{"document_id":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.1703.09.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 1703/09","ecli":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.1703.09.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-1703-09_1","decision_date":"2012-11-27","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posuzování restitučního nároku obecnými soudy","legal_sentence":"Úvahy krajského soudu a Nejvyššího soudu o překvapivé konfúznosti rozhodování Okresního soudu Praha-východ a o nepochybném \"právním a morálním\" nároku stěžovatelky na nemovitost, který však nyní již nelze nijak uspokojit, protože právní stav je \"pokrytý\" pravomocnými rozhodnutími, prozrazují jen bezradnost pozitivisticky orientovaných soudů tváří v tvář zřetelné nespravedlnosti. Se zřetelem na vývoj věci a na její podstatu nelze přehlédnout základ sporu, spočívající v minulém nedemokratickém režimu; právě tato okolnost posunuje případ do poněkud jiné sféry, než ve které by se nacházel v klasickém sporu soukromoprávním. Tu Ústavní soud připomíná, že již mnohokrát konstatoval, že k restitučním nárokům je třeba přistupovat zvlášť citlivě, aby v soudním řízení případně nedošlo k další křivdě. Restituční zákony, např. zákon č. 87/1991 Sb ., o mimosoudních rehabilitacích , ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, mají zajistit, aby demokratická společnost přistoupila alespoň k částečnému zmírnění následků minulých majetkových a jiných křivd spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod za strany státu. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat - zvláště v řízení podle těchto zákonů - v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na základních lidských právech či svobodách má být alespoň částečně kompenzována. Vzhledem ke smyslu těchto zákonů, kterým je odčinění alespoň některých majetkových křivd, je třeba restituční nároky považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních přesunů. V této souzené věci však závěry obecných soudů - ve svém důsledku - znemožňují zmíněný účel restitučního zákonodárství, favorizovaný zákonodárcem, naplnit. V dané věci měla stěžovatelka v ruce několik rozhodnutí příslušných státních orgánů, jednoznačně a správně potvrzujících její nárok na předmětnou nemovitost (rozhodnutí pozemkového úřadu, resp. Ministerstva zemědělství), leč přesto byla dána přednost zejména jinému, zcela zjevně nesprávnému rozhodnutí (Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 4. 1993). Takový přístup je v této souzené věci z ústavního hlediska nepřijatelný; formalisticky výše vyslovené ústavní principy v podstatě obrací, opomíjí komplex skutečností, které v řízení vyšly najevo, a hrozí tak vznikem další křivdy osobě oprávněné podle restitučního zákona . Stěžovatelka se rovněž odvolala na právní zásadu nemo ad alium plus iuris transfere potest, quam ipse habet (nikdo nemůže převést více práva, než má sám) s tím, že A. Š. při převodu inkriminovaného pozemku v podstatě v rozporu s touto zásadou jednal. Podle ustálené judikatury lze tuto zásadu prolomit jen zcela výjimečně, pokud je nade vši pochybnost zřejmé, že nabyvatel je v dobré víře, že věc řádně po právu nabyl [srov. např. z poslední doby nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3314/11 z 2. 10. 2012 (N 165/67 SbNU 27), jakož i judikaturu v tomto nálezu uvedenou, zejména odkaz na nález sp. zn. II. ÚS 165/11 ze dne 11. 5. 2011 (N 88/61 SbNU 359)]; taková situace však v dané věci, jak lze dovodit z předchozích úvah, nenastala. Podle čl. 4 Ústavy základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Tím se přirozeně rozumí, že k této ochraně je povolán nejen Ústavní soud, ale veškeré obecné soudy včetně Nejvyššího soudu. Ty však tomuto příkazu zjevně nedostály.","metadata_regulation_keys":["229/1991:§5","40/1964:§3","40/1964:§39","87/1991:§5","1/1993:čl1","1/1993:čl4","2/1993:čl36","2/1993:čl38","2/1993:čl37","209/1992:čl6","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posuzování restitučního nároku obecnými soudy","facts":[{"sourceRefs":["S0009","S0010"],"text":"Stěžovatelka uplatnila restituční nárok na pozemek podle zákona o půdě i zákona o mimosoudních rehabilitacích. Její bratr A. Š. uplatnil nárok na celý pozemek s nepravdivým tvrzením, že stěžovatelka svůj nárok neuplatnila."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 28. 4. 1993 sp. zn. 3 C 40/1992 vydal celý pozemek A. Š., přestože stěžovatelka i povinná osoba upozornily na její nárok. Stěžovatelka nebyla účastna řízení."},{"sourceRefs":["S0010","S0012"],"text":"Na základě tohoto rozsudku A. Š. uzavřel dohodu o vydání věci a poté pozemek daroval své dceři I. H."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Pozemkový úřad třikrát rozhodl, že stěžovatelka je vlastníkem pozemku, ale tato rozhodnutí byla zrušena soudy; naposledy rozhodnutím ze dne 8. 4. 