{"document_id":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.1.08.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 1/08","ecli":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.1.08.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-1-08_1","decision_date":"2008-05-20","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, týkající se zdravotnictví (regulační poplatky, stanovení úhrad zdravotní péče, změny zákonů o veřejném zdravotním pojištění, zdravotních pojišťovnách a cenách)","legal_sentence":"Ústavní soud při rozhodování nemohl odhlédnout od skutečnosti, že ta část napadeného zákona, která je projednávána v tomto řízení, je obsahově integrální součástí stabilizace veřejných rozpočtů. V této souvislosti pak zaměřil pozornost na princip zdrženlivosti a minimalizace zásahu a na otázku pravomoci Ústavního soudu přistoupit ke kasačnímu rozhodnutí. Obdobně, jak tomu bylo v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 24/07 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 48, nález č. 26, vyhlášen pod č. 88/2008 Sb. ) či sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 49, nález č. 73, vyhlášen pod č. 166/2008 Sb. ), má za případné, aby i tehdy, shledal-li by dostatek důvodů k negativnímu rozhodnutí již po nalezení odpovědi na tento okruh otázek, nerozhodnout s poukazem na hledisko procesní ekonomie, aniž by provedl test rozumnosti (racionality), resp. se zabýval – byť i z optického hlediska a struktury odůvodnění nálezu – zdánlivě závěrečnou, z juristického hlediska však nepochybně primární věcnou otázkou – zda napadená právní úprava je porušením některého z ustanovení Ústavy České republiky (dále jen „ Ústava “) či Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), resp. zda jí bylo zasaženo do některého práva chráněného Listinou. Jedná se tedy o zdrženlivost a minimalizaci zásahu, test racionality, resp. soulad napadené právní úpravy s ustanoveními Ústavy či Listiny. Pokud by Ústavní soud postupoval ve vztahu k jakékoliv reformě, tedy i reformě zdravotnictví, příliš aktivisticky, vytvořil by zajisté posléze judikaturu, která by a priori zavírala dveře jakýmkoliv reformním snahám. Účinky reformy lze hodnotit až poté, kdy již vytvořené mechanismy mohly začít fungovat. Z pohledu posouzení ústavnosti napadených ustanovení přísluší Ústavnímu soudu pouze rozhodnout o základních principech, nikoliv již o konkrétní fakticitě. Bude povinností zákonodárce, aby po analýze dopadů regulačních poplatků u každého jednotlivého poplatku vyhodnotil, zda se nedotýká samotné existence či realizace práva vyvěrajícího z čl. 31 Listiny, zda je jím sledován legitimní cíl a zda ten či onen poplatek je rozumným prostředkem k dosažení tohoto cíle, to vše i s vyhodnocením dopadů na možnosti různých skupin plátců regulačních poplatků v souvztažnosti s právy na finanční či jiné majetkové profity zakotvené zákony z jiných odvětví práva, než jsou zákony provádějící čl. 31 Listiny. Z vyhodnocení musí pak zákonodárce vyvodit i případné derogační (popř. novelizující) důsledky. Stávající přezkum zákonné úpravy však umožňuje založit odůvodnění toliko na abstraktních ústavněprávních argumentech, nikoliv na faktických účincích zákona, které v řízení před Ústavním soudem není možno individuálně zjišťovat. „Mají-li navrhovatelé jako představitelé moci zákonodárné za to, že jimi napadená právní úprava je nevhodná či vyvolávající negativní důsledky, mohou usilovat o změnu v rámci politické soutěže, nikoliv v rámci soudní kontroly ústavnosti, která ze své podstaty musí být omezena pouze na otázky ústavněprávní povahy. Pokud by snad Ústavní soud návrhu vyhověl a rozhodoval sám místo zákonodárce, porušil by nejen shora citovaná ustanovení Ústavy , ale zejména by učinil zbytečnou soutěž politických stran.