{"document_id":"ECLI:CZ:US:2014:2.US.1774.14.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 1774/14","ecli":"ECLI:CZ:US:2014:2.US.1774.14.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-1774-14_1","decision_date":"2014-12-09","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Přípustnost důkazu audionahrávkou pořízenou zaměstnancem bez vědomí nahrávané osoby v pracovněprávním sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru","legal_sentence":"1. Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, kde se stát stává arbitrem (zpravidla prostřednictvím soudu) rozhodujícím o tom, který z těchto zájmů bude v daném konkrétním střetu převažujícím. Hodnocení použitelnosti či nepoužitelnosti takto opatřených (a státu předložených, předaných) informací se bude provádět podle norem procesních, které však jen vymezují pravidla pro to, jak zjistit náležitým způsobem skutkový stav a nalézt \"materiální\" právo, tedy rozhodnout o vlastním předmětu sporu. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník uplatňující informace z nahrávky k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem než za cenu porušení soukromí druhé osoby. 2. V judikatuře Ústavního soudu proběhla konstitucionalizace ochrany slabší smluvní strany jako principu ústavněprávního významu, jímž se orgány veřejné moci mají v aplikační praxi povinnost řídit. Tento princip je obzvláště akcentován v oblasti práva pracovního, jež musí účinným způsobem chránit zaměstnance před jakýmikoli formami nátlaku a svévole ze strany zaměstnavatele, pokud jde o ukončení pracovního poměru. Jde o projev ochranné funkce pracovního práva a principu ochrany stability pracovního poměru. Při rozhodování pracovněprávních sporů musejí mít soudy tento vůdčí princip stále na zřeteli, a to zejména při vedení dokazování, neboť jinak by se soudy poskytovaná ochrana zaměstnance před svévolí zaměstnavatele stala jen formální a neúčinnou. Obecné soudy mají především povinnost vzít v úvahu obvyklou důkazní nouzi na straně zaměstnance, jenž se snaží prokázat nezákonný postup zaměstnavatele při rozvázání pracovního poměru. 3. Za běžných okolností je svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména je-li veden záměrem nahrávanou osobu poškodit. Ústavní soud se rozhodně staví proti nekalým praktikám vzájemného elektronického sledování a skrytého nahrávání při soukromých i profesionálních jednáních, jež zpravidla jsou nejen v rozporu s právem, ale, hodnoceno po stránce sociálně-etické, šíří ve společnosti atmosféru podezíravosti, strachu, nejistoty a nedůvěry. Zcela odlišně je však třeba posuzovat případy, kdy je tajné pořízení audiozáznamu rozhovoru součástí obrany oběti trestného činu proti pachateli nebo jde-li o způsob dosažení právní ochrany pro výrazně slabší stranu významného občanskoprávního a zejména pracovněprávního sporu. Zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je zde plně ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání). Opatření jediného nebo klíčového důkazu touto cestou je analogické k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci. 4. Obecné soudy postupem, kdy nepřipustily jako důkaz stěžovatelem (zaměstnancem) navrhovanou audionahrávku rozhovoru mezi ním a členem zahraničního vedení zaměstnavatele, způsobilou zásadně ovlivnit skutková zjištění v projednávané věci, tzn. přispět k objasnění skutečného důvodu výpovědi z pracovního poměru, nedůvodně upřednostnily právo na ochranu osobnosti této nahrávané osoby před právem na spravedlivý proces stěžovatele podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["141/1961:§89","40/1964:§12","65/1965:§46","99/1963:§132","99/1963:§157","2/1993:čl36","2/1993:čl10","2/1993:čl26","2/1993:čl38","2/1993:čl4","209/1992:čl6","209/1992:čl8"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Přípustnost důkazu audionahrávkou pořízenou zaměstnancem bez vědomí nahrávané osoby v pracovněprávním sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel byl od 19. 7. 1997 zaměstnán u vedlejšího účastníka jako technický a obchodní zástupce, vedoucí pražské kanceláře a prokurista."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Dne 17. 8. 2005 mu byla doručena výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost z důvodu připravovaných organizačních změn."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel se domníval, že skutečným důvodem výpovědi byla jeho kritika vedlejšího účastníka zaslaná zahraničnímu vedení dne 5. 8. 2005."},{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Stěžovatel pořídil audionahrávku rozhovoru s členem zahraničního vedení N. V. na mezinárodním strojírenském veletrhu dne 6. 10. 2005, v němž N. V. údajně potvrdil, že výpověď byla odvetou za kritiku."},{"sourceRefs":["S0008","S0009"],"text":"Stěžovatel se domáhal určení neplatnosti výpovědi a navrhl jako důkaz tuto audionahrávku."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"13 C 368/2005","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Rozsudkem určil, že výpověď daná stěžovateli dne 17. 8. 2005 je neplatná; vycházel mj. z audionahrávky rozhovoru s N. V., kterou připustil jako důkaz.","court":"Městský soud v Brně","decisionDate":"1. 11. 2007"},{"fileNumber":"15 Co 319/2008","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl návrh na určení neplatnosti výpovědi; audionahrávku považoval za nepřípustný důkaz pro porušení § 12 občanského zákoníku.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"9. 6. 