{"document_id":"ECLI:CZ:US:2016:3.US.1073.15.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 1073/15","ecli":"ECLI:CZ:US:2016:3.US.1073.15.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-1073-15_1","decision_date":"2016-07-19","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Trestní odpovědnost za přečin nadržování a presumpce neviny","legal_sentence":"K porušení ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces ( čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) dochází rovněž tehdy, jestliže orgány veřejné moci nesprávně aplikují právní normy a právní závěry v jejich rozhodnutích se dostávají do extrémního nesouladu s přijatými skutkovými zjištěními. Závěr o nepřímém (eventuálním) úmyslu, tj. že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [podle konstatování soudů v dané věci ve formě smíření, srov. § 15 odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. zákoníku ], musí nacházet oporu v konkrétně zjištěných skutečnostech. Úmysl pachatele nelze pouze předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Z principu presumpce neviny ( čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. řádu) kromě pravidla, podle něhož obviněnému musí být vina prokázána, plyne rovněž zásada in dubio pro reo, podle které, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. přetrvávají-li v daných souvislostech důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud soudy nedostály požadavkům odpovídajícím této zásadě, porušily základní právo stěžovatele na presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["141/1961:§275","141/1961:§2","141/1961:§266","141/1961:§267","40/2009:§366","2/1993:čl36","2/1993:čl40"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Trestní odpovědnost za přečin nadržování a presumpce neviny","facts":[{"sourceRefs":["S0008","S0041"],"text":"Stěžovatel V. M., soudce dočasně přidělený k Ministerstvu spravedlnosti jako stážista, na pokyn ředitele odboru V. Ch. vypracoval dne 7. 6. 2010 návrh na podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzených R. T. a J. B. a současně návrh na přerušení výkonu jejich trestů."},{"sourceRefs":["S0044","S0080"],"text":"Ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovářová návrh téhož dne podepsala; odsouzení byli propuštěni a uprchli do ciziny."},{"sourceRefs":["S0008","S0012"],"text":"Stěžovatel byl následně uznán vinným přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli tvrdil, že jednal v dobré víře, na základě pokynů nadřízených a v rámci přípravy podkladů pro výlučné rozhodnutí ministryně."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"1 T 164/2012","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Stěžovatele uznal vinným přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zkušební dobou 36 měsíců.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"7. 8. 2013"},{"fileNumber":"5 To 346/2013","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Zrušil rozsudek prvního stupně a sám rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným stejným přečinem a uložil mu podmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zkušební dobou 3 let.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"18. 12. 2013"},{"fileNumber":"7 Tdo 1053/2014","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"10. 12. 2014"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda právní závěr soudů o naplnění skutkové podstaty přečinu nadržování, zejména o úmyslném zavinění stěžovatele, je v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními a porušuje presumpci neviny.","sourceRefs":["S0012","S0014"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0033","S0034","S0087","S0088"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Soudy nedostatečně prokázaly úmyslné zavinění stěžovatele; pouhé opomenutí povinného jednání nepostačuje k dovození úmyslu. Závěr o vině je v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními, čímž byla porušena presumpce neviny a právo na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Z popisu skutku nelze dovodit úmysl pomoci odsouzeným uniknout trestu; neexistují přímé ani nepřímé důkazy o úmyslu; soudy pouze předpokládaly zavinění, což je v rozporu s judikaturou ÚS.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0033","S0034","S0087"],"sourceRefs":["S0014","S0032"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel V. M."],"courtExplanation":"ÚS shledal, že soudy nedostály požadavkům na prokázání úmyslu; závěr o vině je v extrémním rozporu s provedenými důkazy a porušuje zásadu in dubio pro reo."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel V. M."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda lze trestně odpovědnost za přípravu podkladů pro stížnost pro porušení zákona a rozhodnutí o přerušení výkonu trestu vyvodit vůči podřízenému úředníkovi, když tato rozhodnutí náleží do výlučné pravomoci ministra spravedlnosti.","sourceRefs":["S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0049","S0058","S0088"],"text":"Soudy se nezabývaly tím, že podání stížnosti pro porušení zákona a rozhodnutí o přerušení výkonu trestu jsou výlučnou pravomocí ministra spravedlnosti, kterou nelze delegovat. Trestní odpovědnost stěžovatele za přípravu podkladů bez zohlednění této pravomoci je v rozporu s principem legality a právem na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel V. M."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0032","S0034","S0035"],"interpretation":"Závěr o úmyslu pachatele trestného činu nadržování nelze jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat; pouhé opomenutí povinného jednání nepostačuje k dovození ani přímého, ani nepřímého úmyslu.","regulations":"§ 366 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1053/2014, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013 sp. zn. 5 To 346/2013 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. 1 T 164/2012","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"Presumpce neviny"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou a po vyčerpání všech procesních prostředků.","sourceRefs":["S0023"]},"findings":[{"reason":"Právní závěr soudů o vině stěžovatele je v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","reasonSourceRefs":["S0087","S0088"],"right":"Právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Soudy nedostály zásadě in dubio pro reo, neboť vina nebyla prokázána bez důvodných pochybností.","regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0087","S0088"],"right":"Presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}}],"bindingInstructions":["Obvodní soud pro Prahu 2 bude v řízení pokračovat postupem podle § 314h a násl. tr. řádu, přičemž je otevřen prostor pro doplnění dokazování a nové hodnocení důkazů."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1053/2014, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 346/2013 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 1 T 164/2012","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014 sp. zn. 7 Tdo 1053/2014, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2013 sp. zn. 5 To 346/2013 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. srpna 2013 sp. zn. 1 T 164/2012 byla porušena práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1053/2014, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 346/2013 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 1 T 164/2012","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014 sp. zn. 7 Tdo 1053/2014, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2013 sp. zn. 5 To 346/2013 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. srpna 2013 sp. zn. 1 T 164/2012 se ve vztahu ke stěžovateli ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 365/97","sourceRefs":["S0050"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Stížnost pro porušení zákona je výlučnou pravomocí ministra spravedlnosti; podáním stížnosti nemohou být dotčena ústavně zaručená práva jedince.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1998:3.US.365.97","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","legal_question:1000","interpretation:900000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1998:3.US.365.97"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1053.2014.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":3}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2016:3.US.1073.15.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2016:3.US.1073.15.1"}}