“ (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/08 ) Ústavní soud, byv si vědom toho, že „naproti právní vědě … neboli praktické dogmatice mají jiné nauky, které se zabývají právem, nehledíce k cílům praktickým, jako dějepis právní, právní věda srovnávací a právní filozofie, povahu věd pomocných“ (srov. L. Heyrovský, Dějiny a systém soukromého práva římského, VI. vydání, Bratislava 1927, str. 9–10) předně pohlédl zorným úhlem těchto disciplín na okolnosti, za nichž bylo formulováno, za jakých je, bylo či nebylo ve vyspělých evropských státech uvedeno do ústavního pořádku a konečně, jak bylo reálně v praxi českých zemí dosud aplikováno právo na ochranu zdraví, poskytování zdravotní péče a jak se vyvíjela organizace zdravotnictví. Jedná se o podstatné důvody, z nichž plyne, v čem dále spočívá specifikum sociálních práv. Ústavní soud se předtím, než i v této věci přistoupil k testu rozumnosti, zabýval charakterem sociálních práv a jejich odlišností danou článkem 41 odst. 1 Listiny. Obdobně jako v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 konstatuje, že tato práva „nemají bezpodmínečnou povahu a je možné se jich domáhat pouze v mezích zákonů (čl. 41 odst. 1 Listiny) … V rámci těchto mezí má zákonodárce poměrně širokou možnost upravit provedení jednotlivých sociálních práv, včetně možnosti jejich změn“. Test rozumnosti v případě sociálního práva je metodicky odlišný od testu, při němž je posuzována proporcionalita u základních práv, „neboť daleko více zde hrají roli aspekty sociálně ekonomické.“. Test racionality, zejména v situaci, kdy Ústavní soud dovodil, že by k zamítnutí nálezu mohlo dojít již z důvodu zachování zdrženlivosti, má zde navíc spíše orientační a podpůrnou povahu. V kombinaci s požadavkem plynoucím z čl. 4 odst. 4 Listiny lze vytyčit 4 kroky vedoucí k závěru o ústavnosti či neústavnosti zákona, jenž provádí ústavně garantovaná sociální práva: 1. vymezení smyslu a podstaty sociálního práva, tedy určitého esenciálního obsahu. Toto jádro sociálního práva v nyní posuzovaném případě vyplývá z čl. 31 Listiny v kontextu čl. 4 odst. 4 Listiny. 2. zhodnocení, zda se zákon nedotýká samotné existence sociálního práva nebo jeho skutečné realizace (esenciálního obsahu). Pokud se nedotýká esenciálního obsahu sociálního práva, dále 3. posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl; tedy zda není svévolným zásadním snížením celkového standardu základních práv, a konečně 4. zvážení otázky, zda zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je rozumný (racionální), byť nikoliv nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší. Teprve při případném zjištění v kroku 2., totiž že zákon svým obsahem zasahuje do samotného esenciálního obsahu základního práva, by měl přijít na řadu test proporcionality, který by mimo jiné zhodnotil, zda zásah do esenciálního obsahu práva je odůvodněn naprostou výjimečností aktuální situace, která by takový zásah ospravedlňovala. Z charakteru sociálních práv tedy plyne, že zákonodárce nesmí popřít jejich existenci a realizaci, ačkoliv jinak má široký prostor k vlastnímu uvážení. Esenciálním obsahem (jádrem) čl. 31 věty druhé Listiny je ústavní zakotvení obligatorního systému veřejného zdravotního pojištění, který vybírá a kumuluje prostředky od jednotlivých subjektů (plátců), aby je mohl na základě principu solidarity přerozdělit a umožnit jejich čerpání potřebným, nemocným, chronikům. Ústavní garanci, na základě které se bezplatná zdravotní péče poskytuje, požívá pouze a jenom suma takto shromážděných prostředků. Ústavní soud pokládá za zjištěné, že účelem původních intencí zákonodárce ve vztahu k regulaci byl akcent na takovou organizaci zdravotnictví, která by zajistila kvalitnější faktickou realizaci čl. 31 věty prvé Listiny, resp. poskytování místně a časově dostačující a kvalitnější zdravotní péče. Tohoto cíle má být dosaženo i tím, že občané mají být napadenou právní úpravou vedeni i k solidárnímu chování ve vztahu k druhým, resp. těm, kteří potřebují náročnější zdravotní péči. Zákonem zavedené poplatky regulují přístup k zdravotní péči hrazené z veřejného pojištění, čímž zamezují jejímu nadužívání; to v důsledcích zvyšuje procento