{"document_id":"ECLI:CZ:US:2017:1.US.1653.17.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 1653/17","ecli":"ECLI:CZ:US:2017:1.US.1653.17.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-1653-17_1","decision_date":"2017-10-17","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posouzení platnosti nájemní smlouvy a dohody o narovnání z hlediska autonomie vůle a smluvní svobody","legal_sentence":"Zákonem stanovený požadavek, aby smlouva - jako je i dohoda o narovnání - měla písemnou formu, je s ohledem na princip ochrany autonomie vůle a smluvní svobody dle čl. 2 odst. 3 Listiny třeba chápat tak, že z písemných projevů stran musí být zjistitelné, že došlo ke shodě jejich vůle. Pokud by shodná vůle stran měla být projevena v jediném dokumentu či na jediné listině, musel by to zákon výslovně stanovit, jako to činil například u smluv o převodu nemovitosti ( § 46 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník; srov. obdobně § 561 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ohledně právních jednání týkajících se věcných práv k nemovitým věcem).","metadata_regulation_keys":["116/1990:§3","40/1964:§49","40/1964:§39","40/1964:§3","40/1964:§585","99/1963:§132","99/1963:§127","99/1963:§157","1/1993:čl2","1/1993:čl1","2/1993:čl2"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení platnosti nájemní smlouvy a dohody o narovnání z hlediska autonomie vůle a smluvní svobody","facts":[{"sourceRefs":["S0009","S0010"],"text":"V roce 1992 uzavřela stěžovatelka (spoluvlastnice domu) s vedlejším účastníkem nájemní smlouvu na nebytové prostory na dobu 15 let. Vedlejší účastník se zavázal provést na vlastní náklady rekonstrukci prostor a poté v nich provozovat restauraci. Nájemní smlouva byla uzavřena bez předchozího souhlasu obecního úřadu, který byl vyžadován zákonem; souhlas byl získán až dodatečně 29. září 1992."},{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Vedlejší účastník rekonstrukci nedokončil a neplatil nájemné, proto stěžovatelka nájemní smlouvu vypověděla a podala žalobu na vyklizení."},{"sourceRefs":["S0013","S0015","S0016"],"text":"Dne 28. února 1995 si strany vzájemně předaly písemná prohlášení: vedlejší účastník prohlásil, že nepožaduje náhradu nákladů na rekonstrukci, a stěžovatelka prohlásila, že se vzdává nároku na nezaplacené nájemné. Téhož dne byla uzavřena nová nájemní smlouva s příbuzným vedlejšího účastníka a vzata zpět žaloba na vyklizení."},{"sourceRefs":["S0017"],"text":"Přes tato prohlášení podal vedlejší účastník v roce 1995 žalobu proti stěžovatelce a dalším spoluvlastnicím, jíž se domáhal náhrady za investice do rekonstrukce ve výši 10 750 000 Kč."},{"sourceRefs":["S0023","S0024"],"text":"Obecné soudy dospěly k závěru, že nájemní smlouva je absolutně neplatná pro nedostatek předchozího souhlasu, a že písemná prohlášení stran nepředstavují platnou dohodu o narovnání, neboť nebyla dodržena písemná forma. Vztah byl vypořádán jako bezdůvodné obohacení a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit 7 660 000 Kč."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"5 C 138/95","sourceRefs":["S0020"],"outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 11.9.2009 obvodní soud rozhodl, že nájemní smlouva je absolutně neplatná, a uložil stěžovatelce a dalším spoluvlastnicím zaplatit vedlejšímu účastníkovi 8 980 000 Kč jako bezdůvodné obohacení.","court":"Obvodní soud pro Prahu 5","decisionDate":"11.9.2009"},{"sourceRefs":["S0021"],"outcomeSummary":"Městský soud změnil rozsudek obvodního soudu a žalobu vedlejšího účastníka zamítl, neboť dospěl k závěru, že mezi stranami byla uzavřena platná dohoda o narovnání.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"16.9.2010"},{"fileNumber":"28 Cdo 666/2011","sourceRefs":["S0022"],"outcomeSummary":"Nejvyšší soud zrušil rozsudek městského soudu a vrátil věc k dalšímu řízení, neboť dohoda o narovnání musela být uzavřena písemně a nebyla.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"6.9.2011"},{"fileNumber":"5 C 138/95-1100","sourceRefs":["S0023"],"outcomeSummary":"Obvodní soud opětovně rozhodl, že nájemní smlouva i dohoda o narovnání jsou neplatné, a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi 7 660 000 Kč a náklady řízení 33 415,68 Kč.","court":"Obvodní soud pro Prahu 5","decisionDate":"19.3.2015"},{"fileNumber":"53 Co 228/2015-1138","sourceRefs":["S0024"],"outcomeSummary":"Městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu v napadených výrocích.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"25.1.2016"},{"fileNumber":"28 Cdo 3206/2016-1197","sourceRefs":["S0025"],"outcomeSummary":"Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky v části týkající se věci samé jako nepřípustné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"11.4.2017"}],"legalQuestions":[{"question":"Byla dohoda o narovnání mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem platně uzavřena v písemné formě, a pokud ne, porušily obecné soudy svým závěrem o neplatnosti právo stěžovatelky na svobodné jednání a zásadu pacta sunt servanda?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0040","S0049","S0050","S0053"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy porušily právo stěžovatelky na svobodné jednání podle čl. 2 odst. 3 Listiny a zásadu pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy, když formalisticky posoudily písemná prohlášení stran jako dva samostatné jednostranné úkony, ačkoli z jejich obsahu a vzájemné provázanosti vyplývá shoda vůle a uzavření dohody o narovnání. Písemná forma byla dodržena, neboť zákon nevyžaduje jedinou listinu; § 46 odst. 2 obč. zák. umožňuje uzavření smlouvy písemným návrhem a písemným přijetím. Obecné soudy se s tímto ustanovením nevypořádaly. Tím došlo k porušení ústavně chráněné autonomie vůle a smluvní svobody.