{"document_id":"ECLI:CZ:US:2017:2.US.4139.16.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 4139/16","ecli":"ECLI:CZ:US:2017:2.US.4139.16.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-4139-16_1","decision_date":"2017-07-18","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Výše finanční náhrady za pozemky, které nebylo možno vydat oprávněné osobě podle zákona o půdě","legal_sentence":"I. Nepřípustnost výkladu založeného na přepjatém formalismu patří mezi elementární zásady, jež se vztahují na veškerou činnost orgánů veřejné moci. Nerespektování tohoto požadavku ze strany obecných soudů by ve vztahu k účastníkovi řízení mohlo vést k porušení jeho základních práv a svobod, a to přinejmenším, pokud jde o jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . II. Ustanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen \" zákon o půdě \") mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě . Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.","metadata_regulation_keys":["182/1988","229/1991:§11","229/1991:§28a","229/1991:§16","229/1991:§8","229/1991:§11a","316/1990","40/1964:§199","87/1991:§4","87/1991:§11","87/1991:§13","99/1963:§237","2/1993:čl11","2/1993:čl36","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Výše finanční náhrady za pozemky, které nebylo možno vydat oprávněné osobě podle zákona o půdě","facts":[{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Stěžovatelkám nebyl vydán pozemek parc. č. X v Mníšku pod Brdy z důvodu jeho zastavěnosti podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, a to rozhodnutím Okresního úřadu Praha-západ ze dne 14. března 2000."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Stěžovatelky uplatnily nárok na finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, požadovaly však částku výrazně převyšující cenu platnou ke dni 24. června 1991 podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. Spor se týkal pouze výše náhrady, nikoli existence nároku."},{"sourceRefs":["S0012","S0013","S0015"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 3 přiznal každé stěžovatelce 11 155 Kč, Městský soud v Praze po odvolání a vrácení věci nakonec přiznal každé 27 101 Kč, přičemž vycházel z ceny pozemku ke dni 24. června 1991 a zohlednil jeho stavební charakter."},{"sourceRefs":["S0016","S0019"],"text":"Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelek jako nepřípustné s odůvodněním, že se městský soud neodchýlil od ustálené judikatury a že stěžovatelky měly možnost žádat o náhradní pozemek."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"4 C 146/2012-79","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Zamítl zbylou část žalobního nároku stěžovatelek na zaplacení finanční náhrady.","court":"Obvodní soud pro Prahu 3","decisionDate":"27. března 2014"},{"fileNumber":"58 Co 354/2014-128","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Zčásti potvrdil a zčásti změnil rozsudek obvodního soudu; uložil vedlejší účastnici zaplatit každé stěžovatelce 27 101 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 28. dubna 2015.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"11. června 2015"},{"fileNumber":"28 Cdo 4401/2015-170","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelek jako nepřípustné podle § 237 o. s. ř.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"20. září 2016"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda je výklad § 28a zákona o půdě, který omezuje finanční náhradu na ceny platné k 24. červnu 1991, ústavně konformní, a zda měly obecné soudy přiznat náhradu v přiměřené a rozumné výši.","sourceRefs":["S0022","S0023"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0062","S0066"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy založily svůj právní názor na výkladu přehlížejícím účel a smysl finanční náhrady podle § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě a na neodůvodněném odlišení od nároku podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Výklad je výsledkem přepjatého formalismu, který porušuje právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). Ustanovení § 28a je třeba vykládat tak, že stanoví základ, který může být v závislosti na okolnostech zvýšen, aby náhrada byla přiměřená a rozumná.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelky namítaly, že přiznaná náhrada je absolutně neadekvátní, neboť vychází z cen před 25 lety a činí méně než 1/16 aktuální tržní hodnoty. Odkazovaly na rozsudky ESLP (Pincová a Pinc, Pešková, Otava) a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1603/2011, který připustil vyšší náhradu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0062","S0063"],"sourceRefs":["S0022","S0023"],"importance":"CORE","parties":["Mgr. Věra Váchová","Monika Váchová"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že doslovný výklad § 28a zákona o půdě vede k porušení základních práv a že ustanovení je třeba vykládat ústavně konformně, obdobně jako § 13 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Mgr. Věra Váchová","Monika Váchová"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":4},"arguments_hidden":1},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda bylo dovolání stěžovatelek přípustné podle § 237 o. s. ř. a zda Nejvyšší soud pochybil, když je odmítl.","sourceRefs":["S0016"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0067"],"text":"Nejvyšší soud pochybil, když dovolání stěžovatelek odmítl jako nepřípustné, aniž by zohlednil, že otázka výkladu § 28a zákona o půdě má ústavněprávní rozměr a že jeho dosavadní judikatura k zákonu o mimosoudních rehabilitacích je přenositelná. Tím porušil právo stěžovatelek na soudní ochranu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Mgr. Věra Váchová","Monika Váchová"],"arguments_hidden":1},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda stěžovatelkám náleží úrok z prodlení od roku 1996, tedy od okamžiku, kdy zjistily, že stát plnit nehodlá.","sourceRefs":["S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0069"],"text":"Obecné soudy se s otázkou úroků z prodlení vypořádaly náležitě. Počátek prodlení byl správně stanoven až po uplynutí tříleté lhůty od výzvy ze dne 27. dubna 2012, tedy od 28. dubna 2015. Ústavní soud neshledal porušení základních práv.