{"document_id":"ECLI:CZ:US:2009:3.US.39.09.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 39/09","ecli":"ECLI:CZ:US:2009:3.US.39.09.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-39-09_1","decision_date":"2009-12-10","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Přípustnost uložení přísnějšího trestu po zrušení trestního příkazu na základě odporu a požadavek na odůvodnění trestu","legal_sentence":"Z hlediska požadavku transparentnosti a odůvodněnosti soudního rozhodnutí by bylo nesporně vhodnější, aby v odůvodnění rozsudku následujícího po předchozím trestním příkazu bylo uložení odchylného (přísnějšího) trestu explicite konstatováno a vysvětleno, proč k tomuto odchýlení došlo. Zároveň však má Ústavní soud za to, že pokud se tak nestane, neznamená to samo o sobě porušení ústavně zaručených práv, pokud soud náležitě a věcně správně zdůvodní nově ukládaný trest a pokud se kumulativně nedopustí jiných ústavně relevantních pochybení. Trestní řád umožňuje v řízení před samosoudcem (tj. v řízení o trestných činech menší závažnosti) vydat bez projednání věci v hlavním líčení trestní příkaz dle § 314e odst. 1 tr. řádu a uložit jím tresty dle odstavce 2 téhož ustanovení. Sama možnost rozhodnutí trestním příkazem není považována za rozpornou s právem obviněného na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti dle čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť toto právo může obviněný v plné míře realizovat tak, že proti trestnímu příkazu podá odpor. Trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení. Dle § 314g odst. 2 věty za středníkem tr. řádu při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Zásada zákazu reformationis in peius zde tedy obecně neplatí. Z hlediska spravedlivého procesu není tímto postupem obviněný zkrácen na možnosti dvojinstančního soudního řízení v trestních věcech, zaručeného v čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Není vyloučeno, aby obecný soud dospěl po provedeném hlavním líčení k závěru, že mírnější trest uložený trestním příkazem nelze považovat za přiměřený, vystihující účel trestu dle § 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. , trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, resp. odpovídající kritériím dle § 31 trestního zákona [srov. § 39 nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník)], a to i za situace, že v hlavním líčení žádné nové okolnosti relevantní z hlediska ukládání trestu najevo nevyšly. Obecný soud však musí v rozsudku výslovně uvést a náležitě odůvodnit všechna kritéria, která ho vedla k uložení nově vyměřeného trestu. Obviněný, který je takto s úvahami soudu transparentně seznámen, má plně zachovánu možnost napadnout vyměřený trest a domáhat se jeho přezkumu v druhé instanci.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§23","140/1961:§31","140/1961:§39","140/1961:§34","140/1961:§250","141/1961:§314g","141/1961:§314e","2/1993:čl36","2/1993:čl38","2/1993:čl8","209/1992:čl2"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Přípustnost uložení přísnějšího trestu po zrušení trestního příkazu na základě odporu a požadavek na odůvodnění trestu","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel a D. H. se dne 12. 3. 2002 dopustili podvodu, když stěžovatel jako údajný jednatel společnosti PPS uzavřel leasingovou smlouvu na vozidlo, ačkoliv již nebyl jednatelem a nebyl schopen zajistit splátky; vozidlo předal D. H., který byl bez zaměstnání; splátky nebyly placeny a škoda činila 338 240 Kč."},{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne 13. 8. 2004 trestní příkaz, kterým stěžovatele a D. H. uznal vinnými a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let."},{"sourceRefs":["S0016"],"text":"Stěžovatel podal proti trestnímu příkazu odpor, na jehož základě byla věc projednána v hlavním líčení. V hlavním líčení dne 16. 3. 2005 byl stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dva roky a k peněžitému trestu 100 000 Kč."},{"sourceRefs":["S0009","S0018"],"text":"Po zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem a vrácení věci k doplnění dokazování byl stěžovatel rozsudkem ze dne 31. 5. 2006 opět odsouzen ke stejnému trestu (1 rok podmíněně + peněžitý trest 100 000 Kč). Stěžovatel namítá, že tento trest je výrazně přísnější než trest uložený trestním příkazem, aniž by v mezidobí vyšly najevo nové okolnosti, a že jde o sankci za podání odporu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"3 T 132/2004","sourceRefs":["S0015"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody 10 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky.","court":"Obvodní soud pro Prahu 6","decisionDate":"13. 8. 2004"},{"fileNumber":"3 T 132/2004-147","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody 1 rok s podmíněným odkladem na 2 roky a k peněžitému trestu 100 000 Kč.","court":"Obvodní soud pro Prahu 6","decisionDate":"16. 3. 2005"},{"fileNumber":"8 To 592/2005","sourceRefs":["S0017"],"outcomeSummary":"Zrušil rozsudek prvního stupně a vrátil věc k novému projednání s pokynem k doplnění dokazování ohledně viny.