{"document_id":"ECLI:CZ:US:2014:2.US.3764.12.2","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 3764/12","ecli":"ECLI:CZ:US:2014:2.US.3764.12.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-3764-12_2","decision_date":"2014-05-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Posouzení, zda obecné soudy porušily právo na spravedlivý proces tím, že neaplikovaly § 40 zákona o platu chránícího senátora před skončením pracovního poměru bez souhlasu předsedy komory","legal_sentence":"Z charakteru právního státu lze dovodit i legitimní požadavek, že se každý může spolehnout na to, že mu státní moc dopomůže k realizaci jeho subjektivních nároků a nebude mu v jejich uplatnění bránit. Požadavek právní jistoty se dotýká jak tvorby práva (tj. otázky stability práva a zákonnosti jeho tvorby), tak aplikace práva. Zásady právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodnutí opravňují účastníka řízení předpokládat, že soud zná právo a že bude výkladově jednoznačná ustanovení obecně závazných předpisů vykládat v souladu s jejich jednoznačností. Právo je specifické tím, že vyžaduje bezvýjimečnou aplikaci pravidel, která byla dříve ohlášena jednotlivým právním subjektům. Tento charakter práva je možno dát do souvislosti s jedním ze základních principů práva, jímž je zásada veřejnosti práva. Důsledkem zásady veřejnosti práva je existence pravidla, dle kterého neznalost právního předpisu neomlouvá (ignorantia iuris non excusat). Je notoricky známou skutečností, typickou pro všechny moderní právní řády, že neznalost práva nezbavuje nikoho odpovědnosti za jeho porušení. Této odpovědnosti jednotlivců pak odpovídá zrcadlově odpovědnost orgánů veřejné moci, resp. zde obecných soudů, aby v souladu s účely a cíli demokratického právního státu aplikovaly normy právního řádu v duchu zásady iura novit curia, aniž by měl účastník řízení povinnost upozorňovat je na jejich znění. Význam této zásady přitom vyplývá již z toho, že soudnictví byl v architektuře demokratického právního státu svěřen úkol zabraňovat rozporu mezi deklarovaným právem a právem skutečně uplatňovaným.","metadata_regulation_keys":["236/1995:§1","236/1995:§40","262/2006:§33","262/2006:§73","99/1963:§132","99/1963:§121","1/1993:čl1","2/1993:čl15","2/1993:čl3","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení, zda obecné soudy porušily právo na spravedlivý proces tím, že neaplikovaly § 40 zákona o platu chránícího senátora před skončením pracovního poměru bez souhlasu předsedy komory","facts":[{"sourceRefs":["S0015","S0017"],"text":"Stěžovatel byl jmenován rektorem Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích (VŠTE) na dobu určitou (4 roky) a současně byl senátorem Parlamentu České republiky."},{"sourceRefs":["S0016","S0021"],"text":"Prezident republiky na návrh akademického senátu dne 25. 3. 2009 odvolal stěžovatele z funkce rektora; odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance mu bylo doručeno dne 1. 4. 2009."},{"sourceRefs":["S0015","S0017"],"text":"Stěžovatel podal žalobu na určení trvání pracovního poměru s argumentem, že jako senátor požívá ochrany podle § 40 zákona o platu (skončení jen se souhlasem předsedy komory) a že ustanovení § 73 odst. 6 zákoníku práce je protiústavní."},{"sourceRefs":["S0016","S0018","S0019"],"text":"Obecné soudy (okresní, krajský, Nejvyšší) žalobu zamítly; krajský soud nepřihlédl k senátorství pro koncentraci řízení, Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatel netvrdil, že souhlas nebyl dán."},{"sourceRefs":["S0021"],"text":"Paralelně Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí prezidenta o odvolání z funkce rektora pro nepřezkoumatelnost."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"25 C 690/2009-48","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu na určení trvání pracovního poměru. Uvedl, že pracovní poměr skončil dnem 2. 4. 2009 na základě § 73 odst. 6 zákoníku práce, a že toto ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem.","court":"Okresní soud v Českých Budějovicích","decisionDate":"2010-03-25"},{"fileNumber":"19 Co 1057/2010-85","sourceRefs":["S0018"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu. Nepřihlédl k argumentu stěžovatele, že je senátorem, neboť toto tvrzení nebylo včas uplatněno a nejde o obecně známou skutečnost.","court":"Krajský soud v Českých Budějovicích","decisionDate":"2010-07-29"},{"fileNumber":"21 Cdo 4890/2010-123","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Zamítl dovolání. Uvedl, že stěžovatel měl tvrdit, že nebyl dán souhlas předsedy komory, a že tato skutečnost není obecně známá. Dále neshledal protiústavnost § 73 odst. 6 zákoníku práce.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"2012-07-12"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces tím, že neaplikovaly § 40 zákona o platu (ochrana senátora před skončením pracovního poměru bez souhlasu předsedy komory) a namísto toho uplatnily koncentrační zásadu řízení.","sourceRefs":["S0017","S0019"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0032","S0034","S0036"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy (Krajský a Nejvyšší) porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, když neaplikovaly kogentní ustanovení § 40 zákona o platu, které se na stěžovatele jako senátora vztahovalo. Odkaz na koncentraci řízení je projevem nepřípustného formalismu a je v rozporu se zásadou iura novit curia a principy právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy).","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že obecné soudy měly ex offo aplikovat § 40 zákona o platu, který chrání senátory před jednostranným ukončením pracovního poměru. Odkaz na koncentraci řízení je formalistický a porušuje zásadu iura novit curia.