{"document_id":"ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.29.11.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 29/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.29.11.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-29-11_1","decision_date":"2012-02-21","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_ANNULLED","subject":"Ústavnost § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu – podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam","legal_sentence":"Soud zformuloval dva požadavky, které vyplývají z obratu \"prescribed by law\". Jednak musí být ona právní úprava adekvátně přístupná tak, aby osoby byly schopné seznat, že pravidlo, které vytvořila, dopadá na konkrétní věc. Druhým požadavkem je, že normu nelze považovat za (zákon) právo - \"law\", není-li dostatečně precizně formulovaná tak, aby umožnila osobám přizpůsobit chování. Osoba musí být schopná, jsouc eventuálně vybavená vhodnou odbornou radou, předvídat důsledky, jež může vyvolat určité (její) chování, a to se stupněm jistoty, který odpovídá okolnostem. Důsledky nemusí být předvídatelné s absolutní jistotou, neboť zkušenost ukazuje, že to je nedosažitelné. V souladu s řečeným je mnoho pravidel nutně formulováno takovým způsobem, který je více či méně vágní, a jejich interpretace a aplikace jsou otázkami praxe. Zákon, který omezuje základní práva, musí ve smyslu čl. 4 odst. 3 Listiny dopadat stejně na všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Jinými slovy, jde o záruku rovného omezování práv, tj. rovného omezování právy nastavené situace akcesorické rovnosti. Koncept demokratického právního státu ve 20. století reflektuje materiální pojetí demokracie, a proto jen v jisté míře akceptuje jak jistou míru diskrece uplatňované při formulacích podzákonných norem, avšak vždy jen potud, pokud zůstává zachován účel předvídaný samotným zákonem, tak stejný požadavek vznáší i na rozhodování nestranných a nezávislých soudů. Od nich je navíc vyžadováno, aby rozhodovaly, tj. interpretovaly a aplikovaly právo ve stejných případech stejně, tzn. způsobem, který není arbitrární, tedy libovolný ve výběru posuzovaných věcí, anebo způsobem, který míjí účel aplikovaného zákona, či způsobem, který by postrádal smysl. Vyjmenované aspekty je třeba považovat za aspekty spravedlivého procesu chápaného jednak jako individuální právo, a dále i jako princip obsažený v objektivním (pozitivním) ústavním právu. Jde rovněž o výraz dosaženého stupně materiálně chápané právní státnosti. Ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny je ústavněprávním vyjádřením principu obecného zákazu výkonu libovůle při výkonu státní (veřejné) moci. Základní důvod, pro který je v širokém smyslu zřizován systém opravných prostředků, z jedné strany souvisí se snahou zlepšovat poskytování individuální spravedlnosti v podobě nalézání co nejpřiléhavějších soudních rozhodnutí a ze strany druhé jde o institucionální zajištění jednoty právního řádu skrze sjednocování judikatury, včetně sjednocování soudcovského dotváření práva. Jednota právního řádu je totiž ohrožována v samém jádru, je-li o analogickém subjektivním nároku (právu) nestejně judikováno. Neexistuje žádný referenční model opravného prostředku, který by byl závazný pro normativní vyjádření procesních prostředků. Rozhodne-li se proto zákonodárce a zřídí-li určitý procesní prostředek, má široké pole pro uvážení, jak při rozhodování o přístupnosti k instančnímu soudu, tak i ve vztahu ke zformování řízení o takovém opravném prostředku, do nichž promítá své představy o jejich účelu. Při výběru kterékoliv z naznačených modalit je však zákonodárce povinen respektovat určité požadavky plynoucí z ústavního pořádku, které se uplatní vždy, když má být upravován výkon státem organizovaného soudnictví. Jde o záruky soudní a soudcovské nezávislosti a o respekt k základním aspektům spravedlivého procesu v rozsahu, který odpovídá povaze opravného prostředku. Respekt vyžadující rámec dále dotvářejí požadavky, které se odvíjejí z principu právního státu, ze základních práv a z principu rovnosti. Skrze samotnou existenci soudnictví se manifestuje jak zákaz svémocného násilí uplatňovaného při řešení právních věcí, tak i státní mocenský monopol. Tyto aspekty osvětlují zásadní význam pravidel upravujících přístup k soudům, jakož i pravidel upravujících procesní postupy a podobu opravných prostředků pro ochranu právního řádu. Odtud lze rovněž dovodit imperativ, dle kterého pravidla o přístupu k vyšším soudním instancím musí být formulována co nejurčitěji tak, aby byla co nejjasněji seznatelná pro jednotlivé osoby. To proto, že právě tato pravidla stanovují, v jakých hranicích a jakým způsobem se má dotčená osoba domáhat svého práva. Požadavek na určitost těchto pravidel je zvyšován tím, že účastníkům řízení vznikají na cestě za prosazením jejich právních