{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.1885.09.2","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 1885/09","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.1885.09.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-1885-09_2","decision_date":"2010-05-05","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Poskytování nepravomocných rozsudků soudů podle zákona o svobodném přístupu k informacím","legal_sentence":"Ústavní soud nálezem ze dne 30. 3. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 2/10 (N 68/56 SbNU 761; 123/2010 Sb. ) rozhodl tak, že se ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje ve slovu \"pravomocných\" ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Citovaný nález též - v reakci na opačný názor stěžovatele - vysvětlil, proč není možný ústavně konformní výklad napadeného ustanovení, a proč je tedy nutné napadené ustanovení zrušit. Ústavní soud - ve věci samé - předesílá, že zrušení napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu neznamená bez dalšího povinnost poskytnout nepravomocný (pokud ještě bude nepravomocný) rozsudek stěžovateli, a tedy i automatickou nutnost vydání vyhovujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ve znovu otevřeném řízení o kasační stížnosti stěžovatele. Z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/10 jednoznačně plyne, že nelze a priori vyloučit, že nepravomocný rozsudek nebude žadateli poskytnut, tedy že orgán (na který se obrátí jednotlivec s žádostí o poskytnutí nepravomocného rozsudku) bude muset zkoumat v každé jednotlivé věci (podle okolností konkrétního případu) naplnění podmínky nezbytnosti omezení základního práva jednotlivce na poskytnutí rozsudku nepravomocného. Pokud dospěje k závěru o nezbytnosti omezení základního práva jednotlivce na poskytnutí nepravomocného rozsudku, bude povinen tento závěr řádně odůvodnit, a nebude povinen nepravomocný rozsudek žadateli poskytnout. Shora uvedené zdůrazňuje Ústavní soud nejen pro účely rozhodování o případu stěžovatele po tomto kasačním nálezu, ale i pro futuro obecně, neboť nejen některá média, ale i (minimálně) část odborné veřejnosti totiž vychází - a to mylně - z toho, že důsledkem nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/10 je absolutní povinnost poskytnout žadateli nepravomocné rozsudky vždy (tedy poskytnout každý nepravomocný rozsudek, o nějž žadatel požádá). Opak je pravdou. Ústavní soud v citovaném nálezu uznal obecnou existenci legitimního cíle na omezení poskytnutí nepravomocného rozsudku v podobě veřejného zájmu na nezávislosti a nestrannosti soudní moci; poukázal toliko na nutnost zkoumat v každé jednotlivé věci (podle okolností konkrétního případu) naplnění podmínky nezbytnosti omezení základního práva jednotlivce na poskytnutí rozsudku nepravomocného ve jménu legitimního cíle (srov. např. bod 30 a 40 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/10 ). Pokud tedy bude příslušný orgán veřejné moci zamýšlet odepřít poskytnutí nepravomocného rozsudku právě ve jménu ochrany nezávislosti či nestrannosti soudní moci, bude muset předtím pečlivě analyzovat okolnosti konkrétního případu a zvažovat, zda je takový zásah do základního práva v demokratické společnosti absolutně nezbytný. Přitom bude muset reflektovat úvahy vyslovené v bodu 42 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/10 že \"veřejná diskuse o věci řešené soudem bez dalšího (tj. automaticky) nemusí zasahovat do nezávislosti či nestrannosti soudní moci.\". Platí i úvaha uvedená v bodě 45 citovaného nálezu: \"případná veřejná diskuse (zejména odborná), nikoli bezdůvodně kritizující nepravomocné rozsudky, může jistě svou argumentační fundovaností přispět ke spravedlivému výsledku v pokračujícím soudním řízení.\". Příslušný orgán veřejné moci tedy bude muset přihlížet i k případně již probíhající veřejné diskusi, tedy zda ta sama již nese určité prvky zvýšeného rizika, že by v případě poskytnutí nepravomocného rozsudku mohla zasáhnout do nezávislosti či nestrannosti soudní moci. Rovněž bude muset být reflektována intenzita naplnění zájmu na poskytnutí pravomocného rozsudku. \"Smyslem a účelem práva na informace je totiž veřejná kontrola výkonu státní (tedy i soudní) moci; ta je z logiky věci realizována - a tím i způsobilá podléhat legitimní kontrole - nejen v rozhodování o veřejnoprávních věcech, ale i v rozhodování ve sporech soukromoprávních.\". Z uvedených argumentů - a nejen z nich - plyne, že odepření poskytnout nepravomocný rozsudek se zřetelem na ochranu nezávislosti a nestrannosti soudní moci bude moci být spíše výjimkou, než pravidlem. Existenci takové výjimky bude zapotřebí - jak již bylo uvedeno - přesvědčivě odůvodnit; jednotlivci pak je zajištěna ochrana ve správním, případně v ústavním soudnictví. Pokud tedy Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele z důvodu aplikace protiústavního ustanovení (zrušeného nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/10 ), tedy a priori (paušálně) vyloučil možnost poskytnout stěžovateli nepravomocný rozsudek, porušil tím jeho základní právo garantované čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej zrušil. Jak plyne již z odůvodnění tohoto nálezu v bodě VII, Ústavní soud tímto nálezem nepředjímá závěr Nejvyššího správního soudu, zda