{"document_id":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.819.15.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 819/15","ecli":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.819.15.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-819-15_1","decision_date":"2015-04-15","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Právo na přiměřené zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným vězněním za komunistického režimu","legal_sentence":"Nároky jednotlivců, kteří v době nesvobody odmítli z důvodu náboženského či obdobného přesvědčení nastoupit vojenskou službu, a byli proto v době nesvobody nespravedlivě odsouzeni a uvězněni, které byly vzneseny před vydáním stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14 ze dne 25. 11. 2014 (ST 39/75 SbNU 707; 297/2014 Sb. ), je třeba brát stejně vážně jako ty, které byly před vydáním stanoviska i rozhodnuty, a to i z hlediska výše odškodnění . Je proto namístě těm jednotlivcům, kteří své nároky uplatnili před vydáním citovaného stanoviska, přiznat i přiměřené zadostiučinění v penězích, a to ve výši odpovídající tomu, kdyby se na jejich nespravedlivé věznění v době nesvobody skutečně vztahoval článek 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ani zákonodárce, a tím méně pak soudy totiž jistě nemohou odškodnit všechna příkoří, která vznikla v době nesvobody. Ovšem tam, kde již soudní rozhodnutí, byť byla založena na nesprávném výkladu vnitrostátního práva či mezinárodní úmluvy, založila legitimní očekávání poškozených, že právě jim učiněné křivdy se stát rozhodl odškodnit, nemohou soudy tato legitimní očekávání zklamat ve vztahu k poškozeným, kteří své uplatnili nároky dříve, než Ústavní soud uznal chybnost svého dosavadního výkladu.","metadata_regulation_keys":["177/1996:§9","82/1998:§36","82/1998:§31a","87/1991","1/1993:čl10","2/1993:čl36","209/1992:čl5"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Právo na přiměřené zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným vězněním za komunistického režimu","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel Rudolf Oprendek byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu Prešov ze dne 10. 11. 1981 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, z něhož vykonal 400 dnů."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011 byl odsuzující rozsudek zrušen s účinky na území České republiky a trestní stíhání stěžovatele bylo zastaveno."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné věznění. Ministerstvo nevyhovělo, proto se stěžovatel obrátil na Obvodní soud pro Prahu 2, který mu rozsudkem ze dne 31. 1. 2012 přiznal zadostiučinění ve výši 360 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Tuto částku mu ministerstvo vyplatilo."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Ministerstvo podalo dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl, oba rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil k novému řízení. V novém řízení Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s odůvodněním, že nárok nemá oporu ve vnitrostátní úpravě a přímá aplikace Evropské úmluvy je vyloučena, protože k nezákonnému omezení svobody došlo před její závazností pro Českou republiku."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Městský soud v Praze odvolání stěžovatele vyhověl, změnil rozsudek obvodního soudu a přiznal stěžovateli zadostiučinění 360 000 Kč a náklady řízení. Vycházel z judikatury Ústavního soudu, podle níž se nárok odvíjí od účasti na rehabilitaci, k níž došlo až po závaznosti Evropské úmluvy."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Nejvyšší soud na dovolání ministerstva rozsudkem ze dne 10. 2. 2015 změnil výrok o žalobě tak, že žalobu zamítl, a přiznal stěžovateli pouze náhradu nákladů řízení a konstatování porušení práv. Stěžovateli tak vznikla povinnost vrátit již vyplacených 360 000 Kč."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"18 C 247/2011-20","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Rozsudkem přiznal stěžovateli zadostiučinění ve výši 360 000 Kč a náhradu nákladů řízení.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"31. 1. 2012"},{"fileNumber":"70 Co 248/2014-97","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2013 a žalobě vyhověl, přiznal stěžovateli 360 000 Kč a náklady řízení.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"17. 7. 2014"},{"fileNumber":"30 Cdo 417/2013-72","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Rozsudkem zrušil rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 1. 2012 a Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2014 a věc vrátil k novému řízení.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"21. 8. 2013"},{"fileNumber":"18 C 247/2011-81","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Rozsudkem žalobu zamítl s odůvodněním, že nárok nemá oporu ve vnitrostátní úpravě a přímá aplikace Evropské úmluvy je vyloučena.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"29. 11. 2013"},{"fileNumber":"70 Co 248/2014-97","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2013 a žalobě vyhověl, přiznal stěžovateli 360 000 Kč a náklady řízení.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"17. 7. 2014"},{"fileNumber":"30 Cdo 5177/2014-122","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Rozsudkem změnil výrok o žalobě tak, že žalobu zamítl, a přiznal stěžovateli pouze náhradu nákladů řízení a konstatování porušení práv.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"10. 2. 