{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.1595.10.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 1595/10","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.1595.10.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-1595-10_1","decision_date":"2010-08-12","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Náhrada odměny a hotových výdajů ustanoveného advokáta při neexistenci řízení","legal_sentence":"Ústavní soud konstatuje, že vrchní soud založil své rozhodnutí (jeho výrok) na argumentaci, že z jazykového výkladu ustanovení § 140 odst. 2 občanského soudního řádu plyne, že tento předpis normuje jen náklady řízení. Nicméně, k tomu vrchní soud uvedl, že v dané věci společnost Solné jeskyně, s. r. o., nezahájila řízení, v němž by mohlo dojít k placení hotových výdajů, \"potažmo k náhradě těchto výdajů, jakož i odměny vzniklé ustanovenému zástupci\"; žaloba totiž podána nebyla. Právě napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vadami dosahujícími úrovně protiústavnosti trpí. Toto rozhodnutí je totiž v důsledku přepjatého formalismu v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Ústavní soud dovozuje, že pokud je omezena sféra autonomie vůle jednotlivce v zájmu jednotlivce jiného či v zájmu veřejném (v zájmu společnosti), je rozumné a spravedlivé, aby takové omezení bylo jednotlivci vykompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch je k danému omezení přistoupeno, tj. jednotlivcem či společností (prostřednictvím státu). Nelze totiž rozumně, spravedlivě požadovat, aby \"náklady\" jednoho jednotlivce či společnosti nesl jen jednotlivec druhý, jehož sféra je takto omezována. Z této teleologie zjevně vychází i samotný § 140 odst. 2 o. s. ř. Ten (přirozeně) neuvádí, že by snad soudem ustanovený zástupce-advokát měl činit právní úkony směřující k ochraně účastníka řízení zdarma. Naopak, toto ustanovení zakotvuje povinnost státu platit hotové výdaje a odměnu za zastupování advokátem, a to namísto účastníka řízení, neboť ten není způsobilý advokáta ze svých prostředků zaplatit; právě proto mu je ustanoven dle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. zástupce, jestliže jsou u účastníka předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. Za tohoto stavu se tedy uplatní shora uvedená teze; je tedy rozumné a spravedlivé, aby bylo takové omezení stěžovateli vykompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch je k danému omezení přistoupeno, tj. společností (prostřednictvím státu). Nelze rozumně, spravedlivě požadovat, aby \"náklady\" společnosti nesl jen stěžovatel, jehož sféra je takto omezována. (Poznámka: Tyto náklady nemůže nést ani subjekt zastoupený, tj. společnost Solné jeskyně, jemuž byl advokát soudem ustanoven.) Podle přesvědčení Ústavního soudu je opačný názor vrchního soudu projevem přepjatého formalismu, nepřihlížejícího ke smyslu a účelu práva ve společnosti, kterým je spravedlivě regulovat společenské vztahy. Právo není samoúčelné, neexistuje jen pro formu. Formalismus je taková aplikace práva, která nesleduje účel práva, ale účel shledává jen v právu samotném (v jeho formě, tj. textu). To si však vrchní soud patrně v napadeném rozhodnutí adekvátně neuvědomil; to ostatně plyne i ze skutečnosti, že argumentoval pouze v podstatě výkladem jazykovým (text \"náklady řízení\"). Napadené rozhodnutí je však protiústavní i tím, že znamená porušení ústavního principu rovnosti. Stěžovatel - po poradě s klientem, kterému byl ustanoven - doporučil nepodat žalobu a v této souvislosti vykonal výše uvedené procesní úkony, avšak za právní zastoupení mu nebyla přiznána odměna žádná. Jde o rozlišování bez rozumných důvodů, a proto o protiústavní nerovnost. Tato rozumně neodůvodněná diferenciace nadto zakládá nerozumné důsledky; může totiž motivovat ustanovené advokáty, aby své klienty nevedli k tomu, aby nepodávali zbytečné žaloby (a tím i nadbytečně nezatěžovali soudní systém), ale naopak, aby takové žaloby formálně podávali a aby je vzápětí brali zpět, neboť v opačném případě by advokát neměl nárok od státu na zaplacení hotových výdajů a odměny.","metadata_regulation_keys":["99/1963:§140","99/1963:§30","99/1963:§169","2/1993:čl1","2/1993:čl9","2/1993:čl11","2/1993:čl36","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Náhrada odměny a hotových výdajů ustanoveného advokáta při neexistenci řízení","facts":[{"sourceRefs":["S0007","S0023"],"text":"Stěžovatel byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ustanoven zástupcem společnosti Solné jeskyně, s. r. o., pro případné soudní řízení."},{"sourceRefs":["S0007","S0014"],"text":"Stěžovatel provedl právní úkony: převzetí a příprava zastoupení, studium spisu, porady s klientem."},{"sourceRefs":["S0015","S0023"],"text":"Společnost na základě doporučení stěžovatele žalobu nepodala."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Krajský soud přiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 3 094 Kč."},{"sourceRefs":["S0008","S0017"],"text":"Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatele změnil rozhodnutí a nepřiznal žádnou odměnu s odůvodněním, že neexistuje řízení, v němž by bylo možné odměnu přiznat."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"10 Nc 710/2008-40","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Přiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 3 094 Kč za dva úkony právní služby.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"9. 11. 2009"},{"fileNumber":"8 Cmo 30/2010-47","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Změnil prvostupňové rozhodnutí a nepřiznal stěžovateli žádnou odměnu ani náhradu hotových výdajů.","court":"Vrchní soud v Olomouci","decisionDate":"11. 3. 2010"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Porušil Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, rovné zacházení a vlastnictví tím, že mu nepřiznal odměnu za zastupování, přestože vykonal právní úkony?