{"document_id":"ECLI:CZ:US:2012:2.US.171.12.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 171/12","ecli":"ECLI:CZ:US:2012:2.US.171.12.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-171-12_1","decision_date":"2012-05-15","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Poměr práva na ochranu osobnosti a svobody projevu při informování o veřejně činné osobě; přípustnost absolutního zákazu zveřejňování jména a podobizny","legal_sentence":"Veřejnost má právo vědět o okolnostech, které se týkají osoby veřejně činné, byť se jedná primárně o případ jejího manžela. Samotný fakt existence vážné dopravní nehody, jejímž účastníkem byl manžel osoby veřejně činné, má v sobě potenciál ovlivnit jednání a chování takové osoby ve výkonu její funkce. To platí tím spíše, jde-li o veřejnou funkci v oblasti sdělovacích prostředků. Na druhé straně platí to, že referování o dané události může být vedeno takovým způsobem, že dojde k zásahu do osobnostních práv veřejně činné osoby, bezdůvodným zdůrazňováním faktu rodinné vazby mezi osobou mající účast na trestně postižitelném jednání a touto osobou, a to takovým způsobem, že se ve skutečnosti z podávané zprávy vytrácí její informační podstata a stává se z ní prostředek dehonestace veřejné osoby, vedoucí až k vyvolání pocitu o její odpovědnosti za jednání osoby blízké, ačkoliv pro takový závěr nejsou žádné indicie. Ústavní soud proto neshledal z ústavněprávního hlediska žádný zásah do práva na svobodu slova a práva na informace, pokud v souzeném případě obecné soudy na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že posuzovaným jednáním stěžovatelky došlo k zásahu do osobnostních práv, konkrétně práva na soukromý a rodinný život tím, že se neomezila na konstatování, že vedlejší účastnice je manželkou účastníka dopravní nehody, ale zcela nepřiměřeně zdůrazňovala rodinou vazbu s účastníkem dopravní nehody, přičemž dominantní osobou zmiňovanou v těchto souvislostech nebyl vlastní účastník nehody - manžel vedlejší účastnice, ale vedlejší účastnice, která s nehodou jako takovou neměla vůbec nic společného. Tyto závěry obecných soudů mají oporu v provedených důkazech a zhodnocení střetu práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života zůstává tak v rovině posouzení obecných soudů. Důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu by byl dán jen tehdy, pokud by byly porušeny závažným způsobem zásady spravedlivého řízení, což se v daném případě nestalo. Co naopak Ústavní soud shledává jako zásah do práva na svobodu slova a práva na poskytování informací je formulace výroku napadeného rozhodnutí, kterým se stěžovatelce ukládá povinnost zdržet se v periodickém tisku, jehož je vydavatelkou, uveřejňování podobizny a jména a příjmení vedlejší účastnice v souvislosti se sdělováním informací o ve výroku konkretizované dopravní nehodě jejího manžela. Takto formulovaný výrok obsahuje ve vztahu ke stěžovatelce absolutní zákaz sdělovat informace související s předmětnou dopravní nehodou, a tím zasahuje do sféry veřejného zájmu na informacích týkajících se osob veřejně činných, neboť si lze představit, že za určitých okolností by právě z tohoto důvodu bylo namístě o události referovat, např. v případě, že by byl učiněn pokus ovlivnit orgány činné v trestním řízení souvisejícím s předmětnou dopravní nehodou využitím veřejného postavení vedlejší účastnice v mediální sféře. Z tohoto pohledu nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že omezení stěžovatelky se výlučně týká jen souvislosti s předmětnou dopravní nehodou a nebrání informacím majícím základ v jiných souvislostech. Ostatně soud prvního stupně si byl absolutnosti zákazu vědom a vyložil důvody, které ho k tomu vedly, především vykonatelností rozsudku. Současně uvedl, že nejde o negaci o případu referovat, protože zde jsou jiná media, která mohou o případu referovat, a sama stěžovatelka poskytuje informace cestou internetu, na který se zákaz nevztahuje. Ústavní soud si je vědom toho, že zejména bulvární media mnohdy zneužívají svobody slova a práva na informace. Obrana proti takovému zneužívání však nemůže spočívat v absolutních zákazech. Občanský zákoník i tiskový zákon mají dostatečné prostředky na ochranu proti zneužívání svobody slova a práva na informaci, jejichž smyslem je postihovat jednotlivé excesy, nikoliv stanovovat absolutní zákazy.","metadata_regulation_keys":["40/1964:§13","40/1964:§12","2/1993:čl17","2/1993:čl10","209/1992:čl10"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Poměr práva na ochranu osobnosti a svobody projevu při informování o veřejně činné osobě; přípustnost absolutního zákazu zveřejňování jména a podobizny","facts":[{"sourceRefs":["S0008","S0029"],"text":"Dne 24. listopadu 2009 došlo u obce Vnorovy k dopravní nehodě, kterou zavinil J. Š. pod vlivem alkoholu. J. Š. je manželem H. F., která v té době zastávala funkci místopředsedkyně Rady České televize."},{"sourceRefs":["S0008","S0009"],"text":"Stěžovatelka, vydavatelka deníků Blesk a Aha, o nehodě opakovaně informovala a v článcích zdůrazňovala, že viníkem je manžel H. F., uváděla její jméno a publikovala její podobiznu."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"H. F. se cítila mediálně šikanována a podala žalobu na ochranu osobnosti, v níž se domáhala, aby se stěžovatelka zdržela uveřejňování její podobizny a jména v souvislosti s informacemi o této dopravní nehodě."},{"sourceRefs":["S0009","S0011"],"text":"Stěžovatelka namítala, že informace byly pravdivé a že H. F. jako veřejně činná osoba musí snášet větší míru kritiky; poukazovala také na to, že H. F. se v minulosti pokusila ovlivnit natáčení reportáže o své osobě v České televizi."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"31 C 188/2010-54","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Soud vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil stěžovatelce zdržet se uveřejňování podobizny a jména H. F. v souvislosti s informacemi o dopravní nehodě. Soud dospěl k závěru, že způsob informování byl objektivně způsobilý vzbuzovat vůči H. F. zášť a šlo o honbu za senzací a šikanu.