{"document_id":"ECLI:CZ:US:2014:Pl.US-st.39.14.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS-st. 39/14","ecli":"ECLI:CZ:US:2014:Pl.US-st.39.14.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=St-39-14_1","decision_date":"2014-11-25","decision_type":"Stanovisko pléna","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"OTHER","subject":"Aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v případě nezákonného věznění v době komunistického režimu – otázka časové působnosti (ratione temporis) a judikatorní odklon s prospektivními účinky","legal_sentence":"I. Nárok na náhradu nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vzniká za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody dotčené osoby došlo, resp. tento zásah byl ukončen až poté, co se tato mezinárodní úmluva stala pro Českou republiku závaznou (tj. od 18. 3. 1992); okamžik účasti této osoby na rehabilitaci není z tohoto hlediska relevantní. II. Tento právní názor se neuplatní u případů, kdy žaloba na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla podána ještě před přijetím tohoto stanoviska.","metadata_regulation_keys":["119/1990","82/1998","86/1950:§270","1/1993:čl1","2/1993:čl36","209/1992:čl3","209/1992:čl5"],"analysis":{"proceedingType":"PLENARY_OPINION","subject":"Aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v případě nezákonného věznění v době komunistického režimu – otázka časové působnosti (ratione temporis) a judikatorní odklon s prospektivními účinky","facts":[{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Stěžovatel A. M. byl rozsudkem Nižšího vojenského soudu Brno ze dne 20. 11. 1950 uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně, který vykonával od 17. 10. 1950 do 26. 4. 1952."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Usnesením Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 28. 11. 1991 bylo odsuzující rozhodnutí zrušeno v celém rozsahu; následně usnesením téhož soudu ze dne 13. 2. 1992 bylo rozhodnuto, že se stěžovatel uznává vinným, ale trest se neukládá. Toto usnesení bylo později zrušeno a trestní stíhání bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2008 s tím, že skutek není trestným činem."},{"sourceRefs":["S0010","S0012"],"text":"Stěžovatel se domáhal náhrady nemateriální újmy ve výši 300 000 Kč za nezákonné věznění, a to na základě čl. 5 odst. 5 Úmluvy, neboť k rehabilitaci došlo až po 18. 3. 1992, kdy se Úmluva stala pro Českou republiku závaznou."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatel byl vězněn v době, kdy Česká republika ještě nebyla smluvní stranou Úmluvy, a proto nelze čl. 5 odst. 5 Úmluvy aplikovat."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"10 C 90/2010-77","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení 300 000 Kč jako náhrady nemateriální újmy s odůvodněním, že k věznění došlo před závazností Úmluvy.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"17. 4. 2012"},{"fileNumber":"13 Co 228/2012-91","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"27. 7. 2012"},{"fileNumber":"30 Cdo 3349/2012-104","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"28. 5. 2013"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda lze aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na nárok na náhradu nemateriální újmy za nezákonné věznění, k němuž došlo před 18. 3. 1992, pokud k rehabilitačnímu rozhodnutí došlo až po tomto datu.","sourceRefs":["S0012","S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0022","S0025","S0026","S0028"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud vycházel z judikatury ESLP (Blečić proti Chorvatsku, Woś proti Polsku), podle které Úmluva neukládá smluvním státům povinnost napravit újmy způsobené před ratifikací. Nárok podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy vzniká pouze tehdy, došlo-li k porušení čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy po datu závaznosti Úmluvy pro Českou republiku (18. 3. 1992). V daném případě k zásahu do osobní svobody došlo v letech 1950–1952, tedy před tímto datem, a proto nelze nárok z čl. 5 odst. 5 Úmluvy přiznat.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel se dovolával právního názoru vyjádřeného v nálezu sp. zn. I. ÚS 3438/11, podle kterého není rozhodující, kdy byl poškozený vězněn, nýbrž kdy dosáhl zproštění obžaloby, resp. vydání rozhodnutí o úplné rehabilitaci, neboť před takovým rozhodnutím nemůže nikdo zadostiučinění žádat.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0028","S0029"],"sourceRefs":["S0012"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel A. M."],"courtExplanation":"Ústavní soud dospěl k závěru, že pro posouzení časové působnosti Úmluvy je rozhodující okamžik zásahu státu do osobní svobody, nikoli okamžik zrušení odsuzujícího rozhodnutí. Zrušení odsuzujícího rozsudku je pouze právní podmínkou pro případné odškodnění podle vnitrostátního práva."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel A. M."