{"document_id":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.83.06.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 83/06","ecli":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.83.06.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-83-06_1","decision_date":"2008-03-12","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_ANNULLED","subject":"Návrh na zrušení ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pro rozpor s ústavním pořádkem","legal_sentence":"Názory na nový zákoník práce ostře dělí zástupce sociálních skupin, nejvíce zainteresovaných na jeho podobě. Ústavní soud zdůrazňuje elementární zásadu, že nemůže být arbitrem politických sporů o to, zda Česká republika bude mít více liberální či více sociální zákoník práce. Státní moc slouží všem občanům a stát se nesmí vázat na žádnou výlučnou ideologii. Smyslem existence Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a jediným kritériem jeho rozhodování je ústavní pořádek. Ústavní soud poukazuje rovněž na doktrinární kontinuitu své judikatury; to vzhledem k tezím vysloveným zejména v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 5/01 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen \"Sbírka rozhodnutí\"), svazek 24, nález č. 149, vyhlášen pod č. 410/2001 Sb. ] a sp. zn. Pl. ÚS 39/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 28, nález č. 135, vyhlášen pod č. 499/2002 Sb. ). Ústavní soud zde mj. vyložil, že při své rozhodovací činnosti je oprávněn posuzovat toliko ústavnost (popř. zákonnost) napadeného právního předpisu, a nikoliv jeho vhodnost či účelnost. Ústavní soud se zabývá pouze ústavněprávními aspekty napadených ustanovení, a nevyjadřuje se k jejich vhodnosti a účelnosti, např. z hlediska existence svobodného trhu a podobně; není povolán k posuzování ekonomických aspektů nutnosti a nezbytnosti např. různých úprav týkajících se podnikání vzhledem k potřebě zajištění jednotlivých, často vedle sebe nebo dokonce i proti sobě stojících (údajných) veřejných zájmů. Výběr omezujících kontrolních nástrojů a míra jejich uplatnění je primárně úkolem zákonodárce. Při hodnocení právní úpravy postačí tzv. rational basis test, tedy zběžné ověření, zda zavedená opatření mohou vést ke sledovanému cíli. Příklon k přísnému hodnocení veškerých řešení přijatých v oblasti pracovněprávních předpisů by nutil Ústavní soud ke zkoumání nezbytnosti a užitečnosti zvolené státní politiky a k příklonu k některé ekonomicko-politické doktríně; to však Ústavnímu soudu - jak již bylo uvedeno - nepřísluší a neodpovídá to ani relativní politické neutralitě Listiny a Ústavy České republiky . Demokratický právní stát na rozdíl od státu totalitního ústavně zajišťuje prostor pro formaci různých zájmových skupin, které posléze jako jednotlivé politické strany nebo hnutí usilují o prosazení svých představ získáním podílu na moci ve svobodné soutěži politických sil, dodržujících základní demokratické principy ( čl. 5 Ústavy ). Zvítězí-li ta či ona koncepce, měl by být výsledek zásadně a zpravidla legitimní, i pokud by byla přijata přes odpor některé sociální skupiny; to však neznamená, že na snahu o dosažení kompromisu nebo ještě lépe konsenzu v natolik důležité oblasti, jakou je pro každého jednotlivce oblast pracovního práva, lze rezignovat. Výsledná podoba by pak byla přinejmenším nestabilní a nevedla by k respektu před významným kodexem regulujícím právní vztahy na pomezí veřejného a soukromého práva; v moderním právním pojetí ostatně již není hranice mezi právem veřejným a soukromým chápána tak ostře jako v době minulé, takže soukromoprávní prvky lze mnohdy vysledovat i v právním vztahu v zásadě veřejnoprávním a naopak. