{"document_id":"ECLI:CZ:US:2015:2.US.1135.14.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 1135/14","ecli":"ECLI:CZ:US:2015:2.US.1135.14.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-1135-14_1","decision_date":"2015-06-30","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Výše náhrady za vyvlastnění pozemků – posouzení, zda má být náhrada stanovena v ceně obvyklé (tržní) nebo v ceně úřední podle právní úpravy účinné do 30. 6. 2006, a to s ohledem na ústavně zaručená práva a mezinárodní závazky.","legal_sentence":"Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Judikatura Ústavního soudu vztahující se k období společenské transformace s odvoláním na Evropský soud pro lidská práva vyžaduje, aby obecné soudy v demokratickém právním státě aplikovaly zákonná ustanovení z období nedemokratického režimu ve světle zásad, jimiž se řídí právní stát. Vyvlastněná osoba má v zásadě obdržet náhradu, jejíž výše je rozumná vzhledem k hodnotě majetku, jehož byla zbavena. Rovnováha mezi požadavky obecného zájmu a imperativy ochrany vlastnického práva by byla narušena, pokud by dotčená osoba byla nucena nést \"nepřiměřenou zátěž\". Rozhodoval-li soud o výši náhrady za vyvlastnění téměř deset let poté, co byla náhrada stanovena správním orgánem, došlo v důsledku plynutí času k prohloubení disproporce mezi cenou původně určenou podle platného cenového předpisu a spravedlivou náhradou představovanou cenou obvyklou (tržní). Povinnost obecného soudu předložit v takovém případě zákon ( o oceňování majetku ) k posouzení Ústavnímu soudu jej nezbavuje povinnosti pokusit se nejprve o jeho ústavně konformní výklad. Pro rozsudek v řízení podle části páté občanského soudního řádu , tj. ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem, je rozhodující stav včetně právní úpravy účinné v době jeho vyhlášení (§ 154), neboť soud napadené správní rozhodnutí nepřezkoumává, nýbrž věc nově posuzuje meritorně (v plné jurisdikci). O retroaktivní aplikaci nové právní úpravy se proto nejedná. V soukromoprávních sporech plně platí zásada odpovědnosti účastníka za ochranu svých práv vigilantibus iura scripta sunt. Nelze tedy klást k tíži stěžovatelů, že na rozdíl od jiných účastníků srovnatelných právních vztahů podáním žaloby uplatnili své ústavně zaručené právo na přístup k soudu, a domohli se tak ochrany. Toto rozhodnutí Ústavního soudu nemá dopad na již pravomocně ukončené věci, u nichž lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula nebo nárok nelze uplatnit z důvodu jeho promlčení.","metadata_regulation_keys":["120/1976","122/1984:§2","151/1997","186/2006","243/1998","40/1964:§128","50/1976:§111","540/2002","99/1963:§127","99/1963:§153","99/1963:§154","99/1963:§250e","99/1963:§245","99/1963:§140","99/1963:§142","1/1993:čl95","1/1993:čl1","1/1993:čl10","1/1993:čl89","2/1993:čl11","2/1993:čl36","2/1993:čl1","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Výše náhrady za vyvlastnění pozemků – posouzení, zda má být náhrada stanovena v ceně obvyklé (tržní) nebo v ceně úřední podle právní úpravy účinné do 30. 6. 2006, a to s ohledem na ústavně zaručená práva a mezinárodní závazky.","facts":[{"sourceRefs":["S0007","S0012"],"text":"Stěžovatelé Pavel Gregůrek a Milena Gregůrková byli vlastníky dvou pozemků v katastrálním území Otrokovice. V roce 2003–2004 byly tyto pozemky vyvlastněny pro stavbu severovýchodního obchvatu města Otrokovice. Správní orgán (Městský úřad Otrokovice, potvrzeno Krajským úřadem Zlínského kraje) stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 1 482 000 Kč podle tehdy platných cenových předpisů (cena úřední)."},{"sourceRefs":["S0007","S0016"],"text":"Stěžovatelé považovali náhradu za nedostatečnou, neboť podle znaleckého posudku Ing. Tomáše Dostála, ustanoveného Krajským soudem v Brně, činila tržní hodnota pozemků ke dni 12. 3. 2004 částku 11 139 700 Kč. Podali proto žalobu podle části páté občanského soudního řádu (plná jurisdikce) k témuž soudu, domáhajíce se stanovení náhrady v tržní ceně."},{"sourceRefs":["S0012","S0029"],"text":"Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 3. 2013 žalobě vyhověl a stanovil náhradu ve výši 11 139 700 Kč. Dovodil, že náhrada musí být přiměřená a spravedlivá, což odpovídá ceně obvyklé, a že soud není vázán starou právní úpravou, neboť rozhoduje v plné jurisdikci podle stavu v době vyhlášení rozsudku."},{"sourceRefs":["S0016","S0023"],"text":"Vrchní soud v Olomouci k odvolání vedlejšího účastníka (Ředitelství silnic a dálnic ČR) rozsudkem ze dne 23. 10. 2013 žalobu zamítl. Uzavřel, že náhrada musí být určena podle právních předpisů účinných v době vyvlastnění, tedy v ceně úřední. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 3. 2014 dovolání stěžovatelů jako nepřípustné odmítl."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"35 C 28/2008","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Rozsudkem č. j. 35 C 28/2008-350 byla stanovena výše náhrady za vyvlastnění pozemků v částce 11 139 700 Kč a nahrazeno rozhodnutí správního orgánu v části o výši náhrady.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"28. 3. 2013"},{"fileNumber":"1 Co 210/2013","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Rozsudkem č. j. 1 Co 210/2013-390 byla žaloba stěžovatelů zamítnuta.","court":"Vrchní soud v Olomouci","decisionDate":"23. 10. 2013"},{"fileNumber":"21 Cdo 79/2014","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Usnesením č. j. 21 Cdo 79/2014-442 bylo dovolání stěžovatelů jako nepřípustné odmítnuto.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"4. 3. 2014"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda při stanovení výše náhrady za vyvlastnění pozemků, k němuž došlo před 1. 7. 2006, jsou obecné soudy povinny přiznat náhradu v ceně obvyklé (tržní) namísto ceny úřední, aby byla zachována spravedlivá rovnováha mezi veřejným zájmem a ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0033","S0037","S0026","S0027"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí porušila čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Soudy se nezabývaly mezinárodními závazky a judikaturou ESLP, a formalisticky aplikovaly starou právní úpravu, aniž by zohlednily požadavek spravedlivé a přiměřené náhrady. Vzhledem k obrovskému rozdílu mezi cenou úřední a tržní (1 482 000 Kč vs. 11 139 700 Kč) a k délce řízení (téměř 10 let) došlo k porušení principu proporcionality a k uložení nepřiměřeného břemene stěžovatelům.