{"document_id":"ECLI:CZ:US:2009:4.US.918.09.1","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 918/09","ecli":"ECLI:CZ:US:2009:4.US.918.09.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-918-09_1","decision_date":"2009-07-07","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Náhrada za nucené omezení vlastnického práva v důsledku regulace nájemného","legal_sentence":"Jelikož judikatura Ústavního soudu zaznamenala ve věcech týkajících se dané problematiky vývoj směřující k některým nejednotným nebo rozdílným právním závěrům, I. senát Ústavního soudu [řešící obdobný případ sp. zn. I. ÚS 2220/08 ze dne 10. 6. 2009 (N 137/53 SbNU 705)] předložil věc plénu k zaujetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu . Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 (ST 27/53 SbNU 885; č. 136/2009 Sb. ). V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). Dále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval (výrok II.), že žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb ., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), ve znění pozdějších předpisů], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; č. 252/2006 Sb. )], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaloby. Za dobu, která tomuto dni předchází, může pronajímatel bytu uplatnit svůj nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva proti státu přímo. Ze závěrů výše uvedeného stanoviska je tedy zřejmé, že postup obecných soudů při posuzování stěžovatelova nároku nemůže obstát. Pro úplnost je však nutno připomenout - a to z citovaného stanoviska vyplývá - že samotná protiústavnost právní úpravy regulovaného nájemného však neznamená, že v každém individuálním případě došlo k porušení základního práva pronajímatele, resp. vlastníka bytu, ani to, že výše nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva musí být identická s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Obecné soudy však nesmějí nárok na náhradu vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování shora vyslovených závěrů posoudit specifika jednotlivých uplatněných nároků v konkrétních případech a vytvořit procesní prostor, aby se strany řízení mohly k novému právnímu posouzení vyjádřit a uplatnit případně i nové důkazy či námitky.","metadata_regulation_keys":["176/1993","40/1964:§696","82/1998","99/1963:§118a","2/1993:čl36","2/1993:čl11"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Náhrada za nucené omezení vlastnického práva v důsledku regulace nájemného","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatelka je vlastnicí bytů, u nichž bylo nájemné regulováno. V období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2006 obdržela od nájemců pouze regulované nájemné, které bylo nižší než obvyklé."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatelka se domáhala po České republice – Ministerstvu financí zaplacení částky 1 696 568 Kč jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku protiústavní nečinnosti Parlamentu, jenž nepřijal právní předpis umožňující jednostranné zvýšení nájemného."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu zamítl s odůvodněním, že zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu se na legislativní nečinnost nevztahuje."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Městský soud v Praze rozsudek potvrdil s tím, že stěžovatelka měla nejprve uplatnit nárok vůči nájemcům, a teprve poté, nebude-li uspokojena, se obrátit na stát."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"13 C 387/2006-24","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení 1 696 568 Kč s odůvodněním, že zákon č. 82/1998 Sb. neupravuje odpovědnost státu za legislativní nečinnost.","court":"Obvodní soud pro Prahu 1","decisionDate":"24. dubna 2008"},{"fileNumber":"17 Co 369/2008-37","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s odůvodněním, že stěžovatelka měla nejprve uplatnit nárok vůči nájemcům, a teprve poté se obrátit na stát.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"2. prosince 2008"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda obecné soudy pochybily, když nárok stěžovatelky na náhradu škody vůči státu neposoudily jako nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny, a zda tím došlo k porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny.","sourceRefs":["S0006","S0008"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0018","S0019"],"text":"Obecné soudy neposoudily nárok stěžovatelky z hlediska čl. 11 odst. 4 Listiny, čímž porušily její právo na ochranu majetku a na soudní ochranu. Postupovaly v rozporu se závěry stanoviska Pl. ÚS-st. 27/09, které je plně použitelné i na tento případ.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatelka poukázala na nález I. ÚS 489/05, podle něhož lze zvýšení nájemného domáhat pouze pro futuro, nikoli zpětně, a proto jí nezbývá než uplatnit nárok vůči státu. Dále odkázala na nález Pl. ÚS 20/05, který konstatoval protiústavní nečinnost Parlamentu.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0017"],"sourceRefs":["S0008"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka E. L."],"courtExplanation":"Ústavní soud ve stanovisku Pl. ÚS-st. 27/09 dovodil, že žaloby pronajímatelů na náhradu škody vůči státu je třeba posoudit z hlediska práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny, a že nárok vůči státu má subsidiární charakter vůči nároku proti nájemci jen za dobu počínající dnem podání žaloby; za dobu předcházející lze nárok uplatnit proti státu přímo."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka E. L."],"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003","S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 369/2008-37 ze dne 2.12.2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 13 C 387/2006-24 ze dne 24.4.2008.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na ochranu majetku a právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a splňuje podmínky podle zákona o Ústavním soudu.","sourceRefs":["S0006"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neposoudily nárok stěžovatelky z hlediska čl. 11 odst. 4 Listiny, čímž porušily její základní práva.","regulations":"čl. 11 a čl. 36 Listiny","reasonSourceRefs":["S0018"],"right":"právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny a právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny posoudit nárok stěžovatelky z hlediska práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a v tomto smyslu poskytnout účastníkům procesní prostor podle § 118a o.s.ř."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 369/2008-37 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 13 C 387/2006-24","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 369/2008-37 ze dne 2. prosince 2008 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 13 C 387/2006-24 ze dne 24. dubna 2008 bylo zasaženo do základních práv stěžovatelky na ochranu majetku a na soudní ochranu vyplývajících z čl. 11 a z čl. 36 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 369/2008-37 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 13 C 387/2006-24","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 369/2008-37 ze dne 2. prosince 2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 13 C 387/2006-24 ze dne 24. dubna 2008 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS-st. 27/09","sourceRefs":["S0017"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Žaloby pronajímatelů na náhradu škody vůči státu je třeba posoudit z hlediska práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny; nárok vůči státu má subsidiární charakter vůči nároku proti nájemci jen za dobu počínající dnem podání žaloby.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2009:Pl.US-st.27.09.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_question:2000","legal_question:3000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2009:Pl.US-st.27.09.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"impact_unassessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Nová úprava umožňuje jednostranné zvyšování nájemného, což se dotýká závěru o nemožnosti zvýšení před podáním žaloby.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","legal_sentence_continuity_counterparts":["89/2012:§2249"],"legal_sentence_continuity_old_key":"107/2006:§3","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":1,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2009:4.US.918.09.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2009:4.US.918.09.1"}}