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0020","S0025","S0027","S0028"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud konstatoval, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je v důsledku přepjatého formalismu v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Soud argumentoval pouze jazykovým výkladem § 140 odst. 2 o. s. ř., aniž by zohlednil smysl a účel ustanovení, kterým je kompenzace advokátovi za omezení jeho autonomie ve veřejném zájmu. Dále shledal porušení principu rovnosti, neboť by stěžovatel měl nárok na odměnu, pokud by byla podána formální žaloba a vzata zpět. Tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítá, že vykonal právní úkony (převzetí zastoupení, studium spisu, porady) a má nárok na odměnu. Pokud by podal formální žalobu a vzal ji zpět, odměna by mu náležela, což je nerovné zacházení. Rozhodnutí je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0020","S0025","S0027","S0028"],"sourceRefs":["S0014","S0015"],"importance":"CORE","parties":["JUDr. J. S."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že rozhodnutí vrchního soudu je projevem přepjatého formalismu a porušuje princip rovnosti, neboť rozlišuje bez rozumných důvodů mezi situací, kdy byla podána žaloba a vzata zpět, a situací, kdy žaloba podána nebyla. Tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny."}],"id":"LQ001","raisedBy":["JUDr. J. S."],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Bylo stěžovatelovo právo nebýt podroben nuceným pracím nebo službám (čl. 9 Listiny) porušeno tím, že mu nebyla přiznána odměna za zastupování?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení čl. 9 Listiny, neboť ustanovení advokáta zástupcem je zákonem uložené jednání k ochraně práv druhých a není nucenou prací. Odměna za tuto činnost je samostatnou otázkou, která byla posouzena v rámci jiných práv.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["JUDr. J. S."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Je ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě přípustná?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031"],"text":"Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě jako předčasnou, neboť se touto otázkou bude muset znovu zabývat Vrchní soud v Olomouci po zrušení jeho rozhodnutí. Ústavní soud by jinak předjímal posouzení obecným soudem.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0022","S0025"],"interpretation":"Ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. zakotvuje povinnost státu platit hotové výdaje a odměnu za zastupování advokátem ustanoveným soudem, a to i v případě, že řízení nebylo zahájeno, pokud advokát vykonal právní úkony směřující k ochraně účastníka. Opačný výklad by byl přepjatým formalismem.","regulations":"§ 140 odst. 2 občanského soudního řádu","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009 č. j. 10 Nc 710/2008-40 o odměně ustanoveného zástupce","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2010 č. j. 8 Cmo 30/2010-47, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí a odměna nepřiznána","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 1 Listiny","right":"právo na rovné zacházení (čl. 1 Listiny)"},{"regulations":"čl. 4 odst. 4 Listiny","right":"právo na spravedlivou odměnu (čl. 4 odst. 4 Listiny)"},{"regulations":"čl. 9 Listiny","right":"právo nebýt podroben nuceným pracím (čl. 9 Listiny)"},{"regulations":"čl. 7 písm. a) bod i) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech","right":"právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky (čl. 7 písm. a) bod i) Mezinárodního paktu)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["OTHER"],"reason":"Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě byla odmítnuta jako předčasná, neboť po zrušení rozhodnutí Vrchního soudu se bude muset touto otázkou znovu zabývat Vrchní soud.","sourceRefs":["S0031"],"questionAssessments":[{"rejectionGrounds":["OTHER"],"questionId":"LQ003","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Vrchní soud rozhodl v důsledku přepjatého formalismu, aniž by zohlednil smysl a účel ustanovení o náhradě nákladů ustanovenému zástupci.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0028"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Rozhodnutí rozlišuje bez rozumných důvodů mezi situací, kdy byla podána žaloba a vzata zpět, a situací, kdy žaloba podána nebyla.","regulations":"čl. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0027","S0028"],"right":"právo na rovné zacházení (čl. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Nebylo realizováno legitimní očekávání stěžovatele na přiznání odměny za zastoupení.","regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0028"],"right":"právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Ustanovení advokáta zástupcem je jednání uložené zákonem k ochraně práv druhých a není nucenou prací.","regulations":"čl. 9 Listiny","reasonSourceRefs":["S0030"],"right":"právo nebýt podroben nuceným pracím (čl. 9 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Vrchní soud v Olomouci je povinen znovu rozhodnout o odměně stěžovatele za zastupování, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu, že odměna náleží i při neexistenci řízení."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2010 č. j. 8 Cmo 30/2010-47","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2010 č. j. 8 Cmo 30/2010-47 se zrušuje."},{"targetAct":"Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009 č. j. 10 Nc 710/2008-40","kind":"REFUSE","text":"Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 109/03","sourceRefs":["S0018"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Rozhodování o náhradě nákladů řízení zpravidla nedosahuje intenzity porušení základních práv.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2003:3.US.109.03","precedent_source_units":["legal_question:1000","legal_question:2000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2003:3.US.109.03"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1595.10.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1595.10.1"}}