{"document_id":"ECLI:CZ:US:2014:3.US.2264.13.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 2264/13","ecli":"ECLI:CZ:US:2014:3.US.2264.13.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-2264-13_1","decision_date":"2014-03-27","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Okruh osob oprávněných zvolit obviněnému obhájce; nadměrný formalismus při posouzení vztahu druha a odepření přístupu k dovolacímu soudu","legal_sentence":"1. Je na státu, aby jednoznačně vymezil skutkové podstaty trestných činů i postup při zjišťování, zda a kým byl trestný čin spáchán. Pokud tak neučiní, musí jít tato jeho nedůslednost k jeho tíži. Nabízí-li se výklad výhodný pro stát a další výhodný pro adresáty právní regulace, je třeba dát přednost výkladu ve prospěch adresátů právní regulace. 2. Při výběru z více možností výkladu je úkolem soudce posoudit, zda případný interpretační závěr získaný argumentem a contrario nezakládá bezdůvodnou diferenciaci, která může odporovat principu bezrozpornosti právního řádu a principu rovnosti, neboť tyto principy jsou legitimačním důvodem pro dotváření práva cestou analogie legis (za pomoci argumentu a simili či a fortiori). V takovém případě nejde o tvorbu práva, nýbrž o jeho dotváření, kdy soudce domýšlí existující právní řád do důsledků a přitom zůstává na půdě platného práva na základě předpokladu existence konstrukce tzv. racionálního zákonodárce. 3. Není-li opuštění společné domácnosti výrazem rozkolu vzájemné blízkosti (ale např. vynucené pobytem v zahraničí, výkonem ochranného léčení či trestu odnětí svobody), nelze apriorně vyloučit naplnění zákonného pojmu \"druh\". Osobou oprávněnou zvolit obviněnému obhájce podle § 37 odst. 1 věty první tr. ř. je proto na základě analogie i jiná osoba v poměru rodinném či obdobném, která by újmu obviněného právem pociťovala jako újmu vlastní. Nelze proto předem vyloučit, že bývalí manželé budou ve vztahu k sobě osobami v poměru rodinném či obdobném, které by újmu toho druhého právem pociťovaly jako újmu vlastní.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§265d","141/1961:§37","141/1961:§163","141/1961:§163a","141/1961:§100","40/1964:§116","40/2009:§125","558/1991","89/2012:§22","2/1993:čl36","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Okruh osob oprávněných zvolit obviněnému obhájce; nadměrný formalismus při posouzení vztahu druha a odepření přístupu k dovolacímu soudu","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatel M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 1. 2010 uznán vinným trestným činem krádeže a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců."},{"sourceRefs":["S0009","S0010"],"text":"Jeho bývalá manželka D. K. udělila dne 9. 1. 2013 plnou moc advokátovi Mgr. Jiřímu Douskovi k podání dovolání ve prospěch stěžovatele, který byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Nejvyšší soud přípisem ze dne 27. 3. 2013 sdělil, že nemůže o dovolání rozhodnout, protože D. K. nebyla oprávněna zvolit obhájce podle § 37 odst. 1 tr. ř., neboť s ohledem na rozvod a výkon trestu stěžovatele nebyla jeho družkou (nesdíleli společnou domácnost)."},{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Stěžovatel namítá, že s D. K. udržoval i během výkonu trestu blízký vztah, byla jeho družkou a matkou jejich společných dětí, a proto byla oprávněna obhájce zvolit."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"5 T 36/2009-2425","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže, uložen úhrnný trest odnětí svobody 4 roky a 6 měsíců, trest propadnutí věci a povinnost nahradit škodu.","court":"Okresní soud v Liberci","decisionDate":"15. 1. 2010"},{"fileNumber":"55 To 218/2010-2499","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné.","court":"Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci","decisionDate":"14. 9. 2010"},{"fileNumber":"7 Tdo 228/2013","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Sdělení, že Nejvyšší soud nemůže o podání ze dne 9. 1. 2013 nazvaném dovolání rozhodovat, protože nedošlo ke zvolení obhájce v souladu s § 37 odst. 1 tr. ř., a podání nebylo učiněno prostřednictvím obhájce.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"27. 3. 2013"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postup Nejvyššího soudu, který odmítl projednat dovolání pro údajně neplatné zvolení obhájce bývalou manželkou stěžovatele, porušil právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0018","S0019","S0027","S0042"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Nejvyšší soud svým nadměrně formalistickým postupem, kdy bez dalšího vyloučil možnost druhovského poměru mezi stěžovatelem a jeho bývalou manželkou pouze z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, odepřel stěžovateli přístup k dovolacímu soudu, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud zdůraznil, že doslovné lpění na procesních podmínkách nesmí vést k nadměrnému formalismu a vytváření neústavních překážek přístupu k soudu (srov. nález I. ÚS 89/02, II. ÚS 217/98).","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdí, že jeho bývalá manželka D. K. byla v době podání dovolání jeho družkou, udržovali blízký vztah i během výkonu trestu, a proto byla oprávněna zvolit obhájce podle § 37 odst. 1 tr. ř.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0027","S0042"],"sourceRefs":["S0013"],"importance":"CORE","parties":["M. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud postupoval nadměrně formalisticky, když z pouhého výkonu trestu odnětí svobody usoudil neexistenci druhovského poměru, aniž zkoumal skutečnou povahu vztahu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["M. K."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda pojem 'druh' v § 37 odst. 1 tr. ř. vždy vyžaduje společné soužití, nebo zda dočasné odloučení (např. výkon trestu) nebrání druhovskému poměru.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0024","S0025","S0027"],"text":"Pojem 'druh' v § 37 odst. 1 tr. ř. nevyžaduje vždy společné soužití; dočasné odloučení z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebrání druhovskému poměru, pokud vzájemná citová blízkost a faktický vztah přetrvávají. Výklad Nejvyššího soudu byl nadměrně formalistický.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"arguments_hidden":2},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda je namístě analogické rozšíření okruhu osob oprávněných zvolit obhájce podle § 37 odst. 1 tr. ř. o jiné osoby v poměru rodinném či obdobném, které by újmu obviněného pociťovaly jako vlastní, s využitím § 163 odst. 1 tr. ř.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0035","S0038"],"text":"Okruh osob oprávněných zvolit obviněnému obhájce podle § 37 odst. 1 tr. ř. je třeba analogicky rozšířit o jiné osoby v poměru rodinném či obdobném, které by újmu obviněného právem pociťovaly jako vlastní, a to s využitím § 163 odst. 1 tr. ř. Tento výklad je v souladu s principem bezrozpornosti právního řádu a rovnosti.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0024","S0025"],"interpretation":"Pojem 'druh' v § 37 odst. 1 tr. ř. nevyžaduje vždy společné soužití; dočasné odloučení z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebrání druhovskému poměru, pokud vzájemná citová blízkost a faktický vztah přetrvávají.","regulations":"§ 37 odst. 1 věta první tr. ř."},{"sourceRefs":["S0035","S0038"],"interpretation":"Okruh osob oprávněných zvolit obviněnému obhájce podle § 37 odst. 1 tr. ř. je třeba analogicky rozšířit o jiné osoby v poměru rodinném či obdobném, které by újmu obviněného právem pociťovaly jako vlastní.","regulations":"§ 37 odst. 1 věta první tr. ř. ve spojení s § 163 odst. 1 tr. ř."}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0010"],"description":"Sdělení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 228/2013, kterým odmítl projednat dovolání stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0009"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 1. 2010 č. j. 5 T 36/2009-2425 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2010 č. j. 55 To 218/2010-2499.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"Právo na spravedlivý proces (přístup k soudu)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["INADMISSIBLE_SUBSIDIARITY"],"reason":"Stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, neboť dovolání nebylo projednáno; proto je ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutím okresního a krajského soudu nepřípustná.","sourceRefs":["S0043"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud svým nadměrně formalistickým postupem odepřel stěžovateli přístup k dovolacímu soudu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0042"],"right":"Právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je povinen projednat dovolání stěžovatele ze dne 9. ledna 2013 a rozhodnout o něm v intencích právních názorů vyjádřených v tomto nálezu."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"sdělení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 228/2013","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Nejvyšší soud svým sdělením ze dne 27. března 2013 sp. zn. 7 Tdo 228/2013, v němž vyslovil, že nemůže o podání ze dne 9. ledna 2013 ve věci sp. zn. 7 Tdo 228/2013 nazvaném dovolání rozhodovat, protože nedošlo ke zvolení obhájce stěžovateli v souladu s § 37 odst. 1 trestního řádu, a že proto toto podání nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, zasáhl do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, konkrétně do práva na přístup k soudu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."},{"targetAct":"sdělení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 228/2013","kind":"OTHER","text":"Nejvyššímu soudu se ukládá, aby v tomto zásahu nepokračoval a podání ze dne 9. ledna 2013 ve věci sp. zn. 7 Tdo 228/2013 projednal."},{"targetAct":"rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 1. 2010 č. j. 5 T 36/2009-2425 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2010 č. j. 55 To 218/2010-2499","kind":"REFUSE","text":"Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 89/02","sourceRefs":["S0018"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Doslovné lpění na splnění procesních podmínek nesmí vést k nadměrnému formalismu a vytváření neústavních překážek přístupu k soudu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:1.US.89.02","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:1.US.89.02"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":2}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":4,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2014:3.US.2264.13.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2014:3.US.2264.13.1"}}