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti ( čl. 83 Ústavy ) v řízení o návrhu na zrušení určitého zákonného ustanovení také není perfekcionisticky poukazovat na různé nepřesnosti v zákoně či poučovat zákonodárce o úpravě vhodnější ani dávat zákonodárci podrobný návod, jakým způsobem má na úrovni podústavního práva řešit veškeré v úvahu připadající situace. Jeho ústavní povinností je posoudit, zda ustanovení kvalifikovaně napadeného právního předpisu ústavněprávně obstojí či nikoliv. Jedním z esenciálních znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti, který zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. K omezení základních práv či svobod sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize s některým z veřejných statků (veřejný zájem); podstatná je však v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, při pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva. Při úvaze o použitelnosti principu přiměřenosti (proporcionality) však nelze nevidět, že v souzené věci nemusí být vždy tento princip hlavním kritériem úvahy o ústavnosti toho kterého zákonného ustanovení. To proto, že princip proporcionality se uplatňuje zejména v oblasti lidských práv a základních svobod (hlava druhá Listiny); v oblasti práv hospodářských, sociálních a kulturních je však třeba přihlédnout k čl. 41 odst. 1 Listiny otevírajícímu široký prostor pro zákonodárce při volbě nejrůznějších řešení. Vzhledem k čl. 41 odst. 1 Listiny nemusí být zákonná úprava v přísném vztahu proporcionality k cíli, který je regulací sledován, tj. nemusí jít o opatření v demokratické společnosti nezbytné, jako je tomu například u jiných práv, jichž se lze dovolávat přímo z Listiny (srov. však např. čl. 27 odst. 1, 2 a 3 Listiny a práva tam uvedená, jež nejsou článkem 41 odst. 1 limitována). Testem ústavnosti v tomto smyslu projde taková zákonná úprava, u níž lze zjistit sledování nějakého legitimního cíle a která tak činí způsobem, jejž si lze představit jako rozumný prostředek k jeho dosažení, byť nemusí jít o prostředek nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší (test rozumnosti - srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 61/04 Sbírka rozhodnutí, svazek 43, nález č. 181, vyhlášen pod č. 16/2007 Sb. ). Každé ustanovení právního předpisu demokratického právního státu musí rovněž splňovat podmínky jasnosti a určitosti, jak na to správně poukazují navrhovatelé; pochybnost o těchto náležitostech ve vztahu ke konkrétnímu zákonnému ustanovení však musí dosáhnout zvláštní intenzity, aby mohlo dojít k vyslovení protiústavnosti a zrušení takového ustanovení, tedy nikoliv tehdy, jestliže je možné k jejímu odstranění použít obvyklých interpretačních postupů. Pro zkoumanou věc je rovněž významné, že Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (srov. jejich shrnutí např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/96 Sbírka rozhodnutí, svazek 8, nález č. 67, str. 163 a násl., vyhlášen pod č. 185/1997 Sb. ) vyložil blíže obsah ústavního principu rovnosti. Nutno tedy zejména zopakovat, že se ztotožnil s chápáním rovnosti, jak ji vyjádřil již Ústavní soud ČSFR ve svém nálezu z 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 22/92 (publikovaném pod č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR), podle kterého \"je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat zcela libovolně ... Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty.\". Jak dále uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 29, nález č. 11, str. 79 a násl., vyhlášen pod č. 40/2003 Sb. ) ústavní zásada rovnosti v právech náleží k těm základním lidským právům, jež konstituují hodnotový řád moderních demokratických společností. Princip rovnosti je právně filozofickým postulátem, který je v rovině pozitivního práva garantován zákazem diskriminace. Rovnost není kategorií neměnnou, neboť prochází vývojem, který její obsah obzvláště v oblasti práv politických a sociálních výrazně poznamenává. Rovněž mezinárodní instrumenty o lidských právech a mnohá rozhodnutí mezinárodních kontrolních orgánů vycházejí z toho, že ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby k takovému porušení došlo, musí být splněno několik podmínek, zejména ta, že