{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.266.10.3","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 266/10","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.266.10.3","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-266-10_3","decision_date":"2010-08-18","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Rozhodování o střídavé výchově dítěte","legal_sentence":"Odvolací soud (nepřímo) deklaroval názor, že při posuzování svěření dítěte do výchovy není relevantní hledisko (ne)schopnosti toho kterého rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem (tedy který z rodičů a proč není schopen dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem). Uvedeným názorem však odvolací soud nereflektoval, že hledisko (ne)schopnosti toho kterého rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem naopak relevantní je. Dokonce je to výslovně stanoveno ustanovením § 26 odst. 4 zákona o rodině , které ukládá soudu při rozhodování o svěření dítěte do výchovy přihlédnout mj. \"ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem\". Obdobný názor [tj. o relevanci hlediska (ne)schopnosti toho kterého rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem] vyslovil též citovaný nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363): \"... Zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady, mimo jiné uznává roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem ...\". S tím právě souvisí zákonem zakotvená povinnost soudu přihlédnout i k tomu, jakou má ten který rodič schopnost dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. Obecně lze totiž konstatovat, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak právě toho z rodičů, který mimo jiné uznává roli a důležitost rodiče druhého v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem (poznámka: avšak za předpokladu, že z pohledu zájmu dítěte nepřevažují jiné skutečnosti svědčící naopak pro péči druhého rodiče - k tomu srov. body 30-32 tohoto nálezu). Odvolací soud tudíž - jak již bylo řečeno - ignoroval relevantní zákonné kritérium rozhodování o svěření nezletilého do výchovy rodičů. Tím porušil nejen základní právo stěžovatele vychovávat dítě a pečovat o ně dle čl. 32 odst. 4 Listiny, ale i základní právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči dle téhož článku Listiny. Ignorováním zákonného kritéria zatížil odvolací soud své rozhodnutí libovůlí, čímž došlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny. Relevantnost hlediska [(ne)schopnosti toho kterého rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem] samozřejmě neznamená, že vždy musí být dítě svěřeno do výlučné výchovy tomu rodiči, v jehož prospěch toto hledisko vyznívá. Jde zajisté pouze a jen o jedno z více hledisek, která musí soud vzít v úvahu. Po posouzení celkové situace je třeba zvažovat, které řešení je v zájmu dítěte. Dále, odvolací soud postavil své rozhodnutí na premise, že absence kvalifikované komunikace mezi rodiči - tedy neexistence schopnosti toho kterého rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem - je (tedy vždy) překážkou střídavé výchovy. Takto pojatý názor však Ústavní soud shledává protiústavním, a to z více důvodů. Při platnosti uvedené premisy odvolacího soudu (o nemožnosti nařízení střídavé výchovy v případě neexistence kvalifikované komunikace mezi rodiči) by tedy k eliminaci střídavé výchovy postačilo pouze jednostranné, iracionální, svévolné, účelové odmítání kvalifikované komunikace rodiče, který má dítě ve své výlučné péči, s druhým rodičem. V takovém případě by šlo ve své podstatě o zneužití postavení rodiče (výlučně) vychovávajícího dítě, o zneužití jeho základního práva vychovávat své dítě dle čl. 32 odst. 4 Listiny. Z uvedeného plyne, že teze odvolacího soudu (o nemožnosti střídavé výchovy v případě chybějící kvalifikované komunikace mezi rodiči) by naopak ponechávala volný prostor shora citovaným pro zájem dítěte nežádoucím praktikám, kterým však zákonodárce chtěl zabránit. Ústavní soud dále předkládá i argument následující. Kupříkladu dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o rodině platí: \"Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření ... b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti.\". Skutečnost, že dle tohoto ustanovení lze stanovit dohled i v případě poruchy v chování nejen nezletilého, ale i jeho rodičů, potvrzuje ostatně i odborná literatura (srov. Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině , 4. vydání, C. H. BECK, Praha, 2009, str. 162: \"Jestliže se napomenutí míjí účinkem nebo jde o závažnější poruchy v chování nezletilého nebo jeho rodičů, může být nad nezletilým nařízen dohled.\"). O tom, že shora nastíněná cesta by mohla být způsobilá vést ke sledovanému cíli, svědčí i to, že v principu v obdobných případech je v praxi obecnými soudy používána. Například Ústavní soud v bodu 17 in fine nálezu sp. zn. I. ÚS 420/05 ze dne 11. 