{"document_id":"ECLI:CZ:US:2011:2.US.1658.11.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 1658/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2011:2.US.1658.11.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-1658-11_1","decision_date":"2011-11-29","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Porušení práva na zákonného soudce nepoložením předběžné otázky Soudnímu dvoru EU","legal_sentence":"Byť jsou Ústavnímu soudu dotčená ustanovení unijního práva známa, není ovšem příslušný k tomu, aby je vykládal, neboť k jejich interpretaci je oprávněn toliko Soudní dvůr Evropské unie (dále jen \"ESD\"), který zajišťuje jednotný výklad a aplikaci práva Evropské unie. Nelze jednoznačně vyloučit, že kolektivní správa autorských práv nemůže být považována za službu ve smyslu čl. 56 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie a že činnost kolektivního správce práv nemůže mít dopad na hospodářskou soutěž v rámci Unie ve smyslu čl. 101 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie. Ani z relevantních ustanovení směrnice 2006/123/ES přímo nevyplývá, že by nedopadala ratione materiae na oblast kolektivní správy autorských práv. Jelikož nebylo možno vyloučit aplikaci unijního práva na daný případ a výklad norem práva EU není jednoznačný a nebyl ESD dosud řešen, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že městský soud pochybil, pokud se unijní dimenzí projednávaného případu nezabýval, ač je zjevné, že s ohledem na judikaturu ESD a literaturu lze dovozovat, že předběžná otázka měla být položena. Protože má stěžovatel právo na vyčerpání všech prostředků, které právní řád k ochraně jeho práva předvídá, dopustil se městský soud jako soud poslední instance porušení jeho práva na zákonného soudce, které mu garantuje čl. 38 odst. 1 Listiny, když se svévolně (tj. v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny) neobrátil na ESD s předběžnou otázkou. Svévoli přitom vykazuje takové rozhodnutí obecného soudu, které na skutečnost, že k danému problému neexistuje ustálená judikatura ESD či daná judikatura nepokrývá celou problematiku, nijak nereaguje, včetně posouzení výjimek, které ve své judikatuře vypracoval ESD.","metadata_regulation_keys":["121/2000:§95","121/2000:§97","121/2000:§74","121/2000:§78","121/2000:§82","121/2000:§98","168/2008","99/1963:§202","1/1993:čl2","2/1993:čl4","2/1993:čl38"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Porušení práva na zákonného soudce nepoložením předběžné otázky Soudnímu dvoru EU","facts":[{"sourceRefs":["S0017"],"text":"Stěžovatel I. L. provozoval v roce 2008 hospůdku, ve které prostřednictvím zvukového a zvukově-obrazového zařízení zpřístupňoval veřejnosti hudební díla. Do konce roku 2007 měl uzavřenu licenční smlouvu s nezávislou společností výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů INTERGRAM, která vykonává kolektivní správu autorských práv. Po vypršení smlouvy stěžovatel novou smlouvu neuzavřel, přestože nadále díla užíval."},{"sourceRefs":["S0010","S0019"],"text":"INTERGRAM podal proti stěžovateli žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9 096,40 Kč s příslušenstvím za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008. Stěžovatel ve vyjádření k žalobě namítal, že česká právní úprava kolektivní správy autorských práv (zejména § 97 a § 98 autorského zákona) je v rozporu s právem EU, neboť vyžaduje sídlo kolektivního správce v České republice a zakládá monopol, čímž brání volnému pohybu služeb a svobodě usazování. Stěžovatel proto tvrdil, že není povinen platit poplatky INTERGRAMu."},{"sourceRefs":["S0020"],"text":"Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2011 žalobě vyhověl a uložil stěžovateli zaplatit 9 096 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení 12 480 Kč. Soud konstatoval, že stěžovatel užíval díla bez licenční smlouvy, a proto je povinen vydat bezdůvodné obohacení. K námitkám stěžovatele ohledně rozporu autorského zákona s právem EU se soud nijak nevyjádřil a nepoložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"37 C 76/2009","sourceRefs":["S0020","S0029"],"outcomeSummary":"Rozsudkem bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci INTERGRAM bezdůvodné obohacení ve výši 9 096 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení 12 480 Kč. Soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele ohledně rozporu autorského zákona s právem EU a neodůvodnil nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. Proti rozsudku nebyl přípustný opravný prostředek (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"28. 1. 