{"document_id":"ECLI:CZ:US:2009:1.US.3094.08.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 3094/08","ecli":"ECLI:CZ:US:2009:1.US.3094.08.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-3094-08_1","decision_date":"2009-04-29","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými zjištěními v trestním řízení","legal_sentence":"Princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného [nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239)]. Ani vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok [nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 398/97 ze dne 4. 6. 1998 (N 64/11 SbNU 125)]. Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla \"prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost\" [nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Podle názoru Ústavního soudu musí obecný soud dodržet vysoký standard i tam, kde jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazu samotného. Jde-li o hodnocení důkazů, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o volnost absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou pravděpodobnost určitých skutečností. Důkaz musí být odrazem skutečných událostí a situací, což má garantovat, aby byl jednotlivec uznán vinným na podkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění, protože pouze ona jsou způsobilá ospravedlnit krajní opatření spočívající ve zbavení jednotlivce jeho osobní svobody [nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 335/05 ze dne 6. 6. 2006 (N 116/41 SbNU 453)]. Právě z tohoto důvodu lze formulovat určité principy vážící se k provádění a hodnocení důkazů, např. princip opomenutého důkazu, princip možnosti verifikace důkazů směřujících proti obžalovanému či zásadu zákazu deformace důkazů; aplikace těchto principů je dovoditelná i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 398/97 (viz výše), v němž jde o zákaz vyvozování z důkazu takových skutkových zjištění, která při racionálním zhodnocení z provedeného důkazu nevyplývají a nejsou podporována ani obecnou zkušeností. Předně je třeba - podle mínění Ústavního soudu - na tomto místě zdůraznit názor státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který předložila ve svém vyjádření k dovolání stěžovatele; státní zástupkyně tehdy upozornila, že mechanoskopické stopy mohou spolehlivě prokázat pouze to, že daný trestný čin byl proveden určitým nástrojem. Nevypovídají však nic o tom, kdo trestný čin spáchal. V této souvislosti Ústavní soud - nad rámec právě předložené argumentace - připomíná i judikaturu obecných soudů, z níž plyne, že: \"Soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů (...) vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného. Nepřímé důkazy vedoucí sice k důvodnému podezření vůči obviněnému, nevylučující však reálnou možnost, že pachatelem mohla být i jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny obviněného\" [citováno podle (Rt) 7 Tz 84/69 ]. Na tento závěr navazuje i judikatura Ústavního soudu. Například v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/97 ze dne 4. 3. 1998 (N 28/10 SbNU 179) týkajícím se mj. důkazní hodnoty takzvaných pachových zkoušek Ústavní soud mj. dovodil, že: \"(...) nezpochybňuje obecnou věrohodnost samotného důkazu pachovou zkouškou (přestože tento důkaz v teorii i v praxi trestního řízení nebývá přijímán jednoznačně a bezvýhradně); na základě tohoto důkazu je však možno pouze dospět k závěru, že stěžovatel se v blíže neurčené době s největší pravděpodobností v bytě poškozeného nacházel, nelze z něj však jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že právě stěžovatel se dopustil trestného činu, za který byl trestně stíhán a později i odsouzen.\". Za tohoto stavu Ústavní soud dovozuje, že závěr, ke kterému obecné soudy ohledně viny stěžovatele dospěly, se vzhledem k neexistenci přímých důkazů a se zřetelem na nedostatečnost důkazů nepřímých, na nichž byl založen, ocitl v extrémním rozporu s provedenými důkazy a z nich vyplývajícím skutkovým zjištěním. Jinými slovy řečeno, z provedených důkazů nelze bez porušení principu presumpce neviny učinit závěr, že stěžovatel byl pachatelem všech skutků, za něž byl uznán vinným a za něž mu byl uložen trest. Pokud jde o napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, Ústavní soud uvádí, že dovolací soud jím pokračoval v zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jelikož na trestní řízení je třeba - z tohoto hlediska - nahlížet v jeho celistvosti. Ústavnímu soudu je zřejmé, že zákonná úprava dovolání je budována na striktně vymezených dovolacích důvodech, avšak ani to nemůže nic měnit na ústavní povinnosti soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám ( čl. 4 Ústavy ), Nejvyšší soud nevyjímaje. Rozsah neopominutelné ochrany základních práv Nejvyšším soudem vymezil nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 55/04 ze dne 18. 8. 2004 (N 114/34 SbNU 187), kde Ústavní soud mj. prohlásil, že z ústavního pořádku vyplývá, že jsou-li ve hře základní práva, musí být ochranitelná cestou všech opravných prostředků poskytnutých zákonem osobě obviněné, včetně dovolání k Nejvyššímu soudu.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§247","141/1961:§2","141/1961:§125","1/1993:čl4","2/1993:čl8","2/1993:čl36","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými zjištěními v trestním řízení","facts":[{"sourceRefs":["S0008","S0015"],"text":"Stěžovatel F. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci, spáchanými ve 134 skutcích, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Soud opřel výrok o vině zejména o výpověď spoluobžalovaného R. a o mechanoskopické stopy nástrojů, které R. vydal policii s tvrzením, že patří stěžovateli."},{"sourceRefs":["S0012","S0015"],"text":"Stěžovatel od počátku popíral vinu, tvrdil, že nástroje nejsou jeho, a poukazoval na to, že na místech činu nebyly nalezeny jeho otisky prstů ani biologické stopy. Namítal také, že se některých skutků nemohl dopustit vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (operace srdce) a že výpověď spoluobžalovaného R. je nevěrohodná, neboť R. se snažil snížit svůj podíl viny."},{"sourceRefs":["S0037","S0038"],"text":"Krajský soud rozdělil skutky do tří skupin: skutky, kterých se měl stěžovatel dopustit sám (body 1-134), skutky ve spolupachatelství s R. a skutky, u nichž byli oba zproštěni obžaloby. U skupiny skutků 1-134 byla vina stěžovatele prokazována pouze shodou mechanoskopických stop a ztotožněním některých odcizených věcí nalezených při domovní prohlídce."