{"document_id":"ECLI:CZ:US:2013:Pl.US-st.37.13.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS-st. 37/13","ecli":"ECLI:CZ:US:2013:Pl.US-st.37.13.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=St-37-13_1","decision_date":"2013-08-13","decision_type":"Stanovisko pléna","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"OTHER","subject":"Vztah rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání a rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti, lhůty k jejímu podání a rozsahu přezkumu; vztah extradičního a azylového řízení","legal_sentence":"I. Rozhodnutí ministra spravedlnosti podle § 399 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. , o trestním řízení soudním ( trestní řád ), ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo povoleno vydání osoby z České republiky do cizího státu za účelem trestního stíhání nebo výkonu již uloženého trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spočívajícího ve zbavení svobody, není rozhodnutím o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu, kterým byla podle § 397 odst. 1 trestního řádu vyslovena přípustnost jejího vydání. Zatímco soud rozhoduje o tom, zda není dán některý z důvodů uvedených v § 393 trestního řádu , jenž by činil vydání nepřípustným, ministr spravedlnosti tyto závěry soudu sám dále nepřehodnocuje a jejich věcnou správností se zabývá pouze s ohledem na možnost využití svého oprávnění předložit věc v případě svých pochybností k přezkoumání Nejvyššímu soudu podle § 397 odst. 3 trestního řádu . Vlastní rozhodování ministra spravedlnosti o povolení vydání se kromě posouzení jeho politických aspektů, jejichž hodnocení soudům zásadně nepřísluší, omezuje na zjištění, zda soud pravomocně rozhodl, že vydání je přípustné, dále zda nenastala některá ze skutečností uvedených v § 399 odst. 2 a 4 trestního řádu a zda případně nenastala jiná skutečnost, která by představovala právní překážku povolení vydání. Z těchto důvodů může osoba, o jejíž vydání jde, podat ústavní stížnost jak proti rozhodnutí vrchního soudu o stížnosti proti usnesení krajského soudu, kterým bylo o přípustnosti vydání rozhodnuto v prvním stupni, tak proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání. Obě tato rozhodnutí se totiž navzájem odlišují svým účelem a předmětem posouzení, pročež mají z hlediska řízení před Ústavním soudem povahu rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje této osobě k ochraně jejího práva ( § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Lhůta k podání ústavní stížnosti se v případě každého z nich posuzuje samostatně. II. V řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle § 399 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. , o trestním řízení soudním ( trestní řád ), ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo povoleno vydání stěžovatele z České republiky do cizího státu, Ústavní soud posuzuje také, zda vydání nebrání skutečnost, že osobě, o jejíž vydání jde, byla v České republice udělena mezinárodní ochrana, nebo že doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného soudního přezkumu. Smyslem obou uvedených podmínek povolení vydání je garance, že jeho realizace nebude znamenat porušení závazku vyplývajícího ze zásady non-refoulement ve smyslu čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, publikované společně s Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků z 31. ledna 1967 pod č. 208/1993 Sb. , a čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jenž má jako závazek ze smlouvy o ochraně lidských práv přednost před jinými závazky z mezinárodních smluv. Ústavní soud však v tomto řízení ani nepřezkoumává, ani nepřehodnocuje právní závěry obsažené v rozhodnutí soudu, kterým bylo vysloveno, že vydání je přípustné.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§399","141/1961:§397","141/1961:§393","141/1961:§400b","182/1993:§75","182/1993:§72","325/1999:§10a","325/1999:§15","325/1999:§16","1/1993:čl1","2/1993:čl43","2/1993:čl36","208/1993:čl33","209/1992:čl2","209/1992:čl3"],"analysis":{"proceedingType":"PLENARY_OPINION","subject":"Vztah rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání a rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti, lhůty k jejímu podání a rozsahu přezkumu; vztah extradičního a azylového řízení","legalQuestions":[{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Povaha rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání ve vztahu k rozhodnutím soudů o přípustnosti vydání z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti a lhůty k jejímu podání","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0004","S0018"],"testApplied":"OTHER","text":"Rozhodnutí ministra spravedlnosti podle § 399 odst. 1 trestního řádu není rozhodnutím o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu, kterým byla vyslovena přípustnost vydání. Zatímco soud rozhoduje o tom, zda není dán některý z důvodů uvedených v § 393 trestního řádu, ministr spravedlnosti tyto závěry soudu sám dále nepřehodnocuje a jejich věcnou správností se zabývá pouze s ohledem na možnost využití svého oprávnění předložit věc v případě svých pochybností k přezkoumání Nejvyššímu soudu podle § 397 odst. 3 trestního řádu. Vlastní rozhodování ministra spravedlnosti o povolení vydání se kromě posouzení jeho politických aspektů omezuje na zjištění, zda soud pravomocně rozhodl, že vydání je přípustné, dále zda nenastala některá ze skutečností uvedených v § 399 odst. 2 a 4 trestního řádu a zda případně nenastala jiná skutečnost, která by představovala právní překážku povolení vydání. Z těchto důvodů může osoba, o jejíž vydání jde, podat ústavní stížnost jak proti rozhodnutí vrchního soudu o stížnosti proti usnesení krajského soudu, kterým bylo o přípustnosti vydání rozhodnuto v prvním stupni, tak proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání. Obě tato rozhodnutí se totiž navzájem odlišují svým účelem a předmětem posouzení, pročež mají z hlediska řízení před Ústavním soudem povahu rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje této osobě k ochraně jejího práva (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Lhůta k podání ústavní stížnosti se v případě každého z nich posuzuje samostatně.