{"document_id":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.2844.14.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 2844/14","ecli":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.2844.14.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-2844-14_1","decision_date":"2015-12-22","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Výše náhrady nemajetkové újmy v penězích za usmrcení osoby blízké v důsledku pochybení lékařů","legal_sentence":"Ústavní soud musí konstatovat, že v napadených rozhodnutích absentuje náležité zohlednění kritérií pro stanovení výše relutární náhrady. Obecné soudy mají široké meze diskrece, kterou musí použít tak, aby ve výsledku dostály požadavkům řádného a především spravedlivého rozhodnutí, odůvodněného již dříve seznatelnými a nyní jasně formulovanými kritérii tohoto druhu náhrady škody. Zejména rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku, jímž byly oběma stěžovatelkám sníženy částky náhrady za nemajetkovou újmu, podle přesvědčení Ústavního soudu neodpovídá všem kritériím, ale ani zjištěnému skutkovému stavu věci. Jeho odůvodnění je nejen vnitřně rozporné, ale i nepřesvědčivé. Podle Ústavního soudu není snížení výše relutární náhrady u obou stěžovatelek odůvodněno dostatečně konkrétně, přičemž ani není vyloženo, z jakých důvodů by mohly být soudem prvního stupně přiznané částky pro vedlejší účastníky jako odpovědné subjekty likvidační, aby bylo nutno je snížit. Je zřejmé, že \"likvidační částka\" je pro každý odpovědný subjekt naprosto individuální; jiná bude likvidační např. u fyzické osoby a jiná u právnické osoby, jiná bude likvidační u právnické osoby coby podnikatele, jiná u příspěvkové organizace apod. Vrchní soud se omezil na pouhé deklarující konstatování o likvidační částce, aniž by uvedl konkrétní důvody, proč by se zrovna v tomto případě o takovou částku, jež byla přisouzena stěžovatelkám rozsudkem soudu prvního stupně, mohlo jednat. Odvolací soud v napadeném rozsudku zjevně rezignoval na dostatečné posouzení preventivně-sankční funkce náhrady nemajetkové újmy. Přisouzená výše náhrady sice nesmí být pro odpovědný subjekt likvidační, na druhou stranu však musí působit na odpovědný subjekt tak, aby se snažil obdobným zásahům do práva na soukromý život způsobeným hrubou nedbalostí svých zaměstnanců předcházet, a to obzvláště za situace, jedná-li se o zdravotnické zařízení. Z obsahu rozhodnutí obecných soudů není dále patrno, jak (a zda vůbec) se zabývaly postojem vedlejších účastníků k otázce jejich odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou stěžovatelkám a jaký vliv tento postoj měl na stanovení výše relutární náhrady. Ačkoli se jednalo o událost tragickou, prokazatelně způsobenou zaměstnanci prostějovské nemocnice, z průběhu celého řízení vyplývá, že vedlejší účastníci svou odpovědnost od počátku popírali, dostatečnou lítost, jež by se snad dala považovat za morální zadostiučinění, žádným způsobem neprojevili a v jejich postoji lze spatřovat pouze hájení jejich ekonomických zájmů. Stěžovatelky v ústavní stížnosti také namítají porušení principu proporcionality tím, že obecné soudy odmítly porovnat částky relutární náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen v obdobných, ale i v dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, a to zejména do práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst nebo ochranu dobrého jména ( čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ). S tímto konstatováním lze do určité míry souhlasit (viz část X nálezu). Ztráta blízké osoby, zejména dítěte, je pro většinu lidí tou největší ztrátou, s níž se mohou ve svém životě setkat, a je pro ně těžko pochopitelné, že v některých případech (z jejich hlediska méně závažných) dosahují částky peněžní satisfakce srovnatelné úrovně s náhradami za nemajetkovou újmu způsobenou úmrtím blízkého. Takovou nemajetkovou újmu pociťují pozůstalí velmi úkorně, a o to více naléhavě se jeví potřeba, aby výše náhrady byla z pohledu žalobců spravedlivě stanovena.","metadata_regulation_keys":["40/1964:§13","40/1964:§442","40/1964:§449","40/1964:§444","89/2012:§2959","89/2012:§3079","89/2012:§2","99/1963:§136","2/1993:čl36","2/1993:čl10","2/1993:čl32","209/1992:čl8"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Výše náhrady nemajetkové újmy v penězích za usmrcení osoby blízké v důsledku pochybení lékařů","facts":[{"sourceRefs":["S0021"],"text":"Dne 23. listopadu 2005 se syn a bratr stěžovatelek, J. V., podrobil v Nemocnici Prostějov plánované laparoskopické operaci levostranné varikokély, která byla z pohledu lékařské vědy rutinní a neohrožovala jeho život ani zdraví."},{"sourceRefs":["S0021"],"text":"Operující lékař MUDr. T. H. podcenil přípravu, neověřil si stranu zákroku, provedl operaci na opačné (pravé) straně a místo spermatické žíly přerušil žílu kyčelní, kterou uzavřel nedostatečnou svorkou; došlo k masivnímu krvácení do dutiny břišní."