{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:2.US.1098.10.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 1098/10","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:2.US.1098.10.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-1098-10_1","decision_date":"2010-08-04","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Trestní stíhání za neoprávněný zásah do práva k domu v kontextu spoluvlastnického sporu – princip ultima ratio","legal_sentence":"Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti vyložil, že právní řád, byť vnitřně diferencovaný, tvoří jednotu a jako s takovým je třeba s ním zacházet při aplikaci jednotlivých ustanovení a institutů; proto, pokud jde o naplnění objektivních znaků trestného činu, při promítnutí principu trestněprávní represe jako posledního prostředku - \"ultima ratio\" - nemůže být ignorována civilněprávní stránka věci [srov. sp. zn. IV. ÚS 564/2000 ze dne 8. 11. 2001 (N 169/24 SbNU 255)]. Trestní právo v zásadě nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu. Je nepřijatelné, aby tuto ochranu aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je ochrana převážně celospolečenských hodnot, nikoliv přímo konkrétních subjektivních práv jednotlivce, jež svou povahou spočívají v soukromoprávní sféře. V právním státě je totiž nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny [srov. sp. zn. I. ÚS 4/04 ze dne 23. 3. 2004 (N 42/32 SbNU 405)]. Je hodno odsouzení, jestliže je účastníky civilněprávních vztahů zneužíván institut trestního oznámení k ovlivnění řešení těchto vztahů [srov. sp. zn. II. ÚS 789/06 ze dne 27. 9. 2007 (N 150/46 SbNU 489)]. Tyto naznačené právní závěry byly ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a trestního zákona konkretizovány mimo jiné tak, že stav nejednoznačnosti (občanskoprávních) práv a povinností k určitému domu zpravidla zpochybňuje existenci subjektivní stránky daného trestného činu [srov. sp. zn. IV. ÚS 469/04 ze dne 2. 6. 2005 (N 116/37 SbNU 489)]. Ani jeden z obecných soudů se při úvahách o trestnosti vytýkaného jednání nezabýval občanskoprávní stránkou vytýkaného jednání a jejím případným občanskoprávním řešením. Nic v tomto směru neznamená ani úvaha dovolacího soudu, že právní názor obsažený v nálezu sp. zn. IV. ÚS 482/2000 ze dne 30. 11. 2000 (N 182/20 SbNU 273) na daný případ nedopadá s ohledem na to, že stěžovatel nebyl většinovým spoluvlastníkem. Mimo zorný úhel obecných soudů tak zcela zůstala skutečnost, po jak přesně dlouhou dobu probíhal spor týkající se domu, který stěžovatel s poškozenou řešili i \"přes advokáty\", čeho se přesně týkal, jaké byly vyjednávací pozice obou stran a co všechno obě strany za účelem prosazení svých zájmů učinily. Mimo zorný úhel tak zůstala nejen otázka, zda se strany někdy pokusily své spory vyřešit i za pomoci procesních institutů občanského soudního řízení, resp. institutu podle § 5 občanského zákoníku , ale i to, jaký byl vlastně režim užívání předmětné nemovitosti od vzniku předmětného spoluvlastnictví až do doby, kdy stěžovatel dne 11. srpna 2008 vyměnil zámek od vstupních dveří. Trestní stíhání mohlo být motivováno jen ochranou užívacího práva stěžovatelky, navíc ve světle shora vyloženého zásadního náhledu Ústavního soudu jen k ochraně v situaci, kdy by ostatní prostředky ochrany práva byly vyčerpány nebo byly zjevně neefektivní. Tímto rozhraničením trestního práva od občanského práva se však obecné soudy nezabývaly, jak bylo vyloženo výše. Co do podstaty tak rovněž zůstala nezohledněna obhajoba stěžovatele, že vytýkané jednání je ryze občanskoprávní. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy porušily základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny tím, že se vůbec nezabývaly občanskoprávním rozměrem vytýkaného jednání. Proto byla napadená rozhodnutí zrušena podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§249a","141/1961:§2","40/1964:§5","2/1993:čl8","2/1993:čl39"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Trestní stíhání za neoprávněný zásah do práva k domu v kontextu spoluvlastnického sporu – princip ultima ratio","facts":[{"sourceRefs":["S0014"],"text":"Stěžovatel P. N. a P. M. koupili v roce 2006 dům do rovnodílného podílového spoluvlastnictví. Po rozchodu koncem roku 2007 se stěžovatel do domu nastěhoval, zatímco P. M. bydlela u rodičů."},{"sourceRefs":["S0014"],"text":"Dne 11. srpna 2008 stěžovatel vyměnil zámek vstupních dveří a přes opakované výzvy nevydal P. M. klíče ani jí neumožnil vstup. P. M. podala trestní oznámení."},{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Dne 25. listopadu 2009 P. M. vzala trestní oznámení zpět poté, co se se stěžovatelem dohodli na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Stěžovatel se stal výlučným vlastníkem a zavázal se zaplatit 258 000 Kč."