{"document_id":"ECLI:CZ:US:2008:1.US.755.06.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 755/06","ecli":"ECLI:CZ:US:2008:1.US.755.06.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-755-06_1","decision_date":"2008-12-10","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Započtení náhrady za údajné zhodnocení lesních cest proti restitučním nárokům podle zákona o půdě","legal_sentence":"Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně prohlásil, že při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jenž má svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad. Ústavní soud rovněž několikrát uvedl, že z pohledu ústavněprávního je nutno stanovit podmínky, při splnění kterých nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv či svobod stěžovatele. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky zejména v následujících okolnostech. Základní práva a svobody v oblasti podústavního práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě. Ústavní soud již několikrát zdůraznil, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd a že stát a jeho orgány jsou povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma má být alespoň částečně kompenzována. Ke splnění účelu a cíle restitucí je proto zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám vstřícně, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo. Případné legislativní nedůslednosti různého druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu různých státních orgánů nebo osob jednajících za stát nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob, nýbrž ve vztahu ke konkrétní věci a s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky. Stát, resp. povinná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále též \" zákon o půdě \"), si nemůže libovolně započíst v zákoně nevyjmenovaný způsob náhrady, tedy přijmout plnění z nevymahatelného nároku, jakým je např. náhrada údajného zhodnocení pozemků. To, co je v restitučním zákoně koncipováno zejména ve prospěch oprávněných osob, nemůže být obráceno. Nelze vyložit k tíži oprávněného restituenta sporný úkon, který tento oprávněný restituent následně popřel a který by byl zcela zjevně proti jeho zájmům. Pokud stát uzná, že jde o oprávněnou restituci, nelze za pomoci účelových výkladů a úkonů orgánů jednajících za stát již přiznaná práva nebo jejich část popřít. Zásada smluvní volnosti je v oblasti restitucí neprávem odňatého majetku modifikována účelem a smyslem restitučního zákona, který - co do principu - jinak obecně možné uplatňování nároků mezi osobami povinnými a oprávněnými nepřipouští ( § 28 zákona č. 229/1991 Sb. ). Ústavní soud samozřejmě nevylučuje, že by určité dohody podle restitučních zákonů, v daném případě podle zákona o půdě , mohly být uzavírány, ale takové dohody musí ctít smysl a účel restituce, jímž je především zájem restituenta na v současné době uskutečnitelné nápravě křivd; ostatní orgány veřejné moci jsou potom povinny aplikovat tomuto principu přiměřený a vstřícný výklad.","metadata_regulation_keys":["229/1991:§14","229/1991:§15","229/1991:§16","229/1991:§20","229/1991:§28","40/1964:§585","40/1964:§37","2/1993:čl36","2/1993:čl11"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Započtení náhrady za údajné zhodnocení lesních cest proti restitučním nárokům podle zákona o půdě","facts":[{"sourceRefs":["S0009","S0011"],"text":"Stěžovatel K. S. měl vůči vedlejšímu účastníkovi, podniku Lesy České republiky, s. p., restituční nároky podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, za znehodnocené stavby, trvalé porosty, živý a mrtvý inventář a znehodnocené lesní cesty. Vedlejší účastník tyto nároky uznal a nechal vypracovat znalecké posudky, které určily jejich peněžní hodnotu."},{"sourceRefs":["S0012","S0013","S0014","S0015"],"text":"Mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem byly postupně uzavřeny dílčí dohody o vypořádání jednotlivých náhradových titulů (např. dohoda ze dne 6. 3. 1996 dle § 15 zákona o půdě za nesrovnatelné lesní porosty, dohoda ze dne 15. 4. 1996 dle § 14 za nevydané či znehodnocené budovy, dohoda ze dne 23. 10. 1996 dle § 20 za živý a mrtvý inventář). V každé dohodě byla uznána výše neuhrazené částky a její úhrada byla ponechána ke konečnému vypořádání."},{"sourceRefs":["S0016","S0017"],"text":"Souhrnnou dohodou ze dne 20. 2. 1997 vedlejší účastník započetl proti celkové uznané pohledávce stěžovatele ve výši 10 493 065 Kč hodnotu údajného zhodnocení staveb lesních cest a nových lesních cest nacházejících se na pozemcích ve vlastnictví stěžovatele, a to v celkové hodnotě 13 264 432 Kč. Stěžovatel s tímto způsobem vypořádání nesouhlasil, neboť měl za to, že mu nebylo poskytnuto žádné reálné plnění, protože lesní cesty nejsou samostatnou věcí a jsou součástí pozemků, které mu již byly vydány."},{"sourceRefs":["S0018","S0019","S0020"],"text":"Stěžovatel podal žalobu na vydání věci nebo zaplacení částky 13 264 432 Kč s příslušenstvím, neboť tvrdil, že započtení bylo v rozporu s § 28 zákona o půdě, který zakazuje povinné osobě uplatňovat proti oprávněné osobě jiné nároky související s vydávanými věcmi, než jsou uvedeny v zákoně. Dále namítal, že lesní cesty nejsou samostatnou věcí, a proto na ně nelze převést vlastnictví."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"7 C 257/2003","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatele na vydání věci nebo zaplacení částky 13 264 432 Kč s příslušenstvím. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání podle občanského zákoníku.","court":"Okresní soud v Hradci Králové","decisionDate":"18. 4. 2005"},{"fileNumber":"21 Co 391/2006","sourceRefs":["S0007","S0009"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud na rozdíl od prvního stupně konstatoval, že se nejednalo o dohodu o narovnání, ale o dovolený způsob náhrady podle zákona o půdě, neboť šlo o dohody o vypořádání náhrady uzavřené podle § 14, 15, 16 a 20 uvedeného zákona. Uznal, že lesní cesty nejsou samostatnou věcí, ale považoval stavby cest za majetkovou hodnotu, o které se účastníci mohli svobodně dohodnout.","court":"Krajský soud v Hradci Králové","decisionDate":"31. 