stěžovatelem požadovaný(é) rozsudek(ky) musí být poskytnuty (tedy nepředjímá ani vyhovění kasační stížnosti), čili zda jde v konkrétním případě o ústavně konformní výjimku z povinnosti poskytovat informace o své činnosti, či nikoli. Nejvyšší správní soud totiž v napadeném rozsudku nepoměřoval v kolizi stojící ústavní hodnoty, a pouze paušálně poskytnutí nepravomocných rozsudků vyloučil, čímž ústavně nepřípustně upřednostnil a priori jednu ústavní hodnotu před druhou. Tedy otázka poměřování v rozporu stojících hodnot v dosavadním řízení zatím vůbec nebyla posuzována, takže Ústavní soud nemá v tomto směru - z hlediska ústavnosti - co hodnotit; svým případným vyjádřením k této otázce by předbíhal její posouzení obecným soudem. Je nyní na jiných orgánech veřejné moci než na Ústavním soudu, aby se touto otázkou zabývaly [srov. metodologicky obdobně judikaturu Ústavního soudu, např. nález sp. zn. I. ÚS 260/06 ze dne 24. 1. 2007 (N 10/44 SbNU 129)]. Zde platí subsidiarita ústavněprávního přezkumu. Je ovšem možné, že v mezidobí už požadované rozsudky nabyly právní moci, čímž by celá - ústavní stížností předestřená otázka - odpadla.","metadata_regulation_keys":["106/1999:§11","2/1993:čl17","209/1992:čl10"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Poskytování nepravomocných rozsudků soudů podle zákona o svobodném přístupu k informacím","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatel požádal Ministerstvo financí o poskytnutí kopií nepravomocných rozsudků soudů ve věcech žalob proti nabyvatelům majetku úplatně převedeným Fondem dětí a mládeže \"v likvidaci\"."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Ministerstvo financí dopisem ze dne 29. 9. 2006 částečně odmítlo žádost s odkazem na § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který vylučoval poskytování informací o rozhodovací činnosti soudů s výjimkou pravomocných rozsudků."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatel podal rozklad, který byl rozhodnutím ministra financí ze dne 30. 10. 2006 zamítnut a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno."},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Stěžovatel podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 18. 6. 2008 zamítl, a následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2009 zamítl s odůvodněním, že ustanovení je ústavně konformní a brání poskytnutí nepravomocných rozsudků."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"č. j. 22/92219/2006/3341IK-255","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Částečné odmítnutí žádosti o poskytnutí informací – neposkytnutí nepravomocných rozsudků soudů.","court":"Ministerstvo financí","decisionDate":"2006-09-29"},{"fileNumber":"č. j. 10/99 897/2006-RK","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Zamítnutí rozkladu a potvrzení prvostupňového rozhodnutí o částečném odmítnutí informací.","court":"Ministr financí","decisionDate":"2006-10-30"},{"fileNumber":"9 Ca 4/2007-43","sourceRefs":["S0006","S0007"],"outcomeSummary":"Zamítnutí žaloby proti rozhodnutí ministra financí; soud dovodil, že § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona brání poskytnutí nepravomocných rozsudků.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"2008-06-18"},{"fileNumber":"8 As 50/2008","sourceRefs":["S0003","S0008"],"outcomeSummary":"Zamítnutí kasační stížnosti; potvrzeno, že ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona je ústavně konformní a vylučuje poskytnutí nepravomocných rozsudků.","court":"Nejvyšší správní soud","decisionDate":"2009-04-29"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Porušení práva na informace podle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy v důsledku aplikace protiústavního ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona (ve znění před zrušením slova 'pravomocných')","sourceRefs":["S0009","S0010","S0011"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0045","S0046"],"text":"Nejvyšší správní soud aplikoval ustanovení, které bylo následně zrušeno nálezem Pl. ÚS 2/10 jako protiústavní, a tím porušil základní právo stěžovatele na informace podle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Aplikace paušálního zákazu bez individuálního posouzení není ústavně konformní.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Nepravomocné rozsudky jsou veřejné a jejich odepření na základě kritéria právní moci není ústavně konformní; ustanovení je protiústavní.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0018","S0045"],"sourceRefs":["S0009"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel Mgr. F. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že aplikace paušálního zákazu bez individuálního posouzení je protiústavní, a to na základě derogačního nálezu Pl. ÚS 2/10."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel Mgr. F. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2},"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Aplikace limitační klauzule čl. 17 odst. 4 Listiny na pozitivní závazek státu poskytovat informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny","sourceRefs":["S0019","S0020","S0021"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0023","S0024","S0025","S0026","S0027"],"text":"Čl. 17 odst. 4 Listiny je třeba použít i na pozitivní závazek státu poskytovat informace podle odst. 5. Omezení práva na informace musí splňovat podmínky nezbytnosti v demokratické společnosti a legitimního cíle, jak vyplývá z odst. 4. Jazykový výklad sám o sobě nestačí; je nutný teleologický výklad.