{"document_id":"ECLI:CZ:US:2011:1.US.562.09.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 562/09","ecli":"ECLI:CZ:US:2011:1.US.562.09.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-562-09_1","decision_date":"2011-08-31","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Restituce církevního majetku – možnost podání určovací žaloby při dlouhodobé nečinnosti zákonodárce","legal_sentence":"Ústavní soud předesílá, že v dané věci shledal srovnatelné skutkové i právní okolnosti, jimiž se zabýval již v nálezu ze dne 24. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 663/06 (N 149/53 SbNU 811) ve věci stěžovatele Královské kanonie premonstrátů na Strahově; tam vyslovený právní názor byl ještě posílen nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 9/07 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb. ). V této souvislosti konečně i nález ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 2326/07 (N 58/60 SbNU 745) předznamenal postup Ústavního soudu v dalších řízeních, pokud zákonodárce zůstane nečinným. Ústavní soud reflektuje své stanovisko ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb. ), podle kterého žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství, i stanovisko ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 (ST 22/39 SbNU 515; 13/2006 Sb. ), podle něhož je zákon č. 298/1990 Sb. , o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, svojí povahou součástí restitučního zákonodárství. Stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 následně vztáhlo uvedený režim i na postavení osob uvedených ve výčtu zákona č. 298/1990 Sb. Závěr stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 (ve spojení se stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ) podpořeného většinou pléna Ústavního soudu, jímž byly zpětně interpretovány restituční zákony přijaté na úsvitu demokratického právního státu, by však byl stěží obhajitelný při neexistenci takového restitučního zákona. Znamenalo by to totiž, že by Ústavní soud bez dalšího akceptoval, že završení procesu majetkové křivdy v podmínkách již právního státu nemá žádné důsledky. Ve vztahu k historickému majetku církví proto Ústavní soud s odkazem na explicitní judikaturu, která stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 předcházela, zdůraznil, že tento závěr je doprovázen takovou interpretací ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen \" zákon o půdě \"), která zakládá legitimní očekávání dotčených subjektů. Již v nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02 ze dne 2. 2. 2005 (N 23/36 SbNU 287) Ústavní soud konstatoval, že \"Stát ovšem musí svůj závazek vydat restituční zákon, vyplývající z citovaného ustanovení zákona o půdě , ohledně církevního majetku splnit, neboť musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob, které se opírá o zákonné ustanovení.\". Tento závěr [v konkurenci k nálezu sp. zn. IV. ÚS 298/05 ze dne 8. 8. 2005 (N 156/38 SbNU 241)] byl v podstatě následně potvrzen stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 (viz výše), které se především vyjádřilo k charakteru zákona č. 298/1990 Sb. jako zákona restitučního, neboť byl naplněn restituční účel tohoto zákona prostřednictvím výčtu oprávněných osob a dotčeného (převáděného) majetku. Nadto stanovisko prakticky převzalo část odůvodnění nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02 (viz výše) v části, v níž je konstatována povinnost zákonodárce vydat restituční zákon, neboť musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob, které se opírá o zákonné ustanovení. Uvedené konstatování povinnosti zákonodárce přijmout restituční zákon, a naplnit tak legitimní očekávání na straně církevních subjektů, je ustáleně reprodukováno v pozdější judikatuře Ústavního soudu. Uvedené se projevilo především v citovaném plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 v němž Ústavní soud vyslovil, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy České republiky , čl. 11 odst. 1 a 4 , čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (jak je z uvedeného nálezu patrno). Kromě explicitního zákonného podkladu v ustanovení § 29 zákona o půdě má legitimní očekávání církví a náboženských společností základ \"i v celkové koncepci restitučního procesu po roce 1989, který nemůže být vykládán v neprospěch celých skupin subjektů (osob), které kromě křivd majetkových přežívaly dlouhá období pod systematickým a permanentním tlakem totalitní státní moci.