{"document_id":"ECLI:CZ:US:2011:1.US.1536.11.2","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 1536/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2011:1.US.1536.11.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-1536-11_2","decision_date":"2011-09-21","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení; existence a odůvodnění újmy, výše zadostiučinění","legal_sentence":"Evropský soud pro lidská práva (dále též jen \"ESLP\") vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit, a pokud tak učiní, výsledné odůvodnění musí být dostatečné. Shodný názor vyslovily ve své judikatuře i Ústavní soud [srov. nález sp. zn. II. ÚS 862/10 ze dne 19. 5. 2010 (N 110/57 SbNU 403), bod 14] či Nejvyšší soud (srov. např. rozsudek ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. 30 Cdo 958/2009 ). Požadavek na dostatečné odůvodnění případného závěru, že v konkrétním případě nepřiměřená délka řízení nezpůsobila (nemateriální) újmu účastníkovi řízení, klade o to přísnější nároky na soudy již vzhledem k tomu, že jde (i dle ESLP) o domněnku \"silnou\", \"pevnou\" (\"strong\"). Jinými slovy, patrně bude jen výjimkou situace, že by nepřiměřená délka řízení morální újmu nezpůsobila. Ústavní soud poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 192/11 ze dne 28. 3. 2011 (N 55/60 SbNU 677), bod 20, vyslovující právní názor, že obecné soudy musí vždy konkrétně a jednoznačně uvést základní částku odškodnění včetně její procentní modifikace dle kritérií zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), ve znění pozdějších předpisů, judikatury soudů (včetně ESLP), popř. dle dalších jedinečných skutečností daného případu. Jen tak budou rozhodnutí o přiznání přiměřeného zadostiučinění reálně přezkoumatelná - a to zejména v aspektu dodržení rovnosti všech před zákonem - jak soudy vyšších instancí, tak případně Ústavním soudem či ESLP. Nalézací soud měl řádně odůvodnit svůj závěr, který v podstatě řadí Českou republiku dle její ekonomické situace, životní úrovně apod. na chvost členských států Rady Evropy. Z judikatury ESLP lze (snad) dovodit poněkud zjednodušující závěr, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010 či Kmec, J.: K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, 8/2006, str. 12 a násl.). Leč ESLP stanovil tuto hranici pouze jako minimální (nikoli maximální) tak, aby vnitrostátní prostředek nápravy bylo možno považovat za efektivní, a stát tím předešel mezinárodněprávní odpovědnosti za porušení Úmluvy, jestliže výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země (srov. též nález ze dne 28. 3. 2011 sp. zn. I. ÚS 192/11 bod 22). V tomto ohledu lze odkázat například na judikaturu Nejvyššího soudu - kterému přísluší ze zákona sjednocování rozhodovací činnosti obecných soudů - dle níž je základní částka odškodnění stanovena v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 ).","metadata_regulation_keys":["160/2006","328/1991:§6","40/1964:§42a","6/2002:§174a","6/2002:§164","82/1998:§13","82/1998:§31a","99/1963:§237","99/1963:§109","99/1963:§157","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení; existence a odůvodnění újmy, výše zadostiučinění","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel podal odpůrčí žalobu proti právním úkonům svého dlužníka OSTRAMO, VLČEK a spol., s. r. o., který byl od 31. 7. 2001 v konkursu. Řízení o odpůrčí žalobě bylo zahájeno u Okresního soudu v Ostravě dne 21. 10. 2002 a nebylo dosud skončeno."},{"sourceRefs":["S0008","S0042"],"text":"V období od února 2003 do října 2005 soud v řízení o odpůrčí žalobě neučinil žádný úkon, což představovalo průtah v délce 2,5 roku. Řízení bylo následně přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř."},{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Stěžovatel se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že mu průtahy způsobily morální újmu, a poukazoval na negativní dopady na jeho zdraví a platební schopnost."},{"sourceRefs":["S0007","S0009"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal stěžovateli zadostiučinění 15 000 Kč, neboť shledal průtahy a dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva by nebylo dostačující. Městský soud v Praze však rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl s odůvodněním, že stěžovateli újma nevznikla, protože případný výtěžek z odpůrčí žaloby by spadal do konkursní podstaty."},{"sourceRefs":["S0010","S0011"],"text":"Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na více právních otázkách, z nichž jedna (neexistence újmy) nebyla dovoláním zpochybněna."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"19 C 58/2007-48","sourceRefs":["S0007","S0008"],"outcomeSummary":"Uložil žalované (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) zaplatit stěžovateli 15 000 Kč s úroky z prodlení a ohledně částky 935 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Soud shledal průtahy v délce 2,5 roku a dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva by nebylo dostačující.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"29. 8. 2007"},{"fileNumber":"29 Co 527/2007-72","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl; v části zamítavého výroku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím rozsudek potvrdil. Odvolací soud neshledal odpovědnost státu, neboť stěžovateli újma nevznikla – případný výtěžek z odpůrčí žaloby by spadal do konkursní podstaty.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"11. 3. 2008"},{"fileNumber":"25 Cdo 3879/2008-92","sourceRefs":["S0010","S0011"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost. Dovolání směřující proti výroku o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč bylo odmítnuto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. Ve zbývající části dovolání nebylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože napadené rozhodnutí spočívalo na více právních otázkách a dovolatel nezpochybnil závěr o neexistenci újmy.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"23. 2. 