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"17. 1. 2006"},{"fileNumber":"3 T 132/2004","sourceRefs":["S0006","S0018"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody 1 rok s podmíněným odkladem na 2 roky a k peněžitému trestu 100 000 Kč.","court":"Obvodní soud pro Prahu 6","decisionDate":"31. 5. 2006"},{"fileNumber":"8 To 34/2008","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"6. 3. 2008"},{"fileNumber":"6 Tdo 1225/2008","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"30. 9. 2008"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda uložení přísnějšího trestu v hlavním líčení po zrušení trestního příkazu na základě odporu, aniž by soud výslovně vysvětlil důvody pro zpřísnění oproti trestnímu příkazu, porušuje právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0021","S0024","S0027"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud konstatoval, že odůvodnění trestu v napadeném rozsudku je dostatečné a trest je přiměřený. Uložení přísnějšího trestu po zrušení trestního příkazu není samo o sobě protiústavní, pokud soud náležitě zdůvodní nově ukládaný trest a není zřejmé, že by trest byl sankcí za podání odporu. V daném případě soud uvedl kritéria dle § 31 tr. zákona a trest odpovídá účelu trestu. Námitka stěžovatele nebyla důvodná.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdí, že mu byl uložen výrazně přísnější trest než v trestním příkazu, aniž by v mezidobí vyšly najevo nové skutečnosti, a že tento trest je de facto sankcí za podání odporu, což je v rozporu se zákazem reformationis in peius a právem na spravedlivý proces.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0021","S0022","S0023","S0024","S0027","S0029"],"sourceRefs":["S0009"],"importance":"CORE","parties":["M. V."],"courtExplanation":"Ústavní soud uvedl, že trestní řád nezakazuje uložení přísnějšího trestu po zrušení trestního příkazu, a že odůvodnění trestu v napadeném rozsudku je dostatečně důkladné a věcně správné; soud není povinen výslovně srovnávat s trestním příkazem, pokud nově uložený trest řádně odůvodní. Navíc stěžovatel tuto námitku řádně neuplatnil v odvolání."}],"id":"LQ001","raisedBy":["M. V."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":8},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0023","S0024"],"interpretation":"Samosoudce není při projednání věci v hlavním líčení vázán druhem ani výměrou trestu uvedenou v trestním příkazu; uložení přísnějšího trestu je přípustné, pokud je řádně odůvodněno a není projevem svévole nebo sankcí za podání odporu.","regulations":"§ 314g odst. 2 tr. řádu, § 31 tr. zákona (nyní § 39 tr. zákoníku)","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":7,"REFERENCED":8},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 5. 2006 sp. zn. 3 T 132/2004, kterým byl stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody 1 rok s podmíněným odkladem na 2 roky a k peněžitému trestu 100 000 Kč.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008 sp. zn. 8 To 34/2008, kterým bylo odvolání stěžovatele zamítnuto.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008 sp. zn. 6 Tdo 1225/2008, kterým bylo dovolání stěžovatele odmítnuto.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti a byla podána včas; soud neshledal důvody pro odmítnutí.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Soud neshledal, že by uložením přísnějšího trestu po zrušení trestního příkazu došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť odůvodnění trestu bylo dostatečné a věcně správné.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0027","S0030"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":4},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"kind":"REJECT","text":"Ústavní stížnost se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 213/2000","sourceRefs":["S0025","S0026","S0028"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"V nálezu II. ÚS 213/2000 bylo konstatováno, že uložení přísnějšího trestu po zrušení trestního příkazu musí být odůvodněno a nesmí být sankcí za odpor; v nynější věci však bylo odůvodnění trestu dostatečné a nebyly přítomny další ústavní vady.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.213.2000","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000","finding:950000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.213.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Ustanovení o trestním příkazu a vázanosti soudu zůstává obsahově shodné, závěr o nepřísnosti zákazu reformationis in peius obstojí.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-09","legal_sentence_continuity_counterparts":["141/1961:§314e","141/1961:§122"],"legal_sentence_continuity_assessment":[{"key":"141/1961:§122","relation":"PRESERVES","reason":"Požadavek na odůvodnění rozsudku včetně výroku o trestu zůstává, závěr o nutnosti odůvodnit přísnější trest obstojí."}],"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":7}},"legal_sentence_continuity_old_key":"140/1961:§23","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2009:3.US.39.09.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2009:3.US.39.09.1"}}