{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.1305.09.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 1305/09","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.1305.09.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-1305-09_1","decision_date":"2010-02-08","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Nepřiměřená délka trestního řízení a nečinnost orgánů činných v trestním řízení; posouzení proporcionality trestu odnětí svobody vzhledem k délce řízení","legal_sentence":"Je to státní moc, která rozhoduje o vině a trestu. Z ústavněprávního hlediska je proto významné posouzení otázky, do jaké míry může (ještě) veřejný zájem, vymezený v trestním zákoně účelem trestu, legitimně omezovat základní práva konkrétního obviněného, a to zejména právo na rozhodnutí o jeho vině či nevině a trestu v přiměřené lhůtě, právo na osobní svobodu a konečně i právo na soukromý a rodinný život. Jinak řečeno - uvedený veřejný zájem je třeba považovat za důvod, který legitimizuje zásah do svrchu uvedených práv a především do svobody jednotlivce. Přitom je však z důvodů odvoditelných z principu právního státu vždy třeba zkoumat, zda je zásah do těchto práv ještě odůvodňován veřejným zájmem, tedy zda je tento zásah, resp. jeho intenzita nezbytná v demokratickém právním státu, tj. zda v konkrétní situaci je tento zásah ještě možno považovat za proporcionální. Ochrana práva na přiměřenou délku řízení, které garantuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. kompenzace jeho porušení může být dosažena prostředky, které jsou vlastní trestnímu právu, jsou-li jeho normy vykládány ústavně konformně. Je povinností všech obecných soudů vykonávajících trestní jurisdikci, bez ohledu na jejich funkční příslušnost, využít všech vhodných prostředků, které jim trestní právo poskytuje k tomu, aby promítly nalezené porušení práva na spravedlivý proces obviněného (v jeho časové dimenzi) do úvah o ještě proporcionálním omezení práva na osobní svobodu. Účelem tohoto požadavku je poskytnutí rychlé, resp. bezprostřední ochrany základním právům obviněných a implicitní snaha o vyloučení mezinárodněprávní odpovědnosti České republiky za porušení závazků plynoucích z Úmluvy. Krajský soud postupoval ryze formalisticky, když jako platný doklad o doručení neakceptoval \"čestné prohlášení\" stěžovatele a dál lpěl na postupu dle § 62 a následujících trestního řádu . Potvrdí-li odsouzený doručení rozsudku a vyjádří-li souhlas s projednáním dovolání, je absurdní a míjí účel zákona, trvá-li soud na doslovném znění zákona a jeho ryze formálním výkladu, nadto na výkladu, který může jen zhoršovat intenzitu již nastalého zásahu do základního práva obviněného. Na posuzování trestnosti daného jednání a jeho kvalifikaci měly s narůstající délkou řízení bezpochyby vliv i zásadní společenské a hospodářské změny, k nimž v průběhu 90. let docházelo. To však podle přesvědčení Ústavního soudu nelze vykládat k tíži stěžovatele, neboť jednotlivec nesmí v žádném případě doplácet na to, že daná problematika byla pro orgány činné v trestním řízení v té době nová či obtížně zhodnotitelná. Je totiž třeba přihlížet i k tomu, že každé probíhající trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží, která nesmí být prodlužována z důvodů na straně státu. Finanční kompenzace je prostředkem komplementárním a vždy připadá v úvahu až tehdy, není-li jiný, efektivnější prostředek nápravy již možný (např. po vykonání trestu). Zbavení osobní svobody totiž nelze nikdy zcela kompenzovat relutární náhradou. Neústavnímu zásahu do osobní svobody je třeba se v první řadě vyhnout.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§23","140/1961:§250","141/1961:§202","141/1961:§137","141/1961:§62","82/1998","1/1993:čl1","1/1993:čl4","2/1993:čl8","2/1993:čl36","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nepřiměřená délka trestního řízení a nečinnost orgánů činných v trestním řízení; posouzení proporcionality trestu odnětí svobody vzhledem k délce řízení","facts":[{"sourceRefs":["S0016"],"text":"Stěžovatel T. T. byl od 23. 10. 1992 trestně stíhán pro trestný čin podvodu v souvislosti s podnikáním v letech 1991-1992."},{"sourceRefs":["S0035"],"text":"Trestní řízení trvalo téměř 10 let, přičemž ÚS zjistil několik období nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, např. od 28. 12. 1995 do 2. 7. 1996, od 9. 9. 1996 do 11. 6. 1997, a dále průtahy v řízení před soudem prvního stupně v letech 1998-2000."},{"sourceRefs":["S0020"],"text":"Stěžovatel byl v průběhu řízení opakovaně ve vazbě, přičemž část vazby byla označena za nezákonnou."},{"sourceRefs":["S0018"],"text":"Dne 9. 5. 2002 byl stěžovatel odsouzen Vrchním soudem v Olomouci k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku za trestný čin podvodu."},{"sourceRefs":["S0019"],"text":"Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009 odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž NS sice připustil dílčí průtahy, ale odkázal stěžovatele na finanční kompenzaci podle zákona č. 82/1998 Sb."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"11 T 27/97","sourceRefs":["S0017"],"outcomeSummary":"Rozsudkem uznal stěžovatele vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 tr. zák. (25 útoků, škoda 7 551 910 Kč) a odsoudil jej k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, zákazu činnosti provádění obchodní činnosti na dobu 8 let a peněžitému trestu 10 000 Kč.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"21. 11. 2000"},{"fileNumber":"1 To 66/2001","sourceRefs":["S0018"],"outcomeSummary":"Rozsudkem zrušil rozsudek nalézacího soudu a sám rozhodl: uznal stěžovatele vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 tr. zák. (25 útoků, škoda 7 551 910 Kč) a odsoudil jej k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku, zákazu činnosti zprostředkovací, nákupu zboží za účelem jeho prodeje a prodeje zboží na dobu 6 let a peněžitému trestu 10 000 Kč. K námitce nepřiměřené délky řízení uvedl, že ji neshledal důvodnou.","court":"Vrchní soud v Olomouci","decisionDate":"9. 5. 2002"},{"fileNumber":"5 Tdo 53/2009","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry nižších soudů, že souhlas se zkrácením lhůty k přípravě byl dán, a že průtahy v řízení nejsou důvodem ke zrušení rozhodnutí; odkázal na možnost finanční kompenzace podle zákona č. 82/1998 Sb.