pravděpodobnosti, že se zdravotnická péče dostane opravdu těm skutečně nemocným. Tímto, skrze poplatky, dochází i k naplňování legitimního cíle ústavodárce, a to aniž by se použitý prostředek jevil nerozumným. Abstraktní přezkum zákona nemůže teoreticky přezkoumat a spolehlivě vyloučit všechny jeho myslitelné účinky do osobní sféry adresátů norem. Takové případné individuální zásahy jsou však pochopitelně i nadále reparovatelné standardními postupy včetně ústavní stížnosti. Podle napadeného zákona je „regulační poplatek“ příjmem zdravotnického zařízení. Toto ustanovení nelze však vykládat bez kontextu, který je tvořen synallagmaticky provázaným systémem práv a povinností tří zúčastněných subjektů, tj. pacienta, zdravotnického zařízení a zdravotní pojišťovny. Hypoteticky si lze jistě představit variantu, že by „regulační poplatek“ byl ve stejné výši koncipován jako část pojistného na zdravotní pojištění a platebním místem by byla zdravotní pojišťovna, která by posléze o toto pojistné, jež by ostatně nemuselo být vybíráno ani jako výběrový dluh, bez přerozdělení smluvně či ze zákona navýšila platbu příslušnému lékařskému zařízení. Tento model, který by se nepříčil jazykovému výkladu čl. 31 Listiny, by však měl ve svých důsledcích pro pacienta stejný dopad jako model stávající, který je postaven na principu, že placeno je přímo konečnému adresátu. Ústavní soud neshledal, že by regulační poplatky měly všeobecně „rdousící efekt“ a činily by reálně pro kohokoliv zdravotní péči či zdravotní pomůcky nedostupnými. V individuálních konkrétních případech lze postupovat podle § 16a odst. 2 písm. d) zákona o veřejném zdravotním pojištění , dle něhož se regulační poplatek neplatí, jde-li o pojištěnce, který se prokáže rozhodnutím, oznámením, nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je mu poskytována podle zvláštního předpisu, ne starším 30 dnů. Nelze přehlédnout ani limit 5 000 Kč daný § 16b odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění . V kontextu vztahů vnitřní solidarity nelze nepřipomenout instituty vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí, vyživovací povinnosti mezi ostatními příbuznými, vyživovací povinnosti mezi manžely, výživného na rozvedeného manžela, příspěvku na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle části třetí zákona č. 94/1963 Sb. , o rodině, v platném znění. Nelze odhlédnout ani od ustanovení zákona o rodině o rodičovské zodpovědnosti ani např. od povinností dítěte žijícího ve společné domácnosti s rodiči ve smyslu § 31 odst. 3 a 4 zákona o rodině . Ústavní soud si je vědom multifunkčnosti regulačního poplatku, neboť vedle regulačního prvku je zde utilitární hledisko, spočívající v tom, že zdravotnickému zařízení je regulačními poplatky přispíváno k tomu, aby vedle bezplatné zdravotní péče mohlo lépe fungovat, zajišťovat související činnosti či zkvalitňovat personální aspekty a úroveň prostředí, v němž je zdravotní péče poskytována, apod. Ústavní soud v rámci testu rozumnosti zvažoval, zda i pro oblast sociálních práv platí zásada vyslovená již v čl. 4 Prohlášení práv člověka a občana v r. 1789, že „svoboda znamená možnost činit vše, co neškodí druhému“, a dovodil, že formalistické lpění na bezplatnosti lékařství pro jednotlivce v rozšiřujícím pojetí by mohlo spíše vést ke snížení úrovně bezplatné lékařské péče hrazené z veřejného pojištění v pravém slova smyslu pro všechny členy společnosti. Zdravotnické zařízení není nositelem práva ve smyslu čl. 31 Listiny, tím je občan, resp. pacient. Zdravotnické zařízení je jednak poskytovatelem zdravotní péče, jednak subjektem v systému zdravotnictví, který plní i funkce organizační, ekonomické, finanční, zaměstnavatelské, vědecko-výzkumné, osvětové atp. Okolnost, že zdravotnické zařízení nevybírá regulační poplatky, je deliktem, jehož objektem je zájem na fungování systému zdravotnictví a jeho ochrana. Jistou analogii lze shledat v sankcích ukládaných např. za porušování pravidel hospodářské soutěže či v úpravě ochrany