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0032","S0034","S0036"],"sourceRefs":["S0017","S0032"],"importance":"CORE","parties":["Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy pochybily, když neaplikovaly kogentní ustanovení § 40 zákona o platu. Princip iura novit curia a zákaz formalismu vyžadují, aby soudy zohlednily relevantní právní normy i bez výslovného poukazu účastníka."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda ustanovení § 73 odst. 6 zákoníku práce (skončení pracovního poměru při odvolání z vedoucího místa jmenovaného na dobu určitou) je v rozporu s ústavní zásadou rovnosti.","sourceRefs":["S0009","S0015"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0037"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud neshledal, že by § 73 odst. 6 zákoníku práce byl protiústavní. Rozdílné zacházení mezi zaměstnanci jmenovanými na dobu určitou a neurčitou je odůvodněno veřejným zájmem na flexibilitě obsazování vrcholných funkcí a není založeno na zakázaných kritériích podle čl. 3 odst. 1 Listiny. Současná právní úprava je považována za optimální.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc."],"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda procesní zastoupení VŠTE osobou pověřenou akademickým senátem (Ing. Markem Vochozkou) bylo platné a zda tím bylo zasaženo do práv stěžovatele.","sourceRefs":["S0010"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0038"],"text":"Námitka neplatného zastoupení VŠTE není důvodná. Institut pověření výkonem funkce rektora akademickým senátem je legitimním řešením mezery v zákoně, vycházejícím z principu akademické samosprávy, a nezasahuje do práv stěžovatele.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0032","S0034"],"interpretation":"Obecné soudy jsou povinny aplikovat kogentní právní normy, které se na věc vztahují, i bez návrhu účastníka; odkaz na koncentraci řízení nemůže zhojit opomenutí takové normy.","regulations":"§ 40 zákona č. 236/1995 Sb., o platu, ve spojení s § 1 téhož zákona"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2010 č. j. 25 C 690/2009-48","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2010 č. j. 19 Co 1057/2010-85","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 č. j. 21 Cdo 4890/2010-123","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 1 Listiny","right":"zásada rovnosti"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost je přípustná, včasná a splňuje formální náležitosti.","sourceRefs":["S0008"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy (Krajský a Nejvyšší) neaplikovaly kogentní ustanovení § 40 zákona o platu, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0036"],"right":"právo na spravedlivý proces","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Ustanovení § 73 odst. 6 zákoníku práce není protiústavní, rozdílné zacházení je odůvodněno veřejným zájmem.","regulations":"čl. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0037"],"right":"zásada rovnosti","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Krajský soud v Českých Budějovicích a Nejvyšší soud jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že je třeba aplikovat § 40 zákona o platu a zohlednit výsledek správního řízení o odvolání z funkce rektora."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.7.2012 č.j. 21 Cdo 4890/2010-123 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.7.2010 č.j. 19 Co 1057/2010-85","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Postupem porušujícím čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 č. j. 21 Cdo 4890/2010-123 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2010 č. j. 19 Co 1057/2010-85 porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces."},{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.7.2012 č.j. 21 Cdo 4890/2010-123 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.7.2010 č.j. 19 Co 1057/2010-85","kind":"QUASH_DECISION","text":"Proto se tato rozhodnutí ruší."},{"targetAct":"Ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích a v části návrhu na zrušení § 73 odst. 6 zákoníku práce","kind":"REFUSE","text":"Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 346/01","sourceRefs":["S0025"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Porušení podústavního práva může být způsobilé zasáhnout do základního práva, je-li důsledkem libovůle nebo extrémního rozporu s principy spravedlnosti.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:3.US.346.01","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:3.US.346.01"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":4,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2014:2.US.3764.12.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2014:2.US.3764.12.2"}}