{"document_id":"ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.11.10.2","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 11/10","ecli":"ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.11.10.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-11-10_2","decision_date":"2011-09-06","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"OTHER","subject":"Právo na náhradu škody v důsledku uvalení vazby, otázka zavinění si vazby","legal_sentence":"Podle Ústavního soudu je nutné v souladu s Úmluvou vykládat i ono \"zavinění\" ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), a to bez ohledu na to, jakým způsobem s institutem náhrady škody či jeho jednotlivými aspekty pracuje domácí zákonodárce, judikatura i doktrína (zejména ta civilistická). Obdobně jako je například v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a zejména pak v judikatuře evropských ústavních a nejvyšších soudů vykládán rozsah náhrady škody zahrnující i nemateriální újmu [srov. k tomu např. přehled závěrů této judikatury uvedený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 85/04 ze dne 13. 7. 2006 (N 136/42 SbNU 91)], musí být vyloženo i ono zavinění. Lze přitom poznamenat, že termín \"zavinění si\" nepovažuje Ústavní soud za přiléhavý ani de lege lata (při případných úvahách de lege ferenda by to měl zákonodárce reflektovat). Používá-li přitom zákon tento termín, pak by měl být tedy alespoň chápán jako \"způsobení si\" (\"zavdání příčiny ke\") vzetí do vazby a měl by být vykládán restriktivně, resp. tak, aby samotný aspekt zavinění neznamenal ve své podstatě popření úmyslu zákonodárce založit odpovědnost státu i za zákonné rozhodnutí o vazbě [srov. k tomu i navrhovatelem citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 596/02 ze dne 5. 5. 2004 (N 64/33 SbNU 141)]. Nelze tedy souhlasit v této souvislosti s tím, aby zavinění v rámci citovaného ustanovení bylo spojováno dokonce s formou nevědomé nedbalosti, tak jak s ní počítají vybraná relevantní ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, byť tento názor je zastáván jinak akceptovanou literaturou (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci : komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007, 276 s.). Ta lakonicky konstatuje - a její závěry zcela přejímá relevantní judikatura (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3038/2006 z 29. 1. 2009, R 110/2009 civ.) - že ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. určitou formu zavinění nepředepisuje, proto k jeho naplnění postačí právě nevědomá nedbalost. Nevědomá nedbalost je v souladu s touto literaturou a judikaturou založena na tom, že stíhaná osoba nevěděla, že si může svým jednáním způsobit určitý následek (např. vzetí do vazby), ačkoliv to vzhledem k okolnostem předvídat mohla nebo měla. Tato koncepce je však podle názoru Ústavního soudu poněkud zjednodušující. Přehlíží, že občanský zákoník chápe zavinění především jako předpoklad vzniku odpovědnosti, resp. pokud s ním pracuje jako s prvkem umožňujícím omezení nebo vyloučení odpovědnosti škůdce, činí tak způsobem odpovídajícím charakteru občanskoprávních vztahů (srov. k tomu např. Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M., - Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník . Díl I, 2. vydání, Praha 2009, s. 35 a násl. či kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 1329/2006 , nepublikováno, dostupné pod http://www.nsoud.cz/, kde se mimo jiné akcentuje následující závěr: \"Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je především to, že jejich subjekty mají rovné postavení. Rovné postavení spočívá v tom, že jeden účastník takového vztahu nemůže svým jednostranným úkonem založit povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže ani autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu.\"). Ustanovení § 441 občanského zákoníku , jež má být zvláště v otázce koncepce zavinění obdobou právě k § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (srov. k tomu opět Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci : komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 84 a násl. a tam uvedený výslovný odkaz), je ovšem dle dlouhodobého výkladu české civilistiky (srov. k tomu např. Češka, Z. - Kabát, J. - Ondřej, J. - Švestka, J. Občanský zákoník . Komentář. Díl II. Praha : Panorama, 1987, s. 534 - 535; Fiala, J. - Kindl, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. Díl 1, Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 735 a násl.) nutno chápat tak, že předpokladem toho, aby poškozený nesl škodu poměrně nebo sám, je to, že se dopustil jednání splňujícího všechny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. S ohledem na právě uvedené má Ústavní soud za to, že hledá-li současná aplikační praxe (zvláště Nejvyšší soud) paralelu mezi některými obecnými principy ovládajícími institut náhrady škody, tak jak s ním počítá občanský zákoník , a náhradou škody podle citovaného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. , pak jde o postup neadekvátní. Nezohledňuje, že na straně poškozeného - byť si jistě lze představit situaci, kdy si skutečně způsobil vzetí do vazby sám, a to tak, že poskytnutí odškodnění by se skutečně jevilo rozporným s principy spravedlnosti (srov. k tomu například skutkové okolnosti případu zmíněné v usnesení Ústavního soudu z 3. 