spotřebitele. I v těchto oblastech je za porušení povinnosti spočívající v nekalé deformaci soukromoprávního vztahu ukládána veřejnoprávní sankce. Důsledky neplnění povinnosti vybírat regulační poplatek se mohou projevit např. v deformaci přístupu ke zdravotnickému zařízení či na snížení kvality tam, kde by zdravotnické zařízení nevybírající poplatky překračovalo kapacitu pacientů. Je na vůli zákonodárce, který subjekt vybaví pravomocí veřejnoprávní sankce, pokud je sankce ukládána jako výsledek řádného správního řízení a rozhodnutí o udělení sankce podléhá soudnímu přezkumu, což je v případě napadené právní úpravy splněno. Napadené ustanovení § 17 odst. 5 je zmocňovacím ustanovením pro Ministerstvo zdravotnictví k vydání seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Tento seznam podle dikce napadeného ustanovení má mít s ohledem na okruh adresátů, který není nikterak individualizován, povahu normativního, a nikoliv individuálního správního aktu. Způsob, který zákonodárce zvolil, je standardní a v analogických případech nezpochybňovaný. Pokud by Ministerstvo zdravotnictví takto ultra vires postupovalo a vydalo individualizovanou vyhlášku, jež by neměla charakter obecně závazného právního předpisu, ale skrytého individuálního správního aktu, bylo by jistě namístě proti takové vyhlášce brojit, samo zákonné zmocnění však Ústavní soud jako protiústavní neshledal. Pro zamítnutí návrhu by postačovalo samostatně již jen to, aby Ústavní soud buďto dovodil, že z důvodu zdrženlivosti a minimalizace zásahu není prostor pro derogační nález nebo že napadená právní úprava není protiústavní, neboť napadená zákonná ustanovení byla dle jeho názoru přijata v rámci daném čl. 4 odst. 4 Listiny a obstála v testu racionality. Ústavní soud měl tak teoreticky v podstatě na výběr, zda zvolí pro odůvodnění svého rozhodnutí pouze jeden z okruhů důvodů nebo všechny okruhy. Poté, kdy se v této konkrétní věci, jež se dotýká velmi závažné problematiky života a zdraví, rozhodl pro komplexnější přístup, a tedy zvažování důvodů ze všech okruhů, dodává, že mezi nimi hierarchicky upřednostňuje i v intencích nálezů ve věci sp. zn. Pl. ÚS 24/07 a sp. zn. Pl. ÚS 2/08 – maje přitom na zřeteli obsahovou provázanost a jednotící kontext zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů a podotýkaje, že rozhodnutí o vyloučení této věci a věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 2/08 nemělo jiný než ryze procesní charakter – důvody, jež jej přivedly ke zdrženlivosti a minimalizaci zásahu. Okolnost, že napadená právní úprava nebyla shledána protiústavní a že obstála v testu rozumnosti, pak vede k závěru, že zásah Ústavního soudu v analogických věcech by mohl přicházet do úvahy toliko v případě flagrantní svévole, libovůle a nerozumnosti zákonodárce, která – jak bylo opakovaně řečeno a naznačováno – v této věci nebyla shledána.","metadata_regulation_keys":["261/2007","280/1992:§13","280/1992:§17","48/1997:§11","48/1997:§12","48/1997:§16a","48/1997:§16b","48/1997:§17","48/1997:§43","48/1997:§53","526/1990:§2","526/1990:§4","551/1991:§5","551/1991:§7","634/2004","1/1993:čl5","1/1993:čl6","1/1993:čl1","2/1993:čl41","2/1993:čl31","2/1993:čl4"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, týkající se zdravotnictví (regulační poplatky, stanovení úhrad zdravotní péče, změny zákonů o veřejném zdravotním pojištění, zdravotních pojišťovnách a cenách)","legalQuestions":[{"question":"Zda byl zákon č. 261/2007 Sb. přijat ústavně předepsaným způsobem, zejména zda nedošlo k porušení principů právního státu, dělby moci a demokratičnosti v důsledku spojení nesouvisejících novel v jediném zákoně, tzv. přílepků, a nedostatečné parlamentní diskuse","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0156","S0157"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud neshledal, že by legislativní proces přijetí zákona č. 261/2007 Sb. byl v rozporu s ústavním pořádkem. Odkázal na odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/07, kde byla tato otázka podrobně posouzena. Konstatoval, že o případ vybočení z rámce předmětu a zařazení norem nesouvisejících s reformou veřejných financí nejde.