{"document_id":"ECLI:CZ:US:2018:1.US.708.17.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 708/17","ecli":"ECLI:CZ:US:2018:1.US.708.17.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-708-17_1","decision_date":"2018-03-27","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Odmítnutí dovolání pro vady, kterými netrpělo; porušení práva na soudní ochranu a zákonného soudce","legal_sentence":"I. Nejvyšší soud ve své judikatuře vyslovil, že je v řízení o dovolání vázán skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn v předchozím průběhu řízení, a že posouzení příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, tedy otázkou, na niž Nejvyšší soud není oprávněn samostatně odpovídat, přičemž otázkou právní je ohledně příčinné souvislosti dle Nejvyššího soudu toliko to, mezi jakými skutečnostmi má být příčinná souvislost zjišťována. Z textu dovolání je bez obtíží zřejmé, že podle názoru stěžovatelek Nejvyšší soud ve svém napadeném rozsudku zavázal soud prvního stupně k tomu, aby přehodnotil právě příčinnou souvislost, přičemž stěžovatelky tento závazný právní názor považují za stojící v rozporu s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu, že zjišťování příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, a proto dovolání stěžovatelek obsahuje vymezení, v čem stěžovatelky spatřují splnění podmínek přípustnosti dovolání dle § 237 až 238a občanského soudního řádu . II. Zákonné vymezení obsazení soudu představuje jednu z komponent práva na zákonného soudce. Rozhodoval-li za této situace namísto senátu jen jeho předseda, rozhodoval jiný druh soudního tělesa než ten, jemuž zákon toto rozhodnutí vyhrazuje. Tím došlo k porušení práva stěžovatelek na zákonného soudce zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny.","metadata_regulation_keys":["40/1964:§421a","99/1963:§243c","99/1963:§237","99/1963:§238a","99/1963:§241a","2/1993:čl36","2/1993:čl38","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Odmítnutí dovolání pro vady, kterými netrpělo; porušení práva na soudní ochranu a zákonného soudce","facts":[{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Matka stěžovatelek zemřela dne 19. 10. 2007 po endoskopické papilosfinkterotomii provedené dne 8. 10. 2007 u vedlejší účastnice 1. Po výkonu došlo ke komplikacím, které vedly k multiorgánovému selhání a smrti."},{"sourceRefs":["S0010","S0011"],"text":"Stěžovatelky se po vedlejší účastnici 1 domáhaly zaplacení 480 000 Kč s příslušenstvím z titulu jednorázového odškodnění za usmrcení matky. U nalézacího a odvolacího soudu byly zpočátku úspěšné."},{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Nejvyšší soud na dovolání vedlejší účastnice 1 svým rozsudkem ze dne 3. 2. 2015 zrušil předchozí rozhodnutí a vrátil věc s právním názorem, že ostrost papilotomu nelze považovat za specifickou vlastnost vedoucí ke škodě a že pro závěr o příčinné souvislosti nepostačuje podmínka 'nebýt zákroku'."},{"sourceRefs":["S0011","S0014"],"text":"Vázán tímto názorem nalézací soud žalobu zamítl a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil."},{"sourceRefs":["S0015","S0019"],"text":"Stěžovatelky podaly dovolání, v němž namítaly, že právní názor Nejvyššího soudu je ve skutečnosti pokynem k přehodnocení skutkového stavu, a že otázka příčinné souvislosti je skutková, čímž došlo k rozporu s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro vady, neboť stěžovatelky neuvedly, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti (neodkázaly na konkrétní rozhodnutí)."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"25 Cdo 1222/2012-396","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc k dalšímu řízení s právním názorem, že ostrost papilotomu nelze považovat za specifickou vlastnost vedoucí ke škodě a že pro závěr o příčinné souvislosti nepostačuje podmínka 'nebýt zákroku'.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"3. 2. 2015"},{"fileNumber":"18 C 345/2008-414","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelek, neboť vázán právním názorem Nejvyššího soudu nedovodil příčinnou souvislost.","court":"Obvodní soud pro Prahu 5","decisionDate":"22. 6. 2015"},{"fileNumber":"58 Co 383/2015-497","sourceRefs":["S0014"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek nalézacího soudu v meritu a změnil výrok o náhradě nákladů.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"4. 2. 2016"},{"fileNumber":"25 Cdo 2720/2016-514","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelek pro vady, neboť v něm nebylo uvedeno, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (neodkázaly na rozdílnou rozhodovací praxi).","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"30. 11. 2016"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud pochybil, když odmítl dovolání stěžovatelek pro vady, ačkoliv dovolání obsahovalo vymezení, v čem stěžovatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.","sourceRefs":["S0047","S0048","S0049","S0050"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0050","S0051"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že dovolání stěžovatelek obsahovalo vymezení, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. a judikatury sjednocené stanoviskem Pl. ÚS-st. 45/16. Stěžovatelky uvedly, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, a formulovaly dvě konkrétní otázky. Zdůvodnění spočívalo v poukazu na rozpor mezi dřívější judikaturou Nejvyššího soudu (že je vázán skutkovým stavem a že příčinná souvislost je skutková otázka) a jeho napadeným rozsudkem, který podle stěžovatelek obsahoval pokyn k přehodnocení skutkového stavu. Toto zdůvodnění, byť bez uvedení konkrétních spisových značek, bylo dostačující. Nejvyšší soud proto pochybil, když dovolání odmítl pro vady, čímž porušil právo stěžovatelek na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelky v dovolání uvedly, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, a formulovaly dvě konkrétní otázky. Zdůvodnily, že Nejvyšší soud ve svém dřívějším rozsudku odkazuje na svou judikaturu, s níž je tento rozsudek v rozporu, neboť v něm dal pokyn k přehodnocení skutkového stavu, což je v rozporu s jeho vlastní judikaturou, že je vázán skutkovým stavem a že příčinná souvislost je otázkou skutkovou.