},{"sourceRefs":["S0022"],"text":"Pooperační péče byla rovněž hrubě chybná: lékaři MUDr. J. I. a MUDr. P. Š. nesprávně vyhodnotili stav J. V. jako ortostatický kolaps, neposkytli včasnou reoperaci, ačkoli každá minuta rozhodovala o životě; J. V. následujícího dne zemřel na hypovolemický šok a nevratné poškození mozku."},{"sourceRefs":["S0023"],"text":"Lékaři MUDr. T. H. a MUDr. P. Š. byli za své jednání pravomocně odsouzeni za trestný čin ublížení na zdraví."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"23 C 240/2008-307","sourceRefs":["S0009","S0010"],"outcomeSummary":"Výrokem I uložil žalovaným zaplatit první žalobkyni (stěžovatelce 1) 1 700 000 Kč a druhé žalobkyni (stěžovatelce 2) 1 000 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 obč. zák.; výrokem II zamítl žalobu na zaplacení dalších částek (4 300 000 Kč a 2 000 000 Kč). Soud dospěl k závěru, že došlo k opakovanému hrubému pochybení lékařů, a proto přiznal uvedené částky.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"21. 3. 2012"},{"fileNumber":"1 Co 157/2012-412","sourceRefs":["S0011","S0012"],"outcomeSummary":"Výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit první žalobkyni 1 000 000 Kč a druhé žalobkyni 600 000 Kč; zamítavý výrok II potvrdil. Výrokem II (chybně označeným jako I) zamítl žalobu na zaplacení dalších částek (700 000 Kč a 400 000 Kč). Odvolací soud potvrdil skutková zjištění o silných citových vazbách, ale považoval za přiměřené částky odpovídající zhruba čtyřnásobku limitů dle § 444 odst. 3 obč. zák.","court":"Vrchní soud v Olomouci","decisionDate":"14. 12. 2012"},{"fileNumber":"30 Cdo 2535/2013-529","sourceRefs":["S0015","S0016","S0017","S0018"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatelek proti měnícímu výroku II odvolacího soudu zamítl; dovolání proti potvrzujícímu výroku I v rozsahu potvrzujícím výrok II soudu prvního stupně odmítl jako nepřípustné. Dovolání vedlejších účastníků odmítl. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud postupoval správně při určení výše náhrady podle volné úvahy a že námitky stěžovatelek nezakládají přípustnost dovolání.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"18. 6. 2014"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda obecné soudy při určení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích za usmrcení osoby blízké dostatečně zohlednily všechna relevantní kritéria (závažnost újmy, okolnosti zásahu, preventivně-sankční funkci, postoj škůdce, srovnání s jinými případy) a zda jejich odůvodnění bylo racionální a přezkoumatelné.","sourceRefs":["S0025","S0026","S0027","S0028","S0029","S0030","S0031","S0032","S0033"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0042","S0044","S0047","S0050","S0051","S0056","S0062","S0071","S0077","S0078","S0083"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy porušily právo stěžovatelek na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy), neboť při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích nedostatečně odůvodnily své rozhodnutí, nezohlednily všechna relevantní kritéria (zejména preventivně-sankční funkci, postoj škůdce a srovnání s jinými případy) a jejich úvaha nebyla založena na objektivních a rozumných důvodech. Soud zdůraznil, že výše náhrady musí být přiměřená a musí odrážet intenzitu zásahu, a že je nutné porovnávat částky přiznané v obdobných případech.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatelky namítaly, že přiznané částky (1 000 000 Kč a 600 000 Kč) jsou zcela nedostatečné jako satisfakce za zpřetrhání velmi silných citových vazeb, že soudy ignorovaly preventivně-sankční funkci náhrady a že odmítly porovnat přiznané částky s částkami v jiných obdobných případech, čímž porušily princip proporcionality.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0077","S0078","S0079","S0080","S0081","S0082","S0083","S0084"],"sourceRefs":["S0026","S0027","S0028","S0031"],"importance":"CORE","parties":["J. N.","Z. V."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že odůvodnění odvolacího soudu je vnitřně rozporné a nepřesvědčivé, že absentuje náležité zohlednění kritérií pro stanovení výše náhrady, včetně preventivně-sankční funkce, postoje škůdce a srovnání s jinými případy, a že Nejvyšší soud se s těmito otázkami nevypořádal adekvátně."}],"id":"LQ001","raisedBy":["J. N.","Z. V."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Ustanovení o odčinění nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním odpovídá staré úpravě.","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_counterparts":["89/2012:§2956","89/2012:§81","89/2012:§2951"],"continuity_assessment":[{"key":"89/2012:§2956","relation":"PRESERVES","reason":"Nový kodex obsahově navazuje na kritéria přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu."},{"key":"89/2012:§81","relation":"PRESERVES","reason":"Ochrana osobnosti a přirozených práv je zachována, včetně práva na náhradu újmy."