{"document_id":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.170.11.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 170/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.170.11.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-170-11_1","decision_date":"2012-01-03","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry ohledně pasivní věcné legitimace při prodeji vozidla","legal_sentence":"Obstaratel jedná za objednatele na základě tzv. nepřímého zastoupení, kdy nepřímý zástupce (zde obstaratel) činí právní úkon (uzavření kupní smlouvy) svým jménem na účet zastoupeného (objednatele); práva a závazky z tohoto právního úkonu vznikají nepřímému zástupci (obstarateli), zatímco mezi zastoupeným (objednatelem) a třetí osobou žádná práva a žádné povinnosti z kupní smlouvy nevznikají. Obstaratel prodeje odpovídá kupujícímu podle ustanovení § 741 obč. zák. za vady prodané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 631/98 ). Obecné soudy tento spravedlnostní kontext, výrazně svědčící v neprospěch vedlejšího účastníka, neřešily. Ostatně, je známa nálezová judikatura Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 2. 6. 2010 sp. zn. I. ÚS 2232/07 (N 119/57 SbNU 467)], z níž lze dovozovat, že sporná ustanovení smlouvy by neměla být vyložena ve prospěch toho, kdo sepsal text smlouvy; to lze přiměřeně aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Ústavní soud v tomto kontextu dodává, že v materiálním právním státě nejde pouze o formální aplikaci práva bez dalšího, ale především o dodržování takových pravidel chování, která jsou v souladu s hodnotami, na nichž je právní řád vybudován. Právo nikdy nemůže být interpretováno jen striktně či mechanicky, neboť takový přístup s sebou zpravidla nese zcela nepřijatelné důsledky. Právo ve společnosti neexistuje proto, aby takovéto nerozumné a nespravedlivé důsledky legitimizovalo, ale proto, aby přinášelo racionální a spravedlivé uspořádání vztahů mezi jednotlivci. Jinak řečeno, právo je společenský normativní systém, jehož účelem je rozumné a spravedlivé uspořádání vztahů mezi členy společnosti. Již z této základní funkce práva vyplývá, že řešení, která se požadavku rozumného či spravedlivého uspořádání vztahů příčí, jsou nepřijatelná. Soudu tedy přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona a instrumentárií na jeho základě vytvořených nemůže přinést nerozumné či nespravedlivé důsledky; v případě, že tomu tak je, je třeba, aby takovou interpretaci a aplikaci odmítl a aby zvolil výklad a aplikaci, která bude racionální a spravedlivá. Lze poukázat na určitý paradox - ať již vlivem právní úpravy či restriktivního přístupu Nejvyššího soudu - že věci tohoto typu (kde je významný kontext spravedlnostní) musí být věcně posouzeny a jejich protiústavnost odhalena až v řízení před Ústavním soudem, aniž by předcházelo posouzení Nejvyšším soudem. Je nepochybné, že Nejvyšší soud zde není další řádnou soudní instancí, neboť tu rozhoduje o mimořádném opravném prostředku; nicméně o to více to platí i pro Ústavní soud, který součástí obecného soudnictví dokonce ani není. Dále je zřejmé, že pokud dovolací soud dovolání odmítne bez věcného přezkumu proto, že není dána otázka zásadního právního významu (jako v nynější věci), pak následný kasační nález Ústavního soudu vysoce pravděpodobně zasahuje do právní jistoty účastníků řízení více, než kdyby se byl věcí meritorně zabýval Nejvyšší soud, kdyby napadená rozhodnutí zrušil, a věc by tak nebylo nutno řešit ještě poté před Ústavním soudem. K tomu lze dodat, že porušení základních práv či svobod (jako kritérium přezkumu u Ústavního soudu) je postaveno na tom, že jde o porušení vskutku závažné. Již proto by (snad) bylo možné usuzovat, že pokud existuje instance typu Nejvyššího soudu, zaměřující se na otázky jiné (např. na sjednocování judikatury), měla by zároveň garantovat i ochranu proti porušení prvku nejvýznamnějšího, tedy ochranu proti porušení práv a svobod základních. Jinými slovy, jde o to, aby nebylo na dovolatele nahlíženo v podstatě jen jako na \"dodavatele\" materiálu pro eventuální sjednocení judikatury apod., bez ohledu na existenci porušení toho nejvýznamnějšího, tedy základních práv a svobod jejich nositelů. Ostatně, to plyne i z čl. 4 Ústavy , dle kterého základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci; tuto ochranu tedy poskytují všechny soudy, včetně Nejvyššího soudu.","metadata_regulation_keys":["40/1964:§741","40/1964:§740","40/1964:§33","40/1964:§40","40/1964:§738","40/1964:§737","40/1964:§32","40/1964:§619","99/1963:§237","99/1963:§132","1/1993:čl1","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry ohledně pasivní věcné legitimace při prodeji vozidla","facts":[{"sourceRefs":["S0008","S0045","S0046"],"text":"Stěžovatelé (kupující) uzavřeli dne 25. 2. 2003 kupní smlouvu na osobní automobil s vedlejším účastníkem (Š. G., podnikatel provozující autobazar), který vystupoval jako 'obstaratel' a v kupní smlouvě byl označen jako 'obstaravatel' a 'zastoupený obstaratelem'. Prodávající byla uvedena Mgr. J. B. jako vlastník vozidla."},{"sourceRefs":["S0055","S0056"],"text":"Po převzetí vozidla stěžovatelé zjistili vady a odstoupili od smlouvy. Vedlejší účastník na jejich reklamaci reagoval věcně (neodkázal je na Mgr. B.), aniž by namítal nedostatek pasivní legitimace."},{"sourceRefs":["S0005","S0009"],"text":"Stěžovatelé podali žalobu na vedlejšího účastníka o zaplacení kupní ceny proti vydání vozidla. Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že vedlejší účastník nebyl prodávajícím, ale pouze zástupcem Mgr. B., která kupní smlouvu dodatečně schválila, a proto není pasivně legitimován."