\" To, co Ústavní soud ve své judikatuře označuje jako legitimní očekávání, je již dnes nepochybně trvajícím a konkrétním majetkovým zájmem spadajícím pod čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Ústavní soud konečně odkázal na hledání spravedlnosti v konkrétním případě s odkazem mimo jiné na nález ze dne 5. srpna 2009 sp. zn. I. ÚS 566/07 (N 176/54 SbNU 209) a uvedl, že se nezříká poskytnutí náležité ochrany specifickým individuálním nárokům dotčených osob v budoucnu (společně s obecnými soudy), pokud zákonodárce nepřijme ústavně konformní řešení. Stěžovatelka není ve smyslu zákona č. 298/1990 Sb. ani řeholním řádem či kongregací ani arcibiskupstvím olomouckým, na něž tento zvláštní \"restituční\" zákon hodnocený dle svého obsahu či názvu dopadá (stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 prostřednictvím odkazu hovoří o osobách uvedených ve výčtu zákona č. 298/1990 Sb. ). Vzhledem k výše uvedené judikatuře musel Ústavní soud zvážit i quasirestituční dimenzi případu. Pojme-li se restituce jako snaha demokratického právního státu o nápravu některých křivd způsobených totalitním režimem, tím spíše by restituční řešení (svého druhu) bylo namístě tam, kde křivda je natolik zjevná jako v dané věci. Formální úkony státu, který s majetkem nakládal podle svého zájmu bez ohledu na jejich skutečného vlastníka, a jeho různé nedůslednosti nelze totiž nyní, ve státě usilujícím být právním státem ve smyslu materiálním, vykládat k tíži stěžovatelky; takový postup by zjevně hrozil další křivdou. V souzené věci přitom Ústavní soud stojí - obdobně jako u výše zmíněné ústavní stížnosti Královské kanonie premonstrátů (nález sp. zn. I. ÚS 663/06 ) - v odlišné situaci, než v jaké byl v době vydání citovaného nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02 ze dne 2. února 2005. Zásadní roli zde hraje právě plynutí času. Legitimní očekávání na straně církevních právnických osob dosahuje již dávno pomyslné \"zletilosti\" a zákonodárce, ač je mu jeho povinnost naplnit zmiňované legitimní očekávání známa - a byl na svůj závazek založený na § 29 zákona o půdě relevantním způsobem upozorněn - zůstává nečinný (pozn.: přísněji vzato, lze jeho nečinnost datovat již od června 1991). Dlouholetou nečinností Parlamentu České republiky v jiné věci se Ústavní soud zabýval již v nálezu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb. ). V tomto nálezu zdůraznil, že se stal \"z vůle ústavního zákonodárce odpovědným za dodržování ústavního pořádku v České republice, a proto nehodlá rezignovat na tuto svoji povinnost, k plnění povinností povolává i obecné soudy a odmítá spoléhat pouze na tlak Evropského soudu pro lidská práva\". Ústavní soud dovodil, že \"jestliže některá ze složek moci přestoupí ústavní rámec svého vymezení, svoji pravomoc, nebo naopak neplní své úkoly, a tím brání v řádném fungování druhé (v posuzovaném případě soudní moci), musí nastoupit kontrolní mechanismus brzd a vyvažování ... Nejvyšší soud i další obecné soudy chybují, pokud odmítají poskytnout ochranu právům fyzických a právnických osob, které se na ně obrátily se žádostí o spravedlnost, pokud jejich žaloby zamítaly pouze s formalistickým odůvodněním a odvoláním se na nečinnost zákonodárce (neexistenci příslušné právní úpravy)\". Ústavní soud konečně prohlásil \"dlouhodobou nečinnost Parlamentu České republiky za neslučitelnou s požadavky právního státu.\" Od přijetí ustanovení § 29 zákona o půdě (tzv. blokační paragraf ) již uběhlo více než 20 let, od vydání nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02 (viz výše), v němž Ústavní soud poprvé na existenci ústavně relevantního problému upozornil, již více než šest let. I lhůtu, označenou nálezem sp. zn. II. ÚS 2326/07 (viz výše), odpovídající \"plnohodnotnému legislativnímu procesu\" lze již považovat za překročenou, neboť od vydání výše zmíněného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 uplynul již více než jeden rok a legislativní proces v dané věci - podle veřejně dostupných informací - dosud nebyl ani zahájen, natož aby odpovídající zákon vstoupil v účinnost. Parlament není suverénem, který si svou agendu libovolně určuje a slouží toliko svým cílům, nýbrž je vázán Ústavou, tedy smí užívat své kompetence toliko k naplňování Ústavy , nikoliv k opaku [nejmarkantněji se to projevilo v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb. )]. Za tohoto stavu přistoupil Ústavní soud k