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelé namítali, že náhrada ve výši úřední ceny 1 482 000 Kč je v hrubém nepoměru k tržní hodnotě 11 139 700 Kč, a že taková náhrada představuje nepřiměřené břemeno v rozporu s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jak vyplývá z judikatury ESLP (Pincová a Pinc, Pešková).","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0020","S0024","S0028","S0033"],"sourceRefs":["S0007","S0024"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelé"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že odvolací a dovolací soudy se touto argumentací nezabývaly a formalisticky aplikovaly starou právní úpravu, čímž porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelé"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":5},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi (státní příspěvkové organizaci) za zastoupení advokátem v dovolacím řízení bylo v souladu s právem na spravedlivý proces, když vedlejší účastník disponuje organizačními složkami schopnými hájit jeho zájmy a jeho vyjádření bylo stručné.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0034","S0035"],"text":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud pochybil, když přiznal vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů dovolacího řízení za zastoupení advokátem, aniž by zohlednil, že vedlejší účastník je státní příspěvkovou organizací s vlastním právním aparátem a že jeho vyjádření bylo stručné. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelé"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"JURISDICTION","question":"Zda je v projednávané věci aplikovatelná Listina základních práv Evropské unie a zda je namístě položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0036"],"text":"Ústavní soud neshledal důvod pro přerušení řízení a položení předběžné otázky, protože věc nespadá do působnosti práva EU.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatelé"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0032","S0033"],"interpretation":"Při stanovení výše náhrady za vyvlastnění v řízení podle části páté o. s. ř. jsou soudy povinny aplikovat právní úpravu účinnou v době rozhodování a zohlednit mezinárodní závazky České republiky, zejména požadavek spravedlivé a přiměřené náhrady podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a to i v případě, že vnitrostátní právní úprava účinná v době vyvlastnění stanovila náhradu v jiné výši.","regulations":"čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 10 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, § 154 odst. 1 o. s. ř.","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"sourceRefs":["S0031","S0032"],"interpretation":"Soudní kontrola rozhodnutí správního orgánu v režimu části páté o. s. ř. je konstruována jako nové projednání věci v plné jurisdikci, při němž soud není vázán skutkovým stavem zjištěným správním orgánem a rozhoduje podle právního stavu v době svého rozhodování.","regulations":"§ 244 a násl. o. s. ř. (část pátá)","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 79/2014-442, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2013 č. j. 1 Co 210/2013-390, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na určení vyšší náhrady za vyvlastnění.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny), ochrana vlastnictví (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla meritorně projednána a shledána důvodnou.","sourceRefs":["S0014"]},"findings":[{"reason":"Odvolací a dovolací soudy se nezabývaly mezinárodními závazky a judikaturou ESLP a formalisticky aplikovaly starou právní úpravu, čímž stěžovatelům znemožnily domoci se spravedlivé náhrady.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0033","S0037"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Náhrada za vyvlastnění ve výši úřední ceny byla v hrubém nepoměru k tržní hodnotě a představovala nepřiměřené břemeno, čímž došlo k porušení ochrany vlastnictví.","regulations":"čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","reasonSourceRefs":["S0037","S0026","S0027"],"right":"právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":3},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"bindingInstructions":["Vrchní soud v Olomouci je vázán právním názorem Ústavního soudu, že při stanovení výše náhrady za vyvlastnění je třeba vycházet z požadavku spravedlivé a přiměřené náhrady, a to i s ohledem na mezinárodní závazky a judikaturu ESLP, a že soud rozhodující v plné jurisdikci aplikuje právní úpravu účinnou v době rozhodování."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 79/2014-442 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2013 č. j. 1 Co 210/2013-390","kind":"FIND_VIOLATION","text":"I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 79/2014-442 a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2013 č. j. 1 Co 210/2013-390 došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zaručujícího právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a v důsledku toho i k porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zakotvujících právo vlastnit majetek a ochranu vlastnictví."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 79/2014-442 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2013 č. j. 1 Co 210/2013-390","kind":"QUASH_DECISION","text":"II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 79/2014-442 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2013 č. j. 1 Co 210/2013-390 se proto ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 21/96","sourceRefs":["S0017"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, může se odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.79.2014.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":3,"REFERENCED":1},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":4,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":4,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2015:2.US.1135.14.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2015:2.US.1135.14.1"}}