{"document_id":"ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.2.10.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 2/10","ecli":"ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.2.10.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-2-10_1","decision_date":"2010-03-30","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_ANNULLED","subject":"Zrušení slova 'pravomocných' v §11 odst.4 písm.b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pro rozpor s právem na informace","legal_sentence":"Klíčová je teze, že nelze (přirozeně) a priori vyloučit, že v konkrétním případě bude ochrana základního práva převažovat nad citovanými hodnotami (pozn. red.: hodnotami uvedenými v čl. 17 odst. 4 Listiny a čl. 10 odst. 2 Úmluvy), tj. že nebude dána existence \"naléhavé společenské potřeby\" na omezení základního práva (dále též jako \"tato teze\"). Právě proto je nutné zkoumat v každém konkrétním případě (podle okolností konkrétní věci) splnění podmínky nezbytnosti omezení základního práva a svobody jednotlivce v demokratické společnosti. S touto tezí je však napadená norma ve zjevném rozporu. Neumožňuje totiž zkoumat v každém konkrétním případě (pohledem okolností dané věci) existenci \"naléhavé společenské potřeby\" omezení základního práva (tedy nezbytnost omezení základního práva). Napadená norma značí, že vždy (automaticky) - v případě existence zákona a legitimního cíle omezení základního práva jednotlivce na informace (na poskytnutí nepravomocného rozsudku), tedy hodnot citovaných v čl. 17 odst. 4 Listiny a čl. 10 odst. 2 Úmluvy - budou upřednostněny tyto hodnoty oproti základnímu právu jednotlivce na svobodu projevu ve formě práva na informace; napadená norma tedy v každém případě (a priori) základní právo jednotlivce prolamuje. Tím též (důsledně vzato) popírá notorietu [mj. vyplývající z judikatury Ústavního soudu, srov. např. nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/96 ze dne 9. 10. 1996 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb. )], že ústavní hodnoty (včetně ústavních práv) jsou prima facie rovnocenné. Napadená norma tak z podmínky nezbytnosti omezení základního práva a svobody jednotlivce v demokratické společnosti v podstatě činí postulát nepřezkoumatelný, neboť její posouzení - se zřetelem na okolnosti konkrétního případu - důsledně vzato vylučuje. V této souvislosti je třeba připomenout, že svoboda projevu - včetně v ní podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy obsažené svobody přijímat informace - představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti; jsou proto její záruky zvlášť důležité. Nelze nevidět, že právo na informace jako sběr informací je zásadním přípravným krokem (mj.) v prvé řadě v novinářské činnosti a je inherentní, chráněnou částí svobody tisku. Realizace této funkce však není omezena jen na média a na profesionální žurnalisty. V tom kterém případě vytváří prostor pro veřejnou diskusi kupř. ve vztahu k nevládním organizacím, ale i k jednotlivcům. Důležitou roli hraje občanská společnost v diskusi o veřejných otázkách. Je nepochybné, že nepravomocný rozsudek může řešit záležitosti veřejného zájmu; žadatelé o informace totiž jsou či alespoň mohou být zainteresováni na legitimním sběru informací o těchto záležitostech. Jejich cílem může být takové informace sdělit veřejnosti, a tím přispět k veřejné diskusi, jež je v demokratickém právním státě nejen legitimní, nýbrž i nezbytná. Monopol na informace, který požívá soud, tak představuje formu cenzury sui generis. V důsledku cenzury informačního monopolu může dojít k zásahu do výkonu kontrolní funkce, která přísluší i občanské společnosti, neboť může mít obdobnou funkci jako tisk. Ústavní soud tedy zdůrazňuje, že bude nutné zkoumat v každé jednotlivé věci (podle okolností konkrétního případu) naplnění podmínky nezbytnosti omezení základního práva jednotlivce na informace, tedy zde i omezením práva na poskytnutí rozsudku nepravomocného. Přitom veřejná diskuse o věci řešené soudem bez dalšího (tj. automaticky) nemusí zasahovat do nezávislosti či nestrannosti soudní moci. Platí presumpce, že soudce