},{"sourceRefs":["S0020"],"text":"Z výpovědí u hlavního líčení vyplynulo, že stěžovatel a P. M. řešili vzájemné majetkové vypořádání a otázku vstupu do domu „přes advokáty“ a v únoru 2009 byly tyto otázky již téměř vyřešeny. Stěžovatel nechtěl P. M. pustit do domu bez dohledu z obavy o ztrátu svých věcí."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"91 T 213/2008","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvaadvaceti měsíců.","court":"Městský soud v Brně","decisionDate":"12. března 2009"},{"fileNumber":"5 To 234/2009","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"K odvolání stěžovatele zrušen výrok o trestu a nově uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu jednoho roku.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"3. června 2009"},{"fileNumber":"4 Tdo 1442/2009","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"12. ledna 2010"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda trestní stíhání a odsouzení za neoprávněný zásah do práva k domu v rámci spoluvlastnického sporu porušilo princip ultima ratio a základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.","sourceRefs":["S0007","S0024"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0024"],"testApplied":"OTHER","text":"Obecné soudy porušily základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny tím, že se vůbec nezabývaly občanskoprávním rozměrem vytýkaného jednání a neaplikovaly princip ultima ratio. Trestní stíhání bylo vedeno v situaci, kdy šlo o spor spoluvlastníků, který měl být řešen civilní cestou.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že skutek postrádá společenskou nebezpečnost, že se jedná o ryze občanskoprávní spor, a že obecné soudy nezohlednily právní názor obsažený v nálezu sp. zn. IV. ÚS 482/2000, podle kterého je oprávněnou osobou vlastník jen za podmínky, že je zároveň uživatelem.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0022","S0023","S0024"],"sourceRefs":["S0007"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel P. N."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy se nezabývaly občanskoprávním rozměrem jednání, čímž porušily princip ultima ratio a práva stěžovatele."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel P. N.","COURT"],"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0016","S0017","S0022"],"interpretation":"Při posuzování trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru je třeba zohlednit občanskoprávní rozměr sporu a princip ultima ratio, zejména zda byly vyčerpány civilní prostředky ochrany.","regulations":"§ 249a odst. 2 tr. zák., čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod","continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 213/2008 ze dne 12. března 2009, rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 234/2009 ze dne 3. června 2009, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1442/2009 ze dne 12. ledna 2010","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 Listiny)"},{"regulations":"čl. 39 Listiny základních práv a svobod","right":"Zásada zákonnosti trestního stíhání (čl. 39 Listiny)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Obecné soudy se nezabývaly občanskoprávním rozměrem jednání, čímž porušily princip ultima ratio a zasáhly do práva na osobní svobodu.","regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0024"],"right":"Právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Trestní stíhání bylo vedeno v situaci, kdy šlo o spor spoluvlastníků, který měl být řešen civilní cestou, čímž byla porušena zásada zákonnosti.","regulations":"čl. 39 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0024"],"right":"Zásada zákonnosti trestního stíhání (čl. 39 Listiny)","outcome":"VIOLATED"}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 213/2008, rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 234/2009, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1442/2009","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1442/2009 ze dne 12. ledna 2010, rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 234/2009 ze dne 3. června 2009 a rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 213/2008 ze dne 12. března 2009 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 482/2000","sourceRefs":["S0007"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Oprávněnou osobou podle § 249a tr. zák. je vlastník domu jen za podmínky, že je zároveň jeho uživatelem.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2000:4.US.482.2000","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2000:4.US.482.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1442.2009.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":1,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§249a","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:2.US.1098.10.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:2.US.1098.10.1"}}