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0050","S0051"],"sourceRefs":["S0047","S0048","S0049"],"importance":"CORE","parties":["1. E. N.","2. E. V."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že dovolání stěžovatelek obsahovalo všechny tři komponenty vymezení splnění předpokladů přípustnosti: uvedení varianty dle § 237 o. s. ř., položení konkrétních otázek a odůvodnění poukazem na rozpor s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu, byť bez uvedení konkrétních spisových značek. Odmítnutí pro vady bylo proto přepjatě formalistické."}],"id":"LQ001","raisedBy":["1. E. N.","2. E. V."],"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda rozhodnutím předsedy senátu namísto senátu došlo k porušení práva na zákonného soudce.","sourceRefs":["S0053","S0054"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0053","S0054"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelek podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. předsedou senátu dle § 243f odst. 2 o. s. ř., což je postup vyhrazený pro odmítnutí pro vady. Jelikož dovolání netrpělo vadou, byl k rozhodování příslušný senát. Rozhodnutím předsedy senátu namísto senátu došlo k porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0041","S0042"],"interpretation":"Pro splnění povinnosti dovolatele vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačuje, pokud dovolání obsahuje tři komponenty: (1) uvedení, která ze čtyř variant dovolacího důvodu dle § 237 o. s. ř. nastala, (2) položení konkrétní právní otázky odpovídající této variantě, a (3) odůvodnění položení otázky uvedením konkrétních skutečností, přičemž uvedení konkrétních spisových značek judikatury není nepodkročitelným požadavkem, pokud je rozpor srozumitelně popsán jinak.","regulations":"§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0019"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 č. j. 25 Cdo 2720/2016-514, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelek","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0013"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015 č. j. 25 Cdo 1222/2012-396","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0011"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 6. 2015 č. j. 18 C 345/2008-414","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0014"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016 č. j. 58 Co 383/2015-497","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"Právo na soudní ochranu"},{"regulations":"čl. 38 odst. 1 Listiny","right":"Právo na zákonného soudce"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["INADMISSIBLE_SUBSIDIARITY"],"reason":"Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 6. 2015 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016 byla odmítnuta jako nepřípustná, neboť stěžovatelky nevyčerpaly všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (dovolání proti těmto rozhodnutím nebylo dosud meritorně projednáno).","sourceRefs":["S0060"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelek pro vady, ačkoliv dovolání obsahovalo vymezení splnění předpokladů přípustnosti, čímž porušil jejich právo na přístup k soudu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0050"],"right":"Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"O dovolání rozhodl předseda senátu namísto senátu, neboť dovolání nebylo vadné.","regulations":"čl. 38 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0054"],"right":"Právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je vázán nosným závěrem Ústavního soudu, že dovolání stěžovatelek obsahuje vymezení, v čem spatřují splnění podmínek přípustnosti dovolání dle § 237 až 238a o. s. ř., a musí o dovolání znovu rozhodnout."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 č. j. 25 Cdo 2720/2016-514","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 č. j. 25 Cdo 2720/2016-514 bylo porušeno právo stěžovatelek na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy a právo na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 č. j. 25 Cdo 2720/2016-514","kind":"QUASH_DECISION","text":"Toto rozhodnutí se proto ruší."},{"targetAct":"Ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 6. 2015 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016","kind":"REFUSE","text":"Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS-st. 45/16","sourceRefs":["S0038","S0039","S0040"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Stanovisko pléna sjednotilo praxi při posuzování splnění požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a vymezilo, kdy odmítnutí dovolání pro vady může být porušením práva na přístup k soudu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2017:Pl.US-st.45.16.1","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_question:2000","interpretation:900001","legal_sentence:990000","interpretation:900000","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2017:Pl.US-st.45.16.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2018:1.US.708.17.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2018:1.US.708.17.1"}}