s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup.","metadata_regulation_keys":["104/1945","2/1991","218/2002","262/2006:§73","262/2006:§24","262/2006:§109","262/2006:§2","262/2006:§4","262/2006:§13","262/2006:§18","262/2006:§20","262/2006:§33","262/2006:§38","262/2006:§46","262/2006:§61","262/2006:§278","262/2006:§281","262/2006:§282","262/2006:§286","262/2006:§287","262/2006:§305","262/2006:§306","262/2006:§321","262/2006:§322","262/2006:§325","262/2006:§326","262/2006:§342","262/2006:§364","330/1921:§3","37/1959","40/1964:§2","40/1964:§48","40/1964:§49","40/1964:§544","40/1964:§545","455/1991:§13","65/1965","67/1951","77/1997:§2","77/1997:§3","83/1990:§6","1/1993:čl1","1/1993:čl2","15/2000:čl3","2/1993:čl28","2/1993:čl2","2/1993:čl41","2/1993:čl4","2/1993:čl11","2/1993:čl30","2/1993:čl26","2/1993:čl1","2/1993:čl3","2/1993:čl27","2/1993:čl7","2/1993:čl8","470/1990","489/1990:čl3"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Návrh na zrušení ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pro rozpor s ústavním pořádkem","legalQuestions":[{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda ustanovení § 2 odst. 1 a § 4 zákoníku práce, upravující dispozitivnost a delegaci občanského zákoníku, jsou v souladu s principem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a smluvní volností (čl. 11 odst. 1 Listiny).","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0196","S0197","S0200","S0203","S0205","S0210","S0215"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud shledal, že ustanovení § 2 odst. 1 věty druhé, třetí a páté a § 4 jsou v rozporu s principem právního státu a smluvní volností, neboť vytvářejí právní nejistotu a nepřiměřeně omezují autonomii vůle. Koncepce delegace občanského zákoníku je neslučitelná s požadavkem předvídatelnosti práva.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Ustanovení § 2 odst. 1 je rozporuplné, nejasné a neurčité, nezakládá deklarovanou smluvní volnost. Kombinace několika způsobů vymezení kogentnosti a delegace občanského zákoníku vede k právní nejistotě a neaplikovatelnosti.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0196","S0197","S0200","S0203","S0205","S0210","S0215"],"sourceRefs":["S0009","S0010","S0011","S0012","S0013","S0014"],"importance":"CORE","parties":["skupina poslanců"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že věty druhá, třetí a pátá § 2 odst. 1 a § 4 jsou v rozporu s principem právního státu a smluvní volností, neboť vytvářejí právní nejistotu a nepřiměřeně omezují autonomii vůle."}],"id":"LQ001","raisedBy":["skupina poslanců","skupina senátorů"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":5},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":3},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda ustanovení § 321 a 322 zákoníku práce, svěřující odborovým organizacím kontrolní a závazná opatření v oblasti BOZP, jsou v souladu s vlastnickým právem (čl. 11 Listiny) a principem rovnosti (čl. 1 Listiny).","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0468","S0469","S0470","S0471","S0472","S0473","S0495","S0496","S0497"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud shledal, že oprávnění odborových organizací ukládat závazné pokyny a zakazovat práci je nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva zaměstnavatele, neboť povinnost odstranit závady vyplývá přímo ze zákona. Kontrolní oprávnění podle § 322 odst. 1 je však ústavně konformní.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["skupina poslanců","skupina senátorů"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":4},"arguments_hidden":1,"precedent_followed_by_superseded_hidden":2},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda ustanovení § 278 odst. 1, § 281 odst. 1, § 282 odst. 1 písm. c) a odst. 2, § 286 odst. 2 a § 287 zákoníku práce, zakládající nerovné postavení odborových organizací a rad zaměstnanců, jsou v souladu s koaliční svobodou (čl. 27 Listiny) a rovností (čl. 1 Listiny).","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0450","S0451","S0452","S0453","S0454","S0455","S0460","S0461","S0462","S0463","S0464","S0465"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud shledal, že ustanovení, která vylučují existenci rady zaměstnanců vedle odborové organizace a omezují její působnost, jsou v rozporu s koaliční svobodou a principem rovnosti, neboť neodůvodněně zvýhodňují odborové organizace.