2004, které nabylo právní moci."},{"sourceRefs":["S0006","S0007","S0008"],"text":"I. H. napadla toto rozhodnutí a obecné soudy (okresní, krajský, Nejvyšší) rozhodly, že stěžovatelka není vlastníkem, s odkazem na pravomocný rozsudek z roku 1993."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"3 C 141/2004","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"rozhodl, že stěžovatelka není vlastnicí pozemku a že rozsudek nahrazuje rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 8. 4. 2004","court":"Okresní soud Praha-východ","decisionDate":"21.12.2006"},{"fileNumber":"28 Co 496/2007","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"potvrdil rozsudek okresního soudu ve věci samé","court":"Krajský soud v Praze","decisionDate":"11.9.2007"},{"fileNumber":"28 Cdo 590/2008","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"dovolání stěžovatelky zamítl","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"15.4.2009"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces tím, že formalisticky vycházely z pravomocného rozsudku z roku 1993, aniž by zohlednily jeho zjevnou vadnost a okolnosti případu, včetně restitučního kontextu.","sourceRefs":["S0015","S0016"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0045","S0034","S0035"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy porušily čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť formalisticky setrvaly na vadném rozsudku, ignorovaly restituční účel a neposkytly stěžovatelce účinnou ochranu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Rozsudek z roku 1993 byl vydán bez její účasti a v rozporu se zákonem; soudy měly přihlédnout k rozhodnutím pozemkového úřadu.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0031","S0032","S0045"],"sourceRefs":["S0015","S0016"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka Ing. A. M."],"courtExplanation":"Obecné soudy se nevypořádaly se všemi specifiky případu, formalistický přístup vedl k porušení práva na spravedlivý proces."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka Ing. A. M."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda stěžovatelka měla možnost uplatnit svůj nárok podle § 5 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích a zda její nevyužití této možnosti brání ústavní ochraně.","sourceRefs":["S0021"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0037"],"text":"Ústavní soud nepřisvědčil argumentu Nejvyššího soudu, že stěžovatelka měla využít § 5 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť v kontextu případu by to nevedlo k nápravě.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Nejvyšší soud"],"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda převod pozemku na I. H. byl v dobré víře a zda zásada nemo plus iuris brání uznání nároku stěžovatelky.","sourceRefs":["S0017"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0043"],"text":"Zásada nemo plus iuris nebyla prolomena, neboť I. H. nebyla v dobré víře.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatelka Ing. A. M."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 21.12.2006 sp.zn. 3 C 141/2004, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11.9.2007 sp.zn. 28 Co 496/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2009 sp.zn. 28 Cdo 590/2008.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","sourceRefs":["S0027"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"}]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy formalisticky vycházely z vadného rozsudku, ignorovaly restituční kontext a neposkytly stěžovatelce účinnou ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0045","S0034","S0035"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED"}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"rozhodnutí obecných soudů v restituční věci","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2009 sp. zn. 28 Cdo 590/2008, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2007 sp. zn. 28 Co 496/2007 a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 12. 2006 sp. zn. 3 C 141/2004 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I.ÚS 289/95","sourceRefs":["S0016"],"usage":"REFERENCED","proposition":"skutečnost, že pozemek byl nesprávně vrácen dle zákona č. 87/1991 Sb., znamená zásah do práva na obnovení vlastnictví a porušení principu právní jistoty.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.289.95","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","legal_sentence:990000","finding:950000","interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.289.95"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.590.2008.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":2},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":6,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2012:1.US.1703.09.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2012:1.US.1703.09.1"}}