},{"sourceRefs":["S0010","S0011"],"text":"Krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu, přičemž zdůraznil, že stěžovatelé museli vědět, že vedlejší účastník jedná jako přímý zástupce Mgr. B., a to zejména s ohledem na označení prodávající v kupní smlouvě."},{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné, neboť napadali skutkové závěry, nikoli právní otázku zásadního významu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"21 C 107/2003-189","sourceRefs":["S0005"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelů na zaplacení 194 649 Kč proti vydání vozidla a uložil jim zaplatit náklady řízení 41 263 Kč.","court":"Okresní soud v Olomouci","decisionDate":"17. 1. 2007"},{"fileNumber":"40 Co 783/2007-279","sourceRefs":["S0010","S0012"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný a uložil stěžovatelům zaplatit náklady odvolacího řízení 54 376,50 Kč.","court":"Krajský soud v Ostravě - pobočky v Olomouci","decisionDate":"16. 5. 2008"},{"fileNumber":"33 Cdo 4544/2008-333","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné, neboť napadali skutkové závěry, nikoli právní otázku zásadního významu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"27. 10. 2010"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda závěr obecných soudů, že vedlejší účastník jednal jako přímý zástupce Mgr. B. a není pasivně legitimován k odpovědnosti za vady, je v extrémním nesouladu s obsahem spisu, zejména s označením 'obstaratel' v kupní smlouvě a s chováním vedlejšího účastníka po uzavření smlouvy, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","sourceRefs":["S0014","S0015"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0043","S0066"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces, neboť jejich právní závěr o pasivní legitimaci je v extrémním rozporu s obsahem spisu. Soudy ignorovaly opakované označení 'obstaratel' v kupní smlouvě, ustanovení o odpovědnosti obstaratele, a chování vedlejšího účastníka, který po uzavření smlouvy vystupoval jako odpovědný subjekt. Tento extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatelé namítali, že kupní smlouva opakovaně označuje vedlejšího účastníka jako 'obstaratel' a obsahuje ustanovení o jeho odpovědnosti za vady, což svědčí o nepřímém zastoupení. Dále poukazovali na to, že vedlejší účastník po uzavření smlouvy na reklamace reagoval věcně, aniž by namítal nedostatek pasivní legitimace, a teprve v průběhu soudního řízení začal měnit svá tvrzení.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0045","S0046","S0047","S0048","S0049","S0050","S0051","S0052","S0053","S0054","S0055","S0056","S0057","S0058","S0059","S0060","S0061","S0062","S0063"],"sourceRefs":["S0015","S0016","S0017","S0018","S0019","S0020","S0021"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelé"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy přehlédly opakované označení 'obstaratel' v kupní smlouvě a ustanovení o odpovědnosti obstaratele, a že jejich závěr je v extrémním nesouladu s obsahem spisu, zejména s chováním vedlejšího účastníka po uzavření smlouvy."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelé"],"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010 č. j. 33 Cdo 4544/2008-333","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 5. 2008 č. j. 40 Co 783/2007-279","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2007 č. j. 21 C 107/2003-189","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a splňovala náležitosti.","sourceRefs":["S0014"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy dospěly k závěru o nedostatku pasivní legitimace vedlejšího účastníka v extrémním nesouladu s obsahem spisu, čímž porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0066"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"rozhodnutí obecných soudů v dané věci","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010 č. j. 33 Cdo 4544/2008-333, rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 5. 2008 č. j. 40 Co 783/2007-279 a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2007 č. j. 21 C 107/2003-189 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"33 Odo 806/2006","sourceRefs":["S0039"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Pro založení účinků přímého zastoupení je třeba, aby třetí osoba věděla, že jednající jedná za jiného.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.806.2006.1","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.806.2006.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"impact_unassessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Závěr o odpovědnosti obstaratele za vady se týká prodeje, nikoli spotřebitelských smluv; nová úprava výkladu ve prospěch spotřebitele se věci nedotýká.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","legal_sentence_continuity_counterparts":["89/2012:§1812","89/2012:§2161"],"legal_sentence_continuity_assessment":[{"key":"89/2012:§2161","relation":"MAY_AFFECT","reason":"Nová úprava odpovědnosti prodávajícího za vady se týká kupní smlouvy, ale závěr o obstaravateli jako nepřímém zástupci není přímo řešen."}],"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4544.2008.1","precedent_superseded_count":3,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§741","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":1,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2012:1.US.170.11.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2012:1.US.170.11.1"}}