{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.3169.07.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 3169/07","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.3169.07.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-3169-07_1","decision_date":"2010-01-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Nárok oprávněných osob na vydání náhradního pozemku a postup Pozemkového fondu při jeho uspokojování","legal_sentence":"Pozemkový fond České republiky má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Na tom nic nezměnilo ani doplnění právní úpravy o podrobnější (transparentnější) a v zákoně uvedený popis postupu při vypořádávání nároku (zákon č. 131/2006 Sb. ). Pozemkový fond České republiky se však své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, resp. jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu), zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem na to, že příslušný subjekt postupoval v souladu se zákonem, aniž by zkoumaly, zda v daném případě jeho formalistická aplikace fakticky nevedla k protizákonné či dokonce protiústavní diskriminaci. Podstatou věci je to, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl a není dlouhodobě uspokojen. Soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole Pozemkového fondu České republiky při naplňování zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Pokud stát, který disponuje mohutným exekutivním aparátem, umožňujícím účinné působení na dlužníky, má navíc často ze zákona zajištěno postavení privilegovaného věřitele, tím spíše je třeba dbát, aby stát v postavení dlužníka nesl odpovědnost za prodlení s plněním svých závazků tak jako každý jiný dlužník. Jak plyne z rozhodnutí o potvrzení nároku na náhradní pozemek, v dané situaci Pozemkový fond České republiky vykonává vůli státu v právním vztahu, kde má stát postavení dlužníka, jenž je v prodlení s plněním povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek. Ústavní soud si uvědomuje, že odvolací soud znovu opřel své rozhodnutí - i v této souzené věci - mj. o právní názor Nejvyššího soudu obsažený v rozhodnutí ze dne 18. 1. 2001 sp. zn. 26 Cdo 1478/2000 : \"Nárok na poskytnutí náhradních pozemků nezahrnuje právo oprávněné osoby na výběr náhradních pozemků. Oznámení Pozemkového fondu České republiky, které pozemky mohou být poskytnuty jako pozemky náhradní, není návrhem na uzavření smlouvy.\". Zde Ústavní soud opět konstatuje, že i tento právní názor je třeba aplikovat a vykládat ústavně konformním způsobem. Odvolacím soudem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu vychází z předpokladu, že Pozemkový fond České republiky plní řádně své zákonné povinnosti a omezuje nárok na domáhání se konkrétního náhradního pozemku jen proto, aby přidělování pozemků bylo spravedlivé. Odkaz na právní názor Nejvyššího soudu nemůže sloužit k legitimizování takového postupu při přidělování náhradních pozemků, který by (nahlíženo z objektivního pohledu) byl svévolný nebo diskriminující. Libovůle či liknavost při přidělování pozemků je protiprávní a protiprávnímu jednání nelze poskytnout soudní ochranu. Ústavní soud rovněž připomíná, že z ústavního zákazu odepření spravedlnosti vyplývá povinnost obecných soudů vyplňovat mezery v zákonech tam, kde by opak vedl k faktické nevymahatelnosti nároku. Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku (ačkoliv nárok na vydání konkrétního pozemku nelze z právní úpravy přímo dovodit) může potom představovat možný prostředek obrany proti libovůli. Ústavní soud konstatuje, že soudy přitom musí vzít v úvahu i svou povinnost (s přihlédnutím k zákazu odmítnutí spravedlnosti, resp. k povinnosti poskytnout ochranu legitimnímu očekávání i ke zvláštnímu charakteru restitucí, jimiž právní stát reaguje na křivdy minulosti) vést stěžovatele k úpravě petitu tak, aby bylo možno uložit Pozemkovému fondu České republiky povinnost vydat v určité konkrétní době pozemek vymezený tak, aby jeho hodnota vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality se co nejvíce přiblížila současné hodnotě původního pozemku [srov. nález sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne 4. 3. 2004 (N 33/32 SbNU 303), bod IV. b)]. To vše vede Ústavní soud k závěru, že obecné soudy nesplnily svou povinnost ochránit legitimní očekávání stěžovatelů plynoucí z nároku přiznaného jim rozhodnutím pozemkového úřadu spočívajícím v tom, že jim bude poskytnut náhradní pozemek. Tím porušily jejich základní právo dle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva před soudem ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny, jemuž odpovídala mj. i povinnost zabývat se veškerými námitkami stěžovatelů a okolnostmi konkrétního případu. Postup příslušných státních orgánů poškozuje ústavně chráněný hmotný zájem (substantive interest) stěžovatelů na tom, aby jim stát realizovatelnou nabídkou vytvořil takové podmínky, aby na ně byl v přiměřené době převeden náhradní pozemek. Ze zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (a tím spíše to platí po jeho novelizaci) vyplývá jednoznačná povinnost Pozemkového fondu České republiky uspokojovat uplatněné nároky v přiměřené době, postupovat transparentně a vyloučit libovůli, která by znemožnila naplnit legitimní očekávání oprávněných osob. Současně lze dovozovat, že obecné soudy - ignorujíce nález Ústavního soudu ve srovnatelné věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 495/02 - porušily článek 89 odst. 2 Ústavy , jak je patrno z tohoto nálezu. Uvedený názor Ústavního soudu lze opřít i o další judikaturu pocházející z doby, kdy již nabyl účinnosti zákon č. 131/2006 Sb. , jímž bylo do zákona o půdě pojato ustanovení § 11a. Sem patří především (zrušující) nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. III. ÚS 495/05 (N 174/47 SbNU 323) a některá novější judikatura obecných soudů, z níž lze dovodit, že žalobce podle okolností konkrétního případu nárok na uzavření smlouvy o převodu konkrétního náhradního pozemku ve vlastnictví státu má.","metadata_regulation_keys":["131/2006","229/1991:§11a","1/1993:čl89","2/1993:čl11","2/1993:čl36","209/1992:čl6","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nárok oprávněných osob na vydání náhradního pozemku a postup Pozemkového fondu při jeho uspokojování","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatelé jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě, jejich nárok na náhradní pozemek byl potvrzen rozhodnutím pozemkového úřadu v roce 1998."