{"document_id":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3314.11.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 3314/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3314.11.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-3314-11_1","decision_date":"2012-10-02","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posouzení dobré víry nabyvatele nemovitosti od nevlastníka a povinnost obecných soudů řádně zhodnotit dobrou víru","legal_sentence":"V nálezu sp. zn. II. ÚS 165/11 ze dne 11. 5. 2011 (N 88/61 SbNU 359) Ústavní soud uvedl, že jeho judikatura stran dobré víry - v případě nabytí nemovitostí od nevlastníka - prošla značným vývojem, a to směrem k rozšíření ochrany osob v dobré víře jednajících; na podrobný rozbor této judikatury v daném nálezu lze pro stručnost jen odkázat. V citovaném nálezu Ústavní soud zejména dospěl k závěru, že osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v daný, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana. Ústavní soud totiž konstatoval, že navzdory kritice z jeho strany i ze strany odborné veřejnosti nebyla doposud adekvátní právní úprava katastrálních předpisů přijata, a proto osoby jednající v dobré víře v pravdivost a úplnost údajů katastru nemovitostí stále nejsou odpovídajícím způsobem chráněny. Považoval přitom za neakceptovatelné, aby zákonodárce po dobu cca deseti let v dané věci nejednal a v právním řádu ponechával takto polovičatou právní úpravu, v konečném důsledku neslučitelnou s ústavněprávními maximami, neboť v rozporu s ústavními principy právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře neposkytuje ochranu vlastnickému právu dalších nabyvatelů. Ústavní soud v této souvislosti znovu připomněl, že dlouhodobou nečinnost Parlamentu, která brání uplatnění základních práv, považuje Ústavní soud za protiústavní. Z těchto důvodů musí obecné soudy samy - v důsledku dlouhodobé nečinnosti zákonodárce - poskytovat ochranu vlastnickému právu v dobré víře jednajících osob. S odkazem na svoji judikaturu i odbornou literaturu Ústavní soud rovněž uvedl, že by tedy měla být zaručena ochrana dobré víry v pravdivost a úplnost zápisů ve veřejné knize, a to zásadně každého, kdo nabyl práva od osoby zapsané jako vlastník ve veřejné knize, i kdyby se později ukázalo, že tato osoba vlastníkem nebyla. Nabyvatel by se neměl obávat toho, že jej jeho dobrá víra neochrání, tzn. že pokud jednal s osobou zapsanou v pozemkové knize jako vlastník, že by jeho vlastnické právo mohlo být později zpochybněno. V pozdějším nálezu sp. zn. I. ÚS 3061/11 ze dne 13. 8. 2012 (N 138/66 SbNU xxx) Ústavní soud ve vztahu k významu dobré víry pro ochranu vlastnického práva dále uvedl, že v žádném případě nehodlá absolutizovat zásadu nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet, avšak - na druhé straně - z hlediska ochrany vlastnického práva nepovažuje za žádoucí její prolomení, proto akcentuje nezbytnost náležitého posouzení a přísného hodnocení dobré víry nabyvatelky. Za tohoto stavu lze tedy usuzovat, že obecné soudy ve sporu mezi stěžovatelem a žalobcem řádně nezvážily působení dobré víry, ačkoliv z důkazního řízení a rovněž z námitek stěžovatele vyplývala celá řada indicií nasvědčujících jejímu naplnění. Bylo povinností obecných soudů zhodnotit naplnění dobré víry stěžovatele s ohledem na všechny okolnosti případu, které z povahy věci musí být mimořádné a vždy založené na objektivních skutečnostech (i například s přihlédnutím k pokročilým technickým možnostem přístupu k informacím z katastru nemovitostí, k možnosti ověřit si věrohodnost prodejce v internetových zdrojích apod.). Pokud se však obecné soudy otázkou dobré víry řádně v naznačeném směru nezabývaly, nelze jejich skutková zjištění považovat za ucelená a kompletní, a právní závěr, k němuž dospěly, nelze aprobovat. Tím obecné soudy porušily zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny a zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Pro úplnost lze - v širším smyslu - poukázat i na skutečnost, že právní úprava v novém občanském zákoníku ( zákon č. 89/2012 Sb., který nabude účinnosti počátkem roku 2014) již počítá výslovně s principem tzv. materiální publicity údajů zapsaných ve veřejných seznamech, mezi které patří zejména katastr nemovitostí. Zákoník bude umožňovat osobě, jejíž věcné právo je (údajně) dotčeno, domáhat se odstranění nesouladu mezi skutečností a údaji zapsanými ve veřejném seznamu. I nová stěžejní úprava celého soukromého práva tedy v tomto smyslu vychází ze zásady vigilantibus iura scripta sunt, jelikož ochranu osobám dotčeným nesprávným zápisem poskytuje pouze v případě jejich aktivního a důsledného jednání. Na druhou stranu tím bude fyzickým i právnickým osobám umožněno s důvěrou v katastr nemovitostí skutečně jednat. Ústavní soud připomíná, že dlouholetou nečinností Parlamentu České republiky v této restituční oblasti se zabýval již v