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":8}},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Podřazení práva na informace (pozitivní závazek státu) pod čl. 10 Úmluvy","sourceRefs":["S0029","S0030"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030","S0031","S0032"],"text":"Čl. 10 Úmluvy zahrnuje i právo jednotlivce na přístup k informacím, které jsou v dispozici státu a jsou okamžitě dostupné, aniž by stát musel informace vyhledávat z vlastní iniciativy. Rozsudek Guerra a další proti Itálii není v rozporu, neboť se týkal povinnosti shromažďovat a šířit informace motu proprio.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":4}},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Možnost odepřít poskytnutí nepravomocného rozsudku z důvodu ochrany nezávislosti a nestrannosti soudní moci a nutnost individuálního posouzení","sourceRefs":["S0033","S0034","S0038","S0039"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0033","S0034","S0035","S0043","S0044"],"text":"Ochrana nezávislosti a nestrannosti soudní moci je legitimním cílem pro omezení práva na informace, avšak nelze a priori vyloučit poskytnutí nepravomocného rozsudku. V každém konkrétním případě je nutné zkoumat nezbytnost omezení, přičemž platí presumpce, že soudce je schopen rozhodovat nezávisle i při veřejné diskusi. V projednávané věci Nejvyšší správní soud takové posouzení neprovedl, a proto došlo k porušení práva.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["stěžovatel Mgr. F. K.","COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":3},"arguments_hidden":2}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0023","S0027"],"interpretation":"Limitační klauzule podle čl. 17 odst. 4 Listiny se vztahuje i na pozitivní závazek státu poskytovat informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Omezení práva na informace musí být nezbytné v demokratické společnosti a sledovat legitimní cíl.","regulations":"čl. 17 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":7}},{"sourceRefs":["S0030","S0032"],"interpretation":"Čl. 10 Úmluvy zahrnuje právo jednotlivce na přístup k informacím, které jsou v dispozici státu a jsou okamžitě dostupné, aniž by stát musel informace vyhledávat z vlastní iniciativy.","regulations":"čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":4}},{"sourceRefs":["S0034","S0035"],"interpretation":"Paušální zákaz poskytování nepravomocných rozsudků je protiústavní; v každém jednotlivém případě je nutné zkoumat, zda omezení práva na informace je nezbytné pro ochranu legitimního cíle, např. nezávislosti a nestrannosti soudní moci.","regulations":"§ 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (ve znění před zrušením slova 'pravomocných')","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":7}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2009 sp.zn. 8 As 50/2008, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 17 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na informace"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Nejvyšší správní soud aplikoval protiústavní ustanovení, které paušálně vylučovalo poskytnutí nepravomocných rozsudků, aniž by provedl individuální posouzení nezbytnosti omezení.","regulations":"čl. 17 Listiny","reasonSourceRefs":["S0045"],"right":"právo na informace podle čl. 17 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}},{"reason":"Stejné důvody jako u čl. 17 Listiny; odepření poskytnutí informace nebylo nezbytné v demokratické společnosti.","regulations":"čl. 10 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0045"],"right":"právo na informace podle čl. 10 Úmluvy","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}],"bindingInstructions":["Nejvyšší správní soud je vázán právním názorem Ústavního soudu, že nelze a priori vyloučit poskytnutí nepravomocného rozsudku, a musí v novém řízení posoudit, zda v konkrétním případě stěžovatele existuje legitimní cíl a nezbytnost omezení práva na informace, a to s ohledem na zásady vyslovené v nálezu Pl. ÚS 2/10 a v tomto nálezu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2009 sp.zn. 8 As 50/2008","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 8 As 50/2008 se zrušuje."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 2/10","sourceRefs":["S0014","S0018"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona ve slově 'pravomocných' je protiústavní; paušální zákaz poskytování nepravomocných rozsudků není přípustný.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.2.10.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_question:2000","finding:950000","legal_question:1000","legal_question:3000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.2.10.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"10#8As502008-75#20090429","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":3}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":4,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1885.09.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1885.09.2"}}