{"document_id":"ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.19.11.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 19/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.19.11.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-19-11_1","decision_date":"2012-01-31","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_ANNULLED","subject":"Zrušení ustanovení obecně závazné vyhlášky města Liberec zakazujícího pochůzkový prodej v městské památkové zóně","legal_sentence":"K testu konformity obecně závazné vyhlášky obce s ústavním pořádkem a zákony: 1. Při ověřování podmínek přijetí a vydání obecně závazných vyhlášek (1. krok testu) Ústavní soud zjišťuje, zda obec vydala právní předpis ve své kompetenci a ve formě stanovené zákonem, zda tak učinila kompetentním orgánem a způsobem, který zákon předepisuje. V kroku č. 1 testu konformity obecně závazné vyhlášky s ústavními zákony a zákony se tedy zkoumá, zda vyhláška jako celek byla vydána k tomu oprávněným orgánem - zastupitelstvem územního samosprávného celku a zda proces jejího vydávání nebyl poznamenán vážnou formální vadou; při vydávání obecně závazné vyhlášky se zastupitelstvo územního samosprávného celku musí řídit zákonem, jenž proces jejího přijetí a vydání upravuje [kupř. ustanovení § 35 odst. 3 písm. a) ve spojení s ustanovením § 87 zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích ( obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů]. 2. V případě konfliktu obecně závazné vyhlášky a zákona, jenž umožňuje obci tutéž materii upravit nařízením obce, je nutné přistoupit ke 2. kroku testu a zjistit, zda se předmět a cíl regulace v napadeném ustanovení obecně závazné vyhlášky překrývají se zákonnou úpravou. Kdyby Ústavní soud nepřikročil k další fázi přezkumu, mohl by zákonodárce chybně dovodit, že by obsah ústavně garantovaného práva na samosprávu byl vyloučen z kognice Ústavního soudu již jen tím, že by oprávnění vydat obecně závaznou vyhlášku zaměnil za oprávnění vydat nařízení obce. K zákazu nabízet a prodávat výrobky (nebo poskytovat služby) formou pochůzkového prodeje: 1. To, že za současného právního stavu může obec určité otázky řešit právě jen nařízením obce (in concreto vydáváním tržního řádu), může souviset i s tím, že existuje veřejný zájem státu na přiměřeném přístupu obcí k eventuálnímu omezování práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost; ostatně to, jak snadno může dojít k excesu i u takového územního samosprávného celku, jakým je statutární město, svědčí samo o sobě, že taková úprava je vhodná. Z pohledu adresátů zákazů a příkazů vydaných některým z orgánů obce není rozhodné, který z nich to byl a jaký předpis vyšší právní síly mu to umožnil; sleduje-li právní úprava dosažení určitého cíle, žádoucího chování lidí, a obci jsou svěřeny efektivní nástroje regulace a zároveň je jí ponechán dostatečný prostor pro uvážení, zda a v jaké míře jich užije (obec může vydat tržní řád), pak kategorické lpění na té které formě regulace nemá smysluplný význam. Meze samosprávné působnosti nejsou neměnné a zákonodárce je oprávněn odhadovat (nejen ve vztahu k základním právům a svobodám) schopnost místních společenství upravovat a spravovat podstatné otázky věcí veřejných. V případě excesivní normotvorby zákonodárce, která by v nepřípustné míře vyprazdňovala odpovědnost a práva zastupitelstev územních samosprávných celků reprezentujících zájem místního obyvatelstva, existují právní prostředky rychlé a efektivní nápravy [kupř. čl. 87 odst. 1 písm. a) a c) Ústavy ]. 2. Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod může být sice zákonem omezeno, a takovým omezením je i ustanovení § 18 živnostenského zákona , které zmocňuje obec k vydání tržního řádu, avšak vybočuje-li taková regulace z mezí zákonného zmocnění, lze ji považovat za zásah do ústavně zaručeného práva podnikat. Kromě toho každý zákaz, jenž přímo či zprostředkovaně vede k zúžení základních práv a svobod, musí šetřit jejich podstaty a smyslu; stanoví-li tyto meze a podmínky základního práva či svobody výslovně zákon (např. zákaz prodeje určitého zboží), nemůže je, a to za žádných okolností, nad tento rámec zužovat normativní předpis nižší právní síly (např. zákaz prodeje veškerého zboží); to neznamená, že by takový předpis nemohl zákonem určené meze a podmínky konkretizovat (např. zákaz prodeje hluk produkujícího zboží). 3. Jestliže živnostenský zákon opravňuje obec, aby prostřednictvím tržního řádu regulovala vymezené skutečnosti při prodeji mimo provozovnu (stanovovala konkrétní, místním poměrům přiléhavé a účelné zákazy a podmínky), pak možnost uvedené regulace není samoúčelným omezením základního lidského práva na podnikání, garantovaného čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . Má sloužit a přispívat ke kultuře provozování této specifické formy podnikatelské činnosti i k zajištění veřejného pořádku v obci; k úpravě místních záležitostí spojených s prodejem zboží a poskytováním služeb mimo provozovnu toto zákonné zmocnění obci skýtá dostatečný prostor. 