2015"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda měl Nejvyšší soud při rozhodování o nároku stěžovatele na peněžité zadostiučinění uplatněném před vydáním stanoviska Pl. ÚS-st. 39/14 vycházet z dřívější judikatury Ústavního soudu favorizující žadatele, a tedy přiznat peněžité zadostiučinění, nebo zda mohl aplikovat nový výklad a omezit se na morální satisfakci.","sourceRefs":["S0011","S0012","S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0028","S0029","S0030","S0034","S0035","S0036"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud porušil čl. 36 odst. 1 Listiny, když stěžovateli odebral již přiznané peněžité zadostiučinění. Podle stanoviska Pl. ÚS-st. 39/14 a navazujícího nálezu III. ÚS 1856/13 je třeba nároky uplatněné před vydáním stanoviska brát stejně vážně jako ty, o nichž bylo rozhodnuto dříve, a přiznat peněžité zadostiučinění ve výši odpovídající aplikaci čl. 5 odst. 5 Evropské úmluvy. Nejvyšší soud tím, že stěžovateli přiznal pouze morální satisfakci a uložil mu vrátit vyplacenou částku, zklamal jeho legitimní očekávání a porušil princip favoris rehabilitationis.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdí, že stanovisko Pl. ÚS-st. 39/14 se na jeho případ vztahuje, neboť podal žalobu před jeho uveřejněním, a proto má být aplikován čl. 5 odst. 5 Evropské úmluvy, nikoli zákon č. 82/1998 Sb. Morální satisfakce je v případě dlouhodobého zbavení svobody nedostatečná a představuje výsměch.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0030","S0031","S0035","S0036"],"sourceRefs":["S0011","S0013"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel Rudolf Oprendek"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud pochybil, když stěžovateli odebral již přiznané peněžité zadostiučinění, neboť měl jeho nárok posoudit podle dřívější judikatury, která na něj dopadala v době podání žaloby."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel Rudolf Oprendek"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda výrok II rozsudku Městského soudu v Praze o nákladech řízení porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0014","S0037","S0038"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0041"],"text":"Ústavní soud shledal, že stěžovatel nedoložil, v čem by měla spočívat protiústavnost výroku II rozsudku Městského soudu v Praze, a ani soud neshledal důvody pro zásah. Tato část ústavní stížnosti byla proto odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel Rudolf Oprendek"],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0026"],"interpretation":"Nárok na náhradu nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Evropské úmluvy vzniká za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody došlo nebo byl ukončen až poté, co se úmluva stala pro Českou republiku závaznou (18. 3. 1992); okamžik účasti na rehabilitaci není z tohoto hlediska relevantní.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0027","S0028","S0030"],"interpretation":"Při judikatorním odklonu, který mění výklad mezinárodní smlouvy v neprospěch jednotlivců, je třeba chránit legitimní očekávání těch, kteří své nároky uplatnili před tímto odklonem, a přiznat jim stejné zadostiučinění, jako by byl původní výklad správný.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0033","S0034"],"interpretation":"Při rozhodování o rehabilitacích osob pronásledovaných nedemokratickým režimem se uplatňuje princip favoris rehabilitationis, který vyžaduje rozhodovat v pochybnostech ve prospěch rehabilitace a nepřidávat ke křivdě nedemokratického režimu další křivdu.","regulations":"zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (preambule)","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":10,"REFERENCED":6},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0010"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 5177/2014-122, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 360 000 Kč a stěžovateli přiznáno pouze morální zadostiučinění a náklady řízení.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0009"],"description":"Výrok II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2014 č. j. 70 Co 248/2014-97 o nákladech řízení.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 36 odst. 3 Listiny, čl. 5 odst. 5 Evropské úmluvy","right":"Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu byla shledána důvodnou; proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, neboť stěžovatel neodůvodnil, v čem by měla spočívat protiústavnost.","sourceRefs":["S0040","S0041"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud porušil legitimní očekávání stěžovatele a princip favoris rehabilitationis, když mu odebral již přiznané peněžité zadostiučinění a omezil se na morální satisfakci.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0036"],"right":"Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je povinen při novém rozhodování vycházet z toho, že na nároky uplatněné před vydáním stanoviska Pl. ÚS-st. 39/14 je třeba aplikovat dřívější judikaturu Ústavního soudu favorizující žadatele o peněžité zadostiučinění, a tedy stěžovateli přiznat peněžité zadostiučinění ve výši odpovídající aplikaci čl. 5 odst. 5 Evropské úmluvy."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 5177/2014-122","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 5177/2014-122 bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 5177/2014-122","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 5177/2014-122 se proto ruší."},{"targetAct":"Výrok II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2014 č. j. 70 Co 248/2014-97","kind":"REFUSE","text":"Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS-st. 39/14","sourceRefs":["S0026","S0027","S0028"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Stanovisko pléna, které změnilo výklad čl. 5 odst. 5 Evropské úmluvy, ale zároveň stanovilo, že nároky uplatněné před jeho vydáním je třeba chránit a přiznat peněžité zadostiučinění.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2014:Pl.US-st.39.14.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000","interpretation:900001"],"precedent_target_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2014:Pl.US-st.39.14.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5177.2014.1","precedent_superseded_count":11,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":2,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":11,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2015:1.US.819.15.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2015:1.US.819.15.1"}}