{"document_id":"ECLI:CZ:US:2009:1.US.3206.08.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 3206/08","ecli":"ECLI:CZ:US:2009:1.US.3206.08.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-3206-08_1","decision_date":"2009-04-27","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Omezení práv obhajoby v trestním řízení - porušení práva na spravedlivý proces v důsledku provedení rekognice a výslechu poškozené jako neodkladných a neopakovatelných úkonů bez přítomnosti obhájce a absence dalších důkazů","legal_sentence":"Ústavní soud při posuzování této ústavní stížnosti vycházel ze své vlastní rozhodovací praxe. K provádění neodkladných či neopakovatelných úkonů trestního řízení již dříve judikoval, že alternativní možnost zahájit přípravné řízení provedením neodkladného úkonu musí dopadat na objektivně a přesně definovanou situaci. V případě, kdy tato situace není dána z důvodu absence přípustných výjimek ze zásady bezprostřednosti a ústnosti, jedná se o zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na obhajobu, které je jedním z nejdůležitějších základních práv osob, proti nimž se vede trestní řízení; proto je v zájmu spravedlivého rozhodnutí nutno zajistit takové podmínky, aby obviněný mohl realizovat svá práva cestou příslušných procesních záruk [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 592/2000 ze dne 12. 2. 2002 (N 15/25 SbNU 115)]. Proto akceptuje-li trestní řád pro rozhodnutí ve věci samé provedení důkazu mimo hlavní líčení, musí takové provedení důkazu garantovat právo na obhajobu a zásadu kontradiktornosti řízení v míře srovnatelné s kautelami provádění důkazů v hlavním líčení. Ústavní soud vzal v úvahu i právní závěry vyplývající z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen \"Evropský soud\") týkající se čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen \"Úmluva\"), podle kterého každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Podle Evropského soudu se musí výslech svědka odpovídající tomuto článku uskutečnit ve veřejném soudním jednání, za přítomnosti obžalovaného, tedy před soudem, který rozhoduje o oprávněnosti obvinění a který musí mít možnost hodnotit věrohodnost svědka na základě jeho přímého pozorování chování a reakcí. Obecným pravidlem je, že obžalovanému musí být dána adekvátní a náležitá příležitost, aby zpochybnil výpověď svědka proti sobě a kladl mu otázky, a to buď v okamžiku jeho výpovědi, nebo v pozdějším stadiu (srov. věc Van Mechelen a další proti Nizozemí, 1997). Za jistých okolností je však možno považovat důkaz výpovědí svědka za provedený v souladu s citovaným článkem Úmluvy i tehdy, byl-li výslech proveden v přípravném řízení, měla-li obhajoba právo se k výpovědi vyjadřovat, popírat ji a klást svědkovi otázky. Přečtená výpověď svědka, který nebyl nikdy vyslechnut kontradiktorně, nemůže být podle Evropského soudu výlučným nebo rozhodujícím důkazem viny (srov. věc P. S. proti Německu, 2001); naopak čtení výpovědi takového svědka nemusí představovat porušení čl. 6 Úmluvy, jestliže odsouzení není výlučně či v rozhodující míře založeno na takové výpovědi [srov. věc Verdam proti Nizozemí, 1999 - citováno podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 538/03 ze dne 11. 10. 2004 (N 142/35 SbNU 21)]. Z principu kontradiktorního řízení existují výjimky; opatření omezující práva obhajoby však musí být striktně nezbytná a potíže způsobené obhajobě musí být dostatečně kompenzovány postupem justičních orgánů. Tam, kde je odsouzení založeno výlučně nebo v rozhodující míře na výpovědích učiněných osobou, kterou obžalovaný neměl příležitost vyslýchat nebo dát vyslýchat, jsou práva obhajoby omezena v rozsahu neslučitelném se zárukami poskytovanými článkem 6 Úmluvy (srov. např. věc Doorson proti Nizozemí, 1996). V projednávaném případě se postup orgánů činných v trestním řízení opíral o příslušná ustanovení trestního řádu , která umožňují vyslechnout svědka (v tomto případě poškozenou) a provést s ní rekognici před zahájením trestního stíhání, jde-li o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, a namísto výslechu svědka je umožněno v hlavním líčení protokol o jeho výpovědi pouze přečíst. Takový postup však představuje zkrácení práv obhajoby ve vztahu k takovému svědkovi (právo zúčastnit se výslechu svědka a klást mu otázky), který může být připuštěn, pokud jde o opatření striktně nezbytné; aby se však obžalovanému dostalo spravedlivého procesu, musí být nesnáze způsobené obhajobě omezením jejích práv dostatečně kompenzovány postupem orgánů činných v trestním řízení. Lze si - v projednávaném případě - představit, že nevyslechnutí poškozené před soudem, resp. provedení rekognice v souladu s ustanovením § 158a tr. ř. s ohledem na její vysoký věk a psychický stav, mohlo být kompenzováno jinými nepřímými důkazy tak, aby nedošlo k nepřiměřenému zásahu do práva na obhajobu; to ovšem za situace - jak odpovídá konstantní judikatuře - jestliže by byl skutkový stav prokázán i dalšími důkazy, aby bylo možné trestní řízení jako celek považovat za spravedlivé (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2779/07 ze dne 19. 6. 