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Zákon spojuje mnoho novel různých zákonů, které spolu bezprostředně nesouvisejí, čímž porušuje zásady tvorby souladného, předvídatelného a přehledného práva. Pozměňovací návrhy (přílepky) nesplňují pravidlo úzkého vztahu k předmětu návrhu, čímž dochází k obcházení zákonodárné iniciativy a porušení čl. 41, 44 Ústavy.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0156","S0157"],"sourceRefs":["S0035","S0039"],"importance":"CORE","parties":["skupina 67 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupená poslancem Mgr. Michalem Haškem"],"courtExplanation":"Ústavní soud odkázal na svůj předchozí nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07, v němž dospěl k závěru, že napadený zákon nebyl přijat v rozporu s ústavními principy legislativního procesu. Neshledal vybočení z rámce předmětu vytyčeného původní předlohou a konstatoval, že jednotící ideou zákona je stabilizace veřejných rozpočtů."}],"id":"LQ001","raisedBy":["skupina 67 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupená poslancem Mgr. Michalem Haškem","skupina 43 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupená poslancem JUDr. Vojtěchem Filipem","skupina 19 senátorů Parlamentu České republiky"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda zavedení regulačních poplatků za poskytování zdravotní péče (podle § 16a a § 16b zákona č. 48/1997 Sb., ve znění zákona č. 261/2007 Sb.) je v souladu s právem na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0164","S0176","S0177"],"testApplied":"RATIONALITY","text":"Ústavní soud provedl test racionality (rozumnosti) a konstatoval, že napadená úprava sleduje legitimní cíl – stabilizaci veřejných rozpočtů a regulaci spotřeby zdravotní péče. Zvolené prostředky (regulační poplatky) jsou rozumné a nezasahují do esenciálního obsahu práva podle čl. 31 Listiny, kterým je existence systému veřejného zdravotního pojištění, nikoli bezplatnost každé jednotlivé péče. Soud zdůraznil široký prostor zákonodárce při úpravě sociálních práv a politickou odpovědnost za tato rozhodnutí.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["skupina 67 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupená poslancem Mgr. Michalem Haškem","skupina 43 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupená poslancem JUDr. Vojtěchem Filipem"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":5},"arguments_hidden":2,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění zákona č. 261/2007 Sb., které zmocňuje Ministerstvo zdravotnictví k vydání seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami formou vyhlášky, je v souladu s principem dělby moci a právem na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0331"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud neshledal rozpor s ústavním pořádkem. Uvedl, že zmocnění k vydání vyhlášky je obdobné jako v jiných oblastech (např. advokátní tarif) a že vyhláška podléhá soudnímu přezkumu. Není proto důvod se domnívat, že by napadené ustanovení porušovalo princip dělby moci nebo právo na soudní ochranu.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["skupina 67 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupená poslancem Mgr. Michalem Haškem"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0176"],"interpretation":"Esenciálním obsahem práva na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění je ústavní zakotvení obligatorního systému veřejného zdravotního pojištění, který vybírá a kumuluje prostředky od plátců, aby je mohl na základě principu solidarity přerozdělit a umožnit jejich čerpání potřebným. Ústavní garance se vztahuje na sumu takto shromážděných prostředků, nikoli na bezplatnost každé jednotlivé zdravotní péče.","regulations":"čl. 31 věta