{"document_id":"ECLI:CZ:US:2015:Pl.US.55.13.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 55/13","ecli":"ECLI:CZ:US:2015:Pl.US.55.13.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-55-13_1","decision_date":"2015-05-12","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Zkrácení rozhodného období pro nárok na podporu v nezaměstnanosti ze tří na dva roky a jeho soulad s ústavním pořádkem","legal_sentence":"I. Rozhodování o rozsahu sociálních práv patří mezi významné politické otázky, které jsou v prvé řadě předmětem volební soutěže, a nakonec o nich proto rozhodují volení reprezentanti v zákonodárném sboru. Sociální práva lze totiž řadit mezi tzv. \"bytostně sporné či diskutabilní pojmy\" (esentiallly contested concepts), o jejichž nejhlubším významu se vede napříč společností bouřlivá veřejná debata a politická diskuse. Proto musí být v jejich případě Ústavní soud zdrženlivější vůči demokratické vůli zákonodárce, která by měla reflektovat momentální vůli společnosti. Meze tohoto respektu jsou pak v prvé řadě stanoveny čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod . II. Hlediska kontextuálního posouzení ústavnosti lhůty lze vztáhnout i na délku rozhodného období, které zákonodárce určí jako pozorovací pro určení potřebné minimální doby příslušnosti k systému sociálního zabezpečení (otázka svévole při jejím stanovení), resp. přiměřeněji na délku doby důchodového pojištění ve vztahu k délce rozhodného období (otázka disproporcionality lhůty). Zákonodárce má přitom velkou diskreci v tom, jakou délku rozhodného období zvolí, nesmí nicméně zasáhnout do práva na přiměřené hmotné zajištění tak, aby byla fakticky znemožněna jeho realizace, nebo dokonce došlo k jeho plošnému odejmutí. K tomu by ovšem mohlo dojít snad pouze tehdy, pokud by byl stanoven poměr délky účasti na důchodovém pojištění ve vztahu k délce rozhodného období tak vysoký, že by z možnosti vzniku nároku na podporu vylučoval podstatnou část pracující populace. O to však v posuzované věci zjevně nemůže jít. III. Nárok na podporu v nezaměstnanosti se co do rozsahu vždy odvíjí od platné právní úpravy a vzniká až splněním všech zákonných podmínek. Jednotliví zaměstnanci si proto musejí být vědomi, že v budoucnu může ze strany zákonodárce dojít ke změně podmínek, v důsledku čehož se nemohou spoléhat na trvalé zachování dosavadní právní úpravy. Institut legitimního očekávání totiž nechrání nezměnitelnost rozhodného období do budoucna, jelikož určení jeho rozsahu je (a to i v tomto případě) závislé přinejmenším na ekonomické situaci státu a rovněž částečně i politických úvahách (prioritách), které se pak mohou zcela legitimně projevit i v úpravách organizace poskytování podpory v nezaměstnanosti. Byl-li by součástí ústavního pořádku obecný imperativ nezměnitelnosti (nezhoršitelnosti) státní podpory (dovozený z některého z obecných ústavních principů), byla by zpochybněna argumentační linie dosavadní judikatury ve věcech jisté \"politické\" povahy sociálních práv, jejichž nepodkročitelnou mez představují toliko závazky plynoucí z ústavního principu lidské důstojnosti. IV. V případě nepřímé diskriminace je nezbytné, aby na první pohled neutrální kritérium dopadalo o poznání silněji na chráněnou skupinu, jejímž by byl žalobce členem; zaměstnanci na dobu určitou bez dalšího zásadně takovou skupinu netvoří (chráněná skupina je totiž definována podle etnických, rodových, pohlavních nebo jiných znaků), nadto případ zaměstnance, jehož kauza byla důvodem (pro) podání návrhu obecného soudu, je do značné míry individualizovaný, jelikož vyplývá z konjunkce nahodilých faktorů, jakými byly dlouhodobé žalobcovy zdravotní problémy způsobující pracovní neschopnost v délce přesahující jeden rok a novelizace předmětného ustanovení zákona, k níž došlo v situaci, kdy byl žalobce ještě v pracovní neschopnosti. Podle názoru Ústavního soudu se proto za daných jedinečných okolností nemůže jednat o ústavně zakázanou nepřímou diskriminaci, jelikož již z jejího ústavně-dogmatického vymezení vyplývá, že nesměřuje k individualizované ochraně konkrétního práva nějaké osoby.","metadata_regulation_keys":["155/1995:§11","198/2009:§3","262/2006:§53","262/2006:§39","367/2011","435/2004:§41","435/2004:§39","435/2004:§26","435/2004:§27","1/1993:čl1","2/1993:čl11","2/1993:čl1","2/1993:čl3","2/1993:čl26","2/1993:čl41","2/1993:čl4","2/1993:čl30","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Zkrácení rozhodného období pro nárok na podporu v nezaměstnanosti ze tří na dva roky a jeho soulad s ústavním pořádkem","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"M. M. měl pracovní poměr na dobu určitou od 1. 10. 2008 do 30. 9. 2009, který byl opakovaně prodlužován až do 31. 1. 2011."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Od 27. 12. 2010 do 9. 2. 2012 byl M. M. v pracovní neschopnosti; jeho pracovní poměr skončil 31. 1. 2011 v průběhu této neschopnosti."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Dne 13. 2. 2012 požádal M. M. o podporu v nezaměstnanosti. Úřad práce a následně Ministerstvo práce a sociálních věcí mu podporu nepřiznaly, protože v rozhodném období 2 let před zařazením do evidence získal pouze 11 měsíců a 19 dní důchodového pojištění, což je méně než požadovaných 12 měsíců."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Krajský soud v Hradci Králové, který projednával žalobu proti rozhodnutí ministerstva, dospěl k závěru, že § 41 odst. 1 zákona o zaměstnanosti ve znění zákona č. 367/2011 Sb. je protiústavní, a podal návrh na jeho zrušení."}],"previousProceedings":[{"sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Nepřiznání podpory v nezaměstnanosti M. M.","court":"Úřad práce České republiky - krajská pobočka v Hradci Králové","decisionDate":"13. 