{"document_id":"ECLI:CZ:US:2017:2.US.1966.16.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 1966/16","ecli":"ECLI:CZ:US:2017:2.US.1966.16.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-1966-16_1","decision_date":"2017-03-15","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Porušení práva na soudní ochranu odmítnutím dovolání pro vady, ačkoliv dovolání obsahovalo zákonem stanovené náležitosti","legal_sentence":"I. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (případně u jiného orgánu), podmínkou ovšem je, že se tak musí stát \"stanoveným postupem\". Součástí tohoto postupu jsou veškeré zákonem stanovené požadavky kladené na účastníka řízení, jež musí být z jeho strany splněny, aby soud mohl rozhodnout v jeho věci a aby při tom mohl zohlednit jím předestřená tvrzení a důkazy. Tyto požadavky mají sloužit především zajištění řádného chodu spravedlnosti a ochraně právní jistoty účastníků právních vztahů. Jednotlivě ani ve svém celku zároveň nesmí představovat takové omezení přístupu k soudu, které by se práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) dotýkalo v samotné jeho podstatě, a fakticky by tak znemožňovalo jeho uplatnění. Jsou-li v konkrétním případě splněny předpoklady projednání návrhu a rozhodnutí o něm, je povinností soudu odpovídající tomuto základnímu právu, aby k projednání tohoto návrhu přistoupil a ve věci rozhodl. II. Povahu mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodu závisejícího na jeho uvážení ( § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), má i dovolání, jehož přípustnost závisí na splnění předpokladů uvedených v § 237 občanského soudního řádu . Posouzení přípustnosti dovolání má - s ohledem na obsah těchto předpokladů - ve své podstatě povahu meritorního přezkumu, v jehož rámci se zkoumá nejen soulad rozhodnutí odvolacího soudu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu, ale i správnost této judikatury. Neshledá-li dovolací soud jejich splnění, znamená to, že se ztotožnil s řešením předestřené právní otázky v rozhodnutí odvolacího soudu. Přípustnost dovolání tak fakticky závisí na právním hodnocení věci, respektive na výsledku dovolacího řízení, který stěžovateli pochopitelně nemohl být znám v době podání dovolání. Právě z tohoto důvodu lze v odmítnutí dovolání pro nepřípustnost spatřovat uvážení dovolacího soudu. III. Nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu se může týkat jakékoliv otázky hmotného nebo procesního práva, jejíž odlišné posouzení by se mohlo promítnout do výsledku řízení. Může přitom vyvstat i v souvislosti se skutkovými zjištěními, přesněji řečeno, se způsobem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Jde o to, zda byla v konkrétním případě respektována zákonem stanovená pravidla pro hodnocení důkazů, včetně zákazu svévole, jenž lze jako obecný princip vyvodit přímo ze zásady právního státu. IV. I když dovolatel podle názoru dovolacího soudu nesprávně posoudí, zda se jím předestřený dovolací důvod či otázka, od níž se má odvíjet přípustnost dovolání, týká právního posouzení věci, toto pochybení s ohledem na nejednoznačnost rozhraničení právních a skutkových otázek nesmí mít vůči němu takové důsledky, že se proti rozhodnutí odvolacího soudu již nebude moci bránit prostřednictvím ústavní stížnosti. Dovolací soud musí za současné zákonné úpravy provést uvedené hodnocení v rámci posouzení splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu , a nikoliv již při posuzování jeho obsahových náležitostí podle § 241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu . V posledně uvedeném případě posuzuje splnění předmětných obsahových náležitostí pouze z toho hlediska, zda dovolatel jasně a určitě uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a zda vymezil dovolací důvod, nikoliv zda dovolatelem předestřená právní otázka či právní posouzení nejsou ve své podstatě pouhou polemikou se skutkovými zjištěními.","metadata_regulation_keys":["262/2006:§271b","262/2006:§52","99/1963:§243c","99/1963:§241b","99/1963:§237","99/1963:§241a","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Porušení práva na soudní ochranu odmítnutím dovolání pro vady, ačkoliv dovolání obsahovalo zákonem stanovené náležitosti","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatelka byla zaměstnána u hlavního města Prahy jako zástupkyně ředitele Městské policie. Dne 15. října 2002 utrpěla pracovní úraz (pád na míč, úraz pravého ramene). Byla v pracovní neschopnosti do 7. září 2003 a obdržela odškodné."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"V roce 2010 se zhoršila hybnost pravého ramene a objevily se bolesti. Od 29. března 2011 do 11. dubna 2012 byla opět v pracovní neschopnosti, v říjnu 2011 podstoupila operaci. Pracovní poměr byl ukončen k 31. srpnu 2012 z důvodu nezpůsobilosti k výkonu práce na základě posudku, který jako převažující příčinu invalidity uvedl pracovní úraz z roku 2002."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Stěžovatelka podala žalobu o náhradu škody z pracovního úrazu proti hlavnímu městu Praha, požadovala bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a peněžitý důchod."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Soud prvního stupně po provedeném dokazování (znalecký posudek) zjistil, že zhoršení zdravotního stavu v roce 2010 a následné ukončení pracovního poměru nejsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem z roku 2002; hlavní příčinou bylo degenerativní onemocnění krční páteře. Žalobu zamítl."},{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ztotožnil se se skutkovými závěry a právním hodnocením."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"17 C 195/2012-126","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Zamítnuta žaloba o náhradu škody z pracovního úrazu.","court":"Obvodní soud pro Prahu 1","decisionDate":"24. 