oplývá dostatečnými osobnostními kvalitami, garantujícími jeho schopnost rozhodnout věc nezávisle a nestranně, tedy i nezávisle na eventuálním názoru vysloveném ve veřejném prostoru. Obdobného názoru je ostatně i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozsudek ve věci Campos Daâmaso proti Portugalsku). Veřejná diskuse o věci řešené nepravomocným rozsudkem může naopak přispět k nezávislému a nestrannému rozhodování, neboť někdy může odhalit existenci nepřípustných vlivů na soudcovské rozhodování. To je právě jedním ze smyslů základního práva na informace jako derivátu svobody projevu. Legitimním cílem veřejné diskuse je veřejná kontrolovatelnost konání spravedlnosti, souzení za bílého dne, nikoli v temnu neveřejného soudního řízení. Naopak souzení nedostatečně veřejné je způsobilé snížit autoritu soudní moci, neboť může generovat podezření veřejnosti, že \"je co skrývat\". Bez důvěry není řádný výkon veřejné moci v demokratickém státě možný. Prvek důvěry je tak i funkční podmínkou výkonu demokratické veřejné moci, a proto je třeba důvěru v akty veřejné moci chránit; důvěra v soudní rozhodování patří mezi základní mimoprávní atributy právního státu [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 525/02 ze dne 11. 11. 2003 (N 131/31 SbNU 173)]. Apriorní (nelimitované) vyloučení veřejné kontroly neposkytnutím i nepravomocných rozsudků by proto bylo výrazem neadekvátního pochopení smyslu základního práva na informace a svobody projevu ve vztahu k veřejné moci a nedostatečnou reflexí smyslu veřejné kontroly veřejné moci. I soud je mocenský orgán, který vykonává moc ve státu, takže podléhá veřejné kontrole. Ostatně i proto platí ústavní příkaz čl. 96 odst. 2 in fine Ústavy , podle kterého \"Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.\". Samotný rozsudek je v podstatě písemným vyhotovením toho, co již veřejně vyhlášeno bylo (srov. též text níže); měl-li by tak být racionálně obhajitelný paušální zákaz poskytnutí nepravomocných rozsudků z důvodu ochrany nezávislosti a nestrannosti soudní moci, musel by - logicky - platit z téhož důvodu též zákaz veřejného vyhlášení rozsudku (na prvním stupni) vůbec. Existuje i názor, že stát by v soukromoprávních vztazích vůbec neměl být osobou povinnou poskytovat informace a že pokud nepravomocný rozsudek řeší soukromoprávní vztah mezi státem (disponujícím tak v soudním řízení rovným postavením jako každý jiný účastník řízení) a fyzickou či právnickou osobou, stát by neměl mít - dokonce nikdy - povinnost nepravomocné rozsudky poskytovat. Takový závěr se však míjí se shora uvedenou ústavněprávní argumentací, která stojí na tom, že v případě kolize ústavních hodnot je třeba je řešit s ohledem na konkrétní okolnosti každé věci. Uvedený názor dále vychází z nepřípadné premisy, že poskytnutí nepravomocného rozsudku je požadováno od státu v postavení účastníka řízení před obecným soudem v soukromoprávním sporu z titulu takového účastenství v soudním řízení. Základní práva (tedy i právo na informace) jsou však veřejnými subjektivními právy, tedy adresátem povinností (tj. dbát těchto práv a chránit je, tj. pozitivně něco činit) je veřejná moc. Poskytnutí nepravomocného rozsudku je požadováno od státu jako od nositele veřejné moci, protože požadovaná informace (nepravomocný rozsudek) je výsledkem rozhodovací pravomoci, tedy výsledkem realizace veřejné moci (nikoli soukromoprávních úkonů). Proto by v případě povinnosti vyhovět požadavku na poskytnutí takové informace stát nenesl větší míru povinností než druhý účastník řízení; taková povinnost státu - jako vrchnosti - je totiž založena zcela jiným právním titulem, který se netýká jeho právního postavení účastníka řízení ve vlastním soukromoprávním sporu. Závěru, že adresátem základního práva na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod není stát jako účastník soukromoprávního soudního řízení, nýbrž stát jako nositel veřejné moci, se nepříčí ani názor, že nejen soud, ale i jiný státní orgán - např. vystupující předtím jako účastník soudního řízení - bude mít povinnost poskytnout nepravomocný rozsudek, pokud jej o to žadatel požádá