následujícímu řešení. Žaloba stěžovatelky vyloučena není. Bylo by však třeba ji pojmout jako žalobu svého druhu (blížící se žalobě restituční) mající za cíl dosáhnout zaplnění mezery vzniklé dlouhodobou nečinností zákonodárce v rozporu s čl. 1 Ústavy , čl. 11 odst. 1 a 4 , čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a to postupem odpovídajícím smyslu nápravy křivd po roce 1989. Na tom nic nemění to, že sama stěžovatelka v minulosti uplatnila svůj tvrzený nárok ve formě žaloby určovací, neboť obecným soudům nelze upřít právo, aby celý případ - vzhledem k již uvedeným naprosto atypickým okolnostem - posoudily po právní stránce jinak, než v minulosti učinila sama stěžovatelka. Jiné spravedlivé řešení této ústavní stížnosti Ústavní soud nenalezl. Tato žaloba (svého druhu) se opírá o dnes již existující majetkový nárok stěžovatelky, jehož nezbytná soudní ochrana je dovoditelná právě z uplynutí adekvátního času, což - jak již bylo uvedeno - vyplývá ze závazku státu vydat nový restituční zákon, jak bylo vysloveno i v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 (viz výše). Ústavní soud dovozuje, že porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod může být i situace, kdy je hodnocení věci neúplné, byť se jednalo o otázku zásadní a relevantní, jakou je právě legitimní očekávání stěžovatelky (existující majetkový nárok) opřené o § 29 zákona o půdě a o judikaturu Ústavního soudu. Jestliže obecný soud postupuje takto, dopouští se mj. i libovůle zakázané v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod . Tím došlo i k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["114/1948","229/1991:§6","229/1991:§29","298/1990","40/1964:§126","46/1948","99/1963:§80","1/1993:čl1","2/1993:čl11","2/1993:čl15","2/1993:čl16","2/1993:čl36","2/1993:čl2","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Restituce církevního majetku – možnost podání určovací žaloby při dlouhodobé nečinnosti zákonodárce","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Výměrem Okresního národního výboru v Krnově ze dne 12. 5. 1949 bylo rozhodnuto o výkupu nemovitostí právního předchůdce stěžovatelky podle zákona č. 46/1948 Sb. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které nemělo odkladný účinek, a nemovitosti byly zapsány do pozemkové knihy jako vlastnictví státu."},{"sourceRefs":["S0009","S0033"],"text":"Výměrem Krajského národního výboru v Ostravě ze dne 23. 11. 1949 bylo rozhodnutí o výkupu zrušeno, avšak výmaz poznámky výkupu v pozemkové knize nebyl proveden a o výkupu již nebylo znovu rozhodnuto. Stát tak nikdy nenabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem."},{"sourceRefs":["S0006","S0010"],"text":"Po roce 1989 se stěžovatelka (Římskokatolická farnost Heřmanovice) domáhala určení svého vlastnického práva k nemovitostem určovací žalobou u obecných soudů. Tvrdila, že stát nemá nabývací titul a že na ni nedopadá zákon č. 298/1990 Sb. ani zákon o půdě."},{"sourceRefs":["S0006","S0007","S0008"],"text":"Obecné soudy žalobu zamítly s odůvodněním, že stěžovatelka nemá naléhavý právní zájem na určení, neboť majetek podléhá restitučním předpisům a je třeba vyčkat na zvláštní zákon o církevním majetku. Dovolání k Nejvyššímu soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné."},{"sourceRefs":["S0037","S0041"],"text":"Dlouhodobá nečinnost zákonodárce při přijetí zákona o církevním majetku trvala již přes 20 let od účinnosti § 29 zákona o půdě, a to i přes opakovaná upozornění Ústavního soudu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"15 C 101/2007","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelky na určení vlastnictví k nemovitostem. Dospěl k závěru, že se jedná o majetek podléhající restitučním předpisům, a proto nelze žalobě vyhovět, přestože shledal naléhavý právní zájem.","court":"Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově","decisionDate":"28. 8. 2007"},{"fileNumber":"11 Co 31/2008","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nesouhlasil s právním názorem, že zákon o půdě dopadá, ale dovodil, že stěžovatelka nemá naléhavý právní zájem na určovací žalobě s odkazem na stanovisko Pl. ÚS-st. 21/05 a § 29 zákona o půdě.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"6. 3. 2008"},{"fileNumber":"28 Cdo 2521/2008","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť napadenému rozsudku nepřiznal zásadní právní významnost.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"9. 12. 