},{"sourceRefs":["S0018","S0038"],"text":"Během vyšetřování došlo k pochybením: možná záměna kleští při předávání mezi policejními útvary, ztráta některých stop (např. poškozené vložky FAB) a nedostatečné expertízy. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v dovolacím řízení upozornila na tyto nedostatky a navrhla zrušení rozsudků pro extrémní nesoulad."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"5 T 2/2005","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let; částečně zproštěn obžaloby.","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"18.7.2007"},{"fileNumber":"12 To 100/2007","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"15.1.2008"},{"fileNumber":"7 Tdo 755/2008","sourceRefs":["S0011","S0019"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.","court":"Nejvyšší soud České republiky","decisionDate":"18.9.2008"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda uznání viny na základě pouze nepřímých důkazů (mechanoskopické stopy a výpověď spoluobžalovaného), které netvoří ucelený a uzavřený řetězec vylučující jinou možnost, porušuje presumpci neviny a právo na spravedlivý proces podle čl. 8 odst. 1, čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny.","sourceRefs":["S0012","S0037"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0042","S0045"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že závěr o vině stěžovatele je v extrémním rozporu s provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Odsouzení bylo založeno na nedostatečných nepřímých důkazech, které neumožňují jednoznačný závěr o vině, čímž bylo porušeno právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny) a presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny).","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítá, že soudy jeho vinu prokazovaly v podstatě jen výpovědí spoluobžalovaného R. a mechanoskopickými stopami, které však neprokazují, kdo vloupání provedl. Výpověď R. je nevěrohodná, neboť se snažil snížit svůj podíl viny. U 134 skutků nebyl nalezen jediný otisk prstu či biologická stopa stěžovatele.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0041","S0042"],"sourceRefs":["S0012"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel F. H."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že z provedených důkazů nelze bez porušení presumpce neviny učinit závěr, že stěžovatel byl pachatelem všech skutků. Mechanoskopické stopy prokazují pouze použití nástroje, nikoli totožnost pachatele. Nepřímé důkazy netvoří uzavřený řetězec."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel F. H."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":7},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda Nejvyšší soud svým restriktivním výkladem dovolacích důvodů a odmítnutím přezkumu hodnocení důkazů, a to bez ohledu na závažnost možných důsledků pro spravedlivé rozhodnutí, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces a účinný opravný prostředek podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy.","sourceRefs":["S0013","S0043"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0043","S0044"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud svým restriktivním přístupem, který vyloučil přezkum hodnocení důkazů i přes závažné námitky, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání poskytovat ochranu základním právům, pokud jsou ve hře.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel F. H."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0041","S0042"],"interpretation":"Pro uznání viny na základě nepřímých důkazů je nezbytné, aby tyto důkazy tvořily ucelený a uzavřený řetězec, který vylučuje jinou možnost; samotné mechanoskopické stopy neprokazují totožnost pachatele a nemohou samy o sobě obstát jako dostatečný podklad pro odsuzující výrok.","regulations":"§ 2 odst. 5, 6 tr. ř., čl. 8 odst. 1, čl. 36, čl. 40 odst. 2 Listiny","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":8}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18.7.2007 sp. zn. 5 T 2/2005 v části týkající se stěžovatele","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.1.2008 sp. zn. 12 To 100/2007","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.9.2008 sp. zn. 7 Tdo 755/2008","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny","right":"právo na osobní svobodu"},{"regulations":"čl. 36 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 2 Úmluvy","right":"presumpce neviny"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a splňovala formální náležitosti; Ústavní soud neshledal důvody pro odmítnutí.","sourceRefs":["S0006"]},"findings":[{"reason":"Odsouzení stěžovatele bylo založeno na nedostatečných nepřímých důkazech, což vedlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.","regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0045"],"right":"právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":6}},{"reason":"Obecné soudy nepostupovaly v souladu se zásadami spravedlivého procesu při hodnocení důkazů a Nejvyšší soud neposkytl účinnou ochranu základním právům stěžovatele.","regulations":"čl. 36 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0045"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 5 T 2/2005 ze dne 18.7.2007 v části týkající se stěžovatele","kind":"QUASH_DECISION","text":"I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2007 sp. zn. 5 T 2/2005 se v části týkající se stěžovatele zrušuje."},{"targetAct":"Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 100/2007 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 755/2008","kind":"QUASH_DECISION","text":"II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008 sp. zn. 12 To 100/2007 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 9. 2008 sp. zn. 7 Tdo 755/2008 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 733/01","sourceRefs":["S0034"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (in dubio pro reo).","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.733.01","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["interpretation:900001","finding:950001"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.733.01"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.755.2008.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":10}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2009:1.US.3094.08.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2009:1.US.3094.08.1"}}