a on bude mít požadovanou informaci k dispozici. Adresátem základního práva na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod je stát (jako nositel státní moci), nikoli soud či jiný státní orgán. Pokud tedy existuje právo na poskytnutí informace a tomu odpovídající povinnost státu informaci poskytnout, pak z hlediska smyslu a účelu tohoto práva je nerozhodné, který státní orgán požadovaný údaj poskytne. Co do smyslu a účelu základního práva na informace není (v zásadě) podstatné, zda se nepravomocný rozsudek týká soukromoprávního sporu (např. mezi státem jako vlastníkem a třetí osobou aj.) nebo věci veřejnoprávní. Smyslem a účelem práva na informace je totiž veřejná kontrola výkonu státní (tedy i soudní) moci; ta je z logiky věci realizována nejen v rozhodování o veřejnoprávních věcech, ale i v rozhodování ve sporech soukromoprávních. Veřejný zájem je možné shledávat - jak ostatně konstatoval Ústavní soud např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06 ze dne 24. 1. 2007 (N 10/44 SbNU 129) - i v činnosti státu v podobě hospodaření s majetkem státu; hospodaření s majetkem státu se mj. děje uzavíráním soukromoprávních smluv, což v budoucnu může generovat právě i soukromoprávní spory. Jednání státního podniku lze kvalifikovat jako jednání ve veřejném zájmu z důvodu podnikání s využitím státem svěřeného majetku. Mínění, že stát by v soukromoprávních vztazích vůbec neměl být osobou povinnou poskytovat informace, je tedy v rozporu s tezí, že i hospodaření s majetkem státu (tedy mj. soukromoprávní vztahy, na jejichž jedné straně vystupuje stát) je nepochybně veřejným zájmem (a to již proto, že jde o hospodaření s penězi vybraných mj. od daňových poplatníků, pročež ti mají legitimní nárok kontrolovat jej; k tomu srov. též maximu priority jednotlivce před státem coby náležitost právního státu), takže na něj smysl a účel čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy dopadá.","metadata_regulation_keys":["106/1999:§8a","106/1999:§12","106/1999:§11","106/1999:§2","106/1999:§7","106/1999:§5","106/1999:§9","106/1999:§10","320/2001:§2","364/2000","40/1964:§11","412/2005","513/1991:§17","6/2002:§62","6/2002:§79","6/2002:§82","61/2006","1/1993:čl96","1/1993:čl81","1/1993:čl1","2/1993:čl17","2/1993:čl4","2/1993:čl36","2/1993:čl37","209/1992:čl10"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Zrušení slova 'pravomocných' v §11 odst.4 písm.b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pro rozpor s právem na informace","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel Mgr. F. K. požádal Ministerstvo financí o poskytnutí kopií nepravomocných rozsudků soudů ve věcech žalob proti nabyvatelům majetku úplatně převedeným Fondem dětí a mládeže, jichž se ministerstvo účastnilo jako účastník řízení."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 29. 9. 2006 částečně odmítlo poskytnout informace s odůvodněním, že podle §11 odst.4 písm.b) zákona o svobodném přístupu k informacím lze poskytnout pouze pravomocné rozsudky, nikoli nepravomocné."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel podal rozklad, který ministr financí zamítl rozhodnutím ze dne 30. 10. 2006 a potvrdil prvostupňové rozhodnutí."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel se domáhal soudního přezkumu, avšak Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud jeho žalobu a kasační stížnost zamítly s tím, že napadené ustanovení je ústavně konformní a brání poskytnutí nepravomocných rozsudků."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"č. j. 22/92219/2006/3341IK-255","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Částečné odmítnutí poskytnutí informací – nepravomocné rozsudky nebyly poskytnuty.","court":"Ministerstvo financí","decisionDate":"2006-09-29"},{"fileNumber":"č. j. 10/99 897/2006-RK","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Zamítnutí rozkladu a potvrzení prvostupňového rozhodnutí.","court":"Ministr financí","decisionDate":"2006-10-30"},{"fileNumber":"9 Ca 4/2007-43","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Zamítnutí žaloby proti rozhodnutí ministra financí.