourceRefs":["S0010","S0013","S0045"],"text":"Ing. J. K., důstojník Ministerstva vnitra, koupil v roce 1961 od státu chatu za zvýhodněných podmínek v rozporu s interní směrnicí Ministerstva financí, která jej vylučovala z možnosti nákupu a stanovila vyšší cenu."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Chata se stala součástí zákonného majetkového společenství manželů K. Po smrti manželky L. Ko. v roce 1990 zdědil Ing. J. K. její ideální polovinu."},{"sourceRefs":["S0008","S0010"],"text":"Ing. J. K. později zemřel a jeho dcera L. C. chatu zdědila. L. K., oprávněná osoba, se domáhala vydání chaty v restituci."},{"sourceRefs":["S0008","S0011","S0018"],"text":"Okresní soud žalobu zamítl, Krajský soud uložil vydat polovinu chaty (tu, kterou Ing. J. K. koupil od státu), ale druhou polovinu (zděděnou) nevydal s odůvodněním, že byla nabyta děděním, nikoli převodem. Nejvyšší soud to potvrdil."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"5 C 274/2001","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu L. K. na vydání chaty.","court":"Okresní soud Praha-západ","decisionDate":"21. 9. 2004"},{"fileNumber":"30 Co 48/2005","sourceRefs":["S0008","S0017"],"outcomeSummary":"Změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil L. C. vydat ideální polovinu chaty; ve zbytku (druhá polovina) potvrdil zamítnutí.","court":"Krajský soud v Praze","decisionDate":"8. 6. 2005"},{"fileNumber":"28 Cdo 3068/2005","sourceRefs":["S0018"],"outcomeSummary":"Dovolání L. C. zamítl, dovolání L. K. odmítl.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"23. 3. 2006"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odmítnutí vydání ideální poloviny chaty s odůvodněním, že ji Ing. J. K. nabyl děděním po manželce, a nikoli převodem od státu, je v souladu s účelem restitučních předpisů a právem na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0021","S0022"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0034","S0035","S0036","S0042"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud shledal, že napadená rozhodnutí porušila právo stěžovatelky L. K. na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Obecné soudy aplikovaly restituční předpisy přepjatě formalistickým způsobem, který popírá jejich účel a smysl. Extrémní interpretace, která odděluje polovinu nemovitosti nabytou děděním od restitučního nároku, je v rozporu s principy spravedlnosti a ústavně konformním výkladem.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Výklad, že polovina chaty nabytá děděním nepodléhá restituci, je formalistický a popírá smysl restitučního zákona, neboť Ing. J. K. byl původním nabyvatelem celé chaty a dědění je pouze důsledkem manželského majetkového režimu.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0036","S0037","S0038"],"sourceRefs":["S0021","S0022"],"importance":"CORE","parties":["L. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že tento výklad je extrémní interpretací práva, která popírá účel restitučních zákonů a vede k nespravedlnosti."}],"id":"LQ001","raisedBy":["L. K."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda obecné soudy správně posoudily, že Ing. J. K. nabyl nemovitost v rozporu s tehdy platnými předpisy a byl protiprávně zvýhodněn, a to na základě interní směrnice Ministerstva financí, která nebyla publikována ve Sbírce zákonů.","sourceRefs":["S0024","S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0044","S0045","S0049"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky L. C. Obecné soudy správně vycházely z toho, že interní směrnice Ministerstva financí, vydaná na základě zmocnění ve vládním nařízení č. 81/1958 Sb., je relevantní pro posouzení protiprávního zvýhodnění. Porušení směrnice (vyloučení důstojníka z nákupu, prodej za poloviční cenu) bylo prokázáno a představuje naplnění skutkové podstaty neoprávněného zvýhodnění bez ohledu na existenci dalších zájemců.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["L. C."],"arguments_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 21.9.2004 sp.zn. 5 C 274/2001","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.6.2005 sp.zn. 30 Co 48/2005","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2006 sp.zn. 28 Cdo 3068/2005","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny","right":"Vlastnické právo a další"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní soud neshledal důvody pro odmítnutí pro nepřípustnost; ústavní stížnost L. K. byla meritorně posouzena a vyhověno, ústavní stížnost L. C. byla posouzena jako zjevně neopodstatněná.","sourceRefs":["S0034","S0044"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy aplikovaly restituční předpisy přepjatě formalistickým způsobem, který popřel jejich účel a vedl k nespravedlnosti.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0036","S0042"],"right":"Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, neboť napadená rozhodnutí neporušila základní práva stěžovatelky.","regulations":"čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0044","S0049"],"right":"Vlastnické právo a další práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny","outcome":"NOT_ASSESSED"}],"bindingInstructions":["Krajský soud v Praze je povinen znovu rozhodnout o restitučním nároku L. K. ve vztahu k celé nemovitosti v souladu s právním názorem Ústavního soudu, který vylučuje formalistické oddělení poloviny nabyté děděním."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudky obecných soudů v rozsahu uvedeném ve výroku","kind":"QUASH_DECISION","text":"Ústavní stížnosti stěžovatelky L. K. se vyhovuje. Výroky II. a III. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006 sp. zn. 28 Cdo 3068/2005, výroky II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2005 sp. zn. 30 Co 48/2005 a výrok II. rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 9. 2004 sp. zn. 5 C 274/2001 se zrušují."},{"targetAct":"Ústavní stížnost L. C.","kind":"REJECT","text":"Ústavní stížnost stěžovatelky L. C. se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 644/2000","sourceRefs":["S0037"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Tento nález se týkal skutkově odlišné situace a nelze jej paušálně aplikovat na nyní posuzovaný případ.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2001:4.US.644.2000","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2001:4.US.644.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.3068.2005.1","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2008:1.US.320.06.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2008:1.US.320.06.1"}}