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"10. 3. 2011"},{"fileNumber":"1 Co 200/2011-75","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Uvedl, že stěžovatelka neprokázala, že by H. F. skutečně ovlivňovala vyšetřování, a že způsob referování byl nepřiměřený.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"25. 10. 2011"}],"legalQuestions":[{"question":"Byla ústavní stížnost přípustná, přestože stěžovatelka nepodala dovolání?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0022"],"text":"Ústavní soud shledal ústavní stížnost přípustnou, neboť dovolání bylo přípustné pouze při splnění podmínky zásadního právního významu, a tedy šlo o mimořádný opravný prostředek, který mohl být odmítnut z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se takový prostředek nepovažuje za procesní prostředek, který je nutno vyčerpat.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"ADMISSIBILITY","arguments":[{"argument":"Vedlejší účastnice namítla, že ústavní stížnost je předčasná, neboť proti napadenému rozhodnutí je přípustné dovolání, které stěžovatelka nevyužila.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0022"],"sourceRefs":["S0019"],"importance":"CORE","parties":["H. F."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že dovolání bylo přípustné pouze při splnění podmínky zásadního právního významu, tedy šlo o mimořádný opravný prostředek, který mohl být odmítnut z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu. Proto nebylo nutné jej vyčerpat a ústavní stížnost je přípustná."}],"id":"LQ001","raisedBy":["H. F."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Upravuje přípustnost ústavní stížnosti, obsahově shodně s posouzením soudu.","continuity_assessed_against":"2026-07-28","continuity_counterparts":["182/1993:§72"],"continuity_old_key":"40/1964"},{"question":"Byl výrok napadených rozsudků, kterým se stěžovatelce ukládá absolutní zákaz uveřejňování jména a podobizny H. F. v souvislosti s dopravní nehodou, v rozporu s právem na svobodu projevu a právo na informace podle čl. 17 Listiny?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0032"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že absolutní zákaz uveřejňování jména a podobizny vedlejší účastnice v souvislosti s dopravní nehodou je nepřiměřeným zásahem do svobody projevu stěžovatelky. I když obecné soudy správně identifikovaly zásah do osobnostních práv, zvolený prostředek (absolutní zákaz) nebyl proporcionální, neboť neumožňoval výjimky pro případy, kdy by informování bylo ve veřejném zájmu. Ústavní soud zdůraznil, že občanský zákoník poskytuje dostatečné prostředky k postihu jednotlivých excesů, aniž by bylo nutné stanovit absolutní zákaz.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelka Ringier Axel Springer CZ, a. s."],"arguments_hidden":2,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Bylo referování stěžovatelky o dopravní nehodě s uvedením jména a podobizny H. F. způsobilé zasáhnout do jejích osobnostních práv, a bylo tedy namístě uložit nějaké omezení?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030"],"text":"Ústavní soud potvrdil, že obecné soudy neporušily právo stěžovatelky na svobodu projevu tím, že shledaly, že způsob referování o dopravní nehodě s nadměrným zdůrazňováním rodinné vazby na H. F. zasáhl do jejích osobnostních práv. Tento závěr má oporu v důkazech a není extrémně rozporný.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatelka Ringier Axel Springer CZ, a. s."],"arguments_hidden":2,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2011 č. j. 31 C 188/2010-54 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2011 č. j. 1 Co 200/2011-75, kterými bylo stěžovatelce uloženo zdržet se uveřejňování podobizny a jména H. F. v souvislosti s informacemi o dopravní nehodě ze dne 24. 11. 2009.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"svoboda projevu a právo na informace"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost je přípustná, neboť dovolání bylo přípustné pouze při splnění podmínky zásadního právního významu, tedy šlo o mimořádný opravný prostředek, který mohl být odmítnut z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, a proto nebylo nutné jej vyčerpat.","sourceRefs":["S0022"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ001","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Absolutní zákaz uveřejňování jména a podobizny vedlejší účastnice v souvislosti s dopravní nehodou je nepřiměřeným zásahem do svobody projevu stěžovatelky, neboť neumožňuje výjimky pro případy veřejného zájmu.","regulations":"čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0031","S0032"],"right":"svoboda projevu a právo na informace (čl. 17 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že absolutní zákaz uveřejňování jména a podobizny vedlejší účastnice v souvislosti s dopravní nehodou je nepřiměřený a že je třeba zvážit možnost formulace výroku s výjimkami pro případy veřejného zájmu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudky obecných soudů ve věci ochrany osobnosti H. F.","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2011 č. j. 1 Co 200/2011-75 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2011 č. j. 31 C 188/2010-54 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 154/97","sourceRefs":["S0024"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Při střetu práva na informace a práva na ochranu osobnosti je především věcí obecných soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem případu zvážily, zda jednomu právu nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1998:4.US.154.97","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","interpretation:900000","legal_question:1000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1998:4.US.154.97"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"precedent_superseded_count":4,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":4,"arguments_hidden":4,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2012:2.US.171.12.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2012:2.US.171.12.1"}}