nároků velké lidské i finanční zátěže, k nimž je třeba v neposlední řadě počítat soudní poplatky a náklady za právní zastoupení vlastní, ale i úhradu nákladů protistrany v případě neefektivně čerpaného opravného prostředku. Napadené ustanovení je do té míry neurčitou či vágní právní normou, že již nepředstavuje v reálném prostředí, tj. v možnostech obecné justice, předvídatelné právo, čímž se ocitá v rozporu s požadavky plynoucími z principu právního státu ( čl. 1 odst. 1 Ústavy ), z něhož lze požadavek na předvídatelnost práva dovodit. Ústavní soud chce respektovat svobodnou vůli zákonodárce, kterou vtělí do nové úpravy dovolání, nicméně připomíná, že tato úprava musí být do té míry předvídatelná, že přípustnost dovolání musí být zřejmá každému potenciálnímu dovolateli ještě předtím, než opravný prostředek v podobě dovolání využije.","metadata_regulation_keys":["30/2000","6/2002:§14","7/2009","99/1963:§157","99/1963:§241","99/1963:§237","99/1963:§239","99/1963:§238a","1/1993:čl1","1/1993:čl90","1/1993:čl4","120/1976:čl26","2/1993:čl1","2/1993:čl36","2/1993:čl4","2/1993:čl2","209/1992:čl6","209/1992:čl14"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Ústavnost § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu – podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"II. senát Ústavního soudu při rozhodování o ústavní stížnosti sp. zn. II. ÚS 2371/11 zjistil, že Nejvyšší soud v napadeném kasačním rozsudku ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 29 Cdo 101/2007 zcela absentoval odůvodnění přípustnosti dovolání ve smyslu výkladu úvah, které jej vedly k závěru o zásadním významu jím řešených otázek, a to za situace, kdy bylo zjevné, že výklad sporného ustanovení byl otázkou jedinečnou bez judikatorního přesahu."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"II. senát dospěl k názoru, že napadené ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ponechává Nejvyššímu soudu prostor pro nepředvídatelnou úvahu o tom, zda otázku předestřenou dovolatelem posoudí jako otázku zásadního právního významu, a že demonstrativní výčet v § 237 odst. 3 o. s. ř. je judikaturou Nejvyššího soudu nepředvídatelně rozšiřován či zužován."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Podle II. senátu vágnost napadeného ustanovení odporuje normativnímu principu právního státu (čl. 1 Ústavy) a nesplňuje požadavky na kvalitu zákona omezujícího základní práva (čl. 4 odst. 2 Listiny), neboť není pro účastníka řízení seznatelné, zda zákonné pravidlo dopadá na jeho případ."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"II. senát proto usnesením ze dne 13. 9. 2011 přerušil řízení o ústavní stížnosti a podal plénu Ústavního soudu návrh na zrušení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro rozpor s ústavním pořádkem."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"29 Cdo 101/2007","sourceRefs":["S0006","S0008"],"outcomeSummary":"Kasační rozsudek, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2006 č. j. 3 Cmo 138/2005-160 a věc vrácena k dalšímu řízení; dovolání bylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak odůvodnění přípustnosti absentovalo.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"22. 12. 2009"},{"fileNumber":"29 Cdo 1113/2011","sourceRefs":["S0139"],"outcomeSummary":"Usnesení, kterým bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto pro nepřípustnost.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"31. 5. 2011"},{"fileNumber":"II. ÚS 2371/11","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Usnesení o přerušení řízení a podání návrhu plénu na zrušení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.","court":"II. senát Ústavního soudu","decisionDate":"13. 9. 2011"}],"legalQuestions":[{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Je ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v rozporu s principem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a právem na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) pro svou neurčitost a nepředvídatelnost, která umožňuje Nejvyššímu soudu libovolně rozhodovat o přípustnosti dovolání?","sourceRefs":["S0008","S0009","S0010"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0067","S0068","S0079","S0082"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť pro svou neurčitost neumožňuje předvídatelné rozhodování o přípustnosti dovolání a vytváří prostor pro libovůli. Ustanovení nesplňuje požadavky na zákon v materiálním smyslu, neboť adresát není schopen seznat, zda na jeho případ dopadá. Derogace byla nezbytná k odstranění systémového problému.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Napadené ustanovení ponechává Nejvyššímu soudu nepředvídatelný prostor pro úvahu, zda otázku předestřenou dovolatelem posoudí jako zásadního právního významu; demonstrativní výčet v § 237 odst. 3 o. s. ř. je judikaturou Nejvyššího soudu nepředvídatelně rozšiřován či zužován, což odporuje požadavkům na kvalitu zákona omezujícího základní práva.