10. 2007 (N 158/47 SbNU 63) konstatoval, že \"obecné soudy - vzhledem k provedeným zjištěním o tom, že matka dlouhodobě nevedla nezletilého k odpovídajícímu vztahu ke stěžovateli, dlouhodobě neplnila povinnost řádně připravovat nezletilého na styk s otcem, aniž jí v tom bránily objektivní překážky - rozhodly o nařízení dohledu nad výchovou nezletilého. Je tak vytvořen předpoklad, že v budoucnosti by se mohla situace změnit.\". Je však namístě dodat, že Ústavní soud tím nemíní vyslovit, že neexistence kvalifikované komunikace mezi rodiči není vůbec relevantním kritériem při rozhodování o střídavé výchově. Je tomu právě naopak. Leč obecný soud musí náležitě vyargumentovat, proč se domnívá, že v konkrétním případě nemohou (se značnou mírou pravděpodobnosti) vést k zajištění kvalifikované komunikace mezi rodiči jiné prostředky dle zákona o rodině .","metadata_regulation_keys":["94/1963:§26","99/1963:§157","104/1991:čl3","104/1991:čl18","2/1993:čl32","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Rozhodování o střídavé výchově dítěte","facts":[{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Rodiče mají syna Š., narozeného v roce 2005. Po rozchodu žil nezletilý převážně u matky, otec měl styk."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Otec opakovaně usiloval o svěření syna do své výchovy nebo do střídavé výchovy, neboť matka mu bránila ve styku a nekomunikovala."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Matka vznesla neprokázaná obvinění z fyzického týrání, v důsledku čehož byl nezletilý dočasně umístěn do dětského centra."},{"sourceRefs":["S0006","S0037"],"text":"Okresní soud po rozsáhlém dokazování zjistil, že matka není ochotna s otcem spolupracovat a komunikovat, zatímco otec ano, a proto rozhodl o střídavé výchově s týdenním střídáním."},{"sourceRefs":["S0008","S0025"],"text":"Matka se odvolala; krajský soud střídavou výchovu zrušil s odůvodněním, že pro ni chybí kvalifikovaná komunikace mezi rodiči, a ponechal dítě v péči matky."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"13 Nc 81/2006-1064","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Svěřil nezletilého do střídavé výchovy obou rodičů s týdenním střídáním, stanovil otci výživné 2 500 Kč měsíčně, zamítl návrh na předběžnou vykonatelnost a rozhodl o nákladech.","court":"Okresní soud v Nymburce","decisionDate":"2009-03-19"},{"fileNumber":"27 Co 266/2009","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Zrušil výrok o střídavé výchově a řízení v této části zastavil, změnil výživné na 2 300 Kč měsíčně, potvrdil ostatní výroky a rozhodl o nákladech.","court":"Krajský soud v Praze","decisionDate":"2009-10-22"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odvolací soud porušil základní práva stěžovatele tím, že při rozhodování o výchově ignoroval zákonné kritérium schopnosti rodiče dohodnout se na výchově s druhým rodičem podle § 26 odst. 4 zákona o rodině.","sourceRefs":["S0027","S0028"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027","S0033"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Odvolací soud nerespektoval výslovné zákonné ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině, které ukládá přihlédnout ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově s druhým rodičem. Toto opomenutí vedlo k libovůli a porušení základních práv stěžovatele na spravedlivý proces a na výchovu dítěte.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že matka není ochotna komunikovat a spolupracovat, a že soud měl toto hledisko zohlednit ve prospěch střídavé výchovy nebo svěření do jeho péče.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0033"],"sourceRefs":["S0010"],"importance":"CORE","parties":["A. H."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že odvolací soud toto kritérium zcela pominul, čímž zatížil své rozhodnutí libovůlí a porušil čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny."}],"id":"LQ001","raisedBy":["A. H."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":3,"REFERENCED":6},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda je ústavně konformní premisa odvolacího soudu, že neexistence kvalifikované komunikace mezi rodiči je vždy překážkou střídavé výchovy.","sourceRefs":["S0041","S0042"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0041","S0043","S0048","S0059"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Premisa odvolacího soudu je v rozporu s účelem zákona o rodině a s čl. 32 odst. 4 Listiny. Absence komunikace není automatickou překážkou; soud musí aplikovat princip přiměřenosti a zvážit všechna relevantní kritéria, včetně možnosti využití opatření podle § 43 zákona o rodině.