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["Mgr. Věra Váchová","Monika Váchová"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda byla ústavní stížnost v části směřující proti změněnému výroku rozsudku Městského soudu v Praze podána včas.","sourceRefs":["S0035"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0035"],"text":"Ústavní soud shledal, že v rozsahu, v němž stěžovatelky brojí proti části výroku I rozsudku městského soudu, kterou byl změněn rozsudek obvodního soudu, byla ústavní stížnost podána opožděně, neboť lhůta k jejímu podání se odvíjela od doručení rozsudku městského soudu a od té doby uplynul více než jeden rok.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ004","raisedBy":["COURT"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0062"],"interpretation":"Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, který může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšen, aby náhrada byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.","regulations":"§ 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":5}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016 č. j. 28 Cdo 4401/2015-170 v části výroku I, kterou byla odmítnuta dovolání stěžovatelek, a výroku II","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015 č. j. 58 Co 354/2014-128 v části výroku I, kterou se částečně potvrzuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. března 2014 č. j. 4 C 146/2012-79, a výroku II","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo vlastnit majetek"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["TIME_BARRED"],"reason":"Část ústavní stížnosti směřující proti změněnému výroku rozsudku Městského soudu v Praze byla podána po lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.","sourceRefs":["S0035"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"VIOLATION_FOUND"},{"questionId":"LQ004","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy porušily právo stěžovatelek na vlastnictví tím, že finanční náhradu určily pouze na základě doslovného výkladu § 28a zákona o půdě, aniž by zohlednily účel restitucí a požadavek přiměřenosti.","regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0066"],"right":"právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},{"reason":"Obecné soudy porušily právo stěžovatelek na spravedlivý proces tím, že setrvaly na přepjatě formalistickém výkladu a neaplikovaly ústavně konformní výklad, který by vedl k přiměřené náhradě.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0066"],"right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["V dalším řízení jsou obecné soudy povinny rozhodnout o nároku stěžovatelek na finanční náhradu v souladu s právním názorem Ústavního soudu, že § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ, který může být zvýšen, aby náhrada byla přiměřená a rozumná."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016 č. j. 28 Cdo 4401/2015-170 v části výroku I, kterou byla odmítnuta dovolání stěžovatelek, a výroku II a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015 č. j. 58 Co 354/2014-128 v části výroku I, kterou se částečně potvrzuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. března 2014 č. j. 4 C 146/2012-79, a výroku II","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016 č. j. 28 Cdo 4401/2015-170 v části jeho výroku I, kterou byla odmítnuta dovolání stěžovatelek, a výroku II a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015 č. j. 58 Co 354/2014-128 v části jeho výroku I, kterou se částečně potvrzuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. března 2014 č. j. 4 C 146/2012-79, a výroku II byla porušena základní práva stěžovatelek vlastnit majetek a na soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016 č. j. 28 Cdo 4401/2015-170 v části výroku I, kterou byla odmítnuta dovolání stěžovatelek, a výroku II a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015 č. j. 58 Co 354/2014-128 v části výroku I, kterou se částečně potvrzuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. března 2014 č. j. 4 C 146/2012-79, a výroku II","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016 č. j. 28 Cdo 4401/2015-170 v části jeho výroku I, kterou byla odmítnuta dovolání stěžovatelek, a výroku II a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015 č. j. 58 Co 354/2014-128 v části jeho výroku I, kterou se částečně potvrzuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. března 2014 č. j. 4 C 146/2012-79, a výroku II se ruší."},{"targetAct":"Zbývající část ústavní stížnosti","kind":"REFUSE","text":"Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 33/10 (N 62/69 SbNU 177; 154/2013 Sb.)","sourceRefs":["S0056"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Ústavní soud akceptoval ústavně konformní výklad § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích, který umožňuje přiznání přiměřené náhrady.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":7,"REFERENCED":7}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2017:2.US.4139.16.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2017:2.US.4139.16.1"}}