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["skupina poslanců"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3},"arguments_hidden":1,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda ustanovení § 18 ve spojení s § 48 a 49 občanského zákoníku, umožňující odstoupení od pracovní smlouvy s účinky ex tunc, je v souladu s právní jistotou (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a sociálními právy (čl. 30 Listiny).","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0220","S0221","S0222","S0223","S0224","S0225"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud shledal, že možnost odstoupení od pracovní smlouvy s účinky ex tunc je v rozporu s principem právní jistoty a ochranou sociálních práv zaměstnanců, neboť zpětné zrušení pracovního poměru může mít závažné důsledky pro sociální zabezpečení.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["skupina poslanců"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":7,"REFERENCED":5},"arguments_hidden":1,"precedent_followed_by_superseded_hidden":4},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda ustanovení § 46 a § 61 odst. 1 a 5 zákoníku práce, ukládající zaměstnavateli povinnost projednat s odborovou organizací převedení na jinou práci a výpověď, zasahuje do soukromí (čl. 7, 8 Listiny) a vlastnického práva (čl. 11 Listiny).","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0505","S0506","S0507","S0508","S0509"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv, neboť projednání s odborovou organizací slouží ochraně zaměstnanců a není podmínkou platnosti právního úkonu. Zaměstnanec může ingerenci odborů vyloučit podle § 286 odst. 2.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ005","raisedBy":["skupina poslanců"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda ustanovení § 24 odst. 2 věty druhé zákoníku práce, umožňující uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací s největším počtem členů při neshodě, je v souladu s principem rovnosti a koaliční svobodou (čl. 27 Listiny).","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0440","S0441","S0442","S0443","S0444","S0445"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud shledal, že ustanovení § 24 odst. 2 věty druhé je neurčité a neposkytuje dostatečné záruky pro ochranu menšinových odborových organizací, čímž porušuje princip rovnosti a koaliční svobodu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ006","raisedBy":["skupina poslanců"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0196"],"interpretation":"Zákoník práce je soukromoprávním předpisem, na který se vztahuje zásada 'co není zakázáno, je dovoleno', avšak s ohledem na ochranu zaměstnance může zákonodárce stanovit kogentní normy.","regulations":"čl. 2 odst. 3 Listiny, čl. 2 odst. 4 Ústavy","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":3}},{"sourceRefs":["S0210"],"interpretation":"Delegace občanského zákoníku jako výlučný způsob vazby mezi pracovním a občanským právem je v rozporu s principem právního státu, neboť vytváří právní nejistotu.","regulations":"§ 4 zákona č. 262/2006 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":5}},{"sourceRefs":["S0468","S0495"],"interpretation":"Právo odborových organizací kontrolovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci je ústavně konformní, ale oprávnění ukládat závazné pokyny a zakazovat práci je nepřiměřené.","regulations":"§ 321, § 322 zákona č. 262/2006 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Ustanovení § 2 odst. 1, § 4, § 13 odst. 2 písm. g), § 18, § 20, § 24 odst. 2, § 33 odst. 3, § 38 odst. 2, § 46, § 61 odst. 1 a 5, § 73 odst. 1 a 2, § 278 odst. 1, § 281 odst. 1, § 282 odst. 1 písm. c) a odst. 2, § 286 odst. 2, § 287, § 305 odst. 1, § 306 odst. 4, § 321 odst. 2-4, § 322 odst. 2-3, § 342, § 364 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb.","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 Listiny","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 11 Listiny","right":"vlastnické