nálezu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 kde zdůraznil, že se stal „z vůle ústavního zákonodárce odpovědným za dodržování ústavního pořádku v České republice, a proto nehodlá rezignovat na tuto svoji povinnost, k plnění povinností povolává i obecné soudy a odmítá spoléhat pouze na tlak Evropského soudu pro lidská práva“. Ústavní soud zde také dovodil, že \"jestliže některá ze složek moci přestoupí ústavní rámec svého vymezení, svoji pravomoc, nebo naopak neplní své úlohy, a tím brání v řádném fungování druhé (v posuzovaném případě soudní moci), musí nastoupit kontrolní mechanismus brzd a vyvažování ... Nejvyšší soud i další obecné soudy chybují, pokud odmítají poskytnout ochranu právům fyzických a právnických osob, které se na ně obrátily se žádostí o spravedlnost, pokud jejich žaloby zamítaly pouze s formalistickým odůvodněním a odvoláním se na nečinnost zákonodárce (neexistenci příslušné právní úpravy)\". Ústavní soud konečně prohlásil \"dlouhodobou nečinnost Parlamentu České republiky ... za neslučitelnou s požadavky právního státu.\" Je nutno dodat, že smysl ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, míněného zprvu jako normu směřující k ochraně budoucích restituentů, nelze vykládat jako záměrnou blokaci dalšího postupu přislíbené restituce ad infinitum. Některými pozdějšími nálezy bylo ústavním stížnostem církevních subjektů ve věcech neúspěšných určovacích a vlastnických žalob vyhověno. V nálezu ze dne 31. srpna 2011 sp. zn. I. ÚS 562/09 (N 145/62 SbNU 245) bylo opětovně připomenuto, že legislativní nedůslednosti jakéhokoli druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu různých státních orgánů v průběhu času nelze bez dalšího vykládat v neprospěch účastníků řízení, ale ve vztahu ke konkrétní věci s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu. Ústavní soud dovodil, že porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod byla situace, v níž obecný soud i při neexistenci příslušného restitučního zákona nezohlednil legitimní očekávání církevní právnické osoby (existující majetkový nárok). V nálezu sp. zn. III. ÚS 3207/10 ze dne 31. 8. 2011 (N 146/62 SbNU 263) bylo vyhověno církevní právnické osobě, u níž obecné soudy původně neshledaly naléhavý právní zájem na určení dle § 80 písm. c) o. s. ř. , ačkoliv ve vztahu ke sporné nemovitosti existoval duplicitní zápis vlastnického práva plynoucí z okolností jejich převzetí státem po roce 1948. Konečně v nálezu sp. zn. II. ÚS 3120/10 ze dne 29. 8. 2012 (N 145/66 SbNU xxx) bylo konstatováno porušení práva na spravedlivý proces, když se obecné soudy i při absenci příslušného restitučního zákona odmítly zabývat nároky církevní právnické osoby k majetku, jenž měl údajně přejít na stát podle zákona č. 46/1948 Sb. , o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Tu je třeba dodat, že vždy bude nutné pečlivě zvažovat konkrétní okolnosti souzeného případu, např. tvrzenou dobrou víru stěžovatele (srov. výše).","metadata_regulation_keys":["229/1991:§29","46/1948","99/1963:§80","2/1993:čl11","2/1993:čl36","2/1993:čl2"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení dobré víry nabyvatele nemovitosti od nevlastníka a povinnost obecných soudů řádně zhodnotit dobrou víru","facts":[{"sourceRefs":["S0006","S0011"],"text":"V roce 1949 stát vykoupil předmětné pozemky od církve podle zákona č. 46/1948 Sb. bez náhrady. Pozemky byly evidovány ve vlastnictví státu, ale v katastru nemovitostí došlo k duplicitním zápisům."},{"sourceRefs":["S0012"],"text":"V letech 2003-2008 probíhala správní řízení o zápisu vlastnického práva k pozemkům. Lesy České republiky (správce státního lesa) podaly návrh na zápis vlastnictví pro Českou republiku, ale katastrální úřad rozhodl ve prospěch Římskokatolické farnosti Ženklava. Stát nevyužil opravné prostředky proti těmto rozhodnutím."},{"sourceRefs":["S0007","S0011"],"text":"Dne 20. 3. 2008 darovala Římskokatolická farnost Ženklava předmětné pozemky stěžovateli (Biskupství ostravsko-opavské). Vklad vlastnického práva byl povolen a zapsán do katastru nemovitostí s účinky ke dni 21. 3. 2008. Stěžovatel byl v dobré víře, že farnost je vlastníkem."},{"sourceRefs":["S0006","S0007","S0009"],"text":"V roce 2009 podaly Lesy České republiky určovací žalobu na určení vlastnictví státu k pozemkům. Obecné soudy žalobě vyhověly s odůvodněním, že stát nabyl vlastnictví v roce 1949 a že stěžovatel nemohl nabýt vlastnictví od nevlastníka, přičemž otázku dobré víry stěžovatele posoudily jen okrajově."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"12 C 173/2009","sourceRefs":["S0006","S0007"],"outcomeSummary":"Určil, že výlučným vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika. Námitku stěžovatele o dobré víře odmítl s odkazem na zásadu nemo plus iuris a uvedl, že otázka dobré víry je právně nevýznamná pro určovací žalobu.","court":"Okresní soud v Novém Jičíně","decisionDate":"7. 6. 