druhá Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004","S0005","S0006","S0007"],"description":"Části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a jím novelizovaná ustanovení zákonů č. 48/1997 Sb., č. 551/1991 Sb. a č. 280/1992 Sb., týkající se regulačních poplatků, limitů, úhrad zdravotní péče a souvisejících změn","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 31 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění"},{"regulations":"čl. 36 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na soudní ochranu"},{"regulations":"čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 6, čl. 15 odst. 1 Ústavy České republiky","right":"Principy právního státu, dělby moci a demokratičnosti"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh splňuje všechny zákonné procesní náležitosti a předpoklady.","sourceRefs":["S0024"]},"findings":[{"reason":"Regulační poplatky jsou ústavně konformní, neboť sledují legitimní cíl a nezasahují do esenciálního obsahu práva.","regulations":"čl. 31 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0164","S0176"],"right":"Právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění (čl. 31 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":2,"REFERENCED":3},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Zmocnění k vydání vyhlášky o seznamu výkonů je ústavně konformní a podléhá soudnímu přezkumu.","regulations":"čl. 36 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0331"],"right":"Právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}},{"reason":"Legislativní proces přijetí zákona nebyl v rozporu s ústavními principy.","regulations":"čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 6, čl. 15 odst. 1 Ústavy České republiky","reasonSourceRefs":["S0156","S0157"],"right":"Principy právního státu, dělby moci a demokratičnosti (čl. 1, 2, 6, 15 Ústavy)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"targetAct":"Návrh na zrušení částí zákona č. 261/2007 Sb. a souvisejících ustanovení","kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí s výrokem a odůvodněním. Má za to, že regulační poplatky jsou v rozporu s čl. 31 Listiny, neboť představují platbu za zdravotní péči, která má být bezplatná. Rovněž považuje ustanovení § 17 odst. 5 za protiústavní pro vyloučení soudního přezkumu.","judges":["Jiří Nykodým"]},{"summary":"Nesouhlasí s výrokem a odůvodněním. Má za to, že zákon neobstál již v testu ústavnosti legislativního procesu. Dále považuje regulační poplatky za zjevně protiústavní, neboť ruší právo na bezplatnou zdravotní péči. Kritizuje aplikaci testu racionality a rezignaci na posouzení dopadů.","judges":["Pavel Rychetský"]},{"summary":"Nesouhlasí s výrokem a odůvodněním. Připojuje se k disentům kolegů Nykodýma a Holländera. Kritizuje aktivismus většiny, který podle ní popírá závaznou proceduru a dosavadní judikaturu. Považuje regulační poplatky za porušení čl. 31 Listiny a zdůrazňuje jejich negativní dopad na sociálně slabé skupiny.","judges":["Eliška Wagnerová"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 24/07","sourceRefs":["S0156"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Posouzení ústavnosti legislativního procesu přijetí zákona č. 261/2007 Sb. – neshledáno porušení.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.24.07.3","precedent_source_units":["legal_question:1000","finding:950002"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","legal_question:2000","finding:950000","interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.24.07.3"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-25","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":5}},"precedent_superseded_count":3,"legal_sentence_continuity_old_key":"94/1963:§16a","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":10,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":8,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":3,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.1.08.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.1.08.1"}}