11. 2005 sp. zn. II ÚS 366/04, ve SbNU nepublikovaném, dostupném na http://nalus.usoud.cz) - k onomu \"zavinění\" nedošlo v rámci občanskoprávního vztahu, ale za okolností vážících se ke konkrétnímu trestnímu řízení, kdy stát reprezentovaný orgány činnými v trestním řízení nebyl s poškozeným ve výše zmíněné relaci rovnosti subjektů. Nadto, deklaruje-li se konceptuální shodnost mezi tím, že ani v § 441 občanského zákoníku ani v § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. zákonodárce nespecifikoval formu zavinění (má se tedy za to, že v obou případech postačí nevědomá nedbalost), neprovádí se toto srovnání uvážlivě, neboť ona \"přísnost zákona\" ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu § 441 občanského zákoníku je přiměřená mimo jiné proto, že poškozený měl možnost v obdobné míře jako škůdce ovlivnit, zda svým jednáním naplní všechny předpoklady vzniku odpovědnosti (jak bylo zmíněno výše), včetně intenzity jejich naplnění; srovnatelnou možnost přitom zjevně osoba vazebně stíhaná nemá. Jen na okraj lze k tomuto porovnání citovaných zákonných ustanovení dodat, že zatímco ustanovení § 441 občanského zákoníku počítá i s eventualitou snížení náhrady škody poškozenému vzhledem k jeho zavinění, ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. s touto alternativou nepočítá.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§67","40/1964:§441","82/1998:§8","82/1998:§9","82/1998:§12","1/1993:čl1","2/1993:čl36","2/1993:čl8","209/1992:čl5"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Právo na náhradu škody v důsledku uvalení vazby, otázka zavinění si vazby","facts":[{"sourceRefs":["S0018"],"text":"Žalobce byl v trestním řízení stíhán pro trestné činy podvodu, vydírání, neoprávněného užívání cizí věci a omezování osobní svobody; dne 14. 4. 2000 byl vzat do vazby, z níž byl propuštěn 18. 7. 2000. Následně bylo trestní stíhání zastaveno."},{"sourceRefs":["S0017"],"text":"Žalobce se domáhal náhrady škody (ušlý zisk 120 000 Kč a náklady obhajoby) vůči České republice – Ministerstvu spravedlnosti s odůvodněním, že mu v důsledku vazby vznikla škoda."},{"sourceRefs":["S0018","S0019"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 (první stupeň) částečně žalobě vyhověl, neshledal zavinění žalobce na vazbě. Městský soud v Praze (odvolací) naopak dospěl k závěru, že si žalobce vazbu zavinil pobytem v zahraničí, a nárok na ušlý zisk zamítl."},{"sourceRefs":["S0020","S0022","S0023"],"text":"Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v části týkající se ušlého zisku zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil. Po vrácení odvolací soud zrušil i prvostupňový rozsudek v této části a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení."},{"sourceRefs":["S0023"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 dospěl k závěru, že ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 590/08 nelze ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. aplikovat, aniž by došlo k rozporu s ústavním pořádkem, a proto podal návrh na jeho zrušení."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"27 C 65/2003","sourceRefs":["S0018"],"outcomeSummary":"Rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 566 532,56 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně 334 945,44 Kč. Dospěl k závěru, že si žalobce nezavinil vazbu, a přiznal náhradu ušlého zisku 120 000 Kč a náklady obhajoby.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"11. 7. 2005"},{"fileNumber":"35 Co 474/2005","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Změnil rozsudek prvního stupně tak, že žalobu ohledně 117 638,56 Kč (včetně ušlého zisku 120 000 Kč) zamítl, ve zbytku potvrdil. Dospěl k závěru, že si žalobce vazbu zavinil pobytem v zahraničí.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"20. 1. 2006"},{"fileNumber":"25 Cdo 2794/2006","sourceRefs":["S0020","S0021","S0022"],"outcomeSummary":"Zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodováno o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 120 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu. Dovolání v ostatním odmítl. Důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost závěru o zavinění.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"29. 1. 2009"},{"fileNumber":"35 Co 474/2005","sourceRefs":["S0023"],"outcomeSummary":"Usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně 120 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem k doplnění dokazování o časových souvislostech.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"19. 5. 2009"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda je ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. v části 'kdo si vazbu zavinil sám' v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 3 Listiny.","sourceRefs":["S0006","S0012"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0034","S0035","S0039","S0040","S0042","S0043"],"testApplied":"OTHER","text":"Ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. v části týkající se vazby není samo o sobě v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ani s čl. 36 odst. 3 Listiny. Pojem 'zavinění si vazby' je třeba vykládat restriktivně jako 'způsobení si' nebo 'zavdání příčiny' vzetí do vazby, a to ústavně konformním způsobem; nelze jej spojovat s nevědomou nedbalostí podle občanského zákoníku. Zákonodárce může legitimně omezit nárok na náhradu škody za zákonnou vazbu, pokud si ji poškozený sám přivodil. Nález sp. zn. II. ÚS 590/08 je omezen na extrémní případy, kdy je vazba použita zcela neadekvátně.