2008, ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tak tomu však v projednávaném případě jednoznačně nebylo. Stěžovatel je z trestného činu loupeže usvědčován na základě rekognice (srov. č. l. 457-458) a výslechu poškozené (srov. č. l. 454-456), jež byly provedeny na návrh okresní státní zástupkyně jako neodkladné a neopakovatelné úkony podle ustanovení § 158a tr. ř. (vzhledem k vyššímu věku a psychickému stavu poškozené), a na základě výslechu dcery poškozené; ta však před soudem specifikovala toliko zdravotní stav své matky a rozsah způsobené škody. Její výpověď dosvědčuje pouze spáchání loupeže a její následky, nikoli to, že ji spáchal právě stěžovatel. Přitom ani okresní státní zástupkyně v obžalobě (srov. č. l. 681-690) ani soudy v odůvodnění svých rozsudků se nijak nevyjadřují k dalším stopám nalezeným na místě činu (srov. vlas nalezený na klobouku, jenž měl mít stěžovatel na hlavě a nalezená trasologická stopa - č. l. 437 a 440). Stěžovatel tedy byl, jak plyne z výše uvedeného, z trestného činu loupeže uznán vinným prakticky jen na základě rekognice, byť ta byla doplněna poměrně podrobným popisem stěžovatele v rámci výslechu poškozené. Nicméně, odsouzen byl toliko v důsledku tohoto důkazu, který zůstal osamocen. Ústavní záruky obhajoby stěžovatele - ve vztahu k trestnému činu loupeže u poškozené H. P. (bod II/6 rozsudku okresního soudu) - tedy dodrženy nebyly. Právo stěžovatele na spravedlivý proces bylo porušeno též v dovolacím řízení, neboť dovolací soud se nezabýval námitkou zkrácení obhajovacích práv stěžovatele. Nejvyšší soud je ústavně zavázán ( čl. 4 Ústavy České republiky ) interpretovat dovolací důvody tak, aby mohla být přezkoumána i námitka porušení základních práv dovolatelů [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 55/04 ze dne 18. 8. 2004 (N 114/34 SbNU 187) a totožnou argumentaci v nálezu sp. zn. II. ÚS 669/05 ze dne 5. 9. 2006 (N 156/42 SbNU 275)]. Nejvyšší soud si je (jinak) této povinnosti vědom a nalezl cestu, jak námitku zkrácení obhajovacích práv v důsledku nesprávné aplikace § 158a tr. ř. , resp. § 160 odst. 4 tr. ř. podřadit pod některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. na www.nsoud.cz/rozhod.php např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 3 Tdo 1488/2006 z 14. 2. 2007, sp. zn. 8 Tdo 911/2005 z 21. 9. 2005 a sp. zn. 7 Tdo 389/2007 -I z 11. 4. 2007).","metadata_regulation_keys":["140/1961:§247","141/1961:§2","141/1961:§160","141/1961:§158a","2/1993:čl36","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Omezení práv obhajoby v trestním řízení - porušení práva na spravedlivý proces v důsledku provedení rekognice a výslechu poškozené jako neodkladných a neopakovatelných úkonů bez přítomnosti obhájce a absence dalších důkazů","facts":[{"sourceRefs":["S0006","S0013"],"text":"Stěžovatel P. B. byl obviněn z několika trestných činů, včetně loupeže v H. (skutek II/6)."},{"sourceRefs":["S0026","S0018"],"text":"U trestného činu loupeže byla poškozená H. P. vyslechnuta a provedena s ní rekognice jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158a tr. ř. před zahájením trestního stíhání, a to bez přítomnosti obhájce stěžovatele."},{"sourceRefs":["S0008","S0018"],"text":"Rekognice a výslech proběhly asi měsíc po zadržení stěžovatele, který byl ve vazbě, a obhájce o nich nebyl vyrozuměn."},{"sourceRefs":["S0008","S0018"],"text":"Na místě činu nebyly nalezeny žádné další upotřebitelné stopy (DNA, daktyloskopické, trasologické) spojující stěžovatele s činem."},{"sourceRefs":["S0026"],"text":"Soudy uznaly stěžovatele vinným z loupeže převážně na základě rekognice a výpovědi poškozené, přičemž výpověď dcery poškozené neprokazovala, že pachatelem byl stěžovatel."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"22 T 66/2007","sourceRefs":["S0006","S0013","S0014"],"outcomeSummary":"Stěžovatel byl uznán vinným trestnými činy krádeže, porušování domovní svobody a loupeže a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 5 let, trestu propadnutí věci a náhradě škody. Soud dospěl k závěru, že vina byla prokázána, u loupeže zejména rekognicí a výpovědí poškozené.","court":"Okresní soud v Pardubicích","decisionDate":"4.7.2007"},{"fileNumber":"13 To 353/2007","sourceRefs":["S0017"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele i státní zástupkyně byla zamítnuta jako nedůvodná. Krajský soud potvrdil, že rekognice byla správně provedena jako neodkladný úkon vzhledem k věku a psychickému stavu poškozené a že vina je dostatečně prokázána.","court":"Krajský soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice","decisionDate":"2.10.2007"},{"fileNumber":"3 Tdo 649/2008","sourceRefs":["S0019","S0020"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud uvedl, že právo na právní pomoc neznamená povinnou přítomnost advokáta při úkonech před zahájením trestního stíhání, a že stěžovatel o rekognici věděl.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"18.9.2008"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda provedení rekognice a výslechu poškozené jako neodkladných a neopakovatelných úkonů podle § 158a tr. ř. bez přítomnosti obhájce a bez možnosti obhajoby klást otázky, a následné odsouzení založené převážně na těchto důkazech, porušilo právo stěžovatele na spravedlivý proces a právo na obhajobu.