{"document_id":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 3438/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-3438-11_1","decision_date":"2012-05-23","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Kvalifikace nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou vězněním během komunistického režimu","legal_sentence":"Ve zkoumané věci nelze než konstatovat pochybení Nejvyššího soudu, který jako vrchol soustavy obecných soudů zcela rezignoval na svoji zákonnou povinnost sjednotitele judikatury, což je mimo jiné důležité pro zachování předvídatelnosti rozhodování soudů (výsledku procesu) jakožto jednoho z komponentů spravedlivého procesu, a tím i základů demokratického právního státu. K tomuto cíli především slouží institut dovolání a k témuž by mělo sloužit i odůvodnění rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku [obdobně nález sp. zn. II. ÚS 289/06 ze dne 11. 6. 2009 (N 138/53 SbNU 717)]. Nadto Nejvyšší soud odmítl respektovat ustálenou judikaturu Ústavního soudu týkající se aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy na obdobné věci. Nejvyšší soud zcela pominul, že nárok stěžovatele na odškodnění , a tím i na případnou náhradu za nemateriální újmu, se odvíjí až od jeho účasti na rehabilitaci a rozhodnutí z roku 2003 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 15 Tz 67/2003 ), kterým bylo zrušeno odsuzující rozhodnutí z padesátých let. Teprve od tohoto okamžiku mohl stěžovatel požadovat odškodnění . Nutno doplnit, že v roce 2003 byla Úmluva pro Českou republiku již dávno závazná, a jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 85/04 ze dne 13. 7. 2006 (N 136/42 SbNU 91), nárok na náhradu nemateriální újmy byl v období předchozím založen již samotným čl. 5 odst. 5 Úmluvy, který představuje \"self-executing\" ustanovení, aplikovatelné přednostně před zněním zákona. Jestliže dosavadní právní úprava [bez ohledu na to, zda byla obsažena v zákoně č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), (dále jen \" zákon o odpovědnosti za škodu \") či zákoně č. 58/1969 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem] umožňovala nahrazovat toliko škodu hmotnou, bylo povinností soudů, pod jejichž ochranou se ocitají též základní práva jednotlivce, přednostně aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy v tom pojetí, jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samozřejmě čl. 5 odst. 5 Úmluvy není bezbřehý a stejně jako zákon o odpovědnosti za škodu má stanovený korektiv v podobě promlčení. Je přitom zřejmé, že by bylo stěží slučitelné s principem právní jistoty časově zcela neomezené uplatňování příslušných práv. Ústavnímu soudu se tedy stanovení určité časové hranice zmíněné odpovědnosti státu či územních samosprávných celků jeví jako zcela opodstatněné (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 466/10 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Nestanovení časového kritéria do minulosti by mohlo vést k absurdním důsledkům, kdy by se některé subjekty mohly domáhat zadostiučinění, zejména za průtahy, ke kterým došlo před čtyřiceti lety (srov. Wagnerová, E.; Šimíček,V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol.: Listina základních práv a svobod, Komentář, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012, s. 751-752). V tomto směru bude tedy nutné, aby se Nejvyšší soud zabýval stěžovatelem předloženou argumentací, jak vykládat promlčecí lhůty ve vztahu k čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Zda se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí podle § 106 odst. 1 občanského zákoníku za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, anebo podle § 106 odst. 2 ve lhůtě deseti let.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§372","141/1961:§374","160/2006","40/1964:§106","58/1969","82/1998:§36","82/1998:§31a","82/1998:§32","87/1950","2/1993:čl36","209/1992:čl5"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Kvalifikace nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou vězněním během komunistického režimu","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel V. W. byl v roce 1954 odsouzen nižším Vojenským soudem v Brně k trestu odnětí svobody v délce dva a půl roku za vyhýbání se služební povinnosti z náboženských důvodů. Trest vykonával od 1. listopadu 1953 do 9. května 1955."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Dne 22. května 2003 Nejvyšší soud zrušil odsuzující rozsudek pro porušení zákona a stěžovatele obžaloby zprostil, neboť skutek nebyl trestným činem."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany přiznal stěžovateli odškodnění za vykonanou vazbu a část trestu ve výši cca 50 000 Kč, ale odmítl jeho požadavek na náhradu morální a citové újmy ve výši 900 000 Kč."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel podal žalobu na zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím proti České republice, kterou Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl pro promlčení."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"14 C 281/2006","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že nárok je promlčen podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. (šestiměsíční subjektivní lhůta).","court":"Obvodní soud pro Prahu 6","decisionDate":"12. 11. 2009"},{"fileNumber":"35 Cdo 373/2010-60","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Uvedl, že správně měl být aplikován zákon č. 58/1969 Sb., ale nárok na náhradu nemajetkové újmy vznikl podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Tento nárok je však promlčen podle § 106 odst. 1 obč. zák. (dvouletá lhůta).","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"26. 10. 2010"},{"fileNumber":"30 Cdo 1384/2011-74","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Zamítl dovolání stěžovatele. Konstatoval, že čl. 5 odst. 5 Úmluvy nelze aplikovat, protože k věznění došlo před jejím vstupem v platnost. Nárok měl být uplatněn podle trestního řádu z roku 1950, který nemajetkovou újmu neupravoval. Úvahy o promlčení označil za nadbytečné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"27. 