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Navrhovatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 590/08, podle něhož stát nese objektivní odpovědnost za zásahy do základních práv, a dovodil, že ve světle tohoto nálezu nelze § 12 odst. 1 písm. a) aplikovat, aniž by došlo k rozporu s ústavním pořádkem.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0033","S0034","S0035"],"sourceRefs":["S0008","S0011"],"importance":"CORE","parties":["Obvodní soud pro Prahu 2"],"courtExplanation":"Ústavní soud odmítl výklad navrhovatele; nález sp. zn. II. ÚS 590/08 se týkal zcela specifické skutkové situace (vazba použitá k ověření duševního zdraví) a nezakládá obecnou neaplikovatelnost napadeného ustanovení."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Obvodní soud pro Prahu 2"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":6,"REFERENCED":8},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda je Obvodní soud pro Prahu 2 oprávněn navrhnout zrušení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. v části 'kdo si odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám'.","sourceRefs":["S0031"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0043"],"text":"Navrhovatel není oprávněn podat návrh na zrušení té části ustanovení, která se týká odsouzení nebo uložení ochranného opatření, neboť v řízení před ním není tato část aplikovatelná. Návrh byl v této části odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.","outcome":"INADMISSIBLE"},"issueType":"ADMISSIBILITY","id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0039","S0040"],"interpretation":"Pojem 'zavinění si vazby' je třeba vykládat restriktivně jako 'způsobení si' nebo 'zavdání příčiny' vzetí do vazby, a to ve světle ústavně konformního výkladu; nelze jej spojovat s nevědomou nedbalostí podle občanského zákoníku.","regulations":"§ 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":5,"REFERENCED":7},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0027","S0028"],"description":"§ 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ve slovech 'Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám'","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 3 Listiny","right":"právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem"},{"regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy","right":"princip demokratického právního státu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["UNAUTHORIZED_PETITIONER"],"reason":"Návrh v části týkající se odsouzení nebo uložení ochranného opatření byl podán osobou zjevně neoprávněnou.","sourceRefs":["S0031","S0043"],"questionAssessments":[{"rejectionGrounds":["UNAUTHORIZED_PETITIONER"],"questionId":"LQ002","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. v části týkající se vazby není v rozporu s ústavním pořádkem, pokud je vykládáno ústavně konformně.","regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0043"],"right":"čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 3 Listiny (vazba)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3}},{"reason":"Návrh v této části byl odmítnut pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele.","regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0031"],"right":"čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 3 Listiny (odsouzení/ochranné opatření)","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"OTHER","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (část o vazbě)","kind":"REJECT","text":"Návrh na zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ve slovech 'Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu (...) zavinil sám, (...)' se zamítá."},{"targetAct":"§ 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (část o odsouzení)","kind":"REFUSE","text":"Návrh na zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ve slovech 'Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si (...) odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, (...)' se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 590/08","sourceRefs":["S0034"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Nález II. ÚS 590/08 se týkal specifické skutkové situace, kdy byla vazba použita zcela neadekvátním způsobem; nezakládá obecnou neaplikovatelnost § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2008:2.US.590.08.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2008:2.US.590.08.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":2},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":3,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§441","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.11.10.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.11.10.2"}}