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Opakovaně se ucházeli u Pozemkového fondu o poskytnutí náhradního pozemku, ale bez úspěchu."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"V roce 2005 podali žalobu, aby jim Fond vydal do podílového spoluvlastnictví konkrétně označené pozemky."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 8 žalobu zamítl s odůvodněním, že oprávněné osoby nemají právo na výběr konkrétního pozemku a musí postupovat podle § 11a zákona o půdě."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Městský soud v Praze rozsudek potvrdil s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"9 C 337/2005","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelů, aby jim Pozemkový fond vydal do podílového spoluvlastnictví konkrétně označené pozemky.","court":"Obvodní soud pro Prahu 8","decisionDate":"21. 9. 2006"},{"fileNumber":"64 Co 108/2007","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"6. 9. 2007"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Porušily obecné soudy právo stěžovatelů na ochranu majetku a spravedlivý proces tím, že nezkoumaly, zda postup Pozemkového fondu při neuspokojování nároku na náhradní pozemek není svévolný?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0022","S0023","S0026"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy porušily čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 6 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že nezkoumaly, zda postup Pozemkového fondu není svévolný, a formalisticky aplikovaly § 11a zákona o půdě, aniž by posoudily, zda Fond plní svou povinnost nabízet dostatečné množství vhodných pozemků.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Postup Fondu je dlouhodobě liknavý a diskriminační; obecné soudy měly povinnost zkoumat, zda nedochází k libovůli.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0022","S0023"],"sourceRefs":["S0009","S0010"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelé"],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že soudy měly povinnost zkoumat, zda nečinnost Fondu není výsledkem libovůle, a že formalistická aplikace § 11a bez tohoto přezkumu je protiústavní."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelé"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Je ustanovení § 11a zákona o půdě v rozporu s ústavním pořádkem?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030"],"text":"Návrh na zrušení § 11a zákona o půdě je zjevně neopodstatněný, neboť toto ustanovení lze vykládat a aplikovat ústavně konformním způsobem, který vylučuje svévoli Fondu.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelé"],"arguments_hidden":1},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Byly obecné soudy vázány nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0019","S0027"],"text":"Obecné soudy porušily čl. 89 odst. 2 Ústavy tím, že nerespektovaly závazný právní názor vyslovený v nálezu sp. zn. III. ÚS 495/02, který se týkal totožné právní otázky.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0022","S0024","S0030"],"interpretation":"Ustanovení § 11a zákona o půdě je třeba vykládat ústavně konformně tak, že Pozemkový fond je povinen nabízet dostatečné množství vhodných pozemků a obecné soudy jsou povinny zkoumat, zda jeho postup není svévolný a nevede k maření uspokojení nároku oprávněných osob.","regulations":"§ 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 64 Co 108/2007","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 9. 2006 sp. zn. 9 C 337/2005","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na ochranu majetku"},{"regulations":"čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Návrh na zrušení § 11a zákona o půdě byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný, neboť toto ustanovení je možno aplikovat ústavně konformně.","sourceRefs":["S0030"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nezkoumaly, zda postup Pozemkového fondu není svévolný, a tím porušily legitimní očekávání stěžovatelů na uspokojení majetkového nároku.","regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","reasonSourceRefs":["S0026"],"right":"právo na ochranu majetku (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},{"reason":"Soudy se řádně nezabývaly námitkami stěžovatelů a neposkytly ochranu jejich právu domáhat se svého nároku.","regulations":"čl. 6 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0026"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Obecné soudy nerespektovaly závazný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02.","regulations":"čl. 89 odst. 2 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"čl. 89 odst. 2 Ústavy","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny znovu posoudit věc a zkoumat, zda postup Pozemkového fondu nebyl svévolný, a případně uložit Fondu povinnost převést konkrétní náhradní pozemek."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 64 Co 108/2007 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 9. 2006 sp. zn. 9 C 337/2005","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 64 Co 108/2007 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 9. 2006 sp. zn. 9 C 337/2005 se zrušují."},{"targetAct":"§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.","kind":"REFUSE","text":"Návrh na zrušení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 495/02","sourceRefs":["S0017","S0018","S0019"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Obecné soudy jsou povinny zkoumat, zda postup Pozemkového fondu není svévolný, a v případě libovůle mohou uložit povinnost převést konkrétní pozemek.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.495.02","precedent_source_units":["legal_question:3000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","legal_question:2000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.495.02"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":3}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:1.US.3169.07.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:1.US.3169.07.1"}}