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ001","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":11,"REFERENCED":9},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Přezkum rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání z hlediska existence mezinárodní ochrany nebo probíhajícího řízení o jejím udělení","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0005","S0021"],"testApplied":"OTHER","text":"V řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle § 399 odst. 1 trestního řádu, kterým bylo povoleno vydání stěžovatele z České republiky do cizího státu, Ústavní soud posuzuje také, zda vydání nebrání skutečnost, že osobě, o jejíž vydání jde, byla v České republice udělena mezinárodní ochrana, nebo že doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného soudního přezkumu. Smyslem obou uvedených podmínek povolení vydání je garance, že jeho realizace nebude znamenat porušení závazku vyplývajícího ze zásady non-refoulement ve smyslu čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jenž má jako závazek ze smlouvy o ochraně lidských práv přednost před jinými závazky z mezinárodních smluv. Ústavní soud však v tomto řízení ani nepřezkoumává, ani nepřehodnocuje právní závěry obsažené v rozhodnutí soudu, kterým bylo vysloveno, že vydání je přípustné.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"REFERENCED":16}}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0004"],"interpretation":"Rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání není rozhodnutím o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání; lhůta k podání ústavní stížnosti se posuzuje samostatně pro každé z těchto rozhodnutí.","regulations":"§ 399 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád; § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":11,"REFERENCED":9},"precedent_followed_by_superseded_hidden":1},{"sourceRefs":["S0005","S0026"],"interpretation":"Ministr spravedlnosti nemůže povolit vydání osoby, pokud jí byla udělena mezinárodní ochrana nebo pokud dosud nebylo pravomocně skončeno řízení o její žádosti o mezinárodní ochranu, včetně soudního přezkumu.","regulations":"§ 393 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád; čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.)","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"REFERENCED":14}}],"dispositionType":"OTHER","operativeOrders":[{"kind":"OTHER","text":"I. Rozhodnutí ministra spravedlnosti podle § 399 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo povoleno vydání osoby z České republiky do cizího státu za účelem trestního stíhání nebo výkonu již uloženého trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spočívajícího ve zbavení svobody, není rozhodnutím o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu, kterým byla podle § 397 odst. 1 trestního řádu vyslovena přípustnost jejího vydání. Zatímco soud rozhoduje o tom, zda není dán některý z důvodů uvedených v § 393 trestního řádu, jenž by činil vydání nepřípustným, ministr spravedlnosti tyto závěry soudu sám dále nepřehodnocuje a jejich věcnou správností se zabývá pouze s ohledem na možnost využití svého oprávnění předložit věc v případě svých pochybností k přezkoumání Nejvyššímu soudu podle § 397 odst. 3 trestního řádu. Vlastní rozhodování ministra spravedlnosti o povolení vydání se kromě posouzení jeho politických aspektů, jejichž hodnocení soudům zásadně nepřísluší, omezuje na zjištění, zda soud pravomocně rozhodl, že vydání je přípustné, dále zda nenastala některá ze skutečností uvedených v § 399 odst. 2 a 4 trestního řádu a zda případně nenastala jiná skutečnost, která by představovala právní překážku povolení vydání. Z těchto důvodů může osoba, o jejíž vydání jde, podat ústavní stížnost jak proti rozhodnutí vrchního soudu o stížnosti proti usnesení krajského soudu, kterým bylo o přípustnosti vydání rozhodnuto v prvním stupni, tak proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání. Obě tato rozhodnutí se totiž navzájem odlišují svým účelem a předmětem posouzení, pročež mají z hlediska řízení před Ústavním soudem povahu rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje této osobě k ochraně jejího práva (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Lhůta k podání ústavní stížnosti se v případě každého z nich posuzuje samostatně."},{"kind":"OTHER","text":"II. V řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle § 399 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo povoleno vydání stěžovatele z České republiky do cizího státu, Ústavní soud posuzuje také, zda vydání nebrání skutečnost, že osobě, o jejíž vydání jde, byla v České republice udělena mezinárodní ochrana, nebo že doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného soudního přezkumu. Smyslem obou uvedených podmínek povolení vydání je garance, že jeho realizace nebude znamenat porušení závazku vyplývajícího ze zásady non-refoulement ve smyslu čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, publikované společně s Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků z 31. ledna 1967 pod č. 208/1993 Sb., a čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jenž má jako závazek ze smlouvy o ochraně lidských práv přednost před jinými závazky z mezinárodních smluv. Ústavní soud však v tomto řízení ani nepřezkoumává, ani nepřehodnocuje právní závěry obsažené v rozhodnutí soudu, kterým bylo vysloveno, že vydání je přípustné."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí s výroky I a II. Rozhodnutí ministra spravedlnosti není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, neboť stěžovatel nemá aktivní legitimaci k jeho vyvolání; jde spíše o jiný zásah orgánu veřejné moci. K výroku II namítá, že není zřejmé, proč je použito slovo 'také', a že výrok neodpovídá zcela odůvodnění, zejména pokud jde o výjimky z pravidla (např. účelové žádosti o mezinárodní ochranu).","sourceRefs":["S0030","S0031","S0032","S0033","S0034","S0035","S0036","S0037","S0038","S0039","S0040","S0041","S0042","S0043","S0044","S0045","S0046","S0047","S0048","S0049","S0050","S0051","S0052","S0053","S0054","S0055","S0056","S0057"],"judges":["Vladimír Sládeček"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 752/02","sourceRefs":["S0012"],"usage":"OVERRULED","proposition":"Rozhodnutí ministra spravedlnosti je posledním procesním prostředkem k ochraně práva.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2003:1.US.752.02","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_question:3000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2003:1.US.752.02"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL","review":{"admissibility":{"questionAssessments":[{"questionId":"LQ001","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]}}},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":14,"REFERENCED":13}},"precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":8,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2013:Pl.US-st.37.13.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2013:Pl.US-st.37.13.1"}}