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"18. 2. 2009"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 6,5 roku uložený stěžovateli byl proporcionálním zásahem do práva na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny) s ohledem na nepřiměřenou délku trestního řízení a průtahy na straně státu.","sourceRefs":["S0011","S0024"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0022","S0023","S0024","S0025","S0026","S0027","S0028","S0039","S0040","S0041"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"ÚS provedl test proporcionality a zjistil, že celková délka řízení téměř 10 let, značné průtahy na straně státu, minimální přispění stěžovatele, a oslabení účelu trestu po tak dlouhé době činí uložený nepodmíněný trest 6,5 roku nepřiměřeným. Obecné soudy měly povinnost zohlednit porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a promítnout je do úvah o trestu, např. mimořádným snížením trestu pod dolní hranici sazby. Nejvyšší soud tuto povinnost nesplnil, čímž porušil čl. 8 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel odkázal na nálezy I.ÚS 554/04 a I.ÚS 603/06, podle nichž je třeba délku řízení zohlednit při ukládání trestu; trest je čistě represivní a neplní účel.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0040","S0041"],"sourceRefs":["S0011"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel T. T."],"courtExplanation":"ÚS se ztotožnil s tím, že trest je nepřiměřený a že NS měl kompenzovat průtahy zmírněním trestu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel T. T."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":9},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda byl stěžovatel odsouzen pro jednání, které v době spáchání nebylo trestným činem (porušení čl. 39 Listiny).","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0047"],"text":"ÚS neshledal porušení čl. 39 Listiny, neboť soudy správně aplikovaly hmotné právo a stěžovatel byl odsouzen pro trestný čin, který byl v době spáchání trestný.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel T. T."],"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda bylo hlavní líčení zahájeno v rozporu se zákonem, konkrétně zda stěžovatel souhlasil se zkrácením lhůty k přípravě (porušení práva na obhajobu).","sourceRefs":["S0010"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0047"],"text":"ÚS neshledal porušení práva na obhajobu, neboť výklad souhlasu stěžovatele byl ústavně konformní.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel T. T."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0024","S0032","S0033","S0042"],"interpretation":"Při ukládání trestu odnětí svobody jsou obecné soudy povinny zohlednit nepřiměřenou délku trestního řízení a průtahy na straně státu; pokud by trest byl v důsledku toho nepřiměřený, je třeba jej zmírnit, a to i pod dolní hranici trestní sazby, a to výslovně a měřitelně.","regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, § 23 tr. zák.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":11},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0044","S0045"],"interpretation":"Odmítnutí dovolání jako zjevně neopodstatněného nezbavuje Nejvyšší soud povinnosti posoudit, zda nedošlo k porušení základních práv, a případně kompenzovat průtahy v řízení zmírněním trestu.","regulations":"§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř."}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 53/2009 ze dne 18. 2. 2009, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 66/2001 ze dne 9. 5. 2002, kterým byl stěžovatel uznán vinným a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody 6,5 roku.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny","right":"právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny)"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["OTHER"],"reason":"Stížnost proti rozsudku Vrchního soudu byla odmítnuta jako nepřípustná, protože zjištěné vady lze napravit v řízení před Nejvyšším soudem po zrušení jeho usnesení.","sourceRefs":["S0048"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud neproporcionálně zasáhl do osobní svobody stěžovatele, když nekompenzoval průtahy v řízení zmírněním trestu, ačkoli k tomu měl povinnost.","regulations":"čl. 8 odst. 2 věta první Listiny","reasonSourceRefs":["S0004","S0041"],"right":"právo nebýt zbaven svobody jinak než zákonem (čl. 8 odst. 2 věta první Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2}}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je povinen v dalším řízení znovu posoudit otázku trestu s ohledem na nepřiměřenou délku řízení a průtahy, a to případně i mimořádným snížením trestu pod dolní hranici trestní sazby, a výslovně uvést, v jaké míře byl trest z tohoto důvodu zmírněn."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 53/2009","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Nerespektováním principu obsaženého v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a příkazu obsaženého v čl. 4 Ústavy České republiky bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 53/2009 ze dne 18. 2. 2009 porušeno základní právo stěžovatele podle čl. 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 53/2009","kind":"QUASH_DECISION","text":"Toto usnesení se ruší."},{"targetAct":"část ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci","kind":"REFUSE","text":"V dalším se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I.ÚS 554/04","sourceRefs":["S0011","S0024"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Při ukládání trestu je třeba zohlednit délku řízení a průtahy; porušení práva na přiměřenou délku řízení může mít vliv na proporcionalitu trestu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.554.04","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_sentence:990000","legal_question:1000","legal_question:2000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.554.04"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":9}},"precedent_superseded_count":3,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1305.09.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1305.09.1"}}