{"document_id":"ECLI:CZ:US:2013:4.US.822.11.2","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 822/11","ecli":"ECLI:CZ:US:2013:4.US.822.11.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-822-11_2","decision_date":"2013-04-22","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posouzení vládního nařízení č. 55/1954 Sb. jako právního titulu pro přechod nemovitostí na stát a formalistický přístup obecných soudů v restituční věci","legal_sentence":"Ústavní soud zdůrazňuje, že již ve svém historicky prvním nálezu konstatoval, že naše nová Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Český ústavní pořádek v tomto pojetí akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově-materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří. To znamená i při kontinuitě se \"starým právem\" hodnotovou diskontinuitu se \"starým režimem\". Z uvedeného plyne, že kritériem ústavní aprobovatelnosti právního aktu (přijatého za komunistického režimu) a jeho účinků není toliko dodržení kompetenčního a procesního rámce jeho přijetí, tedy kritérií formální povahy. Vědomí, že nespravedlnost musí zůstat nespravedlností - i když se halí do pláště práva - se promítlo i do ústavního pořádku České republiky, který vychází z materiálního pojetí legitimity a demokratického právního státu. Proto ani kontinuita práva přirozeně neznamená uznání legitimity komunistického režimu, pročež nelze ani tvrdit, že legitimní je (či bylo) každé jednání, které formálně nepřekročilo rámec vymezený právním předpisem. V materiálně pojímaném demokratickém právním státě tudíž nelze připustit aplikaci a interpretaci jakéhokoliv ustanovení právního předpisu způsobem, který nerespektuje fundamenty českého ústavního pořádku. Význam tohoto aplikačního a interpretačního východiska nabývá zvláštní důležitosti zejména v případech týkajících se předpisů vzniklých za komunistického režimu (tím spíše v padesátých letech 20. století), jež z určitých důvodů stále tvoří formálně platnou součást českého právního řádu. Z uvedených premis plyne, že povinností obecných soudů je interpretovat a aplikovat právní předpisy přijaté za komunistického režimu i právní předpisy přijaté ke zmírnění křivd komunistickým režimem způsobených v souladu se základními východisky demokratického právního státu. V projednávané věci závěr obecných soudů, dle kterého stát nepřevzal předmětné nemovitosti bez právního důvodu či v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, je příkladem Ústavním soudem mnohokráte reprobovaného formalistického odůvodnění zřejmé nespravedlnosti. Obecné soudy upřednostnily zdánlivou legalitu tehdejšího postupu státu před hodnotami materiálního právního státu, jimž jsou přirozeně i obecné soudy povinny poskytovat ochranu. Ústavní soud se návrhem na zrušení vládního nařízení č. 55/1954 Sb. , o chráněné oblasti Pražského hradu, již zabýval v řízení sp. zn. Pl. ÚS 5/98 [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/98 ze dne 22. 4. 1999 (U 32/14 SbNU 309)]; tento návrh byl - stejně jako ostatní návrhy v tomto řízení projednávané - odmítnut pro nepřípustnost. Význam závěrů v citovaném usnesení obsažených pro projednávanou věc je však významně limitován skutečností, že Ústavní soud v rámci tehdejšího řízení neposuzoval (a ani meritorně posuzovat nemohl) otázku ústavnosti vládního nařízení. Vládní nařízení č. 54/1955 Sb. nemohlo být platným právním titulem pro převod předmětných nemovitostí v areálu Pražského hradu na stát, neboť ten v něm neprojevil svou vůli k převzetí předmětných nemovitostí jednoznačným, seznatelným a dostatečně určitým způsobem (srov. toliko vágní a svévoli otevřené vymezení obsažené v § 1 větě druhé vládního nařízení znějící: \"K zabezpečení jeho řádné správy a ochrany se vytváří chráněná oblast Pražského hradu\"). Převzetí věci za takových okolností a s odkazem na takový \"právní titul\" nelze chápat jinak než jako svévolný zásah do vlastnického práva, jenž je zcela neslučitelný s byť i jen základními atributy právního státu a jehož intenzita postačuje k jeho identifikaci jako \"postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody\" ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb. , o mimosoudních rehabilitacích. Ostatně i podle tehdejší ústavy bylo vyvlastnění možné jen na základě zákona.","metadata_regulation_keys":["55/1954","87/1991:§6","87/1991:§2","2/1993:čl36","2/1993:čl11"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení vládního nařízení č. 55/1954 Sb. jako právního titulu pro přechod nemovitostí na stát a formalistický přístup obecných soudů v restituční věci","facts":[{"sourceRefs":["S0006","S0016","S0035"],"text":"Právní předchůdkyně stěžovatelů (Julie Javorová) byla vlastnicí nemovitostí v oblasti Pražského hradu. Na základě vládního nařízení č. 55/1954 Sb. došlo k přechodu těchto nemovitostí na stát, přičemž náhrada byla vyplacena na vázaný účet, čímž byla zbavena možnosti s ní disponovat."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Stěžovatelé jako dědicové se domáhali vydání nemovitostí podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, tvrdíce, že převzetí bylo v rozporu s tehdejšími předpisy a bez řádného právního titulu."},{"sourceRefs":["S0017","S0018","S0019"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze původně žalobě vyhověly, ale Nejvyšší soud tato rozhodnutí zrušil s tím, že restituční důvody nejsou dány, protože byla poskytnuta náhrada a převzetí nebylo bez právního důvodu."},{"sourceRefs":["S0020"],"text":"Po vrácení věci Obvodní soud a Městský soud, vázány právním názorem Nejvyššího soudu, žalobu zamítly."},{"sourceRefs":["S0005","S0021"],"text":"Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti těmto zamítavým rozsudkům."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"12 C 199/2005","sourceRefs":["S0017"],"outcomeSummary":"Vyhověl žalobě stěžovatelů a uložil vedlejší účastnici uzavřít dohodu o vydání nemovitostí.","court":"Obvodní soud pro Prahu 1","decisionDate":"22. 10. 