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":21,"REFERENCED":8},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda lze aplikovat čl. 3 Protokolu č. 7 k Úmluvě na nárok na odškodnění za justiční omyl, pokud k odsouzení došlo před závazností Úmluvy, ale k jeho zrušení až po tomto datu.","sourceRefs":["S0032"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0033"],"text":"Čl. 3 Protokolu č. 7 nelze aplikovat, protože ke zrušení odsuzujícího rozsudku nedošlo na základě nové nebo nově odhalené skutečnosti, ale na základě přehodnocení důkazů a právního posouzení. Tento závěr je v souladu s judikaturou ESLP (Bachowski proti Polsku, Matveyev proti Rusku).","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel A. M."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2},"arguments_hidden":1},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda judikatorní odklon provedený tímto stanoviskem má mít retrospektivní nebo prospektivní účinky ve vztahu k již zahájeným řízením o náhradě nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy.","sourceRefs":["S0037","S0038","S0043","S0044"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0048"],"text":"Ústavní soud rozhodl, že judikatorní odklon provedený tímto stanoviskem se uplatní pouze pro futuro, tedy na řízení zahájená po jeho vydání. Pro řízení již zahájená (včetně incidenčního případu) se nadále použije dosavadní judikatura, která přiznávala nárok podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy i v případech věznění před 18. 3. 1992.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":11,"REFERENCED":5},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0004"],"interpretation":"Nárok na náhradu nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy vzniká pouze za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody došlo nebo byl ukončen až poté, co se Úmluva stala pro smluvní stát závaznou; okamžik rehabilitace není z hlediska časové působnosti relevantní.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":19,"REFERENCED":4},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0033"],"interpretation":"Aplikace čl. 3 Protokolu č. 7 na odškodnění za justiční omyl předpokládá, že ke zrušení konečného odsuzujícího rozsudku došlo na základě nové nebo nově odhalené skutečnosti, nikoli pouze na základě přehodnocení důkazů nebo právního posouzení.","regulations":"čl. 3 Protokolu č. 7 k Úmluvě"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0009"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 4. 2012 č. j. 10 C 90/2010-77, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2012 č. j. 13 Co 228/2012-91 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013 č. j. 30 Cdo 3349/2012-104","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 89 odst. 2 Ústavy, čl. 1 Listiny","right":"Právo na osobní svobodu a na odškodnění za nezákonné zbavení svobody"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky.","sourceRefs":["S0009"]},"findings":[{"reason":"K zásahu do osobní svobody došlo před 18. 3. 1992, a proto čl. 5 odst. 5 Úmluvy nelze aplikovat ratione temporis.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0028"],"right":"Právo na odškodnění podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":9,"REFERENCED":3}}],"bindingInstructions":["Toto stanovisko je závazné pro všechny senáty Ústavního soudu. V řízeních zahájených před jeho vydáním se však nadále použije dosavadní judikatura přiznávající nárok podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy i v případech věznění před 18. 3. 1992."]},"dispositionType":"OTHER","operativeOrders":[{"kind":"OTHER","text":"I. Nárok na náhradu nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vzniká za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody dotčené osoby došlo, resp. tento zásah byl ukončen až poté, co se tato mezinárodní úmluva stala pro Českou republiku závaznou (tj. od 18. 3. 1992); okamžik účasti této osoby na rehabilitaci není z tohoto hlediska relevantní."},{"kind":"OTHER","text":"II. Tento právní názor se neuplatní u případů, kdy žaloba na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla podána ještě před přijetím tohoto stanoviska."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Soudce Filip nesouhlasí s bodem II výroku, který omezuje prospektivní účinky stanoviska. Považuje to za vnitřně rozporné a za čistě politické rozhodnutí, které nemá oporu v právu. Tvrdí, že Ústavní soud by neměl pokračovat v nezákonném přiznávání nároků, a že bod I stanoviska je správný, ale bod II jej popírá.","judges":["Jan Filip"]},{"summary":"Soudce Kůrka nesouhlasí s celkovým výsledkem, protože bod II stanoviska podle něj zcela destruuje cíl návrhu III. senátu. Argumentuje, že ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu předjímá možnost změny judikatury a že prospektivní omezení je v rozporu s účelem tohoto ustanovení. Dále kritizuje argumentaci většiny o vertikálních vztazích a spravedlnosti.","judges":["Vladimír Kůrka"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 3438/11","sourceRefs":["S0007"],"usage":"OVERRULED","proposition":"Dřívější názor, že pro aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy je rozhodující okamžik rehabilitace, byl tímto stanoviskem překonán.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":20,"REFERENCED":4}},"precedent_superseded_count":5,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":5,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2014:Pl.US-st.39.14.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2014:Pl.US-st.39.14.1"}}