{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.62.08.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 62/08","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:1.US.62.08.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-62-08_1","decision_date":"2010-07-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Určení vlastnictví části kláštera – formalistický výklad restitučního zákona a neprovedení navržených důkazů","legal_sentence":"Z obecného hlediska je úvodem namístě připomenout, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb. ) nebo nález sp. zn. 19/98 ze dne 3. 2. 1999 (N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb. )]. Ústavní soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být - jako v dané věci - značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že k základním znakům právního státu patří i princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Je právem každého nakládat se svým v dobré víře nabytým majetkem (jako celkem), a tedy jej i převést, jakož i zahájit spor v případě, když se vyskytnou ohledně části tohoto majetku relevantní právní nejasnosti. Podle názoru Ústavního soudu by tedy bylo úzce formalistické trvat v tomto směru na procesním řešení, jaké zvolil soud prvního stupně (tj. argument nedostatečné aktivní legitimace) a který potvrdily i ostatní soudy. Případ je totiž navíc specifický i svým dalším znakem, a tím je jeho nepřehlédnutelný restituční charakter. Ústavní soud proto připomíná, co v oblasti restitucí již mnohokrát vyslovil. Ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly právní předpisy ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo, a to tím spíše, že ve věci se jedná o církevní subjekty, ve prospěch kterých, na rozdíl od ostatních oprávněných osob, dosud nebyl vydán dříve avizovaný a legitimně očekávaný obecný restituční předpis, ale jen citovaný výčtový zákon. Ústavní soud rovněž upozorňuje, že postavení stěžovatele jako oprávněné osoby nesmí být zhoršeno ve vztahu k jiným, ve srovnatelné situaci se nacházejícím církevním restituentům. K nesrovnalostem ohledně evidenčních a popisných čísel předmětných nemovitostí, které soudy vykládají v zásadě k tíži stěžovatele, je nutno uvést, že případné legislativní nedůslednosti jakéhokoli druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu různých státních orgánů v průběhu času nelze bez dalšího vykládat v neprospěch účastníků řízení, ale ve vztahu ke konkrétní věci s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky.","metadata_regulation_keys":["298/1990","2/1993:čl2","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Určení vlastnictví části kláštera – formalistický výklad restitučního zákona a neprovedení navržených důkazů","facts":[{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Právní předchůdce stěžovatele, Provincie Řádu minoritů v České republice, byl v zákoně č. 298/1990 Sb. uveden jako oprávněná osoba k majetku zahrnujícímu budovu č. p. 342 (klášter) na parcele č. 496/2 a pozemky parc. č. 496/1 a 497 v k. ú. Opava-Město."},{"sourceRefs":["S0008","S0010"],"text":"Provincie Řádu minoritů darovací smlouvou ze dne 26. 1. 2006 převedla na stěžovatele (Konvent minoritů v Opavě) klášter č. p. 342 na parcele č. 496/2. Stěžovatel následně vstoupil do probíhajícího soudního řízení na místo původního žalobce."},{"sourceRefs":["S0006","S0011"],"text":"Stěžovatel se žalobou domáhal určení, že je vlastníkem budovy bez čísla popisného a evidenčního stojící na parcele č. 496/1, kterou považoval za součást jediné nedělitelné stavby kláštera. Tvrdil, že tato část nebyla v restitučním zákoně výslovně uvedena, ale jako součást celku na něj přešla."},{"sourceRefs":["S0008","S0012","S0025"],"text":"Obecné soudy odmítly provést stěžovatelem navržené důkazy (stavební spis, znalecký posudek) k prokázání, že sporná budova je součástí jediné stavby, a uzavřely, že stěžovatel není aktivně legitimován, protože sporná nemovitost nebyla v zákoně č. 298/1990 Sb. vyjmenována a darovací smlouva ji výslovně nezahrnovala."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"13 C 179/2003","sourceRefs":["S0006","S0007"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu na určení vlastnictví. Dovodil, že stěžovatel není aktivně legitimován, neboť není vyjmenován v zákoně č. 298/1990 Sb. a není univerzálním nástupcem původního oprávněného subjektu; darovací smlouva se netýkala sporné nemovitosti.","court":"Okresní soud v Opavě","decisionDate":"7. 11. 2006"},{"fileNumber":"8 Co 103/2007","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek prvního stupně. Uvedl, že původní žalobce byl oprávněn pouze k majetku výslovně uvedenému v zákoně, a stěžovatel není právním nástupcem; darovací smlouva nepřeváděla spornou nemovitost. Důkazy považoval za nadbytečné.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"28. 5. 2007"},{"fileNumber":"28 Cdo 3527/2007","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání pro nepřípustnost (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Uvedl, že aktivně legitimován nebyl ani právní předchůdce stěžovatele, a proto jím nemůže být ani stěžovatel.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"24. 10. 2008"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces tím, že formalisticky vyložily zákon č. 298/1990 Sb. a odmítly provést navržené důkazy o tom, zda sporná budova je součástí jediné stavby kláštera.","sourceRefs":["S0012","S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0020","S0021","S0025","S0026","S0034"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy porušily zákaz libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny) a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) tím, že formalisticky vyložily restituční zákon, neprovedly navržené důkazy a neposoudily, zda sporná budova tvoří součást jediné stavby. Tím znemožnily spravedlivé posouzení aktivní legitimace stěžovatele.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že sporná budova je součástí jediné nedělitelné stavby kláštera označené jedním číslem popisným, a proto na jeho právního předchůdce přešla celá budova na základě zákona č. 298/1990 Sb. Darovací smlouva pak převedla celý klášter včetně sporné části. Soudy bez provedení důkazů uzavřely opak.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0025","S0026"],"sourceRefs":["S0011","S0012"],"importance":"CORE","parties":["Konvent minoritů v Opavě"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že argumentace stěžovatele není irelevantní a že soudy se s ní dostatečně nevypořádaly; odmítnutí důkazů bylo předčasné."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Konvent minoritů v Opavě"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0030","S0031","S0032"],"interpretation":"Při výkladu restitučních předpisů, zejména ve vztahu k církevním subjektům, je třeba postupovat vstřícně a vyvarovat se přepjatého formalismu; případné legislativní nedůslednosti nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob.","regulations":"zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 28 Cdo 3527/2007, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007 sp. zn. 8 Co 103/2007 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. 13 C 179/2003","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"zákaz libovůle"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky.","sourceRefs":["S0004"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy formalistickým výkladem zákona a odmítnutím provést navržené důkazy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0034"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Obecné soudy svým formalistickým postupem porušily zákaz libovůle.","regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0034"],"right":"zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny se znovu zabývat věcí, provést navržené důkazy (zejména stavební spis a znalecký posudek) a posoudit, zda sporná budova tvoří součást jediné stavby kláštera, a to v duchu restitučních principů a ústavně konformního výkladu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 28 Cdo 3527/2007, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007 sp. zn. 8 Co 103/2007 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. 13 C 179/2003","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 28 Cdo 3527/2007, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007 sp. zn. 8 Co 103/2007 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. 13 C 179/2003 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 21/96","sourceRefs":["S0020"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů majících základ v ústavně konformním právním řádu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:1.US.62.08.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:1.US.62.08.1"}}