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Z písemných prohlášení obou stran je zřejmé, že došlo ke shodě vůle, a dohoda o narovnání byla platně uzavřena; obecné soudy formalistickým výkladem porušily autonomii vůle.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0049","S0050"],"sourceRefs":["S0028","S0029"],"importance":"CORE","parties":["Dagmar Karlíková"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že prohlášení byla vzájemně provázána a tvořila dohodu; písemná forma byla dodržena, neboť zákon nevyžaduje jedinou listinu. Závěr obecných soudů je v rozporu s čl. 2 odst. 3 Listiny a zásadou pacta sunt servanda."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Dagmar Karlíková"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Byla nájemní smlouva platná i přes absenci předchozího souhlasu obecního úřadu, a pokud ne, je možné oddělit ujednání o bezúplatném předání rekonstruovaných prostor?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0052"],"text":"Ústavní soud nepovažoval za nutné se touto otázkou zabývat, neboť závěr o neplatnosti dohody o narovnání neobstál a obecné soudy se budou muset případem znovu zabývat.","outcome":"LEFT_OPEN"},"id":"LQ002","raisedBy":["Dagmar Karlíková"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0050"],"interpretation":"Pro uzavření dohody o narovnání v písemné formě postačuje, pokud z písemných projevů stran (návrhu a přijetí) vyplývá shoda jejich vůle; zákon nevyžaduje, aby byla shoda vůle projevena na jediné listině.","regulations":"§ 585 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a § 46 odst. 2 obč. zák.","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"continuity_gated":true}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 5 C 138/95-1100 ze dne 19.3.2015, výroky I a V v částech, kterými byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit 7 660 000 Kč a 33 415,68 Kč.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 228/2015-1138 ze dne 25.1.2016 v části potvrzující výroky I a V rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu ke stěžovatelce.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 3206/2016-1197 ze dne 11.4.2017, výrok II v části, jíž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na svobodné jednání (autonomie vůle a smluvní svoboda)"},{"regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy","right":"Zásada pacta sunt servanda"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost splňuje stanovené náležitosti, a je tedy možné ji věcně projednat.","sourceRefs":["S0039"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy formalistickým výkladem neuznaly platnost dohody o narovnání, čímž porušily autonomii vůle a smluvní svobodu stěžovatelky.","regulations":"čl. 2 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0053"],"right":"čl. 2 odst. 3 Listiny","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Obecné soudy nerespektovaly dohodu stran, čímž porušily zásadu, že smlouvy je třeba dodržovat.","regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0053"],"right":"čl. 1 odst. 1 Ústavy (zásada pacta sunt servanda)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že dohoda o narovnání byla platně uzavřena, a musí se případem znovu zabývat. Při novém projednání je třeba rozhodnout co nejdříve s ohledem na délku řízení."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 5 C 138/95-1100, výroky I a V v uvedených částech","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 5 C 138/95-1100 ze dne 19.3.2015 se ve výrocích I a V v částech, kterými byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit 7 660 000 Kč a 33 415,68 Kč, ruší."},{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 228/2015-1138 v uvedené části","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 228/2015-1138 ze dne 25.1.2016 se v části potvrzující výroky I a V rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu ke stěžovatelce ruší."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 3206/2016-1197, výrok II v uvedené části","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 3206/2016-1197 ze dne 11.4.2017 se ve výroku II v části, jíž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky, ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 190/15","sourceRefs":["S0041","S0046"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Princip autonomie vůle a smluvní svobody je chráněn čl. 2 odst. 3 Listiny a zásada pacta sunt servanda z čl. 1 odst. 1 Ústavy.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2016:1.US.190.15.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2016:1.US.190.15.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Zachovává zásadu, že písemná forma se vyžaduje jen, stanoví-li to zákon, a projevy na téže listině jen u věcných práv k nemovitostem.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","legal_sentence_continuity_counterparts":["89/2012:§559"],"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.3206.2016.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§46","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2017:1.US.1653.17.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2017:1.US.1653.17.1"}}