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["A. H."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"impact_unassessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Upravuje rozhodování soudu při neshodě rodičů, ale neřeší přímo střídavou výchovu.","continuity_assessed_against":"2026-07-28","continuity_counterparts":["89/2012:§878"],"continuity_old_key":"94/1963:§26","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":4},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda je ústavní stížnost proti výrokům II a IV napadeného rozsudku (o výživném a o změně dřívějších rozhodnutí) přípustná.","sourceRefs":["S0068","S0069"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0068","S0069"],"text":"Stěžovatel proti těmto výrokům neuvedl žádné ústavněprávní argumenty, proto byla ústavní stížnost v této části odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"issueType":"ADMISSIBILITY","id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0027","S0028"],"interpretation":"Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy je soud povinen přihlédnout ke schopnosti každého rodiče dohodnout se na výchově s druhým rodičem; toto kritérium nelze opomenout.","regulations":"§ 26 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":5},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0041","S0048","S0059"],"interpretation":"Neexistence kvalifikované komunikace mezi rodiči není sama o sobě vždy překážkou střídavé výchovy; soud musí zvážit, zda lze komunikaci zajistit jinými prostředky (např. dohledem podle § 43 zákona o rodině) a poměřit všechna relevantní kritéria.","regulations":"§ 26 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":1},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003","S0008"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22.10.2009 sp. zn. 27 Co 266/2009, kterým byl zrušen výrok o střídavé výchově, změněno výživné a potvrzeny ostatní výroky.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod; čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte","right":"Právo na výchovu a péči o dítě"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Stěžovatel proti výrokům II a IV napadeného rozsudku neuvedl žádné ústavněprávní argumenty, proto byla ústavní stížnost v této části odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.","sourceRefs":["S0068","S0069"],"questionAssessments":[{"rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"questionId":"LQ003","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Odvolací soud ignoroval zákonné kritérium schopnosti rodiče dohodnout se na výchově a vycházel z protiústavní premisy, že neexistence komunikace vždy vylučuje střídavou výchovu.","regulations":"čl. 36 odst. 1, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0033","S0057"],"right":"Právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny) a právo na výchovu a péči o dítě (čl. 32 odst. 4 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":4,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":4,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"bindingInstructions":["Odvolací soud je povinen při novém rozhodování o výchově nezletilého zohlednit kritérium podle § 26 odst. 4 zákona o rodině a nepoužít automaticky premisu, že nedostatek komunikace mezi rodiči vylučuje střídavou výchovu; musí zvážit všechna relevantní hlediska a případně využít opatření podle § 43 zákona o rodině."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 266/2009, výroky I, III a V","kind":"QUASH_DECISION","text":"Výroky I, III a V rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.10.2009 sp. zn. 27 Co 266/2009 se zrušují."},{"targetAct":"výroky II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 266/2009","kind":"REFUSE","text":"Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 1206/09","sourceRefs":["S0022","S0028","S0050","S0058"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Při rozhodování o střídavé výchově musí soud zkoumat, proč rodič není ochoten komunikovat a spolupracovat; nesouhlas rodiče musí být odůvodněn zájmem dítěte.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2010:3.US.1206.09.3","precedent_source_units":["legal_question:1000","legal_question:2000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_sentence:990000","legal_question:1000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2010:3.US.1206.09.3"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":3},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":3,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":12,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":12,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":3,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:1.US.266.10.3","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:1.US.266.10.3"}}