2011"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odvolací soud řádně odůvodnil svůj závěr, že nepřiměřená délka řízení nezpůsobila stěžovateli žádnou (morální) újmu, a zda tím neporušil právo na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0013","S0026"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0029","S0030","S0031","S0032","S0035","S0036","S0037","S0038","S0039"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Odvolací soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť jeho závěr o neexistenci újmy nebyl řádně odůvodněn. Podle judikatury ESLP a Ústavního soudu platí vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu; k jejímu vyvrácení je třeba dostatečného odůvodnění. Odvolací soud tuto domněnku ignoroval a argumentoval pouze významem řízení pro stěžovatele, což je kritérium pro výši zadostiučinění, nikoli pro existenci újmy. Navíc nezhodnotil, že stěžovatel přihlásil pohledávku do konkursu, takže úspěch v odpůrčí žalobě by mohl zvýšit jeho uspokojení.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítá, že odvolací soud nepřezkoumatelně uzavřel, že průtahy nenastaly, a že nemajetková újma se presumuje; soudy nevzaly v úvahu negativní dopady průtahů na jeho zdraví a platební neschopnost.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0036","S0037","S0038","S0039"],"sourceRefs":["S0013"],"importance":"CORE","parties":["Ing. L. M."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že odvolací soud svůj závěr o neexistenci újmy řádně neodůvodnil, ignoroval vyvratitelnou domněnku vzniku morální újmy a argumentoval kritériem významu řízení, které je aplikovatelné až po zjištění újmy."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Ing. L. M."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"REFERENCED":5},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda nalézací soud řádně odůvodnil výši přiznaného zadostiučinění (15 000 Kč) a zda při jejím stanovení postupoval v souladu s ústavními požadavky.","sourceRefs":["S0013","S0046"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0047","S0048","S0050","S0051","S0052","S0053","S0054","S0055","S0057","S0058","S0060","S0061","S0062"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Nalézací soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť jeho odůvodnění výše zadostiučinění nebylo srozumitelné a racionálně obhajitelné. Soud neuvedl základní částku odškodnění ani její procentní modifikace dle zákonných kritérií a judikatury, jak vyžaduje nález sp. zn. I. ÚS 192/11. Dále aplikoval kritérium složitosti řízení, ačkoli řízení nebylo reálně složité, a kritérium nevyužití prostředků k odstranění průtahů, ačkoli stěžovatel v rozhodné době žádný efektivní prostředek neměl. Rovněž nedostatečně odůvodnil srovnání s judikaturou ESLP a snížení částky s ohledem na ekonomickou situaci ČR.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Ing. L. M."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud neporušil právo na spravedlivý proces tím, že odmítl dovolání jako nepřípustné, ačkoli se jednalo o otázky zásadního právního významu.","sourceRefs":["S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0067"],"text":"Ústavní soud nepovažoval za nutné samostatně posuzovat ústavnost postupu Nejvyššího soudu, protože po zrušení rozhodnutí nižších soudů ztratilo usnesení Nejvyššího soudu smysl a bylo zrušeno z důvodu právní jistoty.","outcome":"LEFT_OPEN"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["Ing. L. M."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0029","S0030","S0031","S0038"],"interpretation":"Existence nepřiměřené délky řízení zakládá vyvratitelnou domněnku vzniku morální újmy; k jejímu vyvrácení je třeba dostatečného odůvodnění. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 2 písm. e) je aplikovatelné až po zjištění existence újmy, nikoli k popření její existence.","regulations":"§ 31a odst. 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":2,"REFERENCED":4},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0047","S0048","S0050","S0051","S0054","S0055"],"interpretation":"Při stanovení výše zadostiučinění je nutné uvést základní částku a její procentní modifikace dle jednotlivých kritérií; kritérium složitosti řízení lze aplikovat jen na reálně složité řízení, nikoli na řízení pouze potenciálně složité; kritérium nevyužití prostředků k odstranění průtahů nelze použít, pokud v rozhodné době neexistoval účinný právní prostředek nápravy.","regulations":"§ 31a odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 82/1998 Sb.","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2007 č. j. 19 C 58/2007-48","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2008 č. j. 29 Co 527/2007-72","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011 č. j. 25 Cdo 3879/2008-92","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou, stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky. Neshledány důvody pro odmítnutí.","sourceRefs":["S0020"]},"findings":[{"reason":"Odvolací soud porušil toto právo nedostatečným odůvodněním závěru o neexistenci újmy; nalézací soud porušil toto právo nedostatečným odůvodněním výše zadostiučinění.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0044","S0063"],"right":"Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"reason":"V důsledku porušení čl. 36 odst. 1 bylo porušeno i právo na náhradu škody, neboť stěžovateli nebylo přiznáno řádné zadostiučinění.","regulations":"čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0044","S0063"],"right":"Právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["V pokračujícím řízení je nalézací soud povinen stanovit a řádně odůvodnit základní částku odškodnění a její procentní modifikace dle kritérií zákona č. 82/1998 Sb., judikatury soudů (včetně ESLP) a dalších jedinečných skutečností případu, přičemž musí reflektovat ústavněprávní rámec vymezený v tomto nálezu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, rozsudek Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2007 č. j. 19 C 58/2007-48, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2008 č. j. 29 Co 527/2007-72 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011 č. j. 25 Cdo 3879/2008-92 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Apicella vs. Itálie (č. stížnosti 64890/01)","sourceRefs":["S0029"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Nepřiměřená délka řízení zakládá vyvratitelnou domněnku morální újmy; vnitrostátní soud musí své rozhodnutí podložit dostatečným odůvodněním.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3879.2008.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":5},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":8,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":8,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2011:1.US.1536.11.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2011:1.US.1536.11.2"}}