{"document_id":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.3451.13.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 3451/13","ecli":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.3451.13.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-3451-13_1","decision_date":"2015-02-06","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Právo na přiměřené zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným vězněním za komunistického režimu","legal_sentence":"Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 3438/11 (N 111/65 SbNU 497) dospěl k závěru, že nárok na náhradu za nemateriální újmu, založený čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, se odvíjí od účasti dotčené osoby na soudní rehabilitaci, došlo-li ke zrušení nezákonného odsuzujícího rozhodnutí z doby nesvobody. Je přípustné aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy bez ohledu na to, že k omezení osobní svobody a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před 18. 3. 1992, tedy před počátkem vázanosti České republiky Úmluvou. Ústavní soud akceptoval jako okamžik rozhodný pro uplatnění nároku na imateriální újmu fyzické osoby datum pravomocného skončení soudní rehabilitace. S konečnou platností se však Ústavní soud k posuzované problematice vyjádřil ve svém plenárním stanovisku ze dne 25. 11. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14 (ST 39/75 SbNU 707; 297/2014 Sb. ). Konstatoval v něm, že předmětný nárok na náhradu nemateriální újmy vzniká za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody dotčené osoby došlo až poté, co se Úmluva stala pro Českou republiku závaznou. Současně však dovodil, že se tento právní názor neuplatní u případů, kdy žaloba o náhradu nemajetkové újmy byla podána ještě před přijetím tohoto stanoviska. Ústavní soud zdůraznil, že otázka soudních rehabilitací představuje jednu ze složek snah o vyrovnání se s předlistopadovým totalitním komunistickým režimem, který porušoval základní práva a svobody jednotlivců. Při jejím výkladu je proto třeba volit nikoliv restriktivní, nýbrž extenzivní přístup. Ústavní soud tedy přistoupil k judikatornímu odklonu, při němž nezasáhl retrospektivně do průběhu těch řízení, jež byla zahájena ještě před nabytím účinnosti stanoviska, vztáhl však prospektivně sféru působení závěrů svého stanoviska na ta řízení, jež by byla (případně) zahájena po jeho vydání. Ústavní stížnost, kterou podal stěžovatel, koresponduje svým skutkovým vylíčením těm případům, jež se staly základem dřívější judikatury Ústavního soudu před schválením citovaného plenárního stanoviska. Pro řešení právních otázek nastolených ústavní stížností platí - ještě - ty právní závěry, které byly vytyčeny postupně v nálezech sp. zn. I. ÚS 85/04 ze dne 13. 7. 2006 (N 136/42 SbNU 91), sp. zn. I. ÚS 3438/11 a dalších. Znamená to, že ve prospěch stěžovatele svědčí pozitivní závěr o aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy (bez ohledu na předěl daný datem 18. 3. 1992) a posléze i též kladný závěr o použití postulátů relevantních pro náhradu imateriální újmy za omezení stěžovatelovy osobní svobody; vedle direktiv vyslovených již dříve Ústavním soudem tu přichází v úvahu aplikace § 31a zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), ve znění po nabytí účinnosti zákona č. 160/2006 Sb. , per analogiím.","metadata_regulation_keys":["119/1990:§24","140/1961:§269","261/2001","58/1969:§22","58/1969:§23","82/1998:§31a","82/1998:§32","2/1993:čl36","209/1992:čl6","209/1992:čl5"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Právo na přiměřené zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným vězněním za komunistického režimu","facts":[{"sourceRefs":["S0010","S0012"],"text":"Stěžovatel Karel Marosz byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 1982 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců. Vazbu vykonával od 20. 10. 1982, trest od 16. 12. 1982 a byl propuštěn dne 20. 4. 1984."},{"sourceRefs":["S0011","S0012","S0013"],"text":"Dne 30. 4. 1991 Vojenský obvodový soud v Olomouci upustil od potrestání a zrušil výrok o trestu, přičemž stěžovatele účastnil soudní rehabilitace. Tato rozhodnutí byla později zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010."},{"sourceRefs":["S0014","S0015"],"text":"Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2010 byl stěžovatel účasten soudní rehabilitace v plném rozsahu a zrušen výrok o vině i trestu. Rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 12. 2010 byl stěžovatel zproštěn obžaloby, neboť skutek není trestným činem."},{"sourceRefs":["S0008","S0016"],"text":"Stěžovatel podal žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 494 100 Kč (900 Kč za každý den věznění) proti Ministerstvu spravedlnosti. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s odůvodněním, že nárok je promlčen, neboť promlčecí lhůta začala běžet dne 30. 4. 1991."},{"sourceRefs":["S0017","S0018","S0019"],"text":"Městský soud v Praze rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné s tím, že stěžovatel nezpochybnil závěr o promlčení. Stěžovatel namítá, že promlčecí lhůta měla začít běžet až v roce 2010 po plné rehabilitaci."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"26 C 16/2012-51","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 494 100 Kč z důvodu promlčení nároku; promlčecí lhůta počala běžet dnem 30. 4. 1991.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"25. 10. 2012"},{"fileNumber":"16 Co 31/2013-68","sourceRefs":["S0017"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně; uvedl, že nárok nelze odškodnit podle zákona č. 82/1998 Sb. ani přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy, a že promlčecí lhůta začala běžet v roce 1991.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"19. 2. 2013"},{"fileNumber":"30 Cdo 1710/2013-76","sourceRefs":["S0018"],"outcomeSummary":"Výrokem I zastavil řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně pro nedostatek funkční příslušnosti; výrokem II odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné, neboť stěžovatel nezpochybnil závěr o promlčení.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"4. 9. 2013"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda nárok na odškodnění nemajetkové újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy byl promlčen, a od jakého okamžiku běží promlčecí lhůta.","sourceRefs":["S0019","S0020"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030","S0034","S0035"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud konstatoval, že nárok stěžovatele na odškodnění nemajetkové újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy není promlčen. Promlčecí lhůta počala běžet až dnem 14. 12. 2010, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o úplné soudní rehabilitaci. Obecné soudy tím, že vycházely z data 30. 4. 1991, postupovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (I. ÚS 3438/11) a porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces a odškodnění.