{"document_id":"ECLI:CZ:US:2011:2.US.1739.11.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 1739/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2011:2.US.1739.11.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-1739-11_1","decision_date":"2011-09-20","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Posouzení jednání obhájce jako osoby oprávněné jednat jménem obviněného a povinnost nadřízeného soudu chránit proti svévoli","legal_sentence":"V posuzovaném případě soud prvního stupně odmítl přiznat podání obhájkyně stěžovatele ze dne 22. října 2010 účinky odporu s ohledem na to, že toto podání sepsala a podala toliko sama svým jménem advokátka, kterou stěžovatel zmocnil jako svoji obhájkyni. Odůvodnil to tím, že obhájkyně sama nemá právo podat opravný prostředek, leda jako zástupkyně obžalovaného. Z toho plyne, že soud prvního stupně zcela ignoroval ustálenou rozhodovací činnost obecných soudů, na kterou poukázal stěžovatel i Městský soud v Praze. Je třeba přitom zdůraznit, že ona rozhodnutí rozhodně nebyla v dané otázce prvními, protože se odvozují od stanoviska Nejvyššího soudu SSR sp. zn. Tpj 18/72 ze dne 2. ledna 1972 (in Sb.NS 1972: 10, 586 - č. 62). Všechna rozhodnutí přitom vycházejí z toho, že obhájce by jako neoprávněná osoba jednal tehdy, kdyby (vyjma případů uvedených v § 41 odst. 4 trestního řádu ) to bylo proti vůli obviněného. I ze skutečnosti, že pod text opravného prostředku obhájce uvedl své jméno, a nikoliv jméno obviněného, je primárně zřejmé, že jej obhájce podal v zastoupení obviněného, a nikoliv sám za sebe. Z vyjádření soudu prvního stupně k ústavní stížnosti vyplývá, že jej ustálená rozhodovací činnost vrcholných soudních orgánů vlastně vůbec nezajímá a nehodlá se jí řídit, protože to nekonvenuje názoru příslušného zákonného soudce. Pokud se v této souvislosti soud prvního stupně dovolává názoru obsaženého v usnesení sp. zn. II. ÚS 200/02 ze dne 19. 8. 2002 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), pak je třeba zdůraznit, že názorem obsaženým v tomto rozhodnutí není vázán ani Ústavní soud sám, a tím méně jiné orgány či osoby. Nejedná se totiž o právní názor obsažený v nálezu [srov. a contrario nález sp. zn. III. ÚS 425/97 ze dne 2. 4. 1998 (N 42/10 SbNU 285) aj.], který by bylo nezbytné formálně překonat stanoviskem pléna Ústavního soudu. Materiálně se potom jedná o názor jedinečný, který nebyl v další rozhodovací činnosti Ústavního soudu nijak rozvinut. Konečně ani skutkové okolnosti v onom rozhodnutí nejsou zcela shodné s těmi, které jsou v základu nyní posuzované věci. Ze shora vyloženého je tedy zřejmé, že soud odmítá aplikovat právní názor plynoucí z ustálené rozhodovací činnosti obecných soudů, aniž by se k ní byť jen vymezil. Ustálená rozhodovací činnost obecných soudů je přitom závazná v tom smyslu, že vykládá právní normy podústavního práva pro jejich adresáty. Tak zakládá jejich legitimní očekávání v určitý postup orgánů veřejné moci při následné aplikaci těchto právních norem. Takový postup soudu prvního stupně je tedy svévolný a jako takový je rozporný s ústavním pořádkem.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§314g","141/1961:§247","141/1961:§41","141/1961:§265a","141/1961:§278","141/1961:§314e","40/2009:§209","6/2002:§174a","2/1993:čl36","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení jednání obhájce jako osoby oprávněné jednat jménem obviněného a povinnost nadřízeného soudu chránit proti svévoli","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu a pokusu přečinu podvodu a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a náhradě škody."},{"sourceRefs":["S0014"],"text":"Dne 22. října 2010 podala obhájkyně stěžovatele proti trestnímu příkazu odpor, přičemž na podání uvedla své označení jako obhájce a podpis."},{"sourceRefs":["S0014"],"text":"Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 odmítl přiznat podání obhájkyně účinky odporu s odůvodněním, že obhájkyně nemá samostatné právo podat opravný prostředek, a vyznačil právní moc trestního příkazu."},{"sourceRefs":["S0016"],"text":"Stěžovatel následně podal návrh na určení lhůty k nařízení hlavního líčení, který Městský soud v Praze zamítl s tím, že není oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování soudce prvního stupně."},{"sourceRefs":["S0017"],"text":"Po neúspěšném podnětu ke stížnosti pro porušení zákona podal stěžovatel ústavní stížnost proti oběma rozhodnutím."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"1 T 127/2010","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Trestní příkaz, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a pokusu přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu patnácti měsíců a uložena povinnost nahradit škodu poškozené L. K. ve výši 43 210 Kč.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"17. září 2010"},{"fileNumber":"67 ULt 3/2011","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Usnesení, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty k nařízení hlavního líčení s odůvodněním, že soud není oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování samosoudce a že stěžovateli nezbývá než využít mimořádných opravných prostředků.