}],"continuity_old_key":"40/1964:§13","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"REFERENCED":9},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda Nejvyšší soud v řízení o dovolání dostatečně chránil základní práva stěžovatelek, zejména zda měl interpretačně přihlédnout k novému občanskému zákoníku a ústavním principům.","sourceRefs":["S0084"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0084"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že Nejvyšší soud přistoupil k posouzení dovolání neadekvátně vzhledem k závažnosti případu. Ačkoli aplikoval správně přechodné ustanovení, mohl se interpretačně inspirovat novým občanským zákoníkem a ústavními principy. Tím, že dovolání částečně zamítl a odmítl, se ocitl mimo ústavní rámec ochrany základních práv a svobod.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0053","S0054","S0067","S0071"],"interpretation":"Při určení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích za usmrcení osoby blízké je soud povinen zohlednit všechna relevantní kritéria na straně poškozeného (intenzita vztahu, věk, hmotná závislost, jiná satisfakce) i na straně škůdce (postoj, míra zavinění, majetkové poměry, dopad události), a to včetně preventivně-sankční funkce, a porovnat přiznané částky s částkami v obdobných případech, aby byla zachována proporcionalita.","regulations":"§ 13 odst. 2 a 3 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013)","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":19,"REFERENCED":10},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0049","S0050","S0056"],"interpretation":"Právo na ochranu soukromého a rodinného života zahrnuje i právo na přiměřené finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou smrtí blízké osoby; výše tohoto zadostiučinění musí dostatečně odrážet intenzitu zásahu a být založena na objektivních a rozumných důvodech.","regulations":"čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003","S0004"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014 č. j. 30 Cdo 2535/2013-529 ve výrocích I a II a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2012 č. j. 1 Co 157/2012-412 ve výrocích I a II (nesprávně označen jako I).","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Právo na ochranu soukromého a rodinného života"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nedostatečně odůvodnily výši náhrady nemajetkové újmy a nezohlednily všechna relevantní kritéria, čímž porušily právo stěžovatelek na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0077","S0078","S0084"],"right":"Právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"reason":"Výše přiznané náhrady nebyla přiměřená intenzitě zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatelek a nebyla založena na objektivních a rozumných důvodech.","regulations":"čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","reasonSourceRefs":["S0050","S0077","S0078"],"right":"Právo na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že při novém rozhodování o výši náhrady nemajetkové újmy musí řádně zohlednit všechna kritéria uvedená v odůvodnění tohoto nálezu, zejména intenzitu vztahu, okolnosti zásahu, preventivně-sankční funkci, postoj škůdce a srovnání s částkami přiznanými v obdobných případech."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014 č. j. 30 Cdo 2535/2013-529 ve výrocích I a II a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2012 č. j. 1 Co 157/2012-412 ve výrocích I a II","kind":"FIND_VIOLATION","text":"I. Výroky I a II rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014 č. j. 30 Cdo 2535/2013-529 a výroky I a II (nesprávně označen jako I) rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2012 č. j. 1 Co 157/2012-412 bylo porušeno základní právo obou stěžovatelek na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i základní právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, garantované čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014 č. j. 30 Cdo 2535/2013-529 ve výrocích I a II a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2012 č. j. 1 Co 157/2012-412 ve výrocích I a II","kind":"QUASH_DECISION","text":"II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014 č. j. 30 Cdo 2535/2013-529 ve výrocích I a II a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2012 č. j. 1 Co 157/2012-412 ve výrocích I a II (nesprávně označen jako I) se proto ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 1586/09","sourceRefs":["S0048","S0056","S0062"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Výše relutární náhrady musí dostatečně odrážet intenzitu zásahu do osobnostních práv a plnit preventivně-sankční funkci; soud musí optimalizovat mezi satisfakčním a sankčním působením.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.1586.09.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900001"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","interpretation:900001"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.1586.09.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2535.2013.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":16,"REFERENCED":9},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":7,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":7,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2015:1.US.2844.14.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2015:1.US.2844.14.1"}}