3. 2015"},{"fileNumber":"23 Co 296/2015-162","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"30. 9. 2015"},{"fileNumber":"21 Cdo 980/2016-193","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Dovolání odmítnuto pro vady – neuvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, a vymezení jiného dovolacího důvodu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"31. 3. 2016"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že její dovolání odmítl pro vady podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., ačkoliv dovolání obsahovalo uvedení, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, a vymezení dovolacího důvodu.","sourceRefs":["S0015","S0016"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0047"],"text":"Ústavní soud shledal, že dovolání stěžovatelky splňovalo náležitosti podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., neboť v něm bylo uvedeno, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (odchýlení od judikatury Nejvyššího soudu) a vymezen dovolací důvod (nesprávné právní posouzení otázky závaznosti lékařského posudku). Nejvyšší soud proto pochybil, když dovolání odmítl pro vady, čímž stěžovatelce odepřel přístup k soudu a porušil její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka tvrdila, že v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, a to odchýlením se od rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 291/2007 a 21 Cdo 2861/2008, a že vymezila dovolací důvod – nesprávné právní posouzení otázky závaznosti lékařského posudku.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0033","S0036","S0047"],"sourceRefs":["S0015","S0016"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka H. H."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že dovolání obsahovalo uvedení předpokladů přípustnosti i vymezení dovolacího důvodu, a proto Nejvyšší soud pochybil, když je odmítl pro vady."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka H. H."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":4,"FOLLOWED":19,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":12},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":4,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda je ústavní stížnost proti rozhodnutím odvolacího soudu a soudu prvního stupně přípustná, když dovolací soud odmítl dovolání pro vady.","sourceRefs":["S0049"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0049"],"text":"Ústavní soud shledal, že vzhledem ke zrušení usnesení dovolacího soudu a otevření možnosti projednání dovolání, není ústavní stížnost proti rozhodnutím nižších soudů přípustná, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Proto byla v této části odmítnuta.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":9,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":6},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016 č. j. 21 Cdo 980/2016-193 o odmítnutí dovolání","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 3. 2015 č. j. 17 C 195/2012-126","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","right":"právo vlastnit majetek"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["INADMISSIBLE_SUBSIDIARITY"],"reason":"Ústavní stížnost proti rozhodnutím odvolacího soudu a soudu prvního stupně je předčasná, neboť zrušením usnesení dovolacího soudu se otevřela možnost projednání dovolání, a nebyly tak vyčerpány všechny procesní prostředky.","sourceRefs":["S0049"],"questionAssessments":[{"rejectionGrounds":["INADMISSIBLE_SUBSIDIARITY"],"questionId":"LQ002","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud odmítl dovolání pro vady, ačkoliv dovolání obsahovalo zákonem stanovené náležitosti, čímž stěžovatelce odepřel přístup k soudu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0047"],"right":"právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":10,"REFERENCED":5},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"reason":"Ústavní stížnost v této části byla odmítnuta jako nepřípustná pro nevyčerpání procesních prostředků.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 11 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0049"],"right":"právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek ve vztahu k rozhodnutím nižších soudů","outcome":"NOT_ASSESSED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je v dalším řízení vázán právním názorem Ústavního soudu, že dovolání stěžovatelky splňovalo náležitosti podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., a proto musí posoudit jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016 č. j. 21 Cdo 980/2016-193","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2016 č. j. 21 Cdo 980/2016-193 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016 č. j. 21 Cdo 980/2016-193","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2016 č. j. 21 Cdo 980/2016-193 se ruší."},{"targetAct":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 3. 2015 č. j. 17 C 195/2012-126","kind":"REFUSE","text":"Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 354/15","sourceRefs":["S0033"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Pro uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačuje, že je tato skutečnost seznatelná z kterékoliv části dovolání.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.354.15.2","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2015:1.US.354.15.2"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.980.2016.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"REFERENCED":15}},"precedent_superseded_count":18,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":18,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2017:2.US.1966.16.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2017:2.US.1966.16.1"}}