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"2008-06-18"},{"fileNumber":"8 As 50/2008-75","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Zamítnutí kasační stížnosti; potvrzeno, že §11 odst.4 písm.b) brání poskytnutí nepravomocných rozsudků a je ústavně konformní.","court":"Nejvyšší správní soud","decisionDate":"2009-04-29"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda ustanovení §11 odst.4 písm.b) zákona o svobodném přístupu k informacím, které zakazuje poskytování informací o rozhodovací činnosti soudů s výjimkou pravomocných rozsudků, je v souladu s právem na informace podle čl.17 Listiny a čl.10 Úmluvy.","sourceRefs":["S0008"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0042","S0067","S0069"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud aplikoval test proporcionality a dospěl k závěru, že napadená norma nesplňuje podmínku nezbytnosti v demokratické společnosti. Omezení práva na informace musí být v každém konkrétním případě posuzováno individuálně; blanketní zákaz bez možnosti vážení protichůdných zájmů je protiústavní. Dále existují jiné právní instituty (např. §7, §8a, §9, §10, §12 zákona o svobodném přístupu k informacím), které umožňují ochranu soukromí, obchodního tajemství apod., aniž by bylo nutné paušálně vyloučit všechny nepravomocné rozsudky.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Omezení práva na informace u nepravomocných rozsudků není nezbytné v demokratické společnosti; existují méně omezující prostředky (např. anonymizace, ochrana osobních údajů); veřejné vyhlášení rozsudku již zajišťuje publicitu.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0042","S0067"],"sourceRefs":["S0008","S0031"],"importance":"CORE","parties":["Mgr. F. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že blanketní zákaz bez možnosti individuálního posouzení není nezbytný a existují méně omezující prostředky."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Mgr. F. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":21,"REFERENCED":18},"precedent_followed_by_superseded_hidden":4},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda je možné ustanovení §11 odst.4 písm.b) vyložit ústavně konformně tak, že nezakazuje poskytnutí nepravomocných rozsudků.","sourceRefs":["S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027"],"text":"Ustanovení §11 odst.4 písm.b) je formulováno taxativně; z jeho doslovného znění plyne, že poskytnout lze pouze pravomocné rozsudky. Argument a contrario vede k zákazu poskytnutí nepravomocných rozsudků. Není zde prostor pro ústavně konformní výklad, neboť existuje jen jeden možný výklad.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Mgr. F. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":3},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda omezení práva na informace v podobě blanketního zákazu poskytování nepravomocných rozsudků je nezbytné v demokratické společnosti pro ochranu nezávislosti a nestrannosti soudní moci.","sourceRefs":["S0031"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0044","S0052","S0054"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud zdůraznil, že ústavní hodnoty jsou prima facie rovnocenné a je třeba je poměřovat v každém konkrétním případě. Napadená norma automaticky upřednostňuje ochranu nezávislosti soudní moci bez možnosti individuálního posouzení, což je v rozporu s požadavkem nezbytnosti v demokratické společnosti. Veřejná diskuse o probíhajících řízeních nemusí nutně narušit autoritu soudní moci; naopak může posílit důvěru v justici.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["Mgr. F. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":19,"REFERENCED":9},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":4},{"issueType":"OTHER","question":"Zda stát v postavení účastníka občanskoprávního sporu je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.","sourceRefs":["S0058"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0060","S0061"],"text":"Ústavní soud dovodil, že stát vystupuje jako nositel veřejné moci, nikoli jako soukromá osoba, pokud jde o poskytování informací o výsledcích své rozhodovací činnosti. Povinnost poskytnout informaci vyplývá z veřejnoprávního titulu, nikoli z účastenství v soukromoprávním sporu. Proto je stát povinným subjektem bez ohledu na své postavení v původním řízení.