4. V projednávaném případě statutární město Liberec vydalo obecně závaznou vyhlášku o veřejném pořádku, jejíž napadené ustanovení čl. VII jednak reglementuje oblast, v níž mu není zákonem umožněno vykonávat samostatnou působnost (ustanovení § 35 odst. 2 věty první in fine obecního zřízení a ustanovení § 18 odst. 1 a 3 živnostenského zákona ), a jednak sleduje tentýž předmět a cíl regulace jako ustanovení § 18 odst. 1 a 3 živnostenského zákona . Tím, že statutární město Liberec normovalo oblast vyhrazenou zákonné úpravě, resp. úpravě, kterou je dle zákona možno regulovat formou nařízení, aniž by sledovalo jiný předmět a cíl, vykročilo z mezí samostatné působnosti a jednalo ultra vires.","metadata_regulation_keys":["128/2000:§10","128/2000:§35","128/2000:§87","128/2000:§8","128/2000:§123","128/2000:§84","128/2000:§85","128/2000:§102","455/1991:§18","476/1992","1/1993:čl104","1/1993:čl101","1/1993:čl2","2/1993:čl2","2/1993:čl26"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_REGULATION","subject":"Zrušení ustanovení obecně závazné vyhlášky města Liberec zakazujícího pochůzkový prodej v městské památkové zóně","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Statutární město Liberec přijalo obecně závaznou vyhlášku č. 3/2009 o veřejném pořádku, která v čl. VII zakazuje v městské památkové zóně formou pochůzkového prodeje nabízet a prodávat výrobky a služby."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Ministerstvo vnitra podalo návrh na zrušení tohoto ustanovení s odůvodněním, že regulace prodeje mimo provozovnu spadá do přenesené působnosti obce podle živnostenského zákona a měla být vydána formou nařízení (tržního řádu), nikoli obecně závaznou vyhláškou."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Město Liberec argumentovalo, že cílem vyhlášky je ochrana veřejného pořádku, zdraví a bezpečnosti, nikoli regulace podnikání, a že zákaz je omezen na památkovou zónu a je proporcionální."},{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Veřejný ochránce práv se připojil a poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které pokud zákon umožňuje regulaci nařízením, nelze tutéž materii upravit vyhláškou v samostatné působnosti."}],"legalQuestions":[{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda statutární město Liberec jednalo ultra vires, když v obecně závazné vyhlášce (samostatná působnost) zakázalo pochůzkový prodej v městské památkové zóně, ačkoli tato materie spadá pod § 18 odst. 3 živnostenského zákona, který umožňuje obci regulovat prodej mimo provozovnu formou nařízení (tržního řádu) v přenesené působnosti.","sourceRefs":["S0009","S0012"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0036","S0037","S0038"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud aplikoval test čtyř kroků (pravomoc, ultra vires, zneužití působnosti, nerozumnost) a ve druhém kroku shledal, že obec jednala ultra vires, neboť předmět a cíl regulace napadeného ustanovení a § 18 odst. 3 živnostenského zákona jsou totožné. Obec měla vydat tržní řád v přenesené působnosti, nikoli obecně závaznou vyhlášku v samostatné působnosti. Tím došlo k porušení čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[{"argument":"Zákaz pochůzkového prodeje je regulací prodeje mimo provozovnu, která spadá do přenesené působnosti podle § 18 odst. 3 živnostenského zákona; obec nemůže tuto materii upravit obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0036","S0037"],"sourceRefs":["S0009"],"importance":"CORE","parties":["Ministerstvo vnitra"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že předmět a cíl regulace napadeného ustanovení a § 18 živnostenského zákona jsou totožné, a obec proto měla postupovat formou nařízení."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Ministerstvo vnitra","veřejný ochránce práv"],"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0036","S0037"],"interpretation":"Pokud zvláštní zákon umožňuje obci regulovat určitou materii formou nařízení v přenesené působnosti, nelze tutéž materii (se stejným předmětem a cílem) upravit obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti; takový postup je ultra vires.","regulations":"§ 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) a § 18 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Čl. VII obecně závazné vyhlášky statutárního města Liberce č. 3/2009 o veřejném pořádku, který zakazuje v městské památkové zóně formou pochůzkového prodeje nabízet a prodávat výrobky a služby.","type":"MUNICIPAL_ORDINANCE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 26 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny","right":"právo podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl podán oprávněným navrhovatelem (Ministerstvo vnitra) a směřuje proti platnému právnímu předpisu.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Obec jednala ultra vires, když regulovala prodej mimo provozovnu obecně závaznou vyhláškou, ačkoli tato materie spadá do přenesené působnosti a měla být upravena nařízením (tržním řádem). Tím nepřípustně zasáhla do práva podnikat.","regulations":"čl. 26 odst. 1 Listiny, § 10 a § 35 obecního zřízení, § 18 živnostenského zákona","reasonSourceRefs":["S0038"],"right":"právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}]},"dispositionType":"NORM_ANNULLED","operativeOrders":[{"targetAct":"Čl. VII vyhlášky č. 3/2009","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení čl. VII obecně závazné vyhlášky statutárního města Liberce č. 3/2009 o veřejném pořádku se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 25/11","sourceRefs":["S0012","S0021"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Pokud zákon umožňuje obci regulovat určitou materii nařízením, nelze ji regulovat obecně závaznou vyhláškou.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.25.11.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_question:3000","legal_question:1000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.25.11.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.19.11.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.19.11.1"}}