2007"},{"fileNumber":"20 Co 283/2008","sourceRefs":["S0018"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"25. 9. 2008"},{"fileNumber":"28 Cdo 832/2009","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Zrušil oba předchozí rozsudky a vrátil věc soudu prvního stupně. Dovodil, že nelze aplikovat § 6 odst. 2 věty druhé ani § 6 odst. 1 písm. k) a j) zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť nešlo o znárodnění v rozporu s předpisy ani o převzetí bez právního důvodu a náhrada byla poskytnuta.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"8. 4. 2009"},{"fileNumber":"12 C 199/2005-275","sourceRefs":["S0020"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelů, vázán právním názorem Nejvyššího soudu.","court":"Obvodní soud pro Prahu 1","decisionDate":"23. 9. 2009"},{"fileNumber":"20 Co 22/2010-299","sourceRefs":["S0020"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, rovněž vázán právním názorem Nejvyššího soudu.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"11. 3. 2010"},{"fileNumber":"28 Cdo 4239/2010","sourceRefs":["S0021"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"5. 1. 2011"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda vládní nařízení č. 55/1954 Sb. bylo platným právním titulem pro přechod vlastnictví k předmětným nemovitostem na stát.","sourceRefs":["S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0034","S0037"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Vládní nařízení č. 55/1954 Sb. nebylo platným právním titulem pro přechod vlastnictví k předmětným nemovitostem na stát, neboť jeho neurčité vymezení chráněné oblasti neumožňuje jednoznačně určit, které nemovitosti měly přejít. Převzetí nemovitostí na základě takového nařízení bylo svévolným zásahem do vlastnického práva, neslučitelným s principy materiálního právního státu. Obecné soudy tím, že tento akt považovaly za legální, porušily čl. 11 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Vládní nařízení č. 55/1954 Sb. není právním titulem k přechodu vlastnictví, neboť je neurčité a nezmňuje konkrétní nemovitosti, čímž nebyl naplněn požadavek určitosti.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0034"],"sourceRefs":["S0008"],"importance":"CORE","parties":["Václav Třmínek","Nela Třmínková","Julie Šedivá"],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že vládní nařízení č. 55/1954 Sb. nemohlo být platným právním titulem pro převod předmětných nemovitostí, neboť v něm stát neprojevil svou vůli k převzetí jednoznačným, seznatelným a dostatečně určitým způsobem; vágní vymezení v §1 větě druhé otevírá prostor svévole."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Václav Třmínek","Nela Třmínková","Julie Šedivá"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy svým formalistickým přístupem, kdy upřednostnily zdánlivou legalitu před materiálním právním státem, porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0037"],"testApplied":"OTHER","text":"Obecné soudy porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť svým formalistickým přístupem, kdy se bez dalšího spokojily s formální legalitou aktu z doby komunistického režimu, aniž by zohlednily materiální pojetí právního státu a ústavně konformní výklad restitučních předpisů, odepřely stěžovatelům účinnou soudní ochranu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Václav Třmínek","Nela Třmínková","Julie Šedivá"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0034","S0037"],"interpretation":"Vládní nařízení č. 55/1954 Sb. není způsobilým právním titulem pro přechod vlastnictví k nemovitostem na stát, pokud jeho ustanovení neobsahuje dostatečně určité vymezení převáděných nemovitostí; převzetí na základě takového nařízení je svévolným zásahem do vlastnického práva, který je třeba považovat za postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o mimosoudních rehabilitacích.","regulations":"vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu; § 6 odst. 1 písm. j) a k) a § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2009 č. j. 12 C 199/2005-275, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na vydání nemovitostí.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2010 č. j. 20 Co 22/2010-299, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"vlastnické právo"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Vládní nařízení č. 55/1954 Sb. nebylo platným právním titulem, převzetí nemovitostí bylo svévolné.","regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0034","S0037"],"right":"vlastnické právo (čl. 11 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Obecné soudy formalisticky aplikovaly právo, aniž by zohlednily materiální pojetí právního státu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0033","S0037"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou v dalším řízení vázány právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v tomto nálezu, a nikoliv předcházejícím rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 832/2009 ani usnesením sp. zn. 28 Cdo 4239/2010."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2009 č. j. 12 C 199/2005-275 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2010 č. j. 20 Co 22/2010-299","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2009 č. j. 12 C 199/2005-275 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2010 č. j. 20 Co 22/2010-299 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 19/93","sourceRefs":["S0028"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Česká ústava není založena na hodnotové neutralitě, ale včleňuje regulativní ideje demokratické společnosti; výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově-materiálnímu smyslu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1993:Pl.US.19.93","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1993:Pl.US.19.93"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2013:4.US.822.11.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2013:4.US.822.11.2"}}