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ004","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":8,"REFERENCED":4},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0042","S0044"],"interpretation":"Omezení práva na informace musí být v každém konkrétním případě posuzováno z hlediska nezbytnosti v demokratické společnosti; blanketní zákaz bez možnosti individuálního vážení protichůdných zájmů je protiústavní.","regulations":"čl. 17 odst. 1, 2, 3, 4 a 5 Listiny základních práv a svobod; čl. 10 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":14,"REFERENCED":18},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1},{"sourceRefs":["S0068"],"interpretation":"Při omezování základních práv je třeba šetřit jejich podstatu a smysl; omezení nesmí právo anulovat. Zákonodárce musí volit co nejméně invazivní prostředky.","regulations":"čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":8},"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0017"],"description":"Slovo 'pravomocných' v §11 odst.4 písm.b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.","type":"STATUTE"},{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2009 č.j. 8 As 50/2008-75.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 17 Listiny základních práv a svobod; čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Právo na informace"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","sourceRefs":["S0010"]},"findings":[{"reason":"Napadené ustanovení představuje nepřiměřený zásah do práva na informace, neboť blanketně vylučuje poskytnutí nepravomocných rozsudků bez možnosti individuálního posouzení nezbytnosti omezení.","regulations":"čl. 17 Listiny; čl. 10 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0042","S0067"],"right":"Právo na informace podle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":15,"REFERENCED":11},"precedent_followed_by_superseded_hidden":4}]},"dispositionType":"NORM_ANNULLED","operativeOrders":[{"targetAct":"§11 odst.4 písm.b) zákona č.106/1999 Sb.","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje ve slovu 'pravomocných' ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí s výrokem nálezu. Tvrdí, že stát v postavení účastníka občanskoprávního sporu není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a proto nebyly splněny podmínky pro projednání návrhu na zrušení zákona. Dále uvádějí, že judikatura ESLP na věc nedopadá a že procesní řády jsou lex specialis.","judges":["Pavel Holländer","Vlasta Formánková","Jiří Mucha","Jiří Nykodým","Michaela Židlická"]},{"summary":"Nesouhlasí s výrokem. Soudí, že omezení přístupu k nepravomocným rozsudkům je ústavně konformní, neboť chrání integritu, nezávislost a nestrannost soudního řízení. Zákonodárce má prostor pro uvážení a Ústavní soud by měl být zdrženlivý. Informování veřejnosti je dostatečně zajištěno veřejností soudního řízení.","judges":["Pavel Rychetský"]},{"summary":"Souhlasí s výrokem, ale nesouhlasí s částí odůvodnění, která připouští možnost ovlivnění soudců veřejnou diskusí. Zdůrazňuje, že soudci nesmí být veřejnou diskusí ovlivňováni a že kontrola výkonu soudní moci nesmí zasáhnout do nezávislosti a nestrannosti.","judges":["Dagmar Lastovecká"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 72/06","sourceRefs":["S0027"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Ústavně konformní výklad je možný jen při vícero možných výkladech; jinak by šlo o tvorbu zákona.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.72.06.1","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.72.06.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":14,"REFERENCED":16}},"precedent_superseded_count":4,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":4,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":4,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.2.10.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.2.10.1"}}