9. 2011"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že odmítl aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy na nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklý po rehabilitaci v roce 2003 a namísto toho odkázal na neúčinný trestní řád z roku 1950.","sourceRefs":["S0006","S0007"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0016","S0017","S0018"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, když rezignoval na sjednocování judikatury a odmítl aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy, který je self-executing a přednostně aplikovatelný. Navíc odkázal na neplatný a neúčinný trestní řád z roku 1950, což je nemožné a svědčí o libovůli. Tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že Nejvyšší soud pochybil, když odmítl aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy, který je self-executing a přednostně aplikovatelný. Odkaz na trestní řád z roku 1950 je nemožný, neboť tento předpis byl zrušen a neupravuje nemajetkovou újmu. Dále poukázal na judikaturu Ústavního soudu (I. ÚS 85/04, IV. ÚS 428/05) a na rozhodnutí Městského soudu v Praze v obdobných věcech, kde bylo odškodnění přiznáno.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0016","S0017","S0018"],"sourceRefs":["S0007","S0012"],"importance":"CORE","parties":["V. W."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že Nejvyšší soud rezignoval na svoji povinnost sjednotitele judikatury a odmítl respektovat ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Odkaz na neplatný a neúčinný právní předpis je nemožný a porušuje právo na spravedlivý proces."}],"id":"LQ001","raisedBy":["V. W."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":7,"OVERRULED":1,"REFERENCED":3},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":5,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1},{"question":"Jaká promlčecí lhůta se uplatní na nárok na náhradu nemajetkové újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy – zda dvouletá podle § 106 odst. 1 obč. zák. nebo desetiletá podle § 106 odst. 2 obč. zák.","sourceRefs":["S0010","S0020"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0020"],"text":"Ústavní soud se otázkou promlčecí lhůty nezabýval meritorně, neboť zrušil napadené rozhodnutí pro procesní pochybení. V dalším řízení bude na Nejvyšším soudu, aby tuto otázku posoudil a sjednotil judikaturu.","outcome":"LEFT_OPEN"},"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["V. W."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":5,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0018"],"interpretation":"Čl. 5 odst. 5 Úmluvy je self-executing ustanovení, které je aplikovatelné přednostně před zákonem, a to i na nároky na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného věznění, pokud k rehabilitaci došlo až po vstupu Úmluvy v platnost pro Českou republiku.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":7,"OVERRULED":3,"REFERENCED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":6,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 č. j. 30 Cdo 1384/2011-74","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny"},{"regulations":"čl. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na rovné zacházení podle čl. 1 Listiny"},{"regulations":"čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na odškodnění podle čl. 36 odst. 3 Listiny"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","sourceRefs":["S0013"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud rezignoval na sjednocování judikatury a odmítl aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy, čímž porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0016","S0017","S0018"],"right":"právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je povinen v dalším řízení vyslovit závazný právní názor, jak postupovat v obdobných věcech, a zabývat se otázkou promlčecí lhůty podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 č. j. 30 Cdo 1384/2011-74","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 č. j. 30 Cdo 1384/2011-74 bylo porušeno základní právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 č. j. 30 Cdo 1384/2011-74","kind":"QUASH_DECISION","text":"Toto rozhodnutí se proto ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 85/04","sourceRefs":["S0018"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Čl. 5 odst. 5 Úmluvy je self-executing a lze jej aplikovat na nároky na náhradu nemajetkové újmy i v případech, kdy zákon takovou náhradu neupravuje.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.85.04","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000","finding:950000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.85.04"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"impact_unassessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Změna promlčecích lhůt pro nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy, ale závěr se týká výkladu lhůt podle starého občanského zákoníku, nová úprava může být odlišná.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-09","legal_sentence_continuity_counterparts":["89/2012:§629","82/1998:§32"],"legal_sentence_continuity_assessment":[{"key":"89/2012:§629","relation":"MAY_AFFECT","reason":"Obecná promlčecí lhůta tří let a subjektivní desetiletá, ale závěr se týká specifických lhůt podle zákona o odpovědnosti za škodu, které se mohou lišit."}],"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":4,"FOLLOWED":5,"REFERENCED":2},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":4,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":18,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§106","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":18,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1"}}