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0067","S0068","S0079"],"sourceRefs":["S0009","S0010"],"importance":"CORE","parties":["II. senát Ústavního soudu"],"courtExplanation":"Plénum shledalo, že napadené ustanovení je natolik neurčité, že neumožňuje předvídatelné rozhodování o přípustnosti dovolání, a tím porušuje princip právního státu a právo na přístup k soudu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["II. senát Ústavního soudu"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":6,"PROCEDURAL_REFERENCE":104,"REFERENCED":50},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Je ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu přípustná, a je tedy dána aktivní legitimace II. senátu k podání návrhu na zrušení zákona?","sourceRefs":["S0037","S0038","S0039","S0040"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0040","S0041"],"text":"Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu může být za výjimečných okolností přípustná, zejména pokud by jinak došlo k odepření spravedlnosti. V projednávané věci byla aktivní legitimace II. senátu dána.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":30,"FOLLOWED":32,"PROCEDURAL_REFERENCE":6,"REFERENCED":20},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":20,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0043","S0044","S0047"],"interpretation":"Zákon omezující základní práva musí být dostatečně určitý a předvídatelný, aby adresáti mohli přizpůsobit své chování; neurčitost právní normy, která umožňuje libovůli při rozhodování o přístupu k soudu, je v rozporu s principem právního státu.","regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 4 odst. 2 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"Právo na přístup k soudu"},{"regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy","right":"Princip právního státu"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny","right":"Zákaz libovůle"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl podán oprávněným navrhovatelem (II. senátem) v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a splňuje podmínky řízení o konkrétní kontrole norem.","sourceRefs":["S0037","S0041"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Napadené ustanovení je natolik neurčité, že neumožňuje předvídatelné rozhodování o přípustnosti dovolání, čímž porušuje princip právního státu a právo na přístup k soudu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 odst. 1 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0067","S0068","S0079"],"right":"Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}}],"bindingInstructions":["Parlament je povinen přijmout novou úpravu dovolání, která bude dostatečně určitá a předvídatelná, a to do 31. 12. 2012, kdy nabývá účinnosti zrušení napadeného ustanovení."]},"dispositionType":"NORM_ANNULLED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 31. 12. 2012."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Pochybnost o aktivní legitimaci II. senátu, neboť ústavní stížnost směřovala proti kasačnímu rozhodnutí, které není konečné; návrh měl být odmítnut.","judges":["Ivana Janů"]},{"summary":"Nesouhlas s derogací; napadené ustanovení není neurčité, judikatura Nejvyššího soudu se sjednotila pod vlivem Ústavního soudu; rozhodnutí je aktivistické a nepředvídatelné.","judges":["Vladimír Kůrka"]},{"summary":"Nebyly splněny podmínky pro podání návrhu; II. senát neměl aktivní legitimaci, neboť napadené ustanovení nebylo přímo aplikováno v meritu věci; rozhodnutí je zásahem do legislativního procesu.","judges":["Jiří Mucha"]},{"summary":"Návrh měl být odmítnut pro nesplnění procedurálních podmínek; ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí je nepřípustná; zrušení pouze § 237 odst. 1 písm. c) bez souvisejících ustanovení nedává smysl.","judges":["Jiří Nykodým"]},{"summary":"Návrh měl být odmítnut pro neoprávněnost navrhovatele; věcné důvody pro derogaci jsou nepřesvědčivé, neboť norma je ústavně konformně vyložitelná; rozhodnutí je nepředvídatelné a zasahuje do zákonodárné moci.","judges":["Miloslav Výborný"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 77/06","sourceRefs":["S0043"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Princip právního státu zahrnuje požadavek předvídatelnosti, srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti zákona.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.77.06","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.77.06"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":7}},"precedent_superseded_count":56,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":56,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.29.11.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.29.11.1"}}