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0026","S0027","S0028"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě nebyla práva obhajoby dostatečně kompenzována, neboť odsouzení bylo založeno převážně na rekognici a výslechu poškozené, které byly provedeny bez možnosti obhajoby se jich účastnit. Nebyly zde další důkazy, které by samy o sobě prokazovaly vinu stěžovatele. Proto došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Rekognice nebyla neodkladným a neopakovatelným úkonem, neboť proběhla až měsíc po zadržení stěžovatele, který byl ve vazbě, a obhájce o ní nebyl informován. Důkaz je nezákonný a neměl být použit.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0025","S0026"],"sourceRefs":["S0008","S0018"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel P. B."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že rekognice a výslech poškozené byly provedeny jako neodkladné a neopakovatelné úkony, avšak obhajoba neměla možnost se jich účastnit a klást otázky, a odsouzení bylo založeno převážně na těchto důkazech bez dostatečné kompenzace."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel P. B."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":2},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud pochybil, když se v dovolacím řízení nezabýval námitkou porušení práv obhajoby v důsledku nesprávné aplikace § 158a tr. ř., a tím porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0029"],"text":"Nejvyšší soud se nezabýval námitkou zkrácení obhajovacích práv stěžovatele, ačkoliv byl povinen ji podřadit pod některý z dovolacích důvodů. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel P. B."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda hodnocení důkazů u trestného činu krádeže v Rosicích nad Labem bylo v souladu se zásadou in dubio pro reo a zda byla vina stěžovatele prokázána.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030"],"text":"Ústavní soud se touto otázkou nezabýval, neboť shledal porušení práva na spravedlivý proces u trestného činu loupeže, což vedlo ke zrušení všech napadených rozhodnutí, a další námitky byly nadbytečné.","outcome":"LEFT_OPEN"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel P. B."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0024","S0025"],"interpretation":"Provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu před zahájením trestního stíhání, který omezuje právo obhajoby, musí být striktně nezbytné a nesnáze způsobené obhajobě musí být dostatečně kompenzovány postupem justičních orgánů. Pokud je odsouzení založeno výlučně nebo v rozhodující míře na takovém důkazu, dochází k porušení práva na spravedlivý proces.","regulations":"§ 158a tr. ř. (neodkladné a neopakovatelné úkony)","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0029"],"interpretation":"Nejvyšší soud je povinen interpretovat dovolací důvody tak, aby mohla být přezkoumána i námitka porušení základních práv dovolatele.","regulations":"§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (dovolací důvod)","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4.7.2007 sp.zn. 22 T 66/2007, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubice ze dne 2.10.2007 sp.zn. 13 To 353/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.9.2008 sp.zn. 3 Tdo 649/2008.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny","right":"právo na osobní svobodu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Odsouzení pro trestný čin loupeže bylo založeno převážně na důkazu provedeném jako neodkladný a neopakovatelný úkon bez možnosti obhajoby se ho účastnit, a tato omezení nebyla dostatečně kompenzována jinými důkazy.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0026","S0027","S0028"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Nejvyšší soud se v dovolacím řízení nezabýval námitkou porušení práv obhajoby, ačkoliv byl povinen ji přezkoumat.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0029"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubice a usnesení Nejvyššího soudu","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4.7.2007 sp.zn. 22 T 66/2007, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubice ze dne 2.10.2007 sp.zn. 13 To 353/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.9.2008 sp.zn. 3 Tdo 649/2008 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 592/2000","sourceRefs":["S0023"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Provedení neodkladného úkonu musí být objektivně a přesně definovanou situací; absence výjimek ze zásady bezprostřednosti a ústnosti vede k zásahu do práva na obhajobu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:1.US.592.2000","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:1.US.592.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.649.2008.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":2}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":4,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2009:1.US.3206.08.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2009:1.US.3206.08.1"}}