2008"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a vlastnické právo (čl. 11 Listiny) tím, že zamítly její určovací žalobu na určení vlastnictví k nemovitostem s odůvodněním, že nemá naléhavý právní zájem, a to s ohledem na dlouhodobou nečinnost zákonodárce při přijetí zákona o církevním majetku.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0045","S0046"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy postupovaly formalisticky a svévolně, když zamítly určovací žalobu stěžovatelky s odkazem na stanovisko Pl. ÚS-st 21/05 a 22/05, aniž by zohlednily dlouhodobou nečinnost zákonodárce a legitimní očekávání stěžovatelky plynoucí z § 29 zákona o půdě a judikatury ÚS (zejm. Pl. ÚS 9/07). Tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny. Vlastnické právo nebylo samostatně posouzeno, ale jeho ochrana je implicitně zahrnuta v požadavku na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka tvrdí, že má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, protože stát nikdy nenabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť rozhodnutí o výkupu bylo zrušeno a nebylo nahrazeno. Odkaz na restituční předpisy je nepřípustný, protože na ni zákon č. 298/1990 Sb. nedopadá a zákon o půdě se na věc nevztahuje. Dlouhodobá nečinnost zákonodárce nemůže být důvodem k odepření soudní ochrany.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0045"],"sourceRefs":["S0009","S0010","S0011"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka (Římskokatolická farnost Heřmanovice)"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy pochybily, když neposoudily existenci legitimního očekávání stěžovatelky a dlouhodobou nečinnost zákonodárce, a tím porušily právo na spravedlivý proces."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka (Římskokatolická farnost Heřmanovice)"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0023","S0024","S0038"],"interpretation":"Ustanovení § 29 zákona o půdě zakládá legitimní očekávání církevních právnických osob, že jejich historický majetek bude vypořádán zvláštním zákonem; dlouhodobá nečinnost zákonodárce při přijetí tohoto zákona činí toto ustanovení neudržitelným jako blokaci soudní ochrany.","regulations":"§ 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě)","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0028"],"interpretation":"Legitimní očekávání na straně církevních subjektů ohledně majetku, který jim byl odňat, představuje majetkový zájem spadající pod ochranu čl. 1 Dodatkového protokolu.","regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. 15 C 101/2007","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2008 sp. zn. 11 Co 31/2008","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","right":"právo vlastnit majetek"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Obecné soudy formalistickým postupem a nezohledněním dlouhodobé nečinnosti zákonodárce a legitimního očekávání stěžovatelky porušily její právo na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0045"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že žaloba stěžovatelky není vyloučena a musí být posouzena jako žaloba svého druhu s ohledem na dlouhodobou nečinnost zákonodárce a legitimní očekávání stěžovatelky."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 31/2008 a rozsudek Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 15 C 101/2007","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2008 sp. zn. 11 Co 31/2008 a rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. 15 C 101/2007 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS-st. 21/05","sourceRefs":["S0022","S0023"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Stanovisko, že určovací žalobou nelze obcházet restituční zákonodárství, bylo v nynější věci odlišeno s ohledem na dlouhodobou nečinnost zákonodárce a atypické skutkové okolnosti.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US-st.21.05.1","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","interpretation:900001","interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US-st.21.05.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":4,"FOLLOWED":2},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":4,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":6,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":6,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2011:1.US.562.09.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2011:1.US.562.09.1"}}