{"document_id":"ECLI:CZ:US:2015:2.US.3742.14.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 3742/14","ecli":"ECLI:CZ:US:2015:2.US.3742.14.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-3742-14_1","decision_date":"2015-09-08","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Nerespektování rozhodnutí britského soudu o navrácení dítěte a porušení práva na spravedlivý proces","legal_sentence":"Konstatoval-li Vrchní soud pro rodinné právo v Londýně ve svém rozhodnutí, že dítě má na území Velké Británie obvyklé bydliště, které nikdy neztratilo, jeho zadržování matkou v České republice je protiprávní a musí být na základě čl. 12 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. 10. 1980 (dále jen \" Haagská úmluva \") bezodkladně navráceno do Velké Británie, představují taková zjištění soudu, který je příslušný ve věcech únosů dětí podle čl. 10 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen \"Nařízení\"), překážku pro meritorní přezkum tohoto rozhodnutí ze strany českých soudů. Opačný postup pak zcela popírá zásadu vyjádřenou v bodě 21 preambule Nařízení, podle níž \"[u]znání a výkon rozhodnutí vydaných v členském státě [Evropské unie] by měly být založeny na zásadě vzájemné důvěry a důvody pro neuznání by měly být omezeny na nezbytné minimum\". Jejím normativním výrazem je zákaz přezkoumání příslušnosti soudu státu původu a jeho rozhodnutí ve věci samé (čl. 24, 26 a 31 Nařízení), které se uznává a je vykonatelné v dožádaném státě bez dalšího řízení a možnosti námitek a které bylo tímto soudem osvědčeno poté, kdy strany dostaly příležitost být vyslechnuty (čl. 42 Nařízení). Pokud české soudy takto nepostupovaly a prohlásily se za mezinárodně příslušné rozhodnout o žádosti stěžovatele o navrácení dítěte zcela autonomně na základě samostatně provedeného dokazování, nelze mít jejich závěry za souladné s ústavními zárukami stěžovatelova práva na spravedlivý proces, reflektujícími závazky České republiky podle Haagské úmluvy a práva Evropské unie.","metadata_regulation_keys":["292/2013:§479","99/1963:§49","1/1993:čl10","2/1993:čl36","2/1993:čl32","34/1998:čl12","34/1998:čl13","34/1998:čl3","34/1998:čl11","34/1998:čl14","34/1998:čl15"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nerespektování rozhodnutí britského soudu o navrácení dítěte a porušení práva na spravedlivý proces","facts":[{"sourceRefs":["S0008","S0027"],"text":"Stěžovatel C. R. K. a matka J. K. jsou rodiči nezletilého N. (M.) K., narozeného v roce 2011. Rodina žila ve Velké Británii, kde měl stěžovatel zaměstnání jako lékař."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Dne 22. listopadu 2013 matka odcestovala s dítětem do České republiky s tím, že se vrátí do 24.-25. listopadu 2013. Tento termín však nedodržela a dítě v České republice zadržela."},{"sourceRefs":["S0008","S0027"],"text":"Vrchní soud v Londýně rozhodnutím ze dne 19. února 2014 a příkazem ze dne 19. března 2014 konstatoval, že matka zadržuje dítě neoprávněně, a nařídil jeho bezodkladné navrácení do Velké Británie."},{"sourceRefs":["S0016","S0038"],"text":"Stěžovatel podal u Městského soudu v Brně návrh na navrácení dítěte podle Haagské úmluvy. Obecné soudy návrh zamítly s odůvodněním, že dítě nemělo obvyklé bydliště ve Velké Británii."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"40 Nc 2505/2014-109","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Zamítl návrh stěžovatele na navrácení nezletilého dítěte do Velké Británie. Soud dospěl k závěru, že dítě nemělo obvyklé bydliště ve Velké Británii, a proto nedošlo k protiprávnímu přemístění.","court":"Městský soud v Brně","decisionDate":"17. 7. 2014"},{"fileNumber":"20 Co 499/2014-134","sourceRefs":["S0016","S0038"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem o místě obvyklého bydliště a zdůraznil, že matka s dítětem pobývala v České republice převážně.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"16. 9. 2014"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Porušily obecné soudy právo stěžovatele na spravedlivý proces tím, že nerespektovaly rozhodnutí Vrchního soudu v Londýně o navrácení dítěte a samostatně posuzovaly otázku obvyklého bydliště?","sourceRefs":["S0007","S0008"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0043","S0044"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť nerespektovaly rozhodnutí britského soudu o navrácení dítěte, které bylo osvědčeno podle Nařízení, a tím znemožnily projednání věci stanoveným postupem. Soudy měly povinnost uznat a vykonat toto rozhodnutí bez dalšího přezkumu, a jejich autonomní posouzení obvyklého bydliště bylo v rozporu s čl. 42 odst. 1 Nařízení a zásadou vzájemné důvěry.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že soudy nerespektovaly závazná rozhodnutí britského soudu, která konstatovala protiprávnost zadržení dítěte a nařídila jeho navrácení, a nekontaktovaly Úřad pro mezinárodní soudnictví ve věcech rodiny pro Anglii a Wales.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0039","S0041"],"sourceRefs":["S0008"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel C. R. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy byly povinny uznat a vykonat rozhodnutí britského soudu podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, a jejich postup byl v rozporu se zásadou vzájemné důvěry."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel C. R. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0036","S0039","S0041"],"interpretation":"Rozhodnutí soudu členského státu EU o navrácení dítěte, osvědčené podle čl. 42 odst. 1 Nařízení, je vykonatelné v jiném členském státě bez možnosti přezkumu jeho obsahu nebo příslušnosti soudu původu.","regulations":"čl. 42 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, čl. 11 odst. 8 Nařízení, čl. 24, 26 Nařízení","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2014 č. j. 40 Nc 2505/2014-109 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014 č. j. 20 Co 499/2014-134, kterými byl zamítnut návrh na navrácení nezletilého dítěte do Velké Británie.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nerespektovaly rozhodnutí britského soudu o navrácení dítěte, čímž porušily právo stěžovatele na projednání věci stanoveným postupem.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0044"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že rozhodnutí Vrchního soudu v Londýně o navrácení dítěte je vykonatelné a musí být uznáno a vykonáno bez dalšího přezkumu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Brně a rozsudek Městského soudu v Brně","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014 č. j. 20 Co 499/2014-134 a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2014 č. j. 40 Nc 2505/2014-109 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Brně a rozsudek Městského soudu v Brně","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014 č. j. 20 Co 499/2014-134 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2014 č. j. 40 Nc 2505/2014-109 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"C-497/10 PPU","sourceRefs":["S0028"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Výklad pojmu obvyklé bydliště a zásada vzájemné důvěry mezi soudy členských států EU.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2010:2.US.497.10.1","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2015:2.US.3742.14.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2015:2.US.3742.14.1"}}