10. 2005"},{"fileNumber":"28 Cdo 455/2006","sourceRefs":["S0008","S0010"],"outcomeSummary":"Zamítl dovolání stěžovatele. Dovolací soud uvedl, že zákon o půdě založil vymahatelné nároky na náhradu za znehodnocení staveb, trvalé porosty a živý a mrtvý inventář, ale právo na náhradu za znehodnocené pozemky nezaložil, avšak nezakázal, aby se oprávněné a povinné osoby dobrovolně dohodly i o této náhradě. Podle § 28 zákona o půdě nelze tyto nároky jednostranně uplatňovat, ale smluvní dohoda je možná, neboť zákon neobsahuje kogentní zákaz.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"31. 8. 2006"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod tím, že aprobovaly započtení náhrady za údajné zhodnocení lesních cest proti jeho restitučním nárokům, a to v rozporu s účelem restitučních předpisů a § 28 zákona č. 229/1991 Sb.","sourceRefs":["S0025","S0028","S0034"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0029","S0031","S0032","S0034"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy ignorovaly účel restitučních předpisů, který směřuje k nápravě majetkových křivd ve prospěch oprávněných osob. Výklad § 28 zákona o půdě, který umožnil povinné osobě započíst proti uznaným nárokům oprávněné osoby plnění spočívající v údajném zhodnocení pozemků, je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a vede k porušení práva na spravedlivý proces. Smluvní volnost v restitučních vztazích je modifikována účelem zákona; nelze ji vykládat v neprospěch restituenta, který následně dohodu zpochybnil.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že § 28 zákona o půdě zakazuje povinné osobě uplatňovat proti oprávněné osobě jiné nároky související s vydávanými věcmi, než jsou uvedeny v zákoně, a že toto ustanovení je kogentní. Dále namítal, že lesní cesty nejsou samostatnou věcí, a proto na ně nelze převést vlastnictví; dohoda o započtení je tak absolutně neplatná.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0010","S0030"],"sourceRefs":["S0018","S0019","S0020"],"importance":"CORE","parties":["K. S."],"courtExplanation":"Obecné soudy považovaly dohodu za platnou a smluvní volnost za neomezenou; Nejvyšší soud dovodil, že § 28 nezakazuje dohody o náhradě za znehodnocení pozemků, neboť se nejedná o kogentní normu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["K. S."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":5,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda lesní cesty a jiné účelové komunikace jsou samostatnou věcí v právním smyslu, na kterou lze převést vlastnictví, nebo zda jsou pouze součástí pozemku.","sourceRefs":["S0020","S0032"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0032"],"text":"Ústavní soud potvrdil, že lesní cesty nejsou samostatnou věcí v právním smyslu, nýbrž součástí pozemku. Proto převod 'zhodnocení' těchto cest na stěžovatele, který byl již vlastníkem pozemků, nemohl představovat reálné plnění a byl právně nemožný.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["K. S."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0031","S0032"],"interpretation":"Ustanovení § 28 zákona o půdě je třeba vykládat v souladu s účelem restitučních předpisů, který směřuje k nápravě majetkových křivd ve prospěch oprávněných osob. Smluvní volnost v restitučních vztazích je modifikována tímto účelem; nelze ji vykládat tak, že by povinná osoba mohla proti vůli oprávněné osoby započíst nároky, které zákon výslovně neupravuje, zejména pokud by to vedlo k faktickému popření uznaných nároků.","regulations":"§ 28 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. 7 C 257/2003","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2005 sp. zn. 21 Co 391/2006","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0008"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 28 Cdo 455/2006","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Vlastnické právo"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla meritorně posouzena a shledána důvodnou.","sourceRefs":["S0025"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy svým výkladem § 28 zákona o půdě, který aproboval započtení náhrady za údajné zhodnocení lesních cest proti restitučním nárokům stěžovatele, porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť tento výklad byl v extrémním rozporu s účelem restitučních předpisů a principy spravedlnosti.","regulations":"čl. 36 Listiny","reasonSourceRefs":["S0034"],"right":"Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy mají znovu posoudit věc s ohledem na účel restitučních předpisů a zásadu ochrany oprávněných osob, přičemž musí náležitě zvážit okolnosti, na které Ústavní soud poukázal, a vydat rozhodnutí, jímž budou základní práva a svobody účastníků řízení dostatečnou měrou chráněny."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. 7 C 257/2003, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2005 sp. zn. 21 Co 391/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 28 Cdo 455/2006","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 28 Cdo 455/2006, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2005 sp. zn. 21 Co 391/2006 a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. 7 C 257/2003 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 21/96","sourceRefs":["S0027"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Při výkladu právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl; soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.455.2006.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":1},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":6,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":6,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2008:1.US.755.06.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2008:1.US.755.06.1"}}