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[{"argument":"Promlčecí lhůta měla začít běžet až dnem 14. 12. 2010, kdy došlo k plné soudní rehabilitaci; odkazuje na nález I. ÚS 3438/11, který stanoví, že rozhodným okamžikem je datum definitivní rehabilitace.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0030","S0034"],"sourceRefs":["S0019","S0020"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel Karel Marosz"],"courtExplanation":"Ústavní soud potvrdil, že podle jeho judikatury (I. ÚS 3438/11) je rozhodným okamžikem pro běh promlčecí lhůty datum definitivní soudní rehabilitace, zde 14. 12. 2010, a nárok tedy není promlčen."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel Karel Marosz"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda je možné aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy na situace, kdy k omezení osobní svobody došlo před 18. 3. 1992 (ratione temporis).","sourceRefs":["S0028","S0029"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0033","S0034"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že na projednávanou věc se vztahuje dosavadní judikatura (I. ÚS 3438/11, IV. ÚS 662/12), podle níž je čl. 5 odst. 5 Úmluvy aplikovatelný bez ohledu na to, že k omezení osobní svobody došlo před 18. 3. 1992, pokud byla žaloba podána před přijetím plenárního stanoviska Pl. ÚS-st. 39/14. Toto stanovisko změnilo právní názor pouze prospektivně.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel Karel Marosz"],"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda Nejvyšší soud pochybil, když odmítl dovolání jako nepřípustné s odůvodněním, že stěžovatel nezpochybnil závěr o promlčení.","sourceRefs":["S0018","S0020"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0035"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud pochybil, když dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Stěžovatel v dovolání dostatečně zpochybnil závěr o promlčení odkazem na judikaturu Ústavního soudu, a dovolání tak bylo přípustné. Nejvyšší soud měl věc meritorně posoudit.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel Karel Marosz"],"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda výrok I usnesení Nejvyššího soudu o zastavení řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0018","S0024"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0036"],"text":"Ústavní soud shledal, že výrok I usnesení Nejvyššího soudu o zastavení řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně sice byl formalistický, ale neporušil ústavně zaručená práva stěžovatele. Stěžovatel správně napadl rozsudek odvolacího soudu, a zastavení řízení v této části nemělo vliv na meritum věci. Ústavní stížnost v této části byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["stěžovatel Karel Marosz"],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0030","S0034"],"interpretation":"Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy za nezákonné věznění v době komunistického režimu není promlčen, pokud promlčecí lhůta začala běžet až dnem právní moci rozhodnutí o úplné soudní rehabilitaci, a to i když k věznění došlo před účinností Úmluvy pro Českou republiku, pokud byla žaloba podána před přijetím plenárního stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false},{"sourceRefs":["S0034"],"interpretation":"Pro odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným vězněním před účinností zákona č. 160/2006 Sb. lze použít § 31a zákona č. 82/1998 Sb. per analogiam, pokud je nárok založen na čl. 5 odst. 5 Úmluvy.","regulations":"§ 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 160/2006 Sb.","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0001"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 č. j. 30 Cdo 1710/2013-76 (výrok I a II)","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0001"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2013 č. j. 16 Co 31/2013-68","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0001"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2012 č. j. 26 C 16/2012-51","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy, čl. 36 odst. 3 Listiny","right":"právo na odškodnění"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Část ústavní stížnosti směřující proti výroku I usnesení Nejvyššího soudu byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, neboť Nejvyšší soud sice postupoval formalisticky, ale nešlo o porušení ústavně zaručených práv.","sourceRefs":["S0036"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nesprávně posoudily promlčení nároku a neaplikovaly judikaturu Ústavního soudu, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0035"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Nárok stěžovatele na odškodnění nemajetkové újmy nebyl uznán, ačkoli nebyl promlčen a byl aplikovatelný čl. 5 odst. 5 Úmluvy.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy, čl. 36 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0035"],"right":"právo na odškodnění podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy a čl. 36 odst. 3 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že nárok stěžovatele na odškodnění nemajetkové újmy není promlčen a že je aplikovatelný čl. 5 odst. 5 Úmluvy; při novém rozhodnutí mají postupovat v souladu s judikaturou Ústavního soudu uvedenou v odůvodnění tohoto nálezu."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"výrok I usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 č. j. 30 Cdo 1710/2013-76","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost směřující proti výroku I usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 č. j. 30 Cdo 1710/2013-76 se odmítá."},{"targetAct":"výrok II usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Výrokem II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 č. j. 30 Cdo 1710/2013-76, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2013 č. j. 16 Co 31/2013-68 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2012 č. j. 26 C 16/2012-51 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na odškodnění podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"výrok II usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2","kind":"QUASH_DECISION","text":"Proto se tato rozhodnutí v uvedeném rozsahu ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 3438/11","sourceRefs":["S0030"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy se odvíjí od účasti na soudní rehabilitaci, resp. od zrušení nezákonného odsuzujícího rozhodnutí; promlčecí lhůta začíná běžet až dnem definitivní rehabilitace.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","legal_question:2000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_question:2000","legal_question:1000","legal_sentence:990000","interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2012:1.US.3438.11.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":6,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2015:1.US.3451.13.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2015:1.US.3451.13.1"}}