2. 2012"},{"fileNumber":"č. j. 2012/16971-421","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Potvrzení rozhodnutí úřadu práce o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti","court":"Ministerstvo práce a sociálních věcí","decisionDate":"16. 4. 2012"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda zkrácení rozhodného období ze tří na dva roky v § 41 odst. 1 zákona o zaměstnanosti porušuje právo na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0082","S0086","S0087","S0090","S0112"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud uvedl, že sociální práva podléhají široké diskreci zákonodárce. Dvouleté rozhodné období není samo o sobě protiústavní; je srovnatelné s úpravami v jiných evropských státech a nevede k popření podstaty práva na hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Podmínka 12 měsíců pojištění v posledních 2 letech je přiměřená a neznemožňuje realizaci práva.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[{"argument":"Zkrácení rozhodného období přerušilo koncepční provázanost s nemocenským pojištěním a může vést k tomu, že uchazeč o zaměstnání, který byl dlouhodobě nemocen, nesplní podmínku 12 měsíců pojištění v rozhodném období, ačkoli před nemocí dlouhodobě pracoval a odváděl pojistné.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0087","S0090"],"sourceRefs":["S0010","S0011"],"importance":"CORE","parties":["Krajský soud v Hradci Králové"],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že délka rozhodného období je v mezích zákonodárné diskrece, není nepřiměřená a neznemožňuje realizaci práva. Srovnání s jinými státy ukazuje, že dvouleté období je běžné."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Krajský soud v Hradci Králové"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda napadené ustanovení porušuje princip legitimního očekávání a právní jistoty, zejména s ohledem na krátké přechodné období.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0096","S0097","S0098"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že nárok na podporu v nezaměstnanosti vzniká až splněním všech zákonných podmínek v době podání žádosti. Změna rozhodného období je přípustná a nevyžaduje zvláštní přechodná ustanovení, neboť se netýká nabytých práv. Legitimní očekávání nelze vztahovat na budoucí, nejisté události.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Krajský soud v Hradci Králové"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda napadené ustanovení diskriminuje zaměstnance v pracovním poměru na dobu určitou oproti zaměstnancům na dobu neurčitou, a to v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0104","S0105","S0108","S0109"],"text":"Ústavní soud uvedl, že napadené ustanovení je neutrální a nediskriminuje na základě zakázaného důvodu. Rozdílné postavení zaměstnanců na dobu určitou a neurčitou vyplývá z odlišné právní úpravy skončení pracovního poměru, nikoli z napadeného ustanovení. Nejde o nepřímou diskriminaci, protože se netýká chráněné skupiny a dopad je individualizovaný.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["Krajský soud v Hradci Králové"],"arguments_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0046","S0047"],"description":"§ 41 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb.","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 26 odst. 3 Listiny","right":"Právo na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti"},{"regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","right":"Legitimní očekávání"},{"regulations":"čl. 3 odst. 1 Listiny","right":"Zákaz diskriminace"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl podán oprávněným soudem v souvislosti s jeho rozhodovací činností a splňuje všechny formální náležitosti.","sourceRefs":["S0049","S0057"]},"findings":[{"reason":"Dvouleté rozhodné období je v mezích zákonodárné diskrece a neporušuje podstatu práva.","regulations":"čl. 26 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0112"],"right":"Právo na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti (čl. 26 odst. 3 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Změna rozhodného období není retroaktivní a nezasahuje do nabytých práv; legitimní očekávání se nevztahuje na budoucí nejisté události.","regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu","reasonSourceRefs":["S0096","S0097"],"right":"Legitimní očekávání (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Napadené ustanovení je neutrální a nediskriminuje na základě zakázaného důvodu; rozdílný dopad není diskriminační.","regulations":"čl. 3 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0108","S0109"],"right":"Zákaz diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED"}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 41 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb.","kind":"REJECT","text":"Návrh na zrušení § 41 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb., se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 2/08","sourceRefs":["S0065"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Sociální práva nemají bezpodmínečnou povahu a zákonodárce má širokou diskreci při jejich provádění, nesmí však popřít jejich podstatu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.2.08.1","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_question:2000","finding:950001","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.2.08.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":3}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2015:Pl.US.55.13.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2015:Pl.US.55.13.1"}}