2009"},{"fileNumber":"21 Cdo 434/2010","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Rozsudkem zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc k dalšímu projednání.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"9. 3. 2011"},{"fileNumber":"15 Co 319/2008","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Rozsudkem opět zamítl návrh na určení neplatnosti výpovědi; setrval na nepřípustnosti audionahrávky.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"13. 11. 2012"},{"fileNumber":"21 Cdo 1334/2013","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Rozsudkem zamítl dovolání stěžovatele; potvrdil závěr o nepřípustnosti audionahrávky.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"7. 3. 2014"}],"legalQuestions":[{"question":"Byla audionahrávka rozhovoru pořízená zaměstnancem bez vědomí nahrávané osoby přípustným důkazem v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru?","sourceRefs":["S0013","S0018"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027","S0028","S0030","S0033","S0036","S0038","S0039"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud provedl test proporcionality a dospěl k závěru, že v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru je třeba upřednostnit právo zaměstnance na spravedlivý proces před právem na ochranu soukromí nahrávané osoby, zejména pokud nahrávka zachycuje pracovní rozhovor a zaměstnanec nemá jiný přímý důkaz. Obecné soudy tím, že nahrávku nepřipustily, porušily čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Audionahrávka zachycuje pracovní rozhovor, nikoli projev osobní povahy, a je nezbytná k prokázání skutečného důvodu výpovědi; obecné soudy ji měly připustit jako důkaz.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0033","S0034","S0036"],"sourceRefs":["S0013"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel"],"courtExplanation":"Ústavní soud přisvědčil, že v pracovněprávním sporu je třeba chránit zaměstnance jako slabší stranu a že nahrávka byla klíčovým důkazem."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel"],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"impact_unassessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Nová úprava ochrany podoby a soukromí, ale test proporcionality zůstává relevantní.","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_counterparts":["89/2012:§84","89/2012:§90"],"continuity_assessment":[{"key":"89/2012:§90","relation":"MAY_AFFECT","reason":"Nově formuluje zákonný důvod zásahu, ale dopad na důkazní přípustnost není jednoznačný."}],"continuity_old_key":"40/1964:§12","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":5,"REFERENCED":4},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":5,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0027","S0034","S0036","S0038"],"interpretation":"V řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru nelze audionahrávku rozhovoru pořízenou zaměstnancem bez vědomí nahrávané osoby odmítnout jako důkaz pouze s odkazem na ochranu osobnosti, pokud nahrávka zachycuje pracovní záležitosti a zaměstnanec nemá jiný přímý důkaz; v kolizi práva na soukromí a práva na spravedlivý proces převáží ochrana slabší smluvní strany.","regulations":"§ 12 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":6,"REFERENCED":4},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":5,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270, kterým byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 1334/2013-314, kterým bylo zamítnuto dovolání","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"právo na soudní ochranu a spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 10 odst. 1 Listiny","right":"právo na ochranu osobní cti"},{"regulations":"čl. 10 odst. 2 Listiny","right":"právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nepřipustily klíčový důkaz audionahrávky, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0040","S0041"],"right":"právo na přístup k soudu a na soudní ochranu","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že audionahrávka rozhovoru stěžovatele s N. V. je přípustným důkazem a musí být v dalším řízení provedena a hodnocena."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 1334/2013-314","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 1334/2013-314 bylo porušeno stěžovatelovo právo na přístup k soudu a na soudní ochranu zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 1334/2013-314","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012, č. j. 15 Co 319/2008-270 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014, č. j. 21 Cdo 1334/2013-314 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 663/2000","sourceRefs":["S0022"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Soud musí rozhodnout o důkazních návrzích a nevyhoví-li, musí vyložit důvody; jinak porušuje právo na spravedlivý proces.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2001:2.US.663.2000","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["interpretation:900001","legal_sentence:990000","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2001:2.US.663.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1334.2013.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":9,"REFERENCED":9}},"precedent_superseded_count":13,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":13,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":1,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2014:2.US.1774.14.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2014:2.US.1774.14.1"}}