2011"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Městský soud v Praze jako soud poslední instance porušil právo stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny tím, že nepoložil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku podle čl. 267 SFEU, ačkoli rozhodnutí záviselo na výkladu unijního práva a soud se s námitkami stěžovatele nijak nevypořádal.","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0029","S0030","S0031","S0039"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Městský soud v Praze jako soud poslední instance (proti jeho rozhodnutí nebyl přípustný opravný prostředek) byl povinen podle čl. 267 odst. 3 SFEU položit předběžnou otázku, pokud výklad unijního práva nebyl zjevný a jasný. V projednávané věci nebylo možno vyloučit aplikaci unijního práva (volný pohyb služeb, směrnice o službách, soutěžní právo) a výklad nebyl jednoznačný ani dosud ESD řešen. Městský soud se s námitkami stěžovatele nijak nevypořádal, neodkázal na výjimky z povinnosti podle judikatury CILFIT a neodůvodnil, proč předběžnou otázku nepoložil. Tento postup je svévolný a porušuje právo stěžovatele na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že Městský soud byl jako soud poslední instance povinen položit předběžnou otázku, neboť rozhodnutí záviselo na výkladu unijního práva (volný pohyb služeb, svoboda usazování, směrnice o službách) a neexistuje ustálená judikatura ESD k dané otázce. Nepoložením otázky a neodůvodněním tohoto postupu jednal soud svévolně a porušil právo na zákonného soudce.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0029","S0030","S0031","S0039"],"sourceRefs":["S0009","S0010","S0011"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel I. L."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Městský soud jako soud poslední instance byl povinen položit předběžnou otázku, neboť výklad unijního práva nebyl zjevný a jasný. Soud se s námitkami stěžovatele nijak nevypořádal a neodůvodnil odmítnutí předložit otázku, což je svévolné a porušuje právo na zákonného soudce."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel I. L."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":3,"REFERENCED":7},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda je ústavní stížnost přípustná i přes bagatelní povahu sporu (částka pod 10 000 Kč).","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0039"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že ačkoliv se jednalo o bagatelní spor, porušení ústavně zaručených práv je natolik významné, že přistoupil k meritornímu projednání a kasaci napadeného rozhodnutí.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel I. L."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0024","S0027"],"interpretation":"Soud členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky, je povinen položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, pokud výklad unijního práva není zjevný a jasný; nepoložení otázky musí být odůvodněno s odkazem na výjimky stanovené judikaturou ESD (CILFIT).","regulations":"čl. 267 SFEU","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":3,"REFERENCED":13},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2011 č. j. 37 C 76/2009-59","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 4 odst. 4 Listiny","right":"právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a splňuje náležitosti; bagatelní povaha sporu nebrání projednání pro mimořádnou závažnost pochybení.","sourceRefs":["S0008","S0039"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Městský soud jako soud poslední instance svévolně nepoložil předběžnou otázku ESD, ačkoli byl povinen, čímž porušil právo stěžovatele na zákonného soudce.","regulations":"čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 4 odst. 4 Listiny","reasonSourceRefs":["S0039"],"right":"právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":6}}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2011 č. j. 37 C 76/2009-59","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Postupem porušujícím čl. 2 odst. 3 Ústavy ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2011 č. j. 37 C 76/2009-59 porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 38 odst. 1 Listiny."},{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2011 č. j. 37 C 76/2009-59","kind":"QUASH_DECISION","text":"Toto rozhodnutí se proto ruší."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Soudkyně souhlasí s výrokem, ale nesouhlasí s odůvodněním, že došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny; dle jejího názoru došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny (právo na spravedlivý proces).","judges":["Dagmar Lastovecká"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 1009/08","sourceRefs":["S0023"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Povinnost soudu poslední instance položit předběžnou otázku ESD a důsledky jejího svévolného nepoložení pro právo na zákonného soudce.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2009:2.US.1009.08.2","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_sentence:990000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2009:2.US.1009.08.2"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":7}},"precedent_superseded_count":3,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2011:2.US.1658.11.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2011:2.US.1658.11.1"}}