2010"},{"fileNumber":"11 Co 400/2010","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu. Ztotožnil se s právními názory soudu prvního stupně.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"16. 9. 2010"},{"fileNumber":"28 Cdo 239/2011","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání pro nepřípustnost, neboť dospěl k závěru, že řešení právních otázek nemá zásadní právní význam.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"10. 8. 2011"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy dostatečně a ústavně konformně posoudily dobrou víru stěžovatele jako nabyvatele nemovitosti od osoby zapsané v katastru nemovitostí, a to i přes zásadu nemo plus iuris.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0039","S0047"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy porušily zákaz libovůle a právo na spravedlivý proces, protože se řádně nezabývaly otázkou dobré víry stěžovatele. Bylo jejich povinností zhodnotit naplnění dobré víry s ohledem na všechny okolnosti případu, včetně skutečnosti, že stát nevyužil opravné prostředky proti rozhodnutím katastrálního úřadu. Tím, že soudy tuto povinnost zanedbaly, zatížily svá rozhodnutí libovůlí a porušily čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že byl v dobré víře, protože vycházel z údajů katastru nemovitostí a z pravomocných rozhodnutí katastrálního úřadu, která potvrdila vlastnictví dárce. Stát nevyužil opravné prostředky, čímž dobrou víru potvrdil.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0038","S0039"],"sourceRefs":["S0011","S0012","S0014"],"importance":"CORE","parties":["Biskupství ostravsko-opavské"],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy se otázkou dobré víry řádně nezabývaly a pouze lakonicky odkázaly na zásadu nemo plus iuris, aniž by zhodnotily všechny okolnosti případu, včetně toho, že stát nevyužil opravné prostředky."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Biskupství ostravsko-opavské"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0039"],"interpretation":"Obecné soudy jsou povinny při posuzování dobré víry nabyvatele nemovitosti od osoby zapsané v katastru nemovitostí zhodnotit všechny okolnosti případu, včetně toho, zda stát jako údajný vlastník využil dostupné opravné prostředky proti rozhodnutím katastrálního úřadu. Pouhý odkaz na zásadu nemo plus iuris bez řádného posouzení dobré víry je v rozporu se zákazem libovůle a právem na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 2 Listiny","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2010 sp. zn. 12 C 173/2009","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0009"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. 11 Co 400/2010","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0010"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 239/2011","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod","right":"právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny)"},{"regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na pokojné užívání majetku (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"zákaz libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Obecné soudy se řádně nezabývaly otázkou dobré víry stěžovatele a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, čímž porušily zákaz libovůle a právo na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0039","S0047"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) ve spojení se zákazem libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny při novém projednání věci řádně posoudit dobrou víru stěžovatele s ohledem na všechny okolnosti případu, včetně skutečnosti, že stát nevyužil opravné prostředky proti rozhodnutím katastrálního úřadu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7.6.2010 sp. zn. 12 C 173/2009, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.9.2010 sp. zn. 11 Co 400/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.8.2011 sp. zn. 28 Cdo 239/2011","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 239/2011, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. 11 Co 400/2010 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2010 sp. zn. 12 C 173/2009 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 165/11","sourceRefs":["S0033","S0034","S0035"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Osobě, která učinila právní úkon s důvěrou v údaje veřejné evidence, musí být poskytována ochrana. Obecné soudy musí v důsledku nečinnosti zákonodárce samy poskytovat ochranu vlastnickému právu v dobré víře jednajících osob.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2011:2.US.165.11.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2011:2.US.165.11.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.239.2011.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":3}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2012:1.US.3314.11.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2012:1.US.3314.11.1"}}