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"14. dubna 2011"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Obvodní soud pro Prahu 10 svým odmítnutím přiznat podání obhájkyně stěžovatele účinky odporu porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","sourceRefs":["S0008","S0020"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0020","S0022"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud shledal, že Obvodní soud pro Prahu 10 svým odmítavým postojem, který ignoroval ustálenou judikaturu a neposkytl stěžovateli možnost domoci se svého práva, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soud prvního stupně jednal svévolně, když bez dalšího odmítl uznat odpor podaný obhájkyní, ačkoliv podle ustáleného výkladu je obhájce oprávněn podat opravný prostředek jménem obviněného, není-li zřejmé, že je podán proti jeho vůli. Tento formalistický přístup je v rozporu s principy právního státu a ochrany důvěry v právo.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že postup Obvodního soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 11 Tdo 504/2002, 3 Tdo 294/2002) a s právním názorem vyjádřeným v nálezu III. ÚS 150/99, a že se jedná o přepjatý formalismus.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0020","S0022"],"sourceRefs":["S0008"],"importance":"CORE","parties":["Ing. I. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že ustálená rozhodovací činnost obecných soudů uznává právo obhájce podat opravný prostředek jménem obviněného, a že Obvodní soud svým postupem jednal svévolně, aniž by se s touto judikaturou vypořádal."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Ing. I. K."],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Městský soud v Praze svým zamítnutím návrhu na určení lhůty k nařízení hlavního líčení porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","sourceRefs":["S0016","S0024"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0025","S0026","S0027"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud shledal, že Městský soud v Praze svým rozhodnutím porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, když bez řádného důvodu odmítl poskytnout ochranu proti svévoli Obvodního soudu pro Prahu 10. Návrh na určení lhůty byl jediným dostupným prostředkem nápravy a Městský soud byl povinen jej meritorně posoudit a v případě zjištění nečinnosti zasáhnout. Odkaz na nezasahování do nezávislosti soudce byl v daném případě nepřípadný, neboť šlo o ochranu před zjevným porušením zákona.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Ing. I. K."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0020"],"interpretation":"Obhájce je oprávněn podat odpor proti trestnímu příkazu jménem obviněného, a to i bez výslovného uvedení jména obviněného v podání; podání obhájce se považuje za podání v zastoupení obviněného, není-li zřejmé, že je podáno proti jeho vůli. Soud je povinen v případě pochybností o souladu s vůlí obviněného si vyžádat jeho vyjádření, nikoli podání bez dalšího odmítnout.","regulations":"§ 314g odst. 1 a 2 trestního řádu, § 247 odst. 2 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 127/2010 ze dne 17. září 2010","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0016"],"description":"Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 ULt 3/2011 ze dne 14. dubna 2011","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které měl k dispozici, včetně podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který nebyl úspěšný. Návrh na určení lhůty byl jediným efektivním prostředkem nápravy.","sourceRefs":["S0023","S0024"]},"findings":[{"reason":"Obvodní soud pro Prahu 10 svévolně odmítl uznat odpor podaný obhájkyní jako řádný opravný prostředek, čímž porušil právo stěžovatele na přístup k soudu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0020","S0022"],"right":"právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Městský soud v Praze neposkytl ochranu proti svévoli soudu prvního stupně a zamítl návrh na určení lhůty, čímž porušil právo stěžovatele na soudní ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Městský soud v Praze je povinen znovu rozhodnout o návrhu stěžovatele na určení lhůty k nařízení hlavního líčení, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu, že odpor podaný obhájkyní byl řádný a že soud prvního stupně je povinen nařídit hlavní líčení."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 ULt 3/2011 ze dne 14. dubna 2011","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 ULt 3/2011 ze dne 14. dubna 2011 se ruší."},{"targetAct":"ústavní stížnost v části směřující proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 127/2010 ze dne 17. září 2010","kind":"REJECT","text":"Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"11 Tdo 504/2002","sourceRefs":["S0008","S0020"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Obhájce je oprávněn podat opravný prostředek jménem obviněného, a to i bez výslovného uvedení jména obviněného.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.504.2002.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000","finding:950000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.504.2002.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2011:2.US.1739.11.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2011:2.US.1739.11.1"}}