právo"},{"regulations":"čl. 1 Listiny","right":"rovnost"},{"regulations":"čl. 2 odst. 3 Listiny, čl. 11 Listiny","right":"smluvní volnost"},{"regulations":"čl. 26 Listiny","right":"právo podnikat"},{"regulations":"čl. 7, 8 Listiny","right":"osobní svoboda a soukromí"},{"regulations":"čl. 27 Listiny","right":"koaliční svoboda"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Ustanovení § 321 odst. 2-4 a § 322 odst. 2-3 nepřiměřeně zasahují do vlastnického práva zaměstnavatele.","regulations":"čl. 11 Listiny","reasonSourceRefs":["S0468"],"right":"vlastnické právo (čl. 11 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Ustanovení § 278, 281, 282, 305 zakládají neodůvodněné nerovnosti mezi zaměstnavateli a mezi zástupci zaměstnanců.","regulations":"čl. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0450"],"right":"rovnost (čl. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Ustanovení o vyloučení rady zaměstnanců při existenci odborové organizace porušuje negativní koaliční svobodu.","regulations":"čl. 27 Listiny","reasonSourceRefs":["S0455"],"right":"koaliční svoboda (čl. 27 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}},{"reason":"Ustanovení § 2 odst. 1 a § 4 vytvářejí právní nejistotu a nepřiměřeně omezují smluvní volnost.","regulations":"čl. 11 Listiny, čl. 2 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0200"],"right":"smluvní volnost (čl. 11 Listiny)","outcome":"VIOLATED"}]},"dispositionType":"NORM_ANNULLED","operativeOrders":[{"targetAct":"zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení § 2 odst. 1 věty druhé, třetí a páté, § 4, § 18 ve slovech '48, 49', § 20 věty prvé za středníkem ve slovech '; to neplatí v případě právního úkonu směřujícího ke vzniku pracovního poměru nebo k uzavření dohody o práci konané mimo pracovní poměr', § 24 odst. 2 věty druhé, § 278 odst. 1 ve slovech ', u něhož nepůsobí odborová organizace,', § 281 odst. 1 ve slovech ', u něhož nepůsobí odborová organizace', § 282 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve slovech 'až do doby uzavření podnikové kolektivní smlouvy', § 305 odst. 1 části věty prvé ve slovech ', u kterého nepůsobí odborová organizace,', § 305 odst. 1 věty druhé, § 321 odst. 2, 3 a 4 a § 322 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů."},{"targetAct":"návrh na zrušení ostatních ustanovení","kind":"REJECT","text":"Ve zbytku se návrh zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí se zrušením § 2 odst. 1 vět druhé, třetí a páté a § 4, neboť považuje tato ustanovení za dostatečně určitá a delegaci za ústavně konformní. Měl být zrušen pouze dovětek první věty.","judges":["Vojen Güttler"]},{"summary":"Nesouhlasí se zrušením § 2 odst. 1 vět druhé, třetí a páté, neboť duplicita není protiústavní a relativní kogentnost chrání slabší stranu.","judges":["Ivana Janů"]},{"summary":"Měl být zrušen i dovětek první věty § 2 odst. 1, neboť je neurčitý a omezuje smluvní volnost v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny.","judges":["Dagmar Lastovecká"]},{"summary":"Nesouhlasí se zrušením § 2 odst. 1 vět druhé, třetí a páté, neboť tyto věty naopak zvyšují právní jistotu a jsou v souladu s principem právního státu.","judges":["Jan Musil","Pavel Rychetský"]},{"summary":"Měl být zrušen dovětek první věty § 2 odst. 1, neboť je neurčitý a ponechává přílišný prostor pro volnou úvahu soudu, což odporuje požadavku předvídatelnosti práva.","judges":["Eliška Wagnerová"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 24/99","sourceRefs":["S0009"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Princip smluvní volnosti je derivátem vlastnického práva.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2000:Pl.US